Od dálnopisu bezpečnostním lídrem

28. dubna 2014, 00:00 - Jan Hrbáček
28. dubna 2014, 00:00

Vedoucí dálnopisné ústředny vybudoval firmu s miliardovým obratem. Trade Fides už léta střeží muniční sklady a další státní objekty

Před rokem 1989 pracoval Libor Hledík jako vedoucí v dálnopisné ústředně v Brně. Po revoluci u tamních spojů založil Občanské fórum. Jako inženýr a nekomunista z režimem perzekvované rodiny měl před sebou zářnou kariéru v tehdy vznikajícím Telecomu. Lákal ho ale privátní byznys. S kamarádem ze školy se shodli na výrobním artiklu – bezpečnostních systémech a technologiích. Nad jistým angažmá v Telecomu zvítězila nejistota v podnikatelském sektoru. V roce 1991 tak vznikla společnost Fides, s. r. o. Název se inspiroval jménem římské bohyně věrnosti a dobrých úmyslů.

„Sídlili jsme ve sklepě. Ze začátku jsem jezdil trabantem, kolega malým polským fiatem a montovali jsme zabezpečovací zařízení. Tehdy ještě značně primitivní komponenty jako kamery, ústředny a čidla jsme pořizovali v německých hobbymarketech. Každý z nás byl zároveň vrátným, technikem a ředitelem,“ vzpomíná Hledík.

Prvním větším kontraktem Fidesu bylo elektronické střežení osmi kostelů na jižní Moravě pro brněnské biskupství.

Zlomovou zakázkou byl kontrakt pro Muzeum umění v Olomouci. „Tehdy už jsme vyvíjeli vlastní systém. Zalíbil se členovi hodnotící komise – policistovi – a ten se zeptal, jestli bychom dokázali střežit i větší území,“ popisuje rozmach firmy Hledík.

Vlastní systém je základ Policie tehdy disponovala zastaralými pulty centralizované ochrany (PCO), které fungovaly po pevných telefonních linkách. Hlásily jenom klid, nebo poplach. Po dvou letech zkoušek Fides získal smlouvu na PCO ve všech okresních policejních ředitelstvích, které zabezpečovaly objekty státního zájmu – benzinové pumpy, obchody se zbraněmi a střelivem, pošty, galerie, muzea. Připojených jich bylo v době největšího boomu přes sedm tisíc.

„Ta zakázka posunula firmu finančně i technicky výrazně kupředu. Období prudkého rozvoje bylo mezi lety 1992 a 1998,“ popisuje Hledík. Unikátní systém, vymyšlený čistě pro policii, dostal jméno Fautor. Prošel řadou modernizací, ale firma svoji technologii zdokonalovala a vyvinula zcela nový systém Latis SQL. Tento unikátní produkt, o který je zájem i v Evropě, funguje na krajských ředitelstvích policie a prostřednictvím převaděčů signálu pokrývá území celé České republiky. Produkty firmy Trade Fides ale pronikly i na Slovensko, do Francie, Španělska, Rakouska či Polska. „Dnes mají naše systémy přední bezpečnostní agentury, například Securitas a další,“ vyjmenovává Hledík aktuální klienty. Majitel firmy postupně zjistil, že vývoj vlastní technologie láká klienty víc než přeprodávané komerční systémy. „Společností, které dělají pouze čistou montáž a servis, jsou tady mraky. Firma, která vyvíjí svůj vlastní systém, vyrábí ho a používá a je zároveň schopna konkurovat západním výrobcům, těch tu moc není. Nemýlím-li se, tak v České republice pouze dvě či tři.“

Zakázky pak začaly postupně přibývat: Národní galerie, Český Krumlov, soudy, státní zastupitelství, ambasády, Komerční banka, Česká spořitelna a další peněžní ústavy, velká obchodní centra i administrativní budovy. Firma dále expandovala a začala se ještě více věnovat práci pro policii a státní a polostátní sektor.

V letech 1995 až 1997 došlo k transformaci na akciovou společnost. „Začínali jsme jako dva společníci. V roce 1997 jsme firmu rozdělili na dvě části. Obchodní, která se jmenuje Abbas, připadla společníkovi. Já jsem si nechal Trade Fides,“ říká Hledík. Následně vznikly další akciovky a koncernová struktura, která může zákazníkům nabízet produkty přesně dle jejich potřeb.

Vyhráli jsem díky ceně První velký kontrakt v armádě získala firma v roce 2002, kdy vyhrála soutěž na zabezpečení šesti muničních skladů po dobu deseti let. „Vyhráli jsme díky nastavené ceně. Všechno, co jsme v muničních skladech nainstalovali, mělo zůstat naším majetkem, armáda si kupovala jen službu,“ vysvětluje Hledík.

Společnost Trade Fides se o armádní zakázku zajímala už dříve, ale konkurence byla obrovská. Většina konkurentů se rekrutovala z řad bývalých policistů nebo vojáků. „My jsme byli výjimka, ve vedení firmy nikdy žádný policista ani voják nebyl. Tím pádem jsme neměli propátraný terén. Nejspíš proto jsme také měli do roku 2002 do armády zavřené dveře. Měla své oblíbené firmy,“ popisuje Hledík.

Bylo jasné, že si společnost bude muset na projekt půjčit miliardu korun, aby ho mohla kompletně vybudovat a bezchybně zprovoznit. „Peníze jsme sháněli všude, například v Londýně, kde jsme platili astronomické palmáre právníkům napojeným na finanční ústavy. Bezúspěšně. Nakonec jsme uspěli u Raiffeisenbank. Ručil jsem veškerým i rodinným majetkem, firmou, akciemi, včetně směnek.

Když dnes někdo naráží na cenu armádního kontraktu, vůbec netuší, čím jsme si prošli, bez znalosti této anabáze se to snadno kritizuje. Museli jsme do puntíku akceptovat podmínky armády, ty si diktovala velmi tvrdě,“ ohlíží se Hledík zpět k největšímu kontraktu za víc než 2,5 miliardy korun za deset let.

Společnost se dostala do prekérní situace, protože tvrdě nastavené armádní požadavky umožňovaly vojákům kontrakt vypovědět v případě i sebemenšího pochybení. Když firma tendr vyhrála, musela zabezpečovací systém do muničních skladů namontovat velmi rychle.

„Ty muničáky byly stavebně v naprosto šíleném stavu.

Plesnivé, pršelo do nich, munice byla přikrytá plachtami.

Budovy chránily jen z velké zčásti zbořené ploty. Nedávali jsme tam jen čidla, ale bagry upravovali terén, stavěli budovy velínů, ploty, stožáry na kamery, tahali v zemi kabely, zapojovali rozvaděče, transformátory,“ popisuje investice Hledík.

S armádou ještě aspoň pět let Svůj systém Trade Fides neustále inovuje. Za dobu kontraktu proběhly desítky kontrol i armádních auditů. „Finanční úřad je u nás jako doma, má u nás k dispozici kancelář. Z jeho strany nebyla nikdy žádná stížnost, problém nehlásila ani armáda či policie. Za dob vládnutí čtrnácti ministrů obrany nebyl důvod ke stížnostem. Média sice už dva roky omílají zprávu KPMG. Ale je to nějaká analýza, která hodnotila jen vytrženou část kontraktu,“ reaguje Hledík na negativní zprávy v médiích. „Zpráva KPMG pouze konstatovala, že je nutné detailně prověřit, zda se určitá část zakázky nedala realizovat levněji. Armádní audity skončily bez výhrad,“ hájí kontrakt.

Zmiňuje i skutečnost, že firma v roce 2009 získala na základě poskytovaných služeb další dva muniční sklady bez soutěže, v jednacím řízení bez uveřejnění. „Ty dvě smlouvy pořád někdo vyšetřuje. V současnosti brněnská protikorupční policie. Ale není tam nic závadného,“ míní Hledík.

Kontrakt zavazuje obranu k vyplacení 307 milionů korun za neodepsanou část majetku ve prospěch společnosti Trade Fides, pokud armáda smlouvu s ní neprodlouží. „S třistamilionovým doúčtováním přišla před 12 lety sama armáda, aby služba tolik nestála,“ hájí se Hledík. „Nakonec jsme se domluvili na tom, že službu prodloužíme do konce listopadu 2014 a cenu za neodepsanou část majetku zahrneme do ceny služby.“

V současnosti společnost střeží celkem sedm muničních skladů. Smlouva na pět z nich končí letos v listopadu, výběrové řízení na jejich střežení do roku 2019 již bylo vyhlášeno. Kontrakt na poslední dva sklady, který firma Trade Fides uzavřela za před pěti lety, končí rovněž v roce 2019.

Trade Fides zaměstnává 230 českých odborníků. Jediným majitelem je stále Libor Hledík. Společnost zdaňuje všechny příjmy v Česku, státu za dobu své existence odvedla více než miliardu korun.

Majitel firmy postupně zjistil, že vývoj vlastní technologie láká klienty víc než přeprodávané komerční systémy.

O autorovi| Jan Hrbáček • hrbacek@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče