O prvenství se dělit nebude

14. října 2013, 00:00 - TOMÁ PERGLER
14. října 2013, 00:00

Z českých polistopadových byznysmenů to dotáhl s převahou nejdál. O to tajemnější zůstává

Množina českých dolarových miliardářů čítá podle posledních odhadů šest až sedm mužů. Jeden mezi nimi jasně vyčnívá, jako by patřil o patro výš. Nejen úhrnem spravovaného majetku (ke konci loňského roku aktiva PPF přesáhla 21,5 miliardy eur), ale také výškou obratu některých transakcí, mezinárodním záběrem a mírou „neviditelného“ vlivu, který si udržuje ve své rodné zemi. Petr Kellner bude nejspíš jednou zapsaný v učebnicích dějepisu jako příklad novodobého českého selfmademana, jenž po roce 1989 chytil nejlépe ze všech příležitost za pačesy a vybudoval nebývalé podnikatelské impérium.

Kellner je pověstný tím, že si pečlivě střeží své vnitřní kruhy. Prozradí o sobě jen to, co chce, nebo musí. Protože moc nechce – sám o sobě mluví jako o introvertovi, který si nelibuje v okázalosti a rozhovory dává jen výjimečně – zůstává už přes dvacet let informačně zahalen. Víme, že se narodil v roce 1964, promoval na pražské Vysoké škole ekonomické, a než se pustil do budování společnosti PPF, vystřídal několik zaměstnání. Dělal například asistenta produkce na Barrandově.

Veřejnost také mohla zaznamenat, že Kellner rád sportuje, poslouchá skupinu Lucie a vychovává své děti k odpovědnosti. Prosákly rovněž zprávy o jeho nové rezidenci ve středních Čechách. To je vesměs vše, co se našinec může o nejbohatším spoluobčanovi dozvědět.

Jak vlastně Kellner vypadá, zjistí zpravidla jen z o? ciálních fotek nebo ze snímků ve výroční zprávě. Informační bariéru v poslední době narušuje jen jeho dcera Anna, jejíž úspěchy v parkurovém skákání pronikají i do novin.

ROZJEZD Z TEPLIC Co se týče Kellnerova byznysu, máme k dispozici více informací, přestože hlavně počátky PPF jsou stále mlhavé. Je známo, že podobně jako u jiných kapitalistů vzešlých z kuponové éry i v případě Kellnera byla jádrem prvních úspěchů kromě nesporného talentu finanční opora. Získal ji od Štěpána Popoviče, šéfa teplického Sklounionu a pozdějšího člena vedení PPF, který mu do začátků pomohl půjčkou 40 milionů korun.

Datem zrození PPF je září 1991, kdy Kellner se svým šéfem z firmy obchodující kopírkami Milanem Maděryčem a dalšími lidmi zakládá akciovou společnost Správa prvního privatizačního fondu se sídlem v Teplicích. Zatímco Maděryč zůstal PPF věrný dodnes, jiný otec­ ­zakladatel se stal černou ovcí příběhu. Milan Vinkler už v únoru roku 1991 zakládá společnost Wika, kde společně s Kellnerem působí až do roku 1994. V témže roce Vinklerovo jméno mizí z vedení PPF, byl totiž obviněn z podvodů se směnkami a Kellnerovi prodal svůj podíl. Později byl Vinkler obviněn i za pašování lihu z Itálie a daňové úniky, kvůli skrývání a soudním průtahům však případ nedospěl ke konečnému rozsudku – týkala se ho letošní amnestie prezidenta Václava Klause.

Vraťme se ovšem na začátek devadesátých let a ke kuponové horečce. Kellnerova společnost s počátečním základním jměním 100 tisíc korun vypouští do první kuponové vlny investiční fond PPF, jehož prostřednictvím se firma dostává k podílům ve více než 200 podnicích, a tím získává i perspektivní základ pro budoucí finanční expanzi. Privatizační fondy se posléze mění na investiční, v polovině devadesátých let vzniká sloučením První český investiční fond a další společnosti pro obchodování na burze nebo správu majetku. Mezitím Kellner osvědčil smysl pro risk v divočejších podmínkách a okusil privatizaci v Rusku.

MILNÍK ČESKÁ POJIŠŤOVNA Pokud byla kuponová privatizace pro PPF první velký třesk, druhý přichází v roce 1996, kdy skupina získává významný podíl v České pojišťovně (ČP), naprosto dominantním hráči ve svém oboru. Balík akcií ČP koupila PPF od Interbanky a České spořitelny, neméně důležité však bylo angažmá při jednáních o oddlužování Kreditní banky Plzeň, kde ČP coby akcionáři a věřiteli hrozily nepříjemné vyhlídky. PPF posléze koupila také podíly Investiční a poštovní banky a nakonec pojišťovnu zcela ovládla.

Při jednáních o ČP skupina poprvé viditelně zúročila dobré styky s politickou reprezentací, hlavně ODS. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník v roce 1997 přešel rovnou z vlády do čela představenstva pojišťovny. Důraz na budování vztahů ve státní administrativě se v PPF pěstuje stále – jako klíčový se ukázal v Rusku a minimálně stejný význam má při expanzi skupiny v Asii. V tuzemsku jsou zřetelné trvalé sympatie k Václavu Klausovi, jemuž PPF pomohla se sídlem jeho institutu na pražské Hanspaulce.

Patří se ještě zdůraznit, že u pojišťovny nezvládl Kellner mistrně jen počáteční nájezd. Jeho další tahy na tomto poli ukazují, jak dokáže PPF zhodnotit investici, jež vypadá zpočátku přinejmenším nejistě. Celkový výnos 110 miliard korun z prodeje celého podílu italské Generali a dividend (dvoufázová akce se dokončí příští rok) je v Česku druhou nejobjemnější transakcí po privatizaci Transgasu v roce 2001 (zhruba 130 miliard korun). Nepočítáme přitom další desítky miliard, které PPF zkasírovala od Generali při vytváření holdingu a ze zisků pojišťovny. Navíc si Kellner mohl odkoupit pojišťovny holdingu v zemích bývalého Sovětského svazu, nebo se naopak zbavit podílu v ruské pojišťovně Ingosstrach, o nějž se léta přetahoval s oligarchou Olegem Děripaskou.

Někdejší státní pojišťovací monopol však není zdaleka jediným zlatým vejcem, které si společnost PPF vyseděla. Rok po ovládnutí ČP Kellner založil splátkovou společnost Home Credit, jež mu postupem času začala pohádkově vynášet a v posledních letech tvoří největší část zisku skupiny (za loňský rok vydělal Home Credit 506 milionů eur z celkového zisku skupiny 727 miliard eur). Nejvíce se o to zasloužili ruští spotřebitelé, kteří mají Home Credit na ráně i díky prodejní síti s elektronikou Eldorado.

ZACÍLENO NA REALITY Obchodní řetězec Eldorado, kterého by se chtěl Kellner nyní spíše zbavit, vytvořil spojku na odvětví, na něž se chce Kellner nejspíš soustředit v následujících letech. Při ovládnutí řetězce s elektronikou spadlo PPF do klína množství nemovitostí, které dnes tvoří základ realitního byznysu. V současnosti má skupina v Rusku dvě velká obchodní centra v Astrachani a Rjazani, třetí chce postavit v Moskvě ve čtvrti Mitino. Vedle toho má kontrolní podíly v logistických parcích Trilogy a South Gate na okraji Moskvy. Největším projektem s investicí téměř miliardy eur je kancelářský komplex Comcity nedaleko letiště Vnukovo.

Nový impulz dostaly rovněž realitní projekty v Česku. V pražských Holešovicích začala PPF budovat soustavu administrativních budov Argentinská hvězda, v Dejvicích zase koupila Hotel Praha, místo něhož vyroste projekt sponzorovaných škol Open Gate.

Kromě realit PPF v poslední době zaostřila zrak také na energetiku, kterou má na starosti Energetický a průmyslový holding (EPH).

V něm PPF kontroluje více než 44 procent akcií, zbytek drží J&T a šéf holdingu Daniel Křetínský. Největším počinem v tomto směru byl loňský odkup 49 procent a manažerských práv v přepravci a distributorovi zemního plynu SPP za více než 60 miliard korun.

PŮJDE DO TELCA?

Výčet odvětví, do nichž PPF zasáhla, je samozřejmě mnohem širší. Nesmíme zapomenout na bankovnictví (Air Bank, PPF banka, v minulosti eBanka), těžbu drahých kovů (ruská společnost Polymetal), média (TV Nova, do roku 2012 týdeník Euro) nebo zemědělství (holding RAV Agro­Pro hospodaří na více než 160 tisících hektarech ve středním a jižním Rusku).

Velký smysl pro kombinatoriku předvedl Kellner v souboji o zkrachovalou Sazku, když porazil konkurenční Pentu spojenou s lobbistou Martinem Ulčákem. Ke konci loňského roku PPF dohodla prodej svého polovičního podílu v Sazce skupině KKCG Karla Komárka. Specifickým oborem, k němuž Kellnera nepřivedly jen čistě investiční motivy, jsou biotechnologie – společnost Sotio vybudovala vlastní výrobní a výzkumné prostory v pražských Holešovicích na sterilní výrobu léčivých přípravků používaných v buněčné terapii při léčbě nádorových a autoimunitních onemocnění. Posledním hitem spojovaným s PPF jsou telekomunikace. Minimálně od konce minulého roku se začalo spekulovat o tom, že by Kellnerova skupina mohla odkoupit tuzemského operátora O2. Co zatím asi nepřichází v úvahu, je představa, že by se Kellner chtěl více podělit o otěže svého byznysu s někým jiným. Tendence v samotné PPF jsou spíše opačné. Na jaře se završilo dělení aktiv, při němž Jiří Šmejc pustil Kellnerovi pět procent v PPF Group za třináct procent v Home Creditu a Air Bank. Nešlo sice o vyhoštění, Šmejc se chtěl prostě více osamostatnit, díky přesunu však dnes Kellner vlastní téměř 99 procent akcií v mateřské entitě zapsané v Nizozemsku.

O autorovi| TOMÁ PERGLER, pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče