Nevědomý agent Bureš?

25. listopadu 2013, 00:00 - Tomáš Pergler
25. listopadu 2013, 00:00

Státní bezpečnost zfalšovala Babišův svazek, tvrdí bývalý kapitán kontrarozvědky. Případ odhaluje starý konfl ikt mezi důstojníky StB

Do sporu o to, zda byl Andrej Babiš agentem Státní bezpečnosti, vstoupil nový hráč s překvapivým tvrzením.

Jeden z bývalých důstojníků StB, který měl na starost Babišův spis, se v exkluzivním rozhovoru pro týdeník Euro postavil na stranu šéfa Agrofertu a předsedy hnutí ANO. Zpochybnil věrohodnost dokumentů zveřejněných slovenským Ústavem paměti národa (ÚPN), jež svědčí o Babišově spolupráci s komunistickou tajnou službou pod krycím jménem Bureš. Není přitom úplně jasné, jakou roli v jeho výpovědi hrají dřívější spory s jinými příslušníky StB. Klíčové vyjádření důstojníka, který měl asistovat u Babišova písemného souhlasu o spolupráci, totiž stále chybí. PAPírY A reALitA „Babiš na 98 procent nebyl agent,“ říká 58letý Andrej Kuľha na schůzce v jedné z bratislavských pizzerií. Majitel zastavárny v panelákové čtvrti Ružinov se odmítá nechat fotografovat, o své dřívější práci ale mluví ochotně. Ve druhé polovině 80. let byl kapitánem ekonomické sekce kontrarozvědky a do jeho působnosti patřil i podnik zahraničního obchodu Petrimex, tehdejší zaměstnavatel Babiše. Kuľha, který v roce 1987 zakládal Babišův spis do archivu, nyní tvrdí, že jeho bývalí kolegové zfalšovali podpis pod vázacím aktem. Stejně prý postupovali i u jiných.

Jaký k tomu měli podle Kuľhy důvod? Prý si tak chtěli vylepšit pracovní výsledky a kariéru. Odhaduje, že falešných bylo až 60 procent agentů vedených v odboru na ochranu ekonomiky 12. správy SNB sídlící v Bratislavě. „Jedna věc je, co bylo na papíře. Praxe ale byla úplně jiná,“ přesvědčuje. To, že Babišova evidence v agenturní síti nebyla v pořádku, podle Kuľhy dokazuje i fakt, že jej nepřebrala do péče rozvědka, když v roce 1985 odcestoval na post obchodního zástupce do Maroka. V podobných případech si totiž jednotlivé složky tajné služby své spolupracovníky předávaly. „Takový byl standardní postup,“ zdůrazňuje bývalý tajný policista.

Hlavní díl viny na manipulaci se svazky dává Kuľha tehdejšímu nadřízenému, zástupci náčelníka odboru Júliu Šumanovi.

Právě on se podle záznamů z ÚPN sešel 11. listopadu 1982 s Babišem v bratislavské vinárně U obuvníka a získal od něj písemný souhlas s prací agenta (temto dokument s Babišovým podpisem se v archivu ÚPN nezachoval). „Šuman si to vymyslel a zfalšoval,“ říká Kuľha. Podobně shazuje také práci nadřízeného Rastislava Mátraye, který byl podle záznamu na schůzce spolu se Šumanem. Své přesvědčení je ochoten zopakovat i před soudem. Odmítá přitom, že by s Babišem kdy vůbec hovořil.

Více znal Babišova otce Štefana, kterého v StB prověřoval coby ředitele slovenské pobočky podniku Polytechna. Pro úplnost je třeba dodat, že Kuľha měl v péči svazek na někdejšího šéfa Petrimexu Antona Rakického, později Babišova společníka při zakládání Agrofertu. Rakický čelil před listopadem 1989 podezření z obohacování při obchodech se surovinami. Vyšetřování StB ale nedospělo k obžalobě.

roZHÁdAní kontrÁŠi Míra otevřenosti a kritičnost bývalého tajného policisty každopádně trochu zaráží. Zvlášť když jeho exkolegové včetně Šumana s novináři odmítají mluvit. Kuľha nabízí své vysvětlení: v 80. letech se prý odvážil kritizovat, že poslední slovo při akcích StB mají zkorumpovaní aparátčíci z ústředního výboru komunistické strany a rozpracované případy kvůli tomu často vycházejí do ztracena. „Dostal jsem se do nemilosti vedení, chtěli se mnou zamést,“ tvrdí.

To, že Kuľha před sametovou revolucí v StB problémy skutečně měl, potvrzuje jeho personální spis, dochovaný v ÚPN. Původně zcela příznivý tón kádrových hodnocení, plných frází o spolehlivosti vůči režimu, se v roce 1988 změnil. Objevuje se výtka nevykazování konkrétních výsledků nebo impulzivnosti. Nejtvrdší dopad mělo ale obvinění z hrubého porušení směrnic tím, že si nechal u jednoho z tajných spolupracovníků zařídit darovací smlouvu na auto pro svého tchána. „Tato jeho činnost se neslučuje s požadavky kladenými na pracovníky StB, čímž ztratil důvěru nejen u svých nadřízených, ale i u kolektivu spolupracovníků,“ stojí v hodnocení z listopadu 1988. Následovat měl vyhazov z StB. Kuľha mu ale podle vlastních slov unikl tak, že mu vedení nedokázalo během dovolené doručit příslušný rozkaz. Nakonec sloužil u bezpečnosti ještě po sametové revoluci.

Z pohledu kauzy Babiš je nicméně zajímavější jiný zdokumentovaný spor, který měl Kuľha s vedením svého odboru kvůli zasahování do spisů. A figuroval při tom právě původní řídící důstojník agenta Bureše Július Šuman. Podle zápisu z archivu ÚPN Kuľha v září 1988 poukázal na údajně dodatečně napsanou poznámku do spisu „kandidáta tajné spolupráce“ z Petrimexu s krycím jménem Bauer, kterého plánovala StB získat jako agenta. Stejně jako u Babiše i tento spis původně spravoval Šuman. Ten také později prohlásil, že do spisu dopsal pokyn „zatím ne“, doporučující odklad sjednání vázacího aktu. Kuľha ale protestoval, že tuto poznámku dopsali za jeho zády, a obvinil z toho i tehdejšího náčelníka svého odboru Milana Jurku. Kuľha nyní tvrdí, že Šuman a Jurka na něj celou věc nastražili, aby vystrnadili nepříjemného kritika.

Historici věří dokumentům Vedení ÚPN nechtělo na Kuľhova tvrzení reagovat s odůvodněním, že by komentář mohl ovlivnit soudní spor s Babišem. „K otázkám a vyjádřením, které se týkají probíhajícího soudního jednání, se Ústav paměti národa nebude vyjadřovat,“ odpověděl týdeníku Euro předseda správní rady ÚPN Ondrej Krajňák. Před časem ale Krajňák uvedl, že Ústav považuje dokumenty za hodnověrné.

Historici ÚPN také poukazovali na to, že spis agenta Bureše prošel několika kontrolami na různých úrovních. „Svazek několikrát viděla inspekce federálního ministra vnitra i inspekce 12. správy,“ připomněl Jerguš Sivoš, který se prací StB podrobně zabývá. Jako měřítko Burešovy „výnosnosti“ může podle něj posloužit velká revize a následné osekání sítě agentů v roce 1986. Vedení federálního ministerstva vnitra tehdy nařídilo, aby se prověřila efektivita spolupráce se všemi agenty. Kontrola se týkala 127 agentů, v aktivní spolupráci zůstalo jenom 54. Většinu ostatních StB vyřadila, ale Bureš agentem zůstal. Navzdory tomu, že tou dobou už působil v Maroku.

Spolupráci agenta Bureše dokumentují také další zveřejněné záznamy ze spisu operace Oko, zaměřené na zaměstnance podniku Interal Bratislava, a evidence z návštěv konspiračního bytu v Bratislavě. StB si podle historiků do takových objektů nepouštěla jen tak někoho. „Kdo šel do propůjčeného bytu, musel být pro ně spolehlivý a prověřený člověk,“ zdůraznil Sivoš.

Na druhou stranu je fakt, že argument o falšování záznamů o agentech StB se už několikrát objevil i před slovenskými soudy a údajní agenti v těchto sporech uspěli. Byl to například Sándor Neszméri, bývalý funkcionář spolku maďarské menšiny Csemadok. Někdejší příslušník StB Michal Škarba v jeho procesu vypověděl, že někdo mohl být evidován jako agent, i když o tom nevěděl. V Babišově případě také pátrání komplikuje fakt, že větší část spisu byla podle záznamu z prosince 1989 zničena. Na zachovaném záznamu o setkání ve vinárně jsou navíc podepsáni pouze příslušníci StB.

Němý svědek Každopádně je na stole podezření, že se v ekonomické kontrarozvědce před rokem 1989 skutečně manipulovalo se spisy spolupracovníků. Objasnit Babišův případ by teď mohl Július Šuman. Domnělý účastník klíčové schůzky s Babišem se však novinářům vyhýbá. Šuman přitom zůstává asi jediným bývalým příslušníkem StB, který může v kauze pronést klíčové svědectví. Další důstojníci kontrarozvědky, kteří v záznamu o získání Babiše figurují, už s objasněním nepomůžou. Vedle Rastislava Mátraye zemřeli také někdejší šéf odboru Milan Greguš a náčelník 12. správy StB Jozef Vavro. Je pravděpodobné, že Šumana povolá bratislavský soud, u kterého se Babiš soudí s ÚPN. Soud ani jednotlivé strany ale nechtějí seznamy svědků zveřejňovat.

Slova o falšování dokumentů navíc nejsou jedinou pochybností, které se nad spolehlivostí bývalé StB v této kauze vznášejí. Podle dochovaných spisů prošel ekonomický odbor 12. správy StB v roce 1986 personálním zemětřesením. Ministerská inspekce totiž zjistila, že někteří důstojníci zneužívají finance určené na operativní činnost. Z StB tak museli postupně odejít i zmínění Mátray a Greguš.

Někteří bývalí zaměstnanci Petrimexu potom hovoří dokonce o korupci příslušníků StB, například v podobě dodávek nedostatkového zboží, dopravovaného přes vídeňskou filiálku Petrimexu do bratislavského sídla tajné služby. Tito lidé, kteří nechtějí zveřejnit svá jména, přitom nejsou Babišovi nakloněni a paradoxně věří, že jejich někdejší kolega spolupráci s tajnou službou podepsal.

Slova o manipulaci se spisy agentů zopakuji i před soudem, říká bývalý kapitán StB Andrej Kuľha.

BUREŠ ZŮSTAL

Počet tajných spolupracovníků (převážně agentů) 3. odboru 12. správy SNB ke konci daného kalendářního roku

1977

106

1978

149

1979

185

1980

183

1981

176

1982

171

1983

173

1984

165

1985

144

1986

55

Zdroj: Ústav pameti národa Bratislava Prakticky jediný, kdo může objasnit Babišův podpis, je Július Šuman. Právě on přitom podle Kuľhy podpis zfalšoval.

Štít socialistického obchodu

Činnost podniků zahraničního obchodu (PZO) na Slovensku prověřovalo v 80. letech zhruba 25 příslušníků 12. správy Sboru národní bezpečnosti. V době údajného získání agenta Bureše tvořili první oddělení odboru na ochranu ekonomiky. Tento takzvaný 3. odbor měl zajišťovat „kontrarozvědnou činnost ve vyčleněných objektech československé ekonomiky v Bratislavě, s cílem aktivního odhalování hospodářské diverze, sabotáže, špionáže, záškodnictví a podobné nepřátelské činnosti ze strany kapitalistických rozvědek, monopolů, kapitalistických ekonomických seskupení, pravice a ostatních antisocialistických sil“. Při reorganizaci SNB v roce 1988 se zvláštní oddělení pro PZO zrušilo, náplň činnosti ale zůstala stejná. Ekonomická kontrarozvědka prověřovala jednotlivé zaměstnance PZO, obchodníky a podniky z ciziny, ale také jednotlivé kontrakty se zahraničními firmami. V obchodních jednáních se zpravidla postupovalo podle západních standardů, což s sebou mohlo nést kupříkladu provize pro československé vyjednávače, oficiálně zakázané. Pravými žněmi pro ekonomickou kontrarozvědku byly mezinárodní veletrhy a sympozia, v Bratislavě zejména veletrhy Incheba. Na jednom místě se tam koncentrovala spousta zájmových osob, jednací místa výstaviště tehdy byla doslova prošpikovaná odposlechy. Každý zaměstnanec PZO, který měl vycestovat do ciziny, většinou musel absolvovat pohovor s důstojníkem StB. Po návratu ze zahraničí podával tajné policii hodnotící zprávy. Ty, kdo byli z pohledu tajné policie na důležitých postech, se kontrarozvědka snažila zavázat ke spolupráci. Cestou k závazku agenta mohlo být také zastrašování nebo vydírání nějakými kompromitujícími materiály. StB ale raději sázela na dobrovolný souhlas, který dával větší jistotu efektivní spolupráce. Přístup jednotlivých důstojníků StB se podle dostupných pramenů lišil. Bývalí zaměstnanci Petrimexu, které týdeník Euro oslovil, si například vzpomínají, že dnes již zesnulý Rastislav Mátray (jenž měl být přítomen Babišovu podpisu pod vázacím aktem) docházel do centrály podniku pravidelně a všeobecně se vědělo, o koho jde. „Mátray tam byl každý týden,“ řekl například jeden z tehdejších zástupců Petrimexu. Důstojník se prý rád napil a vystupoval žoviálně.

O autorovi| Tomáš Pergler, pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče