Obětuj svého úředníka

26. listopadu 2012, 00:00 - Johanna Grohová
26. listopadu 2012, 00:00

Euroglosa

Minulý týden se v Bruselu opět stávkovalo. Nikdo si toho příliš nevšiml. Žádné hořící barikády či přerušená doprava, která by komplikovala životy ostatních lidí. To těsně před summitem o velkém unijním rozpočtu vyjadřovalo několik desítek euroúředníků obavy o svá místa, platy, penze a mnohé další výhody, které by některé země v čele s Británií s gustem seškrtaly.

Sedmadvacet členských států EU skutečně jen těžko hledá společného jmenovatele, na kterém sestavit rozpočet pro období 2014 až 2020. Nelze očekávat, že zainteresované země dovolí výraznější omezení farmářských dotací či zrušení dávno vyjednané slevy z příspěvku (tu má Británie díky Margaret Thatcherové). Chudší státy včetně Česka se zase nechtějí smířit se snížením rozvojových fondů.

Krácení výdajů na administrativu EU se proto jeví jako nejsnazší cesta demonstrativně ukázat, že to Brusel myslí s reformou a rozpočtovou kázní vážně. Stačilo by například platy přechodně zmrazit, ne je nutně snižovat. Za to by se ale musel postavit předseda Evropské komise José Barroso a spolu s ním i prezident EU Herman Van Rompuy. Oběma se do toho nechce, zejména Barroso by si proti sobě poštval většinu svých podřízených. Na druhou stranu lze úředníkům věřit pocit, že jsou snadnými obětními beránky. Seškrtání platů, penzí a provozních nákladů by totiž až tak zásadní úsporu nepřineslo. Co by se ale počítalo, je symbolika takového kroku: evropské instituce o reformách a efektivitě nejen mluví, ale také je samy uplatňují. Eurokratům se pak bude hůř vyčítat, že žijí v bublině odtržené od reality.

Úředníci ale namítají, že se jejich instituce ocitají v začarovaném kruhu: státy, jako například Německo, by rády seškrtaly administrativní náklady, zároveň ale chtějí po komisi čím dál více práce. „Merkelová mluví o superkomisaři, který bude dohlížet na hospodaření členských států. Těžko ale vytvoříme kvalitní tým, pokud nám seškrtají rozpočet.” Podle eurokratů se přitom dá sáhnout jinam. „Proč asi máme jednoho komisaře pro klimatické změny a jiného pro životní prostředí? Protože členské státy si vynutily pravidlo, co stát to komisař, a tak se vymýšlejí nesmyslná portfolia,” připomíná jeden z nich.

Seškrtání rozbujelé byrokracie by se tak mělo provádět v rámci rozsáhlejší reformy vnitřní struktury a fungování institucí. Rozvětvená byrokracie jde ruku v ruce s komplikovanými systémy, podle kterých se přerozdělují dotace zemědělcům či příjemcům z různých podpůrných fondů. Čím méně složitý systém, tím bude potřeba méně úředníků. Čím jednodušší systém, tím menší manévrovací prostor pro nejrůznější podvody a zpronevěry. l •

O autorovi| Johanna Grohová, spolupracovnice redakce, Brusel

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče