Obávám se policejní provokace

19. října 2015, 00:00 - Jan Hrbáček hrbacek@mf.cz
19. října 2015, 00:00

Vypadá to, že se na mě policie snaží vyrobit důkazy za každou cenu, říká advokát Grubner

Před prázdninami označili pražští kriminalisté advokáta Martina Grubnera za organizátora skupiny, která krácením daní připravila stát o stamiliony korun. Advokát to v rozhovoru pro týdeník Euro popírá a naopak hovoří o manipulacích policie.

Grubner tvrdí, že klientům poskytoval pouze právní služby a na trestné činnosti nemá žádný podíl.

* Policie vás označila za organizátora daňových úniků. Co tomu říkáte?

Obvinění jsou nepravdivá a dovolím si tvrdit, že i v rámci vyšetřování se postupně ukazují jako vykonstruovaná a věcně nepodložená. Veskrze jde o domněnky vyšetřovatelů. Objevují se jasné kontury policejních chyb a mně nezbývá než se pasivně bránit; jde o lidskou svobodu, čest a důstojnost. V tuto chvíli je už možné věcně doložit, že v mém případě dochází ze strany orgánů činných v trestním řízení k řadě procesních chyb a nestandardním postupům, a to od samého počátku vyšetřování. Faktem zůstává, že jsem pouze zajišťoval právní servis klientům, kteří byli následně obviněni z krácení daně.

* Jak k vašemu obvinění došlo?

Začalo to razantní policejní akcí a prohlídkou mé kanceláře v dubnu 2014. Při podání vysvětlení letos v červnu jsem policistům opakovaně zdůrazňoval, že jako advokát jsem vázaný mlčenlivostí. Fakticky za to, že jsem odmítl vypovědět v neprospěch klientů, padlo v roce 2015 mé obvinění. Policie po mně chtěla, abych vysvětlil, pro koho jsem zakládal společnosti, kdo byli moji klienti, zda se navzájem znali a podobně. Nikdy jsem nedělal nic, co by bylo v rozporu se zákony ani dobrými mravy.

* Jak prohlídka kanceláře probíhala?

Policie tvrdí, že jsem odmítl spolupracovat, ale v tomto případě jde o fatální neznalost zákona o advokacii. Ten hovoří jasně a nedá se vykládat jinak. Během prohlídky kanceláře za asistence zásahové skupiny jsem opakovaně sdělil, že požadovaných pět spisů mých klientů jsem ochoten vydat zástupci České advokátní komory. To ovšem policistům nestačilo, moji kancelář prohledali a vzali si, co chtěli.

* Co následovalo poté?

Policie určila několik spisů, mimochodem těch pět, které jsem byl sám ochotný vydat zástupci České advokátní komory. Jelikož zástupce České advokátní komory odmítl udělit policii souhlas, aby se seznámila s obsahem určených materiálů, byly tyto spisy zapečetěny a odpovědný zástupce České advokátní komory je předal poté na Městský soud v Praze. Souhlas s vydáním daných spisů však policii následně nevystavil ani soud s tím, že mohou zasahovat do práv třetích osob a vztahuje se na ně advokátní tajemství. Když měla třídenní prohlídka kanceláře končit, přestože u jiných případů trvá den, a to i při zajišťování mnohem většího objemu dat, namítal jsem, že mám s rodinou odjet na zaplacenou zahraniční dovolenou. Dodnes se pamatuju, že jsem zůstal jak opařený, když mi jeden z kriminalistů – vedoucí celé skupiny – řekl před mými pracovníky, cituji: „My bychom si na vás taky to obvinění mohli přinést.“

* To by znamenalo, že obvinění bylo předem připravené…

Ano, tak to působilo i na mě. Oficiálně jsem však na dotaz, zda jsem podezřelý, či svědek, dostal odpověď, že v žádném případě nejsem v postavení podezřelého. Utvrzovali mě v přesvědčení, že se u mě v kanceláři nacházejí jisté doklady a dokumenty, které potřebují. Nerozuměl jsem, co vlastně chtějí, a oni to nebyli ani schopní blíže specifikovat. Poskytoval jsem klientům běžný právní servis korporátní povahy. Jednalo se o překupování firem vytvořených na klíč. V rámci těchto úkonů jsem na základě pověření a udělených plných mocí zajišťoval právní stránku převodu podílů, změny ve statutárních orgánech, změny sídel atd.

* To je klíčové. Policie tvrdí, že vy jste měl ty akty řídit, vaše koncipientka údajně chodila s klientem do banky, kde ho měla navádět k různým finančním operacím. Bylo to tak?

To kategoricky odmítám. Z naší kanceláře nikdo nikdy žádné příkazy nedával a neměl přístup k bankovním účtům ani žádným transakcím.

* Co jste tedy pro klienty dělal?

Jednalo se o korporátní servis. Dostal jsem například od klienta pověření zajistit převod obchodního podílu na jiného klienta. Po čase se dotyčný nový majitel firmy dostavil s tím, že má v bance problém s jistou finanční transakcí. Řešila to UniCredit Bank na Václavském náměstí. Měl jsem za to, že jde o banalitu, tak jsem vyřízení delegoval na koncipientku. Vrátila se s tím, že transakci banka odmítá provést a klient se má v této věci obrátit na centrálu společnosti.

V ústředí UniCredit Bank jsem si nechal od klienta podepsat plnou moc. A to je ten moment, který se mým obviněním prolíná patrně nejvíc. Policie mi vytýká, že jsem byl jako advokát zplnomocněn ke všem úkonům.

Zásadně se ale rozcházíme ve výkladu, jak vlastně plná moc funguje. Text zplnomocnění po užívám v nezměněné formě pomalu už od roku 1994, podobně jako většina advokátů, a nevidím na tom nic mimořádného – na rozdíl od vyšetřovatelů, kteří z toho dovozují, že jsem vše řídil. Fakticky je tak možné kriminalizovat každého advokáta za běžný procesní úkon.

* Policie tvrdí, že část peněz měla skončit u vás.

Nic takového se nestalo, je to pouhá policejní fikce, ať předloží důkaz, nebo něco takového veřejně netvrdí.

* UniCredit Bank pak upozornila Finanční analytický útvar.

Život přináší bizarní chvíle. Je to čtyři roky, co jsem měl privátně velké neshody s osobní bankéřkou z UniCredit Bank, poprvé za 22 let využívání služeb této banky. U ředitele pobočky jsem žádal její výměnu. Ta samá dáma pak kriminalistům tvrdila, že šlo o peníze určené pro mě. Toho se „ochotně“ chytil Finanční analytický útvar, následně policie i státní zástupkyně, aniž by k tomu byl jediný relevantní důkaz. V zásadě jde ale o klíč, jak mě zatáhnout do případu.

* Zajímavá je role žalobkyně Dagmar Květoňové. Pracoval jste pro firmu jejího manžela, znali jste se. Jaké jsou vaše vztahy s těmito manželi?

Firmy pana Květoně jsme právně zastupovali od roku 2009. Je zřejmé naše personální propojení a později i hlavní důvod k vyloučení paní státní zástupkyně Dagmar Květoňové z případu kvůli podjatosti. K tomu ovšem došlo až poté, co podala návrh na moje vzetí do vazby, a poté, co byli za její osobní asistence vyslechnuti někteří obvinění. Zákon ale jasně hovoří o tom, že úkony učiněné vyloučenými osobami nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. Proto nebyl tento postup paní státní zástupkyně Květoňové akceptován ani městským soudem, stejně jako obava z ovlivňování spoluobviněných, a rozhodnutí o vzetí do vazby bylo jako nedůvodné zrušeno.

* Co se odehrálo od propuštění z vazby?

Mám pocit, že se na mě policie snaží vyrobit důkazy za každou cenu. Jde o reálné riziko i s ohledem na dosavadní vývoj. Ve vazbě jsem skončil, když jeden z mých klientů razantně změnil výpověď. Zhruba před rokem od něj nečekaně přišlo ukončení plné moci. Když jsem se s ním spojil, abychom si to vysvětlili, řekl mi, že ho navštívila policie a nutila vypovídat proti mně. Obratem jsem proto podal stížnost na Generální inspekci bezpečnostních sborů. Až letos vyšlo najevo, že tento člověk s bohatou kriminální minulostí usiluje o status spolupracujícího obviněného. Několikrát měnil výpovědi a byl údajně ochotný vypovídat i za úplatu, což ve spojení s jeho trestním portfoliem zásadně zpochybňuje jeho věrohodnost. V době, kdy jsem byl ve vazbě, bylo mému advokátovi zabráněno mě návštívit. To považuji za další nezákonnost. Postupem policie tak došlo nejen k významnému porušení mého práva na obhajobu, ale zároveň byly ohroženy zájmy mých klientů. Vzetím do vazby a nepřipuštěním obhájce nemohla být zajištěna ochrana jejich práv. Takový postup je podle práva zcela nepřípustný.

* Policie tvrdila, že jste se klienta pokoušel uklidit do Malajsie. Byl toto důvod mediální přestřelky mezi policií a Českou advokátní komorou?

Česká advokátní komora musela reagovat na nezvykle ostré prohlášení policie, která tvrdila, že jsou v mém případě vyšetřovatelé zastrašováni, případně že jsem se snažil někoho skrývat. Tyto absurdní myšlenky vrhají špatné mediální světlo na celou advokátní komoru a nelze se zbavit dojmu, že se jedná o širší tažení proti advokátům s cílem omezit zákonné právo na obhajobu. V konečném důsledku to může znamenat oklešťování práv obviněných a posílení vlivu státní represe. Vyjádření České advokátní komory lze chápat tak, že to v určitém ohledu vnímají jako útok na celou českou advokacii ve snaze snížit její kredit ve společnosti a oslabit její pozici před státní mašinerií, představovanou policií a státními zástupci.

* Nenapadlo vás, že finanční operace, které jste pro klienty prováděl, mohou mít kriminální charakter?

Především jsem nikdy žádné finanční operace neprováděl ani jsem u nich nebyl. Klientovi jsem jen na základě plné moci poskytl právní pomoc při jednání s bankou. Jednalo se o jednu návštěvu banky, a to ještě nikoli na pokladně, ale v jedné z místních poboček. Existuje společenskopolitická poptávka po otevření velkých případů, likvidaci velkých hráčů. V poslední době je rovněž zřejmá poptávka po stíhání právníků. Začalo to exekutory a zájem vyšetřovacích orgánů se přeorientoval na advokáty. Když začala policie kvůli podezření z krácení daně loni zatýkat, mezi podezřelými bylo pět mých bývalých klientů. Na dva z nich byla uvalena vazba, proto jsem nemohl vypovídat. Policie mě k výpovědi nutila, přestože jsem vázaný mlčenlivostí dle zákona o advokacii. Když tehdy brali do vazby některé mé klienty, které však obratem opět propustili, protože stejně jako u mne nebyly u nich shledány Městským soudem v Praze důvody vazby, vyčíslili údajnou škodu na jeden a půl miliardy. Toto číslo poté dramaticky klesalo, teď jde prý o 66 milionů korun. Při pozornosti médií se ale miliardy hodí, lépe se pak kauza prodává. Je třeba se ptát, komu tyto akce slouží a jaký z toho může mít prospěch.

* Takže trváte na své nevině?

Naprosto. Tato situace už má bohužel velký dopad na práci naší kanceláře. Zatím máme škodu vyčíslenou zhruba na jeden milion korun ročně, a to jen na paušálním zastupování. S rodinou žiju v nejistotě a obávám se vykonstruované policejní provokace.

Policie tvrdí, že jsem odmítl spolupracovat, ale v tomto případě jde o fatální neznalost zákona o advokacii. ADVOKÁT NENÍ KLIENT Týdeník Euro kvůli případu požádal o názor respektovaného právníka a bývalého soudce Ústavního soudu Jaroslava Balíka. Podle něj fakt, že Nejvyšší soud před nedávnem přijal sjednocující stanovisko k prohlídkám advokátních kanceláří, svědčí o tom, že tyto případy nejsou ojedinělé. Případ Martina Grubnera se pak zákonitě jeví jako další střípek v mozaice pokusů orgánů činných v trestním řízení prolomit profesní povinnost mlčenlivosti příslušníků právnických profesí. „Tento trend, spolu s kriminalizací těch, kteří dodržují tradiční pravidla poskytování právní služby, a se zjednodušujícím ztotožňováním advokáta s klientem, může vést ve svých důsledcích k ohrožení práva na ochranu soukromí klientů nespravedlivě ostrakizovaných advokátů a notářů, k porušení jejich práva na spravedlivý proces a pošlapání principu presumpce neviny,“ konstatoval Balík.

V konečném důsledku to může znamenat oklešťování práv obviněných a posílení vlivu státní represe.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče