Od bouraček do Ligy mistrů. Z chomutovské firmy je lídr v přenosech

07. února, 06:13 -
07. února, 06:13

Příběh Roberta Kallisty trochu připomíná americký noirový thriller Slídil. Hrdina filmu si pořídí malou dodávku a s lacinou videokamerou po nocích objíždí Los Angeles. Natáčí všechno: bouračky, požáry, místa vraždy. Pořízené videozáběry pak prodává televizním stanicím. Film končí tím, že si slídil nakoupí nové vybavení, jeho firma prosperuje – v dnešním cynickém světě jsou obrazy násilí žádaným zbožím. Na rozdíl od mimořádně slizkého Jakea Gyllenhaala je však Kallista sympatický chlapík.

A jeho rodné Chomutovsko také není Kalifornie. Těžko byste hádali, že právě tady sídlí firma, která dělá přímé přenosy Ligy mistrů, NHL nebo třeba koncertů Kabátu. Jako správný podnikatel si už Kallista stihl vypěstovat byznysmenské zlozvyky – jeho kancelář je vyzdobená obrázky letadel, na stolku je dřevěný trezor s doutníky. „Pilotování letadel a kouření doutníků, to jsou moje dvě záliby,“ usmívá se muž s kulatou tváří.

Kallista chtěl být původně hudebníkem. Ještě v pubertě začal budovat nahrávací studio. V den svých osmnáctých narozenin získal živnostenský list a snil o tom, že bude nahrávat budoucí šlágry hitparád. „Točili jsme alba, dělali cédéčka. Ale po nějaké době jsem zjistil, že to k uživení není. Kapely přijely na víkend a měly pocit, že tu nahrají album se zvukem jako má Metallica. Potkal jsem tu všechny žánry, od folku přes bigbít až po metal,“ vzpomíná Kallista.

Šílenec z gymnázia

Když zjistil, že ho nahrávání kapel neuživí, zkoušel ve svém studiu provozovat dabing. Jenže zatímco studia v Praze stihla nadabovat film za víkend, jemu to trvalo týdny. Zjistil, že ani tudy cesta nevede. A tak se vrhl na zpravodajství.

„Dal jsem inzeráty do novin a přišli lidi z ulice, ze kterých se stali mí reportéři. Měli jsme kamery a síť informátorů. Točilo se ledacos, od bouraček a požárů až po roztomilá štěňátka na konec zpráv. Nebo třeba na začátku zimy i to, že sněží. Ve dvě ráno někdo zavolal a jelo se,“ vzpomíná podnikatel na začátky v terénu. Jeho reportéři křižovali Ústecko a Karlovarsko, někdy se přehoupli i přes hřeben Krušných hor do sousedního Německa. „Jednou třeba nějaký šílenec v Erfurtu vtrhl na gymnázium a tam postřílel asi patnáct lidí. Tak jsem tam jel točit na čtyři dni,“ popisuje Kallista.

Spolu s ostatními reportéry tvořili síť krajánků, která prodávala své příspěvky televizním stanicím, hlavně do Novy a Primy, někdy ale i do České televize. Někteří reportéři, co dnes pracují na Nově, pracovali (točili) v severních Čechách u Kallisty.

Kallistova společnost dělala ve Skotsku přímý přenos orientačního běhu. Vůz i desítky kilometrů kabelů bylo nutné zamaskovat nebo zahrabat v lesích, aby závodníci nevěděli, že se blíží ke kontrole.

Někdy kolem roku 2006 vznikly televizní stanice Galaxie a ČT 4 Sport. Vytvořila se tu velká poptávka po přenosech, zejména sportovních. A tak se Kallista, kterého odjakživa zajímala víc technika než samotný obsah, rozhodl se zpravodajstvím skončit. „Po čase to bylo už jen o mrtvolách a roztomilých zvířátkách,“ říká k tomu. Vybudoval první profesionální přenosový vůz za deset milionů. A doufal, že se zakázky pohrnou.

Jenže to se nestalo. Televizní stanice na mladou firmu ze severu koukaly svrchu. „Ptali se nás, jak uděláme přenos z Brna, když jsme z Chomutova. Co když píchneme na dálnici? Co když píchne firma z Prahy? Vymění kolo a jede dál, odpovídal jsem jim,“ popisuje Kallista. Televize si buď přenosy dělaly samy, nebo najaly pražskou firmu ACE, která byla zavedená a měla čtyři přenosové vozy.

„Nikdo nás tady nechtěl. Měli jsme vůz, který jsem musel splácet, a v Česku nebylo možné sehnat práci. Rozhlédli jsme se po okolních státech a zjistili jsme, že tam to jde. Vždycky jsme zkusili zavolat do televize. Řekli, že nechtějí. Napotřetí se podívali na auto. Pak to zkusili. Vybudovat vztah trvalo dlouho,“ říká Kallista. Jeho firma Reckord v Německu dělala fotbalové a hokejové přenosy nižších soutěží. Točila v Rakousku i Polsku.

Konkurence začala panikařit

Nakonec se přes Slovensko dostala zpátky do Česka, už jako dospělá firma se spoustou zkušeností. Byla připravená utkat se znovu s kdysi silnějším protivníkem – firmou ACE. Trochu jako to bývá v amerických filmech. Konkurence začala panikařit. Pracovala za dumpingové ceny, jen aby Reckord položila. Nakonec lidé z ACE přišli za Kallistou, jestli by je nechtěl koupit. Což chomutovský podnikatel udělal a stal se českou a slovenskou jedničkou.

Dnes má v rozsáhlé garáži celkem sedm přenosových vozů a dva satelitní. Ten největší má cenu přes 100 milionů korun, dohromady stojí přes půl miliardy. Všechny si firma sama postavila, což tu nikdo jiný neumí. „Nejcennější je know-how toho vozu. Umět ho naprojektovat, aby fungoval i v extrémních podmínkách. Aby to v zimě topilo a v létě chladilo. Rozmístění uvnitř, aby tam mohlo najednou pracovat třeba 25 lidí,“ říká Kallista, když nás provádí vnitřkem velkého „přenosáku“, který dělá nejnáročnější zakázky.

Uvnitř to vypadá trochu jako v kokpitu vesmírné rakety. Na začátku ledna, kdy jsme firmu navštívili, je čas údržby a všechny vozy jsou na základně. „Naše práce je trochu sezonní. V prosinci přenosy končí a v televizi nastupuje Mrazík, pak zas v červenci začnou televize hrát Chalupáře. V ten čas děláme údržbu,“ směje se Kallista.

Rozhovor se Zemanem

Příští týden ale kamiony vyjedou. Čeká je třeba rozhovor s prezidentem republiky, mistrovství Evropy v krasobruslení na Slovensku nebo koncert filharmonie v Berlíně. „Funguje to tak, že si nás vyberou. Klientů v Evropě je relativně málo. Stejně tak firem jako my. Ve střední Evropě jsou tři firmy. V Německu do deseti. V Rakousku asi jedna. V celé Evropě 25 firem,“ popisuje Kallista. Chomutovský Reckord má dnes roční obrat zhruba 60 milionů a slušné reference.

Kdykoli se v Česku hraje fotbalová Liga mistrů, dělají ji oni. Když se v Česku hrály úvodní zápasy NHL, dělal je také Reckord. Na takových akcích je potřeba až dvacet kamer, což jiná tuzemská firma prostě neumí. Kallistova společnost má ale na svém kontě i bizarní kousky: v létě dělala ve Skotsku přímý přenos orientačního běhu. Vůz i desítky kilometrů kabelů bylo nutné zamaskovat nebo zahrabat v lesích, aby závodníci nevěděli, že se blíží ke kontrole.

Výhodou Reckordu doposud bylo, že v Česku prakticky neměl konkurenci. To se ale nyní pomalu mění. Technika je levná, každý si dnes může koupit kameru a dělat přenosy ze svého auta. Pro internet taková kvalita stačí, tito malí hráči ale zatím nemohou Kallistovi konkurovat v kvalitě. Objevují se však i velké ryby.

„V létě za mnou přišli z O2, že nás chtějí koupit. Myslím ale, že spíš chtěli získat know-how. Chtěli hlavně znát všechny zákazníky a vidět účetnictví. Neřekli ani cenu. Budou stavět flotilu pro svoji novou sportovní televizi. A asi se pokusí o zakázky v rámci Evropy. Uvidíme, jak jim to půjde. Chtějí nám konkurovat. Mám z toho respekt. Oni mají obrovský kapitál,“ říká Kallista. Severočeský podnikatel si ale věří. Mimo jiné proto, že si profesí prošel od píky.


Čtěte také:

Můžete sledovat hokej v práci? Můžete, přečtěte si kdy

Mohlo by vás zajímat

Panorama čtvrti City of London

Londýn zůstává největším finančním centrem. Možná naposledy

 Weikert

Otloukánek Ťok

 První televizní debata prezidentských kandidátů.

Debatní převahu Clintonové potvrzují i finanční trhy

 Nejbohatší Číňan Wang Ťien-lin

Peníze za propagaci Číny. Wanda investuje do filmů od Sony

Britští vojáci během cvičení jednotek NATO v Polsku

Evropská armáda rozděluje spojence. Britové jsou proti

Praha Mobiliář na letišti

Lavičky a koše v novém. Praha vyhlašuje designérskou soutěž

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče