Nová arabská „kolonizace“

01. července 2013, 00:00 - JAN SVATOŠ
01. července 2013, 00:00

O Afriku se dlouhodobě zajímají arabští investoři. Kromě technologií a know-how však jejich investice přinášejí také problémy

K čemu Afričané vlastně používají mobil, divila se letos na jaře nejmenovaná vrchní manažerka jednoho českého mobilního operátora – maximálně si prý mohou volat, když se v buši objeví tygr. Když ponecháme stranou fakt, že tygr v Africe nežije, tak tato vysoce postavená dáma zcela ignorovala nedávnou analýzu časopisu The Economist. Nejen on ale upozorňuje na rozpor mezi realitou a obecným povědomím o černém kontinentě v západním světě.

Černý tygr V první dekádě nového století patřilo šest afrických zemí k deseti nejrychleji rostoucím ekonomikám světa. A očekává se, že v roce 2015 jich v první desítce bude již sedm. Například HDP Ghany rostl v roce 2011 tempem 13,6 procenta. Ekonomika ale posiluje také například v Nigérii, Tanzanii nebo Botswaně. Rychle se vyvíjí i hospodářství Angoly či Mozambiku, tedy zemí, které ještě donedávna sužovaly vleklé občanské války.

Nejcitelnější pokrok je vidět právě v oblasti telekomunikací a mobilních technologií.

Operátoři odhadují, že letos dosáhne počet afrických zákazníků 761 milionů. A do roku 2015 jich bude podle odhadů londýnské společnosti Informa Telecoms & Media už celá miliarda.

„Co se děje v podnikání na černém kontinentu, zcela změní vše, co lidé vědí nebo si mysleli, že věděli, o Africe,“ prohlásila například nedávno Rosa Whitakerová, generální ředitelka poradenské skupiny Whitaker.

A to si uvědomují především arabské země, které se na africký trh vydávají čelit silným konkurentům – Číně a Indii.

Africký sen Díky africkému ekonomickému růstu vzrůstá i počet nových spotřebitelů, kteří poptávají nové statky a služby. Arabové jsou připraveni čelit evropským rivalům, kteří se však většinou spokojili v důsledku nejistoty pramenící z politické nestability a korupce se ziskem z ropy a nerostných surovin. Nová vlna arabských investorů do Afriky míří především z oblasti Blízkého východu a severní Afriky.

Za expanzí arabského vlivu stojí také ekonomický růst na Blízkém východě, který hledá vhodné prostředí pro vysokou návratnost svých investic, kterou již neposkytuje přesycený evropský trh. Hlavními sektory, které stojí v popředí zájmů arabských investorů, jsou telekomunikace, turismus, hotely, řetězce supermarketů, budování letišť, dopravní logistika, komerční a investiční bankovnictví. Bývalá francouzská kolonie Senegal hostila v roce 2009 summit Organizace islámské konference zaměřený na posilování vazeb mezi arabskými a africkými státy. „Arabské emiráty, zvláště Dubaj, považují Afriku za budoucí zdroj světového růstu,“ uvedl Karim Wade, organizátor summitu a syn senegalského prezidenta Abdoulaye Wadea. Jeho slova ilustrují činy – Dubaj investovala 455 milionů

dolarů do rozšíření dakarského přístavu, který je hlavní tepnou spojující Paříž s bývalými francouzskými koloniemi. Jiné saúdské půjčky zase pomohly k opravě silnic v hlavním městě Dakaru, Kuvajt v něm staví luxusní hotely.

Sňatek z rozumu Jeden z nejvýznamnějších sektorů, na němž jsou narýsovány základy africko-arabské spolupráce, je zemědělství. Západní investoři podobně jako Čína, Indie či Brazílie investují především do paliv a nerostných surovin. Vlastní úrodné půdy mají dostatek, a nejsou tedy motivováni se zemědělstvím příliš zabývat. Naproti tomu Blízký východ je z důvodu rozsáhlých ploch neúrodných polopouštních oblastí čistým dovozcem zemědělských produktů a zároveň má dostatek vlastních paliv i nerostného bohatství. S postupující potravinovou krizí na Blízkém východě přibývá v Africe arabských investorů v zemědělském a potravinářském sektoru.

Jedním z takových velkých investorů je Al Qudra Holding ze Spojených arabských emirátů či katarská Zad Holding Company, které investují převážně v Súdánu, na Madagaskaru, v Malawi, Angole, demokratickém Kongu (dříve Zair), Keni, Tanzanii, Ugandě a Mosambiku. V popředí zájmu stojí produkty jako obilí, rýže, kukuřice, ječmen, cukr a živočišné produkty.

Saúdská společnost Saudi Star Agricultural Development vlastněná miliardářem Mohammedem al-Amoudim avizovala, že do roku 2020 hodlá v Etiopii zainvestovat 2,5 miliardy dolarů do nových rýžových farem. K deseti tisícům hektarů pronajatých etiopskou vládou nyní usiluje o pronájem dalších 290 tisíc hektarů půdy.

Zemědělství je jednou z oblastí, která má podle odhadu odborníků potenciál výrazně napomoci ke zmírnění chudoby afrického kontinentu. Aby prosperovalo, je totiž potřeba dalších investic do dopravní infrastruktury včetně zlepšování dostupnosti vody a energií, do informačních a komunikačních technologií či efektivního řízení, což by Afrika bez investic zvenčí získávala jen stěží.

Kdo se bojí, nesmí do buše Přestože africké země platí čím dál víc za jedny z nejlákavějších destinací pro investory, patří zároveň stále i k těm nejrizikovějším.

Ekonomiky některých afrických států jsou velmi malé a zaostalé, s málo rozvinutým soukromým sektorem, institucionálním systémem a infrastrukturou. Celý kontinent představuje jen dvě procenta celosvětového obchodu a jen pět procent toku přímých zahraničních investic. Dokonce i Pascal Lamy, generální ředitel Světové obchodní organizace, potvrzuje, že implementace tržních mechanismů koloniálními mocnostmi zabránila africkému kontinentu využívat svoji největší komparativní výhodu v podobně levné pracovní síly. Struktura afrického obchodu je proto stále zaměřená téměř výhradně na paliva a nerostné suroviny. Na Světovém ekonomickém fóru pořádaném v Addis Abebě v květnu 2012 bylo zdůrazněno, že Afrika má potenciál stát se nejvýznamnějším vývozcem potravin. Stále jsou však velkým problémem vysoká rizika spojená s vlastnictvím půdy a ochranou investic.

Světoví analytici si také všimli pozoruhodné zajímavosti – že arabské společnosti jsou ochotny jít do většího rizika než jejich evropští rivalové. Když například britský telekomunikační gigant Vodafone zpomalil svoji expanzi po sloučení s jihoafrickým Vodacomem, kuvajtský Zain investoval dalších deset miliard dolarů jen proto, aby se stal třetí největší telekomunikační společností v Africe. Zain nyní své služby sice provozuje jen v 15 zemích, ale svým rozsahem pokrývá 30 procent černého kontinentu, což už je významný podíl.

Stále živá je také myšlenka postupného vytvoření panafrického operátora. Průkopníkem této strategie je Celtel, telefonní společnost, která sice sídlí v Nizozemsku, ale je vlastněna kuvajtskou telekomunikační společností. Někteří arabští investoři se dokonce spojují s investory z Číny a Indie, aby společnými silami ochránili své investice.

Druhá strana mince Arabský zájem o Afriku není jen trendem poslední doby nebo snahou dohnat čínské či indické rivaly. Investoři z Blízkého východu mají na co navazovat. Dávno před tím, než se v 15. století černý kontinent dostal do hledáčku evropských kolonizátorů, křižovaly subsaharskou Afriku arabské obchodní karavany. Arabové již dokonce v 7. století začali ovládat nejsilnější obchodní metropole na východním (svahilském) pobřeží. Jejich kultura, a zejména pak jazyk daly současným východoafrickým zemím například základy svahilštiny, ale také některé významné přístavy jako Dáresalám, Mombasu nebo proslulý sultanát Zanzibar.

K málo známým faktům patří i to, že Arabové prosluli jako nelítostní otrokáři a někteří historikové jejich zacházení s domorodci dokonce považují za mnohem krutější, než jaké později předvedli Evropané a Američané. A jistá antipatie vůči čemukoli, co přichází zvenčí, převládá v Africe dodnes.

Humanitární pracovník Mwangi, operující v severní Keni, se jen s nelibostí dívá, jak před jeho zrakem roste asfaltová silnice, která brzy propojí Keňu s etiopským jihem. „Číňané, Indové, Arabové… většina z nich sem dojde, postaví cesty, vytěží, co potřebuje, a zase odejde, je to nová vlna kolonialismu,“ stěžuje si.

Jednostranně prezentovaný přínos zahraničních investic v poslední době začaly vyvažovat kritické hlasy poukazující na druhou stranu mince. Také etiopské investice a plány již zmíněné společnosti Saudi Star Agricultural Development poukazují na skutečnost, že domácí, etiopští farmáři jsou vytlačováni a znevýhodňováni. I podle světových agentur hájících práva afrických obyvatel by etiopská vláda neměla pronajímat arabským investorům půdu levně, zvlášť když 13 procent obyvatel 80milionové země je stále závislých na potravinové pomoci.

Masajové mají smůlu Přes zmiňované výhody arabských investic v Africe nelze všechny jejich investiční projekty chválit. Jedním z méně šťastných investičních plánů je budování takzvaného wildlife koridoru na hranicích Keni a Tanzanie.

Jedná se o území 1500 kilometrů čtverečních rozkládající se ve vysočině Loliondo, která má být určena výhradně pro luxusní lovecká safari. Místní novináři poukazují na přímou spojitost s arabskou společností Ortello Business Corporation, která sídlí ve Spojených arabských emirátech a která na lovecká safari do Afriky vozí podnikatelskou smetánku i královskou rodinu.

Jenže vyhrazení tohoto loveckého revíru tentokráte znamená ztrátu tradičního zdroje obživy pro nějakých 30 tisíc Masajů. Pro ně je pastva dobytka nejvýznamnějším zdrojem obživy a příjmů. Projekt loveckého koridoru má podporu tanzanské vlády včetně ministerstva životního prostředí, což je dáno i tím, že oblast leží na pomezí hned tří přírodních a turistických klenotů – kráteru Ngorongoro, Národního parku Serengeti a solného jezera Natron.

Vládní úředníci argumentují tím, že ekosystém je vystaven nadměrnému spásání ze strany masajského dobytka. Do sporu zainteresovaný prezident Kikwete označil pastevecký způsob života Masajů za málo přínosný pro státní ekonomiku.

Proti rozhodnutí vlády se zvedla vlna odporu ze strany Masajů – 55 masajských náčelníků sepsalo petici. Masajský politik Daniel Ngoitiko, který dodnes chodí v tradiční masajské šuce, zorganizoval protestní pochod.

Přidaly se i některé místní nevládní organizace, které připomínají, že masajský způsob života je naopak v harmonii s přírodou – třeba i tím, že tradice zakazuje konzumaci masa divoké zvěře.

Navíc vysočina Loliondo je významným zdrojem vody pro masajský dobytek v období sucha a umožňuje úkryt před migrujícími stády pakoňů. Ti do údolí pravidelně přicházejí rodit mláďata a ohrožují masajský dobytek nemocemi, které přenášejí.

„Co se děje v podnikání na černém kontinentu, zcela změní vše, co lidé vědí nebo si mysleli, že věděli, o Africe,“ říká Rosa Whitakerová, generální ředitelka poradenské skupiny Whitaker

761 milionů Afričanů bude letos vlastnit mobilní telefon. Podle odhadů londýnské společnosti Informa Telecoms & Media jich do roku 2015 bude už celá miliarda

O autorovi| jan Svatoš, spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče