Nevyhnutelné přípravy na minulost

30. května, 00:00 -
30. května, 00:00

Regulace ve finančním sektoru přináší tolik nezamýšlených vedlejších účinků, že můžeme být rádi, pokud nepřeváží nad jejími přínosy

Chudáci generálové, na něž se přilepilo rčení o tom, že se vždy připravují na minulou válku. Ve svém dnešním příspěvku nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert J. Shiller připomíná, že stejně jako v případě mužů v uniformách ani regulátoři “ nančního sektoru nemohou dost dobře reagovat na problémy, po jejichž řešení není „společenská poptávka“. A ta pochopitelně závisí na tom, co se ve veřejném mínění uchytilo jako vysvětlení příčin a odhalení „viníků“ “ nanční krize a co bylo považováno za věc vyžadující zjednání nápravy.

Shiller na konkrétním americkém případu jednoho fondu peněžního trhu dokazuje, jak „systém“ reaguje na události zpětně, často s velkým zpožděním, ale každopádně v závislosti na tom, jak moc ve společnosti daný problém rezonuje. V Česku je příklad Reserve Primary Fund v podstatě zcela neznámý, kdežto názor na odměňování bankéřů má i v tuzemsku každý. Ti jsou pochodujícím ztělesněním snah zisky privatizovat, ztráty socializovat, ačkoli v Česku k tomu na přelomu tisíciletí došlo z jiných důvodů a v dosti odlišném kontextu a současné české bankovní managementy s tím vesměs nemají nic společného.

PERVERZNÍ STIMULY

Nastavením odměny manažerů v bankách a dalších “ nančních institucích samozřejmě dovedete velmi výrazně ovlivnit jejich chování a ochotu přijímat rizika. Je mimo jakoukoli pochybnost, že před krizí byly ekonomické stimuly nastaveny tak, že nadměrné přijímání rizika skutečně podněcovaly.

Když máte nastaveny agresivní bonusy za dosažení krátkodobých cílů, snažíte se je splnit, i když vlastníkům ohrožujete jejich kapitál. To se sice vědělo, ale pravidla odměňování spoléhala na to, že motivace v podobě opcí na akcie slaďuje krátkodobé zájmy manažerů s dlouhodobou zainteresovaností na hodnotě společnosti. A protože investoři kolektivně prostřednictvím kapitálového trhu měli v souladu s tehdy široce akceptovanou hypotézou efektivního trhu oceňovat společnost na základě veškerých dostupných informací, soulad měl být zajištěn. Jenže nebyl.

Zpětně se ukázalo, že v kontraktech bylo perverzních stimulů habaděj. Můj oblíbený případ je motivace k objemu poskytnutých hypoték a jejich co nejrychlejšímu přeprodání novému nabyvateli OE dřív, než se ukázalo, zda je vůbec dlužník schopen splácet. Na takhle „kvalitní“ základ se nabalovala struktura složitých “ nančních instrumentů, o nichž následně řada manažerů předních amerických investičních domů konstatovala, že jim vlastně nerozumějí a nejsou schopni kvanti“ kovat rizika. Pokud „riskaři“ na případné hrozby poukazovali příliš tvrdošíjně, bylo jim naznačeno, ať nekazí obchody.

Asi jako když Eva Holubová v Knoš íkářích říká: „Neživíš, tak nepřepínej.“ Když je časový horizont rizik podstatně delší než lhůty podmiňující vyplácení odměn, je třeba se připravovat na průšvih. Jediné, co nevíme, je, kdy přijde. Systém byl zralý na silný zásah a také ho dostal.

KOUZLO NECHTĚNÉHO

Regulace s sebou ale vždycky přináší nějaké „kouzlo nechtěného“, pokorní matadoři v oboru de“ nují úspěch jako dosažení stavu, kdy vedlejší nezamýšlené negativní účinky nejsou větší než očekávaný přínos vlastní regulace. Když velkou část pohyblivé motivační složky fakticky léta zadržujete nebo zavedete „clawback“, tedy právní nárok na zpětné vrácení odměny, co se vám nestane? V řadě zemí na to regulované instituce reagovaly tím, že výrazně navýšily “ xní část celkové odměny, což OE přiznejme si OE není úplně dobře. Vzhledem k ohromné reputační újmě také regulovaný “ nanční byznys už není tím nejpreferovanějším zaměstnavatelem OE mladé, “ nančního úspěchu chtivé majitele bystrých mozků spíše než Wall Street láká dnes Silicon Valley. Tam vám nenadávají, že jste bankster a veřejný nepřítel číslo jedna, ale jako zakladatele startupu, který se chytne, vás oslavují jako rockovou hvězdu.

Obdobně samozřejmě má smysl tlačit na kapitálovou vybavenost bank a chtít po investorech do bankovních akcií a dluhopisů, aby nesli “ nanční důsledky případných problémů předtím, než dojde na ostatní věřitele, natož aby pak musely zasahovat vlády a zatěžovat dluhem daňové poplatníky.

Zvlášť když veřejná zadluženost v poslední vleklé recesi silně vzrostla i v zemích, které nemusely svůj “ nanční sektor zachraňovat.

PROTI SOBĚ

V principu naprosto správná politika však snižuje atraktivnost bank v očích investorů, a to zrovna v situaci, kdy je zapotřebí posílit jejich kapitál (což je opět sám o sobě rozumný požadavek). Přísnější pravidla a vyšší “ nanční nároky však zároveň jdou proti OE opět zcela pochopitelné OE snaze vlád podpořit velmi slabé ekonomické oživení.

Kontinentální Evropa má ekonomický model postavený na bankovním “ nancování, kapitálové trhy hrají při úvěrování “ remního sektoru často podstatně menší a někde zcela okrajovou roli. Nejsnadnější cestou, jak naplnit pravidla kapitálové přiměřenosti, tvrdší kritéria na klasi“ kaci aktiv, je nikoli zvýšit objem půjček, ale právě naopak.

Přidejte k tomu ještě snahu udržet v eurozóně “ skální disciplínu a je vám jasné, že naplňování obou těchto cílů se vzájemně dokonale vylučuje. Výsledky tak nemohou být přesvědčivé, veřejnost je rozčarovaná a dává to ve volbách hlasitě najevo.

Kdepak OE ještě jsme se ani nevypořádali s nevybuchlou municí po minulé válce, natož abychom byli připraveni říct, s jakou výzbrojí a taktikou půjdeme do té příští. 1. Kapitálová přiměřenost bank (požadavek na dodatečné finanční injekce od akcionářů, včetně cyklické složky) Nezamýšlený důsledek: kapitálově slabé banky bez dostatečné podpory investorů nechtějí a vlastně ani nemohou půjčovat klientům, což podvazuje oživení 2. Pravidla pro likviditu (banky musejí držet dostatek likvidních prostředků, odpovídajících třicetidennímu čistému odlivu hotovosti) 3. Vyšší schopnost absorbovat ztráty u systémově významných (velkých domácích a nadnárodních) institucí 4. Pravidla pro odměňování (snaha, aby odměna časově nepředbíhala době, kdy může vyplout na povrch riziko, což by mělo potlačit motivaci k přijímání nadměrných rizik) Nezamýšlený důsledek: vysoce regulované byznysy včetně pravidel pro výplatu bonusů mají potíže přilákat talenty, které si mohou vybírat; místo bonusu se vyplácí vyšší základní plat, který fakticky nemotivuje k dosahování výsledků 5. Pravidla pro obchodování s deriváty mimo regulované trhy (zveřejňování a vypořádání obchodů, obchodní platformy, pákování obchodů) 6. Pravidla pro řízenou insolvenci (předpřipravené reorganizační plány, včetně algoritmu pro krácení nároků jednotlivých věřitelských skupin) Nezamýšlený důsledek: investoři jsou podstatně opatrnější, zejména v případě institucí, které by kapitálově potřebovaly posílit nejvíce 7. „Stínové bankovnictví“ OE pravidla pro sekuritizované produkty a fondy peněžního trhu Nezamýšlený důsledek: hledají se blízké ekvivalenty, které dosud nepodléhají regulaci; nerovná pravidla soutěže mezi regulovanými a neregulovanými oblastmi

O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK * zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče