Odbojáře kádruje bolševik

07. listopadu, 00:00 - Jan Hrbáček
07. listopadu, 00:00

Svět je vzhůru nohama: osvědčení veteránům antikomunistického odboje smí vydávat exšpion, který porušuje všechna ustanovení, jež zákon od odbojářů vyžaduje

Milan Bachan je příklad úředníka, jemuž se daří za každého režimu. Působí ve vedení odboru pro válečné veterány ministerstva obrany, který má na starost mimo jiné péči o legionáře­antikomunisty nebo příslušníky třetího odboje. Lidi, kteří se postavili komunistickému režimu. On sám tomuto režimu ochotně sloužil jako příslušník rozvědky – Zpravodajské služby Generálního štábu.

Jako „důvěrníka“ s krycím jménem Roman si jej pak vedla i Vojenská kontrarozvědka.

Jeho podřízeným je bývalý agent Ivo Markovič, jehož komunistická vojenská kontrašpionáž vedla pod krycími jmény Pero a Javor.

Z tankisty pionem

Spis vojenské tajné služby, do něhož jsme měli možnost nahlédnout, je obsáhlý.

Vyplývá z něj, že absolvent vojenské vysoké školy ve Vyškově a člen KSČ od roku 1980 Milan Bachan si podal žádost o vstup do kontrarozvědky (VKR) v únoru 1985.

Služba jeho ochoty spolupracovat zprvu nevyužila. „Nebyla VKR realizována,“ stojí hned v úvodu svazku. Z hlášení jiných spolupracovníků tajné služby vyplývá proč. Bachan podle nich „není systematický v práci, jeho výsledky jsou pod hranicí možností, rád si popije, je často nemocen a má problémy s udržováním utajovaných skutečností“.

Tankistu Bachana za krátký čas políbila armádní štěstěna a v září roku 1986 byl převelen ke Generálnímu štábu Československé lidové armády. Tam se stal frekventantem dvouletého interního studia vojenského zpravodajství.

„Jmenovaný potvrdil, že je politicky vyspělým a třídně uvědomělým důstojníkem, oddaným socialistickému zřízení, přátelství a spojenectví se SSSR a ostatními státy Varšavské smlouvy. Jeho celkové názory a postoje svědčí o angažovanosti za politiku KSČ,“ hodnotili tenkrát vojenští zpravodajci Bachanův třídní postoj.

Přestože byl příslušníkem armádní špionáže, „kontráši“ jej ze zřetele nepustili. V roce 1987 ho major kontrarozvědky Jiří Murdych navrhl za důvěrníka VKR.

Kategorie důvěrník byla takzvaně nevědomou formou spolupráce, dotyčný mohl nabýt dojmu, že s ním jedná jeho nadřízený nebo policista. Nepodepisoval ani vázací akt, který dokládal spolupráci vědomou. Jenže u Bachana, v té době důstojníka rozvědky, je navýsost nepravděpodobné, že by identitu kontaktujícího důstojníka neodhalil.

Podobným způsobem VKR naverbovala řadu jeho kolegů ze špionáže, kteří byli z vojenského zpravodajství propuštěni až po aféře s generálním sekretářem ministra zahraničí Karlem Srbou.

V roce 2001 vyšlo najevo, že diverzanta Srbu školeného komunistickou rozvědkou využívala tajná služba jako agenta i po roce 1989. Případ se provalil kvůli nevýhodnému pronájmu tajné rezidentury vojenských zpravodajců v Moskvě – hotelu Český dům, za který Srba zodpovídal. Milan Bachan patřil do téže kategorie jako Srba. Drtivá většina jeho kolegů pak musela tajnou službu opustit.

S veterány se nemusel

Po úvodní nedůvěře už kontráši hodnotí Bachana jako ochotně spolupracujícího.

„Nadporučík Bachan hovořil otevřeně o situaci v prvním ročníku Zpravodajského institutu i o svých soukromých problémech. Vzhledem ke kladným charakterovým vlastnostem jmenovaného, jakož i dobrému vztahu k VKR, navrhuji, aby byl evidován jako důvěrník VKR,“ napsal v roce 1987 major Jiří Murdych. Bachan byl vojenskou hantýrkou přímo úkolován k osobě posluchače Doležala a dalším kolegům „k získávání jejich charakteristiky, podchycování styků včetně utajovaných vztahů do vízové ciziny, emigrantů a navrátilců“.

„Důvěrník zpočátku přistupoval ke spolupráci zodpovědně. Předal poznatky dílčího charakteru k osobám kpt. Čekala, kpt. Bartla a majora Sovjaka. V pozdějším období zájem o spolupráci ze strany jmenovaného klesal, neustále se vymlouval na časové zaneprázdnění a častou nemocnost, tudíž nepřítomnost na pracovišti,“ hodnotil o rok později spolupráci s Bachanem řídící důstojník Murdych.

Bachanův svazek kontrarozvědka uzavřela v prosinci roku 1988, protože už „nejevil snahu o bližší spolupráci“.

Rozvědka, jejímž důstojníkem Bachan byl, hodnotila jeho práci naopak velmi kladně. Podle ní byl „třídně uvědomělý, politicky vyspělý důstojník, důsledný, odpovědný a pečlivý“. Připravoval se na výjezd do zahraničí, učil se anglicky, portugalsky a studoval výpočetní techniku. Nejspíš také z těchto důvodů kontakty s VKR utlumil. V prosinci roku 1989 Bachana náčelník oddělení zpravodajské služby Alexandr Hrimut posílá jako vojenského leteckého přidělence do Angoly a navrhuje mu hodnost podplukovníka. „Při plnění odborných úkolů na ústředí dosahoval dobrých výsledků. Má zkušenosti z velitelské, řídící i organizační činnosti,“ napsal Hrimut už po sametové revoluci 15. prosince 1989. Bachan byl následně vyslán do Luandy.

Zde dokumenty komunistických tajných služeb končí. Podle neo§ciálních zpráv Bachan delší čas pracoval pro zpravodajství jako letecký přidělenec. Po Srbově aféře začal pracovat na ministerstvu obrany. „Dělal v odboru, který se dříve staral o válečné hroby. Sem byl po aféře se Srbou uklizen náměstek vojenské tajné služby Miroslav Kvašňák, který se snažil koncem 90. let získat kolegy ke spolupráci s vojenským zpravodajstvím,“ popisuje Bachanovu genezi bývalý příslušník vojenské tajné služby, který si přál zůstat v anonymitě. Zmiňovaný plukovník Kvašňák byl jedním z řídících důstojníků Karla Srby.

Podle zmiňovaného zdroje se Milan Bachan s některými lidmi z řad veteránů „nemusel“: „Měl problémy s reaktivovanými vysokými důstojníky v penzi, kteří dávali najevo svůj antiruský postoj.

Problém měl zejména s generálmajorem Stanislavem Chromcem.“ Chromec byl jedním z důstojníků ČSLA, který odešel po srpnu 1968 a po roce 1989 byl rehabilitován.

Obrana: splňuje předpoklady

Bachanova minulost, která představovala určitý problém pro kariéru ve vojenském zpravodajství, ministerstvu obrany nevadí. „Má negativní lustrační osvědčení vydané v roce 2007. Byl dlouhá léta vojákem z povolání. Na ministerstvu působí od roku 2006,“ popisuje Jana Zechmeisterová z tiskového odboru ministerstva. „Dosáhl hodnosti podplukovníka, na Zpravodajské službě Generálního štábu působil,“ připouští. Nebyl však podle ní aktivním spolupracovníkem kontrarozvědky, o čemž „svědčí i vyhodnocení spisu důvěrníka VKR, které hovoří o jeho neochotě spolupracovat“.

To podle Zechmeisterové vedlo k ukončení kontaktů. „Milan Bachan splňuje předpoklady stanovené pro výkon funkce. Je držitelem bezpečnostní prověrky od Národního bezpečnostního úřadu. Byl držitelem prověrky Tajné, od roku 2010 je držitelem na stupeň Důvěrné,“ vyjmenovává Zechmeisterová. Do odboru pro válečné veterány nastoupil v roce 2006 jako referent, současnou pozici zástupce vedoucího zastává od května 2009.

Podobně argumentuje i Milan Bachan. Spolupráci s komunistickou kontrarozvědkou razantně odmítá.

„Nic jsem pro StB (sem kontrarozvědka patřila – pozn. red.) nevykonával, žádné úkoly neplnil. Viz mé negativní lustrační osvědčení. Jako zřejmě každý důstojník jsem byl v 80. letech kontaktován, spolupráci jsem ale odmítl,“ říká Bachan.

Paradox příběhu dovršuje zákon o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Bachan ze své pozice může účastníkům třetího odboje vydávat osvědčení o jejich postoji, díky němuž jsou oprávněni vznášet nárok na odškodnění i úpravu důchodu. To samé osvědčení nesmí být přiznáno jmenovitě příslušníkům komunistických bezpečnostních složek, lidem evidovaným v jejich materiálech jako spolupracovník, členům nebo kandidátům KSČ nebo absolventům bezpečnostních a vojenských vysokých škol. Úplně vším, co tento zákon vyjmenovává, přitom Bachan sám byl.

„Už jsem měl tu možnost se s lidmi podobného proźlu na ministerstvu setkat.

A musím říci, že to považuji za nepřípustné,“ shrnuje generálmajor ve výslužbě Stanislav Chromec.

Potvrdil, že je politicky vyspělým a třídně uvědomělým důstojníkem, oddaným socialistickému zřízení, přátelství a spojenectví se SSSR a ostatními státy Varšavské smlouvy.

O autorovi| Jan Hrbáček, hrbacek@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče