Okradou nás v lese?

22. října 2012, 00:00 - Pavel Páral
22. října 2012, 00:00

Lesům ČR se nabízí šance napravit dvacet let starou chybu a vrátit do firmy výraznější část kapacit pro těžbu

Pád holdingu Less Jana Mičánka odstartoval dlouho připravovanou bitvu o to, komu budou patřit miliardové zisky z českých státních lesů. Bude to státní podnik Lesy ČR, tedy občan a daňový poplatník, nebo nějaká monopolní privátní struktura diktující ceny a ovládající celý dřevařský obor?

Když se parta kamarádů ze školy a z ministerstva zemědělství před dvaceti lety rozhodla udělat z lesnictví kšeft, který jim bude přinášet každoročně obrovské sumy, oddělila bez větší pozornosti v rumraji transformace tehdejší československé ekonomiky od státních lesů pěstební a těžební činnost, kterou privatizovala. Jeden kamarád si sedl do státních Lesů ČR a druhý s třetím do té či oné těžební firmy. O smlouvy se nesoutěžilo, kamarádi se dohodli. Stát dostal stamiliony, soukromníci miliardy.

Když tahle praxe po nástupu současné vlády skončila a začalo se naostro soutěžit, tak se poměry otočily. Stát vydělává miliardy a dřevaři paběrkují a pláčou. A snaží se všemožným lobbováním s podporou některých politiků situaci změnit. Zatím se zdá, že mohou být úspěšní přinejmenším v tom, že se jim možná podaří odstranit generálního ředitele Lesů ČR Svatopluka Sýkoru. Podle informací týdeníku Euro se ministr zemědělství Petr Bendl chystá navrhnout Sýkorovo odvolání premiéru Nečasovi.

Ne že by se nedaly najít důvody pro Sýkorovo odvolání. Ale zakázku na zpracování etického kodexu firmy za dva miliony pro společnost Rittig and partners asi Bendl, mnohaletý souputník Iva Rittiga, Sýkorovi nejspíše vytýkat nebude. A že by Lesy ČR dnes dosahovaly špatných hospodářských výsledků, o tom opravdu nemůže být řeč.

Těžko se dá předpokládat, že by zabraly argumenty dřevařů na téma likvidační strategie státních Lesů a jejího nebezpečí pro celý obor. Logika těchto argumentů je neobhajitelná, protože působí dojmem, jako by jejich autoři byli nějakým neblahým způsobem postiženi vibracemi svých strojů a nástrojů na pilách a v lesích. Obzvláště fascinující byla slova, že českým výrobcům chybí české dřevo, protože je moc drahé, a tak se ho moc vyváží. Jak by česká kulatina mohla být příliš drahá, když nacháwww. zí takový odbyt na evropském trhu? To jen oni plačící dřevaři nejsou schopni surovině dát dostatečnou přidanou hodnotu a zaplatit skutečnou tržní cenu dřeva. Místo toho se dožadují nezákonné a zcela netržní státní podpory. Kdyby místo do lobbistů investovali do zvýšení své konkurenceschopnosti, udělali by lépe. Tu konkurenceschopnost budou totiž potřebovat tak jako tak.

To, co nyní v lesnictví a dřevařském průmyslu probíhá, není nic jiného než konsolidace odvětví, k níž mělo dojít již dávno. Ekonomické problémy snižují cenu aktiv dřevařských firem, a poskytují tak velkou šanci silným hráčům.

Ti pak mohou získat dominantní postavení na trhu, a to včetně schopnosti ovládat ho a manipulovat jím. Právě tato skutečnost přivedla do hry druhého nejbohatšího muže Česka – Andreje Babiše. To je totiž přesně hra, kterou mistrovsky umí. V zemědělství a potravinářství drží celý obor v kleštích díky svému postavení dodavatele vstupů do zemědělství i skladovatele obilí a odběratele dalších produktů, diktuje ceny a určuje ziskovost prakticky každého farmáře v zemi.

Ve zkrachovalém holdingu Less je jedním z významných věřitelů a s klíčovými bankami bude rozhodovat o tom, co se s aktivy z firmy stane. S bankami, jejichž klíčovými klienty jsou jeho další firmy, takže mu zástupci finančních ústavů v Lessu nepochybně půjdou na ruku.

A Babiš bude moci nakupovat za hubičku. Agrobaron již nyní kontroluje dřevařskou firmu Wotan a po ovládnutí Lessu bude dál expandovat. A pak bude moci začít v tendrech Lesů ČR diktovat ceny, protože mu bude chybět na trhu konkurence. Typická Babišova strategie může stát připravit o miliardy korun.

Kdyby proti Babišovi stál soukromý velký vlastník lesů, utkal by se s ním o drahou těžařskou techniku Lessu a bojoval by ze všech sil. Lesům ČR se nyní nabízí šance napravit dvacet let starou chybu a vrátit do firmy výraznější část kapacit pro těžbu, a udržet tak svou tržní pozici. Udělá to státní podnik? Nebo mu v tom nějaký státní úředník zabrání a my všichni přijdeme v lese o nemalé peníze?

O autorovi| Pavel Páral • paral@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče