Obamův sirotek a jeho sourozenci

07. dubna 2014, 00:00 - Miroslav Zámečník
07. dubna 2014, 00:00

Předražením nebo naprostým nezdarem končí velké množství státních i soukromých IT zakázek

Poslední, ale opravdu poslední lhůta vypršela minulé pondělí. A pro velký úspěch byla opět prodloužena. Malér zvaný elektronické tržiště na zdravotní pojistky už stál americkou federální kasu stovky milionů dolarů a aspiruje na symbol neschopnosti všech vlád zvládnout větší IT projekty.

Těžko se chápe a ještě hůř vysvětluje, jak mohla americká administrativa něco takového připustit. Největší reforma amerického zdravotnictví za poslední téměř půlstoletí, jež má zajistit zdravotní pojištění i těm nejchudším Američanům, balancuje na hraně fiaska. Projekt, který si musel prezident Barack Obama vybojovat přes tuhý odpor republikánů a nikdo mu neřekne jinak než Obamacare, se měl naplno rozjet 1. října 2013. Jenže stránka HealthCare.gov dodnes pořádně nefunguje. Přitom počet budoucích uživatelů byl znám dlouho dopředu - na zátěžové zkoušky všech systémů, na odhalování chyb byly více než tři roky času. Jenže ani po půl roce se všem zájemcům nepodařilo uzavřít si zdravotní pojistku na letošní rok. A to nikoli proto, že by chtěli porušit federální zákon (nepojištěným hrozí v USA pokuty), ale protože je systém neustále přetížený, pravidelně padá a v řadě případů stále není schopen do žádosti o pojistný program doplnit správné údaje. Vláda země, která poslala prvního člověka na Měsíc, si dnes nedokáže poradit s provozem elektronického tržiště na zdravotní pojistky… Veřejnoprávní sirotci Peripetie kolem HealthCare.gov potvrzují staré české přísloví, že zatímco úspěch má mnoho tatínků, každý pořádný průšvih je sirotek, k jehož početí se nikdo nehlásí. Nejinak tomu bylo i v tomto případě, když Výbor pro vládní reformu a dohled dolní komory Kongresu USA loni v listopadu předvolal všechny nejvyšší federální úředníky, teoreticky funkčně odpovědné za projekt Obamacare, včetně toho nejpovolanějšího - vrchního šéfa pro IT (Federal Chief Information Officer).

To on by měl koordinovat postup prací s dalšími zainteresovanými ministerstvy a federálními agenturami, hlídat účelnost a efektivnost prostředků vynakládaných na vládní projekty elektronizace. Jenže celý kontrolní mechanismus v tomto případě selhal. Ačkoli to bylo něco, na čem závisela reputace samotného prezidenta. Při zpětné analýze se ukazuje, že v pořádku nebyla samotná příprava, proces zadávání zakázek, řízení projektu, metriky ani následný reporting. Prostě: správně nefungovalo nic a nikdo s tím nic neudělal. A hádejte, kdo se přiznal k odpovědnosti? Přesně podle očekávání se HealthCare. gov ukázal jako sirotek z nejosamělejších. Padáka dostali jenom ti, kdo ho měli na starost přímo na ministerstvu zdravotnictví; nikdo nad nimi.

Nebylo to zdaleka poprvé a problémy s IT zakázkami nemají jenom Američané.

Obecně se za dosud největší IT průšvih ve veřejné správě na světě považuje projekt elektronizace zdravotních záznamů anglické Národní zdravotní služby (NHS), který byl po letech snahy o vytvoření funkčního centralizovaného systému a dvanácti miliardách utracených liber na podzim 2011 ukončen.

Soukromé ticho Když se nepovede vládní nebo veřejnoprávní projekt, jsou toho média plná. Když se nepovede IT projekt v soukromém sektoru, věc se tutlá, jak se dá. Ticho ale neznamená pohodu. Podle několika na sobě nezávislých specializovaných průzkumů, které se zabývaly úspěšností projektů v oblasti informačních technologií, končí propadákem neobvykle vysoké procento z nich.

Abychom byli konkrétní: šetření 5400 velkých projektů (s původním rozpočtem 15 milionů dolarů a výše), provedené předloni společně mezinárodní poradenskou firmou McKinsey a Oxfordskou univerzitou, ukázalo, že polovina z nich výrazně „přestřelí“ svůj plánovaný rozpočet. V průměru představuje překročení rozpočtu 45 procent a časový harmonogram bývá překročen v průměru

o sedm procent. Celkový přínos je pak o 56 procent nižší, než se původně předpokládalo. Celkové překročení projektových nákladů u zkoumaných projektů dosáhlo 66 miliard dolarů, což je částka srovnatelná s ročními výdaji českého státního rozpočtu. Podle zmiňované studie společnosti McKinsey a Oxfordu bylo v 17 procentech případů překročení nákladů natolik masivní, že to ohrožovalo existenci zadávající firmy. A jsou dokonce známy firmy, které po opakovaných neúspěšných eskapádách s IT projekty skončily v péči konkurzního správce.

Hledá se úspěch V podstatě platí, že téměř každý větší IT projekt hrozí průšvihem. Neschopnost uřídit náklady těchto investic je ještě větší a případy extrémního překročení nákladů o 200 až 400 procent častější než ve výstavbě dopravní infrastruktury.

A právě to - slabé řízení projektů - je kořenem všech problémů. Ve státní správě i ve firmách. Samozřejmě se najdou i příklady, kdy se podaří IT projekt dotáhnout do konce v předem stanovém čase a rozpočtu a hlavně v požadované kvalitě. Ale to jsou opravdu bílé vrány. Ze 3555 IT projektů realizovaných v letech 2003 až 2012, u nichž osobní náklady přesáhly deset milionů dolarů, se podle průzkumu Standish Group mohlo závěrečným hodnocením „úspěšný“ pochlubit jen mizivých 6,4 procenta.

Češi se rádi chlubí, že dovedou díky vyspělé schopnosti improvizovat úspěšně zvládnout kdejaký chaos. V posledních letech se však množí důkazy, že přinejmenším v IT to neplatí.

Nejčastější příčiny problémů

Minové pole IT zakázek

1. Zmatené zdůvodnění a nedostatečně precizní strategické zadání (proč a co od toho vlastně chceme), které by hned od začátku zahrnovalo i budoucí uživatele; ti se často dostanou do hry až velmi pozdě a projekt musí být následně předěláván s rostoucími časovými a finančními náklady.

2. Ani v soukromém sektoru není vzácné soustředění zadavatele na jednotkové ceny (místo zainteresování dodavatelů na výsledku), z něhož plyne časté přepřahání i v rámci jednotlivých etap a nahrazování zkušených expertů „levnějšími“ pracovníky.

3. Výstavba v praxi neověřeného, nestandardního řešení (místo robustních, obecně dostupných a „zaběhaných“ řešení se často začíná na zelené louce ve snaze o „perfektní“ technické řešení s „dokonalou“ architekturou, ovšem bez perfektní dokumentace, jež zpětně umožňuje sjednat nápravu); časté změny požadavků.

4. Slabé a v čase proměnlivé týmy s nevhodnou kvalifikací a nedostatečným definováním odpovědností a kompetencí - důsledkem je chaos na hřišti a chybějící tah na bránu; následně výmluvy, kdo co zavinil (klíčovým faktorem úspěchu je stabilita týmu, který od samého začátku až do konce zahrnuje uživatele s „byznysovým“ přístupem, tedy selským rozumem).

5. Nerealisticky nastavené harmonogramy; nedostatečné testování jednotlivých etapových cílů a komponentů způsobuje kumulaci ne zcela dořešených problémů, následně silná improvizace a nákladová exploze (nefunkční celek pak bývá často vyhozen - i v soukromém sektoru).

O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče