Nuda v Ruzyni

26. listopadu 2012, 00:00 - PAVEL PÁRAL
26. listopadu 2012, 00:00

Myšlenka zřízení aeroholdingu dnes ukazuje poměrně přesvědčivě svou smysluplnost

Opětovná snaha prodat České aerolinie (ČSA) vyvolává na tvářích lidí z byznysu úsměv. V úspěch se moc nevěří.

Přesto lze vývoj firmy v posledních letech označit za poměrně hladké přistání. Stačí si připomenout turbulentní vzlet národních aero linek do stratosféry pod vedením Jaroslava „Luftjardy“ Tvrdíka a následný střemhlavý pád, během něhož Tvrdíkův nástupce Radomír Lašák sebevědomě tvrdil „pořád dobrý“ ještě sto metrů nad zemí. Dokonce i po záchranné akci státu, který na poslední chvíli vzal pořádně za knipl a do firmy dotankoval dvě a půl miliardy korun, se ČSA držely nad zemí navzdory všem fyzikálním zákonům.

Poslední pokus o privatizaci letecké společnosti, z něhož vyšla fakticky záporná cena, to vcelku názorně dokládá.

Myšlenka aeroholdingu vzešlá z hlav šéfa dozorčí rady Michala Mejstříka a tehdejšího generálního Miroslava Dvořáka při dnešním pohledu ukazuje poměrně přesvědčivě svou smysluplnost. Rozebrání ČSA na prvočinitele a jejich podřazení pod holding, jemuž účast ruzyňského letiště dává značnou finanční sílu, přineslo aerolinkám čas na snížení jejich obrovské provozní ztráty. A stojí jistě za ocenění, že ten čas nebyl promarněn. Za to zaslouží slova uznání nejen management, ale také odbory, které – byť s velkými protesty a křikem – nakonec přistoupily na snižování mezd, stejně jako početního stavu pilotů. Ne vždy a všude se v kritické situaci něco takového podaří.

Mnoho zaměstnanců nynějších i bývalých nepochybně najde v řízení firmy, a především v její obchodní činnosti spoustu prostoru pro kritiku. Možná i oprávněnou. Faktem však je, že v současné době jsou jednotlivé části ČSA žijící vedle sebe v Českém Aeroholdingu životaschopné a mohou být samostatně prodávány za nemalou kladnou cenu. Jejich prostřednictvím se tak vrátí náklady státu na udržení národního dopravce při životě, a to ať už jde o servis letadel, charterovou dopravu nebo jiné divize. V těchto všech společnostech přitom mohli lidé přijít o práci kvůli hluboké ztrátě pravidelné přepravy.

Nyní na Ruzyni může být i navzdory vyhlášené privatizaci trochu nuda, protože po letech konečně nejde o život. A pokud se prodej nyní nezdaří, tak se povede někdy příště. Ivan Fuksa, který má nyní v Českém Aeroholdingu na starost právě prodej Českých aerolinií, tak za svou smířlivost vůči vládě dostal docela klidnou tra? ku. Žádné velké zázraky se od něj nečekají. Snad toho moc nepokazí.

O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče