Oddaní metalu

12. října 2015, 00:00 - Ondřej Houska
12. října 2015, 00:00

Metal není jen hudba pro pár jedinců, na něž se většinová populace dívá s nepochopením. Je to seriózní byznys

Jsme v sídle společnosti, kde je naprosto dominantní barvou černá. Od sortimentu až po oblečení zaměstnanců. A z reprobeden neustále zní tlumená hudba, momentálně je to kapela jménem Death a její píseň Perennial Quest (Věčné hledání). Možná vás napadne, že jde o pohřební službu, ale omyl: je to obchod s metalovým oblečením a doplňky.

Roman Wytrzens, majitel firmy Metalshop, mě provádí po své centrále na okraji obce Bystřice nedaleko Třince, na samém česko-polsko-slovenském pomezí. Rozhodně nejde o nějaký undergroundový obchůdek schovaný někde ve sklepě. Na ploše veliké tisíc metrů čtverečních jsou všude samá černá trička, černé kalhoty, černé boty. Většinou s logy metalových hudebních skupin, případně s různými symboly spojenými s metalovou hudbou. „Dřív byly nejoblíbenější lebky, teď jedou pentagramy a obrácené kříže. Za poslední rok se jejich prodej úplně zbláznil,“ říká Wytrzens. Metalshop má prodejnu i v samotném centru Prahy ve Štěpánské ulici a také v Brně. Jeho doménou je ale internet, na kterém podle Wytrzensova odhadu patří mezi tři největší e-shopy svého druhu na světě.

Fungující subkultura

Wytrzens, dlouhovlasý, potetovaný a – jak jinak – celý v černém oblečený muž založil Metalshop v roce 1997. Byla to spíš náhoda a nestala by se, nebýt jeho ženy Ivony: „Pracoval jsem u kriminální policie a po patnácti letech služby mi manželka řekla, že bych měl změnit práci, protože mi to trochu leze na mozek a začínám zelenat.“ Chtěl dělat něco, co by ho bavilo, a tak ho napadl metal: „Od mládí poslouchám tvrdou hudbu a časem jsem zjistil, že se nemám kde oblékat, že tyhle věci u nás na trhu nejsou.“ Wytrzens si proto v Třinci otevřel kamenný obchod s metalovým oblečením.

A když nastoupil internet, spojil se s Adamem Kurzokem, později známým z projektů Lunchtime nebo Pizzatime, a rozjel internetový obchod Metalshop.cz. Ten má obrat v řádech desítek milionů korun, meziročně už několik let roste o pětinu, na jeho web každý měsíc zavítá přes 200 tisíc lidí z celé planety.

Metal prostě není jen hudba pro pár jedinců, na něž se většinová populace dívá s větším či menším nepochopením. Je to taky seriózní byznys, který dobře vydělává. Především díky tomu, že metalisté, fanoušci tvrdé hudby, jsou ochotni utrácet. U většiny ostatních žánrů je běžné, že jejich příznivci neutratí ani korunu; tedy pokud se občas nevydají na koncert. Jinak ale ve světě, kterému vládne stahování hudby zdarma, nemají příliš důvodů sáhnout do peněženky. Stahování hudby z internetu se samozřejmě týká i metalu, i když v o něco menší míře. Jinak je ale oddanost fanoušků této muzice výrazně vyšší než u příznivců středního proudu nebo i jiných hudebních žánrů. Jak říká Vladimír Brož alias Vladimir 518 z hiphopové skupiny Peneři Strýčka Homeboye a autor knihy o subkulturách, metal je dnes jedinou menšinovou kulturou, která skutečně funguje.

Metalisté investují do toho, aby vypadali jinak než zbytek světa a aby to všichni kolem nich viděli. A nejde o malé částky. Tričko v Metalshopu obvykle nestojí pod 500 korun, mikina je zhruba třikrát dražší. Wytrzens k tomu říká, že je to stejné, jako když si člověk kupuje kvalitní oblečení v obchodních domech. Jen s tím rozdílem, že na něm nenajde zmiňovaná loga kapel, lebky nebo satanistické symboly.

Metalshop prodává jen licencované zboží, tedy nakoupené výhradně od agentur, které mají smlouvu přímo s daným umělcem. Vše je také ve vysoké kvalitě, které odpovídá i cena. Některé kousky pak mají přímo nádech luxusu, jako třeba boty za 20 tisíc korun, které si nedávno objednal fanoušek až z Grónska. Pravověrný metalista pak nezůstává jen u triček nebo třeba okovaných bot. „Když chcete, zařídíme vám v tomhle stylu celý byt. Tady třeba máme krásnou kvalitní sedačku s lebkami,“ ukazuje mi majitel Metalshopu černý gauč posetý stříbrnými hřeby ve tvaru lebek. Zákazníci mají podle Wytrzense zájem o všechno: na odbyt jdou plavky, kojenecké oblečení či šaty na ples i do tanečních.

Extrémní hudba

Před koncem prázdnin tak měl Metalshop na svém webu velkou nabídku školních potřeb: brašen, penálů nebo sešitů. S logy legendárních kapel, jako jsou AC/DC, Iron Maiden, Slayer nebo Pantera. A s lebkami, samozřejmě. Metal nebo tvrdý rock prostě své příznivce provází od kolébky až do hrobu; vždyť třeba někteří fanoušci Kiss se nechávají pohřbít do rakví s logem této skupiny. To, že takoví lidé za svou vášeň dokážou zaplatit nemalé peníze, Wytrzens dokumentuje následujícím příkladem: „Před pár dny jsme posílali podepsanou kytaru AC/DC někomu do Švýcarska. Za zhruba 100 tisíc korun.“ Případně se stává, že do obchodu v pražské Štěpánské přijde člověk a za trička a další zboží naráz utratí třeba 50 tisíc korun.

O výsadním postavení Metalshopu v branži svědčí to, že přes něj nakupují třeba lidé z Los Angeles. Z Česka si přitom objednávají zboží, které sám Metalshop dostává od agentury, jež sídlí přímo v tomhle americkém městě, a tak by si ho mohli bez problémů koupit třeba jen pár ulic od svého bydliště.

Kdo jsou lidé, kteří si takové věci kupují?

Můžeme je potkat na festivalu Brutal Assault, který se koná vždy začátkem srpna ve vojenské pevnosti Josefov u Jaroměře. Je to největší přehlídka extrémní hudby ve střední a východní Evropě; čtyřdenní vstupenku si letos koupilo 18 tisíc lidí. Dávám se do řeči s několika z nich a objevuji mezi nimi doktora biologie, specialistu na styk s veřejností, pracovníka v logistice i nezaměstnaného. Prostě průřez společností, včetně spousty cizinců.

Ještě než se tu po absolvování kontroly u vstupní brány přiblížíte k pódiím, už stojíte u velkého stanu s tričky a mikinami. Cannibal Corpse, At the Gates, Kataklysm, Cradle of Filth. To jsou skupiny, které nezasvěceným neřeknou asi nic, v rámci svého žánru jsou to ale hvězdy. Před stanem stojí i v tropickém horku fronta dlouhá několik desítek metrů.

Metalisté i metalistky (těch tu není málo) vybírají ty správné velikosti, oblečení si zkoušejí a v drtivé většině případů pak sahají pro peněženku a zvolený druh skutečně kupují.

Ať už ten s názvem své oblíbené skupiny, nebo třeba tričko s logem festivalu Brutal Assault, které je tu také k mání. „Prodáme pět až sedm tisíc kusů festivalového merchandisu,“ říká Martin Brzobohatý, v metalové komunitě známý jako Shindy, který je šéfem pořadatelského týmu Brutal Assaultu. Nejde jen o trička nebo mikiny, ale třeba i o dámské kalhotky s velkým nápisem Brutal Ass na zadní straně.

K tomu ještě přidejme zmiňovaná trička a další zboží s logy kapel. Jejich prodeje jdou do tisíců. „Metalový fanoušek je velmi oddaný a svoje oblíbené kapely podporuje nákupem merchandise. A i my jsme si vybudovali fanoušky a prodáme spoustu materiálu s naším logem,“ říká Shindy. Podle něho průměrný návštěvník na festivalu pouze za oblečení, jídlo a pití utratí minimálně pět tisíc korun.

Žít metalem

Z této ochoty dát za svou milovanou hudbu peníze těží velké metalové skupiny. A vůbec se nejedná jen o celosvětově známá jména, jako třeba Metallica nebo Iron Maiden. Velmi drahé jsou i kapely, které hrají na mnohem extrémněji laděném Brutal Assaultu. Když na něm před dvěma lety vystoupila polská deathmetalová formace Behemoth, honorář se podle Shindyho pohyboval v desítkách tisíc eur. V případě loňského koncertu thrashmetalové legendy Slayer to pak byly vysoké desítky tisíc eur. Fanoušci metalu i ti, které tahle hudba živí, se přitom nejspíš nemusejí bát, že jak slavné kapely a jejich posluchači stárnou, bude jich ubývat. V posledních letech se v rámci extrémní hudby stále víc prosazují nové styly, jako je třeba deathcore. Jedna z jeho hlavních představitelek, americká kapela Suicide Silence, která letos zahrála i na Brutal Assaultu, boduje i v běžných hitparádách

a její klipy mají na serveru YouTube sledovanost v desítkách milionů. Zkrátka, „pokud máš rád metal, tak metalem žiješ“, jak říká David Krédl, který na Radiu Beat moderuje pořad o extrémních formách metalu.

Průměrný návštěvník festivalu Brutal Assault pouze za oblečení, jídlo a pití utratí minimálně pět tisíc korun.

O autorovi| Ondřej Houska • autor je zpravodajem Českého rozhlasu v Bruselu

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče