Nevyzpytatelný Kim hraje vabank

02. dubna 2013, 00:00 - Dáša Hyklová
02. dubna 2013, 00:00

Severní Korea namířila rakety i na USA. Klíč k řešení situace má Peking, který hroutící se režim drží nad vodou

Čtyři přívlastky se nejčastěji objevovaly za hranicemi Severní Koreje v souvislosti s jejím novým vládcem Kim Čong-unem, když jej před třemi lety poprvé představil vlastnímu lidu a i světu jeho otec, „milovaný vůdce“ Kim Čong-il. Všechny začínaly na písmeno n: neznámý, nevyzrálý, nezkušený, a tudíž i nebezpečný. Oficiálně se moci ujal koncem roku 2011 a jeho dosavadní působení v nejvyšší funkci země veškeré obavy potvrzuje.

Generál, kterému je maximálně 30 let, neprošel žádným vojenským výcvikem a v armádě nestrávil ani den, vládne neomezeně bez zkušeností, zpětných vazeb i jakékoli kontroly. Minulý týden se Kim Čong-un postaral o další rozruch. Nechal uvést do stavu nejvyšší pohotovosti jednotky disponující strategickými raketami dlouhého doletu a dalekonosnými děly. Jejich cílem jsou vojenské základny Spojených států na Guamu, Havaji, a dokonce i na americké pevnině.

Severní Korea tímto krokem reagovala na rozsáhlé dvouměsíční vojenské manévry Spojených států a Jižní Koreje, které pod názvem Foal Eagle potrvají až do konce dubna. Nad Korejským poloostrovem momentálně intenzivně létají bombardéry B-52 a v Žlutém moři operují nejméně čtyři americké letadlové lodě společně s dalšími americkými a jihokorejskými bojovými plavidly. Cvičení se účastní přibližně deset tisíc Američanů a kolem 200 tisíc Jihokorejců, rozsahem patří k největším manévrům na světě.

Jejich oficiální cíl je jednoduchý: nacvičování obrany před potenciálním útokem ze severu. Ve skutečnosti se však jedná o demonstraci síly vůči Pchjongjangu. „Není žádným tajemstvím, že jsme uprostřed vysílání velmi silného signálu, který potvrdí náš pevný závazek vůči alianci s jihokorejskými spojenci,“ uvedl pro tisk mluvčí amerického ministerstva obrany George Little.

Soulu dochází trpělivost I když se cvičení Foal Eagle konají pravidelně každým rokem, letos jej KLDR snáší zvláště špatně. Hlavním důvodem je stupňující se napětí v oblasti, k němuž ovšem přispěla série kroků realizovaných v posledních měsících právě na popud Kim Čong-una. V prosinci nechal odpálit z rampy v Dongchang-ri na severozápadě země raketu Unha-3, která měla vynést na oběžnou dráhu družici. Existují však obavy, že šlo o zastírací manévr a satelit byl pouhou atrapou. Severokorejci nejspíše opět testovali technologii pro mezikontinentální balistické střely. O dva měsíce později, přesně 12. února, totiž vyděsila KLDR svět třetím pokusným jaderným výbuchem. Centrálně řízená severokorejská ekonomika kolabuje, kvůli nedostatku elektrické energie musí být radikálně omezována spotřeba domácností, během noci bývá proud odpojován úplně. Mnozí tamní obyvatelé trpí chronickým nedostatkem jídla. Severokorejský jaderný program je však důkazem, že ani naprostá chudoba, hospodářská zaostalost a izolace nemohou zastavit snahy skutečně odhodlaného režimu o výrobu jaderné zbraně. Pchjongjang tvrdí, že o ni začal usilovat z důvodu možné jihokorejské, americké či japonské agrese. Kim Čong-il, otec nynějšího vládce, ji léta mistrně využíval jako nástroj diplomatického vydírání. Díky tomu čas od času zajistil své zemi příliv nové hospodářské pomoci výměnou za sliby o zmrazení jaderných aktivit.

Kim Čong-un však žádné zastírací manévry nepoužívá a rovnou situaci hrotí. Na protesty mezinárodního společenství a na sankce OSN, které po únorovém jaderném testu následovaly, reagoval zrušením horké telefonní linky mezi Pchjongjangem a Soulem. Následně vypověděl všechny dohody o neútočení a denuklearizaci s Jižní Koreou a také smlouvy o příměří uzavřené pro ukončení korejské války z let 1950 až 1953 se Spojenými státy.

A v polovině března vypálila severokorejská armáda další balistickou raketu, tentokrát krátkého doletu. Ke zděšení Tokia letěla střela směrem k Japonskému moři. Mezitím KLDR zveřejnila videa fiktivní války s Jižní Koreou, kterou v průběhu tří dnů „vyhrála“. V dalších podobně krátkých propagandistických filmech Severokorejci zničili dokonce i Bílý dům či americký Kongres.

Zainteresovaným stranám však dochází v souvislosti s akcemi Pchjongjangu trpělivost.

Minulý týden podepsaly Jižní Korea a Spojené státy nový obranný plán, který počítá se společnou reakcí i v případě menšího útoku ze strany KLDR. Týkalo by se to také událostí, k nimž například došlo před třemi lety, když koncem ledna 2010 severokorejské dělostřelectvo tři dny ostřelovalo spornou námořní hranici s jižním sousedem. O dva měsíce později pak byla při rutinní hlídkové plavbě na sporné námořní hranici ve Žlutém moři potopena jihokorejská korveta Čchonan se 104 muži na palubě, 46 mužů nepřežilo. Mezinárodní vyšetřovací komise dospěla k závěru, že katastrofu způsobilo severokorejské torpédo. Pchjongjang však toto obvinění odmítá.

Nekončící studená válka Technicky jsou obě Koreje stále ve válečném stavu. O sporadické konfrontace mezi severokorejskými a jihokorejskými vojáky v oblasti demilitarizované zóny a také ve Žlutém moři poblíž linie oddělující Sever od Jihu nebyla ani v minulosti nouze. Pás země dlouhý 248 kilometrů a široký čtyři kilometry je jednou z nejhlídanějších a nejneprůchodnějších hranic na světě. Navíc s obrovskou koncentrací vojenské techniky a munice.

Životní podmínky v Severní Koreji neumožňují, aby se její občané pořádně najedli a oblékli, na straně druhé však KLDR financuje čtvrtou největší armádu na světě. Přibližně 90 procent z více než milionu vojáků Korejské lidové armády představují příslušníci pozemních vojsk. Kolem 700 tisíc vojáků je soustředěno ve vzdálenosti 90 mil od demilitarizované zóny. Dále je tam umístěno přes deset tisíc dělostřeleckých systémů, 6500 obrněných vozidel a 3500 tanků. Numerická převaha severokorejské armády vůči jihokorejské se v několika kategoriích odhaduje na 2 : 1. Samotná čísla však nejsou podstatná: drtivé procento armády KLDR tvoří vojáci trpící podvýživou, nedostatkem zbraní, munice, vozidel, pohonných hmot. Výjimku představuje přibližně sto tisíc poměrně dobře vyzbrojených elitních jednotek pro konvenční boj. Díky obří technické převaze a palebné síle by však byla životnost korejské armády v přímém střetu s jihokorejskými jednotkami podporovanými Američany až směšně krátká.

Rizikem případného válečného střetu je však samotná koncepce války, kterou by KLDR vedla. S vědomím, že již není co ztratit, by pravděpodobně v první řadě útočila na civilní cíle v metropoli Soulu jen 50 kilometrů za hranicí a na další hustě osídlené oblasti v okolí.

Vidina sjednocení se vzdaluje Klíč k řešení situace na Korejském poloostrově leží v Pekingu. Čína totiž svojí potravinovou pomocí a dodávkami nafty udržuje severokorejský režim při životě. S KLDR ji také stále váže smlouva o vzájemné pomoci z počátku 60. let.

Na sklonku života Kim Čong-ila se hospodářská spolupráce mezi oběma zeměmi prohlubovala. Vytvořily spolu několik ekonomických zón, jejich rozjezd je však více než rozpačitý. Čínu zajímají i bohatá naleziště vzácných kovů, především železné rudy.

Tato surovina představuje také největší položku importu ze Severní Koreje. Podle odhadů může objem vývozu severokorejské železné rudy do Číny dosáhnout v roce 2015 až 4,2 milionu tun ročně.

I když se i Peking přidal na půdě OSN k posledním mezinárodním sankcím vůči KLDR, otázkou zůstává, zda je bude důsledně dodržovat.

Prozatím se na věc díval především pragmaticky. Není pochyb o tom, že i Číně poslední výstřelky mladého Kima vadí a že si v regionu přeje především stabilitu. Případný vojenský konflikt v oblasti Peking děsí, stejně jako rychlý kolaps severokorejského režimu.

Podobný vývoj by mohl způsobit rozsáhlé imigrační vlny a následně i destabilizaci uvnitř Číny. Podél hranice žije totiž značný počet etnických Korejců.

Zdá se, že Peking tápe, jak mladého Kima a jeho ambice vlastně uchopit. Podle neověřených informací však nejsou čínské delegace směřující do Pchjongjangu až tak početné, jak tomu bylo v průběhu vládnutí Kim Čong-ila.

Zásadní otázky týkající se budoucnosti Severní Koreje tak zůstávají nezodpovězeny.

Největší dohady se již tradičně týkají éry, jež by následovala po pádu tamního režimu. Jižní Korea má sice ministerstvo pro sjednocení, sen o jedné Koreji se ale rok od roku prodražuje. Soul velmi pečlivě sledoval proces a hlavně finanční náklady sjednocování Německa. Přitom v roce 1989 představoval východoněmecký HDP na hlavu jednu třetinu hodnoty západoněmeckého. V případě Korejí je však rozdíl téměř 17násobný. Severokorejský HDP v přepočtu na osobu vyjádřený v paritě kupní síly dosahoval v roce 2011 odhadem 1800 dolarů, zatímco v Jižní Koreji to bylo podle Světové banky 30 286 dolarů. l •

Sen o jedné Koreji se rok od roku prodražuje. Rozdíl mezi Severem a Jihem v HDP na hlavu je skoro 17násobný.

O autorovi| Dáša Hyklová, hyklova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče