Nepodceňujme penze

11. února 2013, 00:00 - KAREL SVOBODA
11. února 2013, 00:00

Spoléhat se sám na sebe není možná pohodlné, ale určitě nejjistější

Mohlo by se zdát, že když už penzijní reforma odstartovala, vše kolem ní se zklidní. Ale ona stále budí vášně a nekončící (i politické) diskuse o jejím (ne)smyslu. Jako kdyby zejména ti mladší konečně pochopili, že tady se hraje o jejich budoucnost a není na co čekat, začali hojně navštěvovat obchodní místa penzijních společností i pobočky bank.

Samozřejmě se stále najdou ti, pro které je vyhlídka na penzi příliš vzdálenou budoucností, a tak ji házejí za hlavu. Jak také ukazuje zkušenost, ti starší 35 let, kteří mají čas jen do konce června na rozhodnutí, zda vstoupí či nevstoupí do druhého pilíře, to začnou řešit začátkem června. Což může být poněkud pozdě na vskutku důkladné promyšlení. A tohle rozhodnutí nebudou moci vzít zpátky, a zároveň ho budou muset udělat.

Druhý pilíř ano Když se mě někdo ptá, jestli jsem zastáncem druhého pilíře, říkám jednoznačně, že ano, byť mám výhrady k jeho designu. Jedním z důvodů je, že se mohu částečně odpoutat od státu, nebýt na něm tolik závislý. Přesně to totiž 2. pilíř nabízí, když přichází s možností odvádět státu méně, a přitom v budoucnosti čerpat vyšší důchod.

Setkal jsem se i s poměrně častým názorem, že se lidé vstupu do druhého pilíře bojí. Důvodů je hned několik. Vedle politické nejistoty a absence znalosti pravděpodobného vývoje penzí z 1. pilíře je to hlavně skutečnost, že z něj nebudou moci vystoupit. Což je pravda, ale stejně tak je pravda, že nemohou vystoupit z 1. pilíře, který zejména těm mladším 35 let „nabídne“ důchod blízký životnímu minimu a to za odvod řádově vyšší, než je ten do druhého pilíře. Jinak Češi poměrně rádi zůstávají u jedné značky nebo jednoho produktu celý život. Nejde tedy o to, že by opravdu chtěli vystoupit, jen chtějí mít tu možnost. Než se případně někdy v budoucnu taková možnost stane součástí důchodové legislativy, je prozatím v rámci druhého pilíře umožněna alespoň „interní migrace“: lze přestupovat mezi čtyřmi fondy s odlišnou mírou rizika a výnosu. Kromě toho je samozřejmě možné změnit i penzijní společnost. Lidé si musejí uvědomit, že ani státní penze, ani druhý pilíř jim důstojné stáří nezajistí. Vždy bude nejlepší zvolit více cest spoření, například investování do vlastního bydlení, spoření prostřednictvím státem podporovaných produktů, tedy doplňkového penzijního spoření, životního pojištění a stavebního spoření, či jiných, více individualizovaných produktů (podílové fondy, akcie).

Je lépe spořit dlouho, byť zpočátku nižší částku, než se to později snažit (zpravidla marně) dohnat.

O autorovi| KAREL SVOBODA * generální ředitel ČSOB Penzijní společnosti a prezident Asociace penzijních fondů ČR

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče