O českém neštěstí

15. října 2013, 12:00 - Petr Weikert
15. října 2013, 12:00

Dva dnešní titulky zpráv ranních zpravodajských serverů jakoby si vzájemně protiřečily a přitom vypovídají o situaci v Česku víc než dost. Ten první zní: Čechům hrozí nejméně z celé EU chudoba. Ten druhý: Odboráři v OKD vyhlásili stávkovou pohotovost, trvají na třináctém a čtrnáctém platu.

O co jde? V OKD návrh kolektivní smlouvy, která má platit od příštího roku. S vedením firmy se o ní dohadují už rok.

Vedení OKD jim chce třeba sebrat příspěvky před Vánocemi a před létem. Ale všichni vědí, že tu jde o víc, že pod povrchem bublá spor o uzavření Paskova, a že se horníci obávají, aby kvůli výsledkům firmy jednou o práci nepřišli všichni. A také svoji roli hraje to, že se blíží sněmovní volby, z nichž může vzejít levicová vláda, která bude spolu s odboráři stát proti vedení OKD. Takže i kdyby šlo do tuhého, úplně nejhorší to pro odboráře nebude, o což vlastně při nynějších protestech jde.

Bulharská bída

Když jsem říkal „do tuhého“, nemyslel jsem šest měsíců odstupného, ale to tuhé, co mají v Bulharsku. Tam hrozí akutně bída polovině populace, což už jsou údaje dnešní druhé zprávy, Evropského statistického úřadu Eurostat. Druhý největší počet lidí ohrožených bídou mají v Rumunsku a třetí v Chorvatsku. Naopak Česko je na tom nejlépe z celé EU, hůře jsou na tom lidé v Německu i v Nizozemí.

Třetí zprávu, která se v ranních serverech neobjevila, přidávám sám. Nejde ani tak o suchá čísla Eurostatu ani o spory odborářů s vedením OKD. Každý, kdo si přečte, že je u nás ohroženo bídou nejméně lidí z EU, tomu stejně nevěří, i kdyby to byla pravda. Jde o to, jak sebe sami vnímáme v porovnání s ostatními. A na tom v Česku vážně nejsme dobře.

Skeptičtí Češi

Výzkum Eurobarometru nás tradičně řadí mezi největší skeptiky v EU. Více než třetina české populace třeba očekává, že se jejich rodině povede hůř. Pětačtyřicet procent se obává, že hledání práce bude složitější. Se zlepšením celkové ekonomické situace počítá jen deset procent, což je druhé nejnižší číslo v zemích EU. A tak dál…

Není to tak dlouho, co jsem měl možnost žít v jihovýchodní Asii, bydlet vedle místních, mluvit s nimi, jíst s nimi. Běžné bylo, že jejich životním standardem byl domek z vlnitého plechu, pár dětí a mizerně placená práce. Žádná pitná voda, natož teplá, studená, posilující šampon, kondicionér a kachlíky v koupelně. A víte co? Přesto byli šťastní. Tisíckrát víc než my. Zkusme to taky.


Další komentáře Petra Weikerta:

Černý humor v předvolební kampani

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče