Neplatičům se v Česku daří

01. října 2012, 00:00 - Petra Pelantová
01. října 2012, 00:00

Pusťte nás do centrální evidence obyvatel, navrhuje prezident Asociace inkasních agentur. Vymáhání pohledávek se tím prý zlevní a zrychlí

Počet dlužníků, kteří neplatí své pohledávky, roste svižným tempem. A snaha přiživit se na byznysu okolo vymáhání těchto dluhů posiluje. Jak odhaduje Asociace inkasních agentur (AIA), vymáháním se v Česku zabývá už více než 200 subjektů.

„A to nepočítáme advokáty, kteří se čím dál více specializují na pohledávkovou agendu,“ říká prezident AIA Vladimír Gazárek.

* Co v současné době nejvíce hýbe trhem inkasa pohledávek?

Objevilo se velké množství článků s tématem inkasa pohledávek. Bohužel šlo většinou o negativní vyznění ve smyslu, jak zlí jsou vymahači, kteří vydělávají velké množství peněz na úkor chudáků dlužníků. Sice s tím nesouhlasíme, ale jsme rádi, že se o tom alespoň začalo mluvit. Na trhu sice existují inkasní firmy, které pohledávky neúměrně navyšují, což je špatně. Na druhé straně se dluhy musejí platit.

* Jak byste popsal aktuální situaci dlužníků?

Problém je velmi vážný. Jenom loni bylo nařízeno okolo 930 tisíc nových exekucí, celkově už jich je zhruba 4,5 milionu. Při počtu obyvatel jsou tato čísla kritická a potíže mohou přerůst do velmi vážného společenského problému. Dnes jsou dlužníci, kteří nesplácejí, v drtivé většině případů vícenásobní dlužníci a pro mnoho lidí je situace neřešitelná. Takže i kdyby normálně pracovali, své půjčky nikdy nesplatí. Navíc nejsou ani motivovaní své dluhy splácet. Vícenásobným dlužníkům se dnes vyplatí být na sociálních dávkách.

* Problém vidíte na straně těch, kteří půjčují, anebo těch, kteří se neúměrně zadlužují, vytloukají půjčku půjčkou a berou si úvěr i na zbytné věci?

Je to kombinace. Jednak jde o nízkou gramotnost, která je dlouhodobá a neřešená. Lidé nejsou zvyklí číst si smlouvy, plánovat si finance. Ale nemůžete se jim divit, mnozí se to neměli ani kde naučit. Anebo reklama poskytovatelů půjček. Ta dokáže být hodně přesvědčivá ve smyslu, že zadlužovat se je normální a dělá to každý. A pak legislativní prostředí, jehož nastavení vázne.

* Co tím myslíte?

Pokud není jasně definováno, co je lichva, nemůžeme se divit, že zde existují subjekty poskytující půjčky za extrémně vysoké úroky. A o jejich služby je zájem. Je správné poskytovat půjčky někomu, o kom lze předem usuzovat, že své dluhy nikdy nesplatí?

* V čem ještě nastavení legislativy vázne?

Inkaso pohledávek se skládá z několika fází. Jedině mimosoudní inkaso – doména inkasních agentur – není legislativně upraveno. Řídíme se všeobecnými předpisy, což nestačí. Není jasně stanoveno, kdo hradí náklady na inkasní činnost, jaký je nárok na odměnu inkasní agentury. Vymáhat pohledávky může vlastně kdokoli. Subjekty by měly prokázat nějakou způsobilost. Ať už formou licence či koncese, kterou lze udělit na základě nějakých kritérií, o nichž lze diskutovat. Například výška vlastního kapitálu. Rovněž kriticky vnímáme nestálost a nejednoznačnost rozhodování soudů, kdy častokrát v podobné záležitosti u toho samého soudu máme i protichůdná rozhodnutí.

* Lze s tím něco dělat?

V této chvíli pracujeme na návrhu legislativních změn a jednou z věcí je definovat, co to je inkaso pohledávek. Ideálně formou samostatného zákona. Už před několika lety jsme začali klepat na dveře ministerstev, nejvíc asi u ministerstva spravedlnosti, které vnímáme jako přirozeného garanta této oblasti. A nyní díky medializaci vidíme ochotu o tomto problému debatovat.

* Co by měl nový zákon upravovat?

Bavme se o mimosoudním inkasu, které není – na rozdíl od odměn advokátů a exekutorů – vůbec řešeno. Nyní na trhu funguje několik modelů. Někdo účtuje provize z vymožené částky. Jsou tu i společnosti, které chtějí dopředu nějaké peníze a teprve potom začnou vymáhat. Anebo nezačnou a žijí jen z poplatků. Existuje i taková metoda, kdy agentura vymáhá na dlužníkovi poplatky, které chce nad rámec původního dluhu. Právě zde vůbec není jasné, jaké by tyto poplatky měly být. Nebráníme se, aby výše nákladů byla limitována, ale hlavně by měla být nárokovatelná. Toto je krok, který je ve prospěch dlužníků. Mimosoudní vymáhání je totiž stále nejlevnějším způsobem vymáhání pohledávek. Pohledávek je tolik, že má smysl řešit tuto oblast i legislativně. U soudního inkasa je nárok jasný. Prohrajete a musíte uhradit náklady.

* Proč zrovna inkasní agentury mají mít zvláštní legislativu upravující odměny? Je to přece byznys jako kterýkoli jiný.

Chceme jen to, aby se stanovily hranice. Netvrdím, že by zákon měl říkat, kolik přesně má odměna být. Uvědomujeme si, že jsme na volném trhu. Dnes je práce inkasní agentury z velké části dána dohledáním dlužníka, což je další věc, kterou chceme změnit. Rádi bychom měli možnost nahlížet do centrální evidence obyvatel. To totiž celý proces výrazně zkrátí. Často jsme nuceni dlužníka žalovat jenom proto, že soud nebo exekutor může do této evidence nahlédnout a dotyčného dlužníka najde. My takovou možnost nemáme. O kolik procent by se snížila náročnost procesu vymáhání, pokud bychom věděli, kde máme dlužníka hledat?

* To by se ale snadno dalo zneužít…

Zneužití hrozí všude. Od toho by ale měla být samoregulační činnost inkasních agentur, aby v případě zneužití mohla asociace sankcionovat. Další problém je trvalý pobyt na úřadě. Máme dlužníky, které nelze dohledat, a také ty, kteří se schovávají za trvalý pobyt hlášený na úřadě. A mnoho z nich nejsou bezdomovci, nejsou chudí. Jak je možné, že přehlásit si trvalý pobyt na úřad může kdokoli? Je to klička, kterou dlužníci mají, aby je nebylo možné dohledat.

* Nakolik výnosný byznys je inkaso pohledávek?

Medializace inkasních agentur ve smyslu, jaký je to skvělý byznys, přispěla k tomu, že se zvýšila konkurence. Výdělky inkasních agentur jsou výrazně nižší než před dvěma třemi lety. Naproti tomu klienti od nás vyžadují víc služeb, ale ochotu za ně platit moc nemají. AIA má dvacet jedna členů a spravuje zhruba šedesát až sedmdesát procent objemu vymáhaných pohledávek, pokud jde o dlužníky fyzické osoby. Subjektů, které se zabývají vymáháním, odhadujeme na více než 200, a to nepočítáme advokáty, kteří se čím dál více specializují na pohledávkovou agendu. Zhruba před pěti lety jich byla ani ne polovina. Vývoj povede k tomu, že některé subjekty zaniknou nebo se sloučí. Pohledávky, které se před čtyřmi pěti lety vymáhaly v řádu měsíců, mají dnes návratnost tři čtyři roky, přičemž mnohé z nich nejsou vymahatelné vůbec. Jde o to, kdo vydrží. l

Graf

Rostoucí byznys

Průměrná výše dluhu po splatnosti vymáhaná inkasními agenturami (v Kč)

Objem pohledávek vymáhaných inkasními agenturami (v mld. Kč)

nárůst 3 miliardy Kč

pramen: AIA, Ernst & Young

O autorovi| Petra Pelantová • pelantova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče