Odvezeme cokoli, dokonce i lidi

23. prosince 2013, 00:00 - Petr Weikert
23. prosince 2013, 00:00

Česká pošta přestává být pouhým doručovatelem. Po vzoru Rakouska či Německa zavádí poštovní autobusy a další novinky

Řidič otočí klíčkem modrého fiatu a jeho poštovní dodávka se vydává do mrazivé mlhy, která už několik dní leží na vesnicích kolem Třebíče. Jeho auto s logem žluté trumpety se velmi liší od všech ostatních.

Kromě oddělení pro balíky má také sedačky pro osm cestujících. Právě se rozjel první nesmělý pokus České pošty překročit práh doručování dopisů a balíků a vstoupit na půdu přepravy lidí. Nejde o jedinou změnu. Pošta se s vidinou nejistých korporátních zisků snaží proměnit a hledá nové trhy.

Návrat ke kořenům V poštovním depu v Třebíči vládne předvánoční ruch. „Mám na vás jen chvíli,“ omlouvá se vedoucí Alena Streitová. Dodávku s oddělením pro cestující dostali v Třebíči jako první v zemi, a když se tamní pokus osvědčí, pošta je začne zavádět i jinde. Autem se prý sveze týdně v průměru dvacet lidí a jejich počet pomalu roste. „Dávali jsme lidem letáky do schránek, pověsili jízdní řády na zastávky, informovali jsme obecní úřady. První dva týdny však byla obsazenost velmi malá,“ popisuje vedoucí pošty. Postbus jezdí od 1. listopadu.

Pošta nečeká od minibusu komerční trhák.

Ani nemůže upravovat jízdní řád tak, aby vyplnila hluchá místa jiných dopravců. Postbus jezdí jednoduše v tu dobu, kdy se musejí vyzvedávat balíky a dopisy z lokálních pošt. Do vesnice by přijel tak či tak. Řidič si jen udělá odbočku k autobusové zastávce.

Pasažéři jsou jakýmsi bonusem, který pomůže poště snížit náklady za projetou naftu. I cena je proto více než přátelská – koruna za kilometr.

Řidiči postbusů se vydávají denně z Třebíče na dvě vyjížďky. Z depa vyjíždějí poprvé v sedm ráno a vracejí se v devět, na druhou trasu vyjíždějí ve tři a vracejí se v pět. Když prý upravenou poštovní dodávku zaregistrovali šoféři velkých autobusů, nápadu se pobaveně usmívali. Třeba jízdenky musejí jejich poštovní kolegové vypisovat ručně propisovačkou. Strojky na jízdenky by byly zbytečně drahé a nikdo neví, jestli se tenhle nápad nakonec chytí. Zkušební doba projektu jsou tři měsíce, tedy do konce ledna.

První zastávkou za Třebíčí je v odpoledním běhu Lipník u Hrotovic. Z pošty nejdříve úřednice přinese řidiči pár psaní a balíček. Oba se letmo pozdraví a na namrzlém chodníku řidič vyskládá svůj náklad do auta. Dodávka na první pohled nenabízí cestujícím žádný velký luxus.

Od balíků jsou odděleni bílou plentou, sedí na koženkových sedačkách. „Teď v zimě to tam není nic moc,“ usmívá se řidič, když otevírá prostor pro cestující. Protože dodávka je určená původně jen pro balíky, vzadu není zvláštní topení. Sotva tam dofoukne to, které má řidič u sebe v kabině. Ale když má cestující štěstí, zbude na něj místo vedle řidiče a cesta jim může příjemně utéci. Na zastávce o kus dál však nikdo nečeká. I vesnice je prázdná. Postbus nepřivezl ani nikoho z Třebíče, kde zastavil předtím. Stejný scénář se opakuje v Kojeticích, Čáslavicích i Rokytnici nad Rokytnou. To už padne na krajinu úplná tma, kterou čas od času proříznou jen oranžové majáky sypačů. Do poštovního depa se modrá dodávka vrací před pátou. Dnes odpoledne nevezla nikoho.

Česká pošta přesto projekt nepohřbila.

Dvacítka lidí týdně na Třebíčsku dává podle jejího mluvčího Iva Mravinace slušnou šanci na pokračování projektu. „Projekt dnes hodnotíme jako vcelku zajímavý. Je tedy pravděpodobné, že v příštím roce začneme převážet lidi i v jiných částech republiky. Musíme ale získat příslušné licence,“ říká Ivo Mravinac. Mezi další oblasti by mohlo patřit například Znojemsko, pošta už tam licence vyřizuje. Firma má ještě jeden plán. Pokud by se přeprava lidí opravdu chytila, je připravena nasadit i plnohodnotný autobus s dvaceti místy pro cestující a osmi kubickými metry pro balíky. Pošta by se tak vrátila k tomu, co už jednou dělala. Konkrétně za první republiky byla standardním dopravcem, měla velké autobusy a ročně s ní jezdily desetitisíce pasažérů.

Poslední v pelotonu Poštovní autobusy nejsou původním nápadem České pošty. V modifikovaných podobách fungují například ve Švýcarsku, Německu či v Rakousku. Z dopravy tam udělali regulérní byznys s velkými, pohodlnými autobusy s občerstvením a internetovým připojením. Z Vídně dokonce jezdí mezistátní linka do Bratislavy. Německý Postbus zase spolupracuje s tamním autoklubem ADAC a spojuje největší německá města. Ve Velké Británii přepraví poštovní autobusy na 50 tisíc cestujících ročně.

Zahraniční pošty provozují i mobilní telefonní sítě, mají vlastní banky, leteckou nákladní dopravu, zaměřují se i na elektronické dopisy. Česká pošta tedy dohání, co je jinde v Evropě už vcelku běžné.

Nemá moc na vybranou. Zatímco v roce 1998 přesahoval zisk České pošty před zdaněním miliardu a ještě v roce 2003 se ho podařilo vytáhnout na 916 milionů, vloni to už bylo jen 306 milionů. Čísla lze snadno vysvětlit tím, že pošta přestává plnit svoji klasickou funkci – lidé obecně o poštovní služby ztrácejí zájem a přecházejí na elektronickou komunikaci.

Jen v minulém roce tvořila ztráta u obyčejných dopisů a rekomand v rozpočtu firmy 470 milionů korun. Nehledě na klesající počet listovních zásilek, úřad musí živit velký aparát poštovních dep, poboček, aut nebo doručovatelů. Nikdo jiný totiž nemůže pro stát splnit jeho veřejnou objednávku.

Poté, co poště skončily poslední zbytky monopolu, vznikl fond na hrazení této takzvané univerzální služby. Pikantní je způsob financování fondu. Přispívat do něj mají všichni poštovní operátoři na trhu podle podílu, a jelikož pošta nadále drží 97 procent, platí vlastně sama sobě.

To nutí poštu vydělávat, kde a na čem se dá. Na pobočkách si stavějí své kanceláře i další firmy. Od smluvních partnerů získala pošta vloni před zdaněním 1,7 miliardy korun. Největší částí přispěla Poštovní spořitelna, s velkým odstupem za ní byla Česká pojišťovna, Sazka či Western Union. Na poště se prodávají noviny, losy i zahradní semínka, pošťáci se ptají lidí na pojištění nebo roznášejí letáky. Stát poště pomohl, když jí svěřil správu datových schránek. Ročně jí nesou kolem 500 milionů korun. Plusem je i zřizování poboček Czech Pointu, tedy míst pro komunikaci s úřady, kde je možné například ověřit podpis nebo získat výpis z rejstříku trestů. Czech Pointy vynesly poště vloni kolem 240 milionů. Vláda také doporučila státním úřadům, aby si u České pošty objednávaly IT služby. Většina z nich ale doporučení ignoruje a podle čerstvé zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu raději zadává IT zakázky bez výběrových řízení soukromníkům.

Pošta okukuje od sousedů i další novinky, které na Čechy teprve čekají. Například v Rakousku funguje řada poboček formou franšíz. V tuzemských podmínkách se služba jmenuje Pošta Partner a je teprve v plenkách. V Rakousku z 1931 poboček patří přímo poště pouze asi 550. Zbytek mají na starosti partneři. Poštu tak lidé najdou v lékárnách, trafikách, na obecních úřadech či na čerpacích stanicích. Pro rakouskou, a do budoucna i pro českou, poštu to znamená výraznou úsporu nákladů a možnost zachování i ztrátových poboček. Norsko si například ponechá v příštím roce jen 30 z celkových tří tisíc obslužných poštovních míst. Česko je vedle Slovenska poslední evropskou zemí, která se v tomto ohledu ještě nezměnila.

S dopisem do masny Pobočky ve vesnických obchodech či na benzinkách by mohly být pak řešením úplného rušení, proti němuž protestují regionální politici. O počtu úřadoven bude nově rozhodovat vláda. Český telekomunikační úřad, který nad poštou bdí, už poslal do meziresortního připomínkového řízení doporučení, aby pošta měla nejméně 2100 poboček. Dnes má 3227 poboček, z toho jich 3195 vlastní.

Povinnost určit minimální počet poboček zavedla novela poštovního zákona. „Tato povinnost se do zákona dostala na základě poslanecké iniciativy i přesto, že počet poboček již určují prováděcí vyhlášky k zákonu,“ řekl předseda Českého telekomunikačního úřadu Jaromír Novák. „Je to minimální počet, pod který pošta nemůže jít. Neznamená to, že by pošta měla pobočky hromadně rušit,“ uvedl Novák s tím, že případné změny v síti musí pošta projednat se zástupci Svazu měst a obcí. Generální ředitel České pošty Petr Zatloukal už dříve uvedl, že podnik se k žádnému plošnému rušení „nadbytečných poboček“ nechystá. „Díky spolupráci s partnery by nakonec pošt mohlo být více než dosud,“ tvrdí Zatloukal.

Základním kritériem je, že dojezdová vzdálenost k nejbližší poště v rámci jakékoli obce nesmí překročit deset kilometrů. V obcích nad 2500 obyvatel musí být alespoň jedna pošta a zároveň by docházková vzdálenost k poštovní pobočce neměla přesáhnout dva kilometry. Do letošního roku nebyly požadavky na dostupnost pošt podle Českého telekomunikačního úřadu jednoznačně stanovené.

Partnerské služby by v budoucnu měly být rozděleny do několika úrovní. Tou nejzákladnější bude Výdejní místo I. Název bude znamenat, že na pobočce bude možné jen vyzvedávat zásilky. Vyšší úroveň – Výdejní místo II má už vyřizovat podání dopisů a balíků i s poštovními poukázkami. Další dva typy Partner I a Partner II pak budou i vyplácet důchody a poskytovat služby Poštovní spořitelny.

Balíky mají vyřizovat poštovní Balíkomaty, první se objeví v Praze ještě do konce tohoto roku, další pak v průběhu následujícího roku i na ostatních místech. Balíkomaty budou sloužit zejména pro zákazníky e-shopů. „Vyberou si svůj nejbližší jako místo doručení, a až pošťák balík do automatu vloží, zákazník dostane SMS zprávu. Zároveň dostane PIN kód a případně dobírkovou cenu. Oboje zadá v balíkomatu a poté se mu otevře příslušná přihrádka,“ popisuje mluvčí pošty. Pro úřad to bude však spíše reprezentativní záležitost, velké úspory se od automatů čekat nedají, navíc rozměry balíků budou omezeny. Kromě Prahy je pošta postaví v Českých Budějovicích, Strakonicích a Prostějově. Cílem je provozovat 150 balíkomatů po celé zemi.

Další novinku, kterou pošta letos rozjela, je služba DINO. Jde o službu pro věřitele, jejímž prostřednictvím mohou mimosoudně oslovit dlužníky. Původně lokální služba se osvědčila a od letošního léta funguje v celé republice. Úspěch s ní měl třeba Český rozhlas, který oslovoval posluchače, kteří neplatí koncesionářské poplatky.

Fenomén proměny ryze doručovací firmy na komerční subjekt poskytující celou řadu nových služeb se na poště začal rodit před třemi lety. Podle strategie, kterou sepsala někdejší ředitelka Marcela Hrdá, se má pošta do budoucna pokoušet i o založení své vlastní banky, snížit počet třídicích uzlů a prodávat či pronajímat své nevyužité nemovitosti. Před časem se hovořilo dokonce o možnosti, že by pošta provozovala některé silniční radary.

Dotáhnout dvacetiletý náskok německé, rakouské či italské pošty však nebude jednoduché.

Dvacet přepravených lidí na Třebíčsku dává podle mluvčího pošty Iva Mravinace slušnou šanci na pokračování projektu. Proměna ryze doručovací firmy na komerční subjekt poskytující celou řadu nových služeb začala před třemi lety.

Vysychající pramen Zisky pošty před zdaněním (v mil. Kč)

526 2004

921 2005

331 2006

795 2007

365 2008

661 2009

263 2010

419 2011

306 2012

Zdroj: Česká pošta

O autorovi| Petr Weikert • weikert@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče