No nekup to, Číňane

03. listopadu 2014, 00:00 - PAVEL PÁRAL
03. listopadu 2014, 00:00

Evropská ekonomika ve svém současném neradostném stavu nabízí Číňanům řadu investičních příležitostí za mimořádně příznivé ceny

Miloš Zeman minulý týden vyděsil poněkud konzervativnější část české veřejnosti svými vystoupeními ve stylu „s čínským lidem na věčné časy a nikdy jinak“. Ale možná jen dělal rozruch, za nímž byla a stále je poněkud mlhavá forma obchodní spolupráce s ekonomickým gigantem první světové třídy.

A tak užitečnější než řešit vztah krtečka s pandou a co z toho vzejde, je možná všimnout si, jak se naprosto zásadně proměnily možnosti vzájemné obchodní spolupráce. Přestože prezidentské letadlo bylo na cestě na východ plné českých podnikatelů hledajících své místo na druhém největším trhu světa, tak přece jen nejde přehlédnout, že čas oponou trhl a z největšího světového odbytiště čehokoli se stává obrovský exportér kapitálu. Číňané jsou po letech celkem pochopitelných a logických akvizičních útoků na zdroje energie a surovin v Africe, na Blízkém východě a v asijské části postsovětského prostoru zřejmě saturováni. A teď je začala zajímat i další odvětví, od energetiky po zpracovatelský průmysl, a výsadek míří zejména do Evropy.

To má vícero příčin, ale klíčová je zřejmě skutečnost, že na starém kontinentu je jejich finanční síla působivější. Navíc evropská ekonomika ve svém současném neradostném stavu nabízí řadu investičních příležitostí za mimořádně příznivé ceny.

Jenže Číňané často narážejí na jisté nepochopení a nedůvěru, protože čínský státní komunistický kapitalismus je pořád čínským státním komunistickým kapitalismem. A čert ví, zda zde jejich budovatelé telekomunikačních sítí budují skutečně komunikační sítě, nebo čivy jejich Velkého bratra s velkými politickými ambicemi.

Země střední a východní Evropy jsou v tomto poněkud méně nedůtklivé, a tak zde logicky může vznikat významné předpolí pro velké čínské finanční hráče. Premiantem v tomto směru je dlouhé roky Maďarsko, jenže to je přece jen trochu dál na východě – a jak se zdá –, s novým evropským páriem Viktorem Orbánem až příliš. Bank of China má sice centrálu v Budapešti, ale je otázkou, jak dlouho tam ve svérázných maďarských bankovních poměrech vydrží poté, co otevře pobočku v Praze.

Pro čínské vedení je tedy sblížení s dlouho opomíjenou Českou republikou celkem pragmatickým krokem.

Praha je dnes nejen místem atraktivním pro investice, ale také místem, z něhož investice směřují jak na východ do postsovětského prostoru, tak už i na západ. A velké české finanční skupiny jsou po Evropě respektovanými partnery.

Poměry z dob Václava Havla, jehož přátelství s dalajlamou udělalo z Česka v Číně zcela nežádoucí destinaci pro jakékoli obchodní aktivity – exemplární případ toho, jak dopadne každý, kdo nemá pochopení pro čínská specifika –, jsou už dnes Pekingu poněkud těsné a nepohodlné. Vstřícné kroky nové české politické reprezentace tak padly na zkypřenou půdu a je otázkou, zda ta vstřícnost hraničící s krtčím rektálním alpinismem před velkou a obdivovanou pandou nebyla přece jen trochu přehřátá.

Je otázkou, zda ta česká vstřícnost hraničící s krtčím rektálním alpinismem před velkou a obdivovanou pandou nebyla přece jen trochu přehřátá.

O autorovi| PAVEL PÁRAL • paralp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče