Některé zbraně si máme zajistit sami

18. února 2013, 00:00 - Jiří Hynek
18. února 2013, 00:00

Vláda chce pořizovat výzbroj pro armádu bez prostředníků, tedy organizací, které za určité peníze zprostředkují nákup ze zahraničí. Má to ale vady

Ministerstvo obrany přesvědčuje veřejnost, že pořizování výzbroje přes agentury NATO je naplněním této proklamace. Paradoxně nákupy přes NSPA (agentura NATO pro podporu, se sídlem v Lucembursku) jsou prostým nahrazením českého prostředníka zahraničním. Tento pracuje podobně jako české obchodní firmy za marže mnohdy vzhledem k platům a nákladům v Lucembursku daleko vyšší. K tomu je potřeba připočítat všechny související ekonomické benefity z práce a daňového výnosu, které odejdou za hranice. Jedná se tedy o pokračování kritizované praxe, avšak s hlubšími dopady do ekonomiky státu. Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu (AOBP) by určitě nic nenamítala (a takto to deklarovala i veřejně), kdyby se jednalo o využití NSPA pro pořizování materiálu pro společné operace NATO či nákup pro více států najednou, přičemž dojde k výrazné úspoře nákladů.

K tomu si členské státy aliance tuto agenturu zřídily. Ale proč nahrazovat práci nově zřízeného Národního úřadu pro vyzbrojování zahraniční agenturou? Vždyť v akvizičním systému ministerstva obrany pracuje více než sto úředníků. Takto dochází k přenášení odpovědnosti na prostředníka, který nepodléhá národním zákonům.

Něco zajistěme sami AOBP je přesvědčena, že výroba určitých typů zbraní a vojenských technologií strategického významu by měla být zabezpečena domácími výrobci. Které technologie to jsou, musí popisovat vládní Strategie obranného průmyslu. Existence obranného průmyslu je věcí státní politiky, nikoli pouze trhu. To lze vyčíst z dokumentů NATO, EU i většiny moderních států. O tom pracovníci ministerstva obrany vědí, minimálně proto, že na to asociace upozorňovala již v minulosti a vícekrát. Jen těžko si lze představit zabezpečení obrany vlastního území vlastními ozbrojenými silami bez domácího výrobce ručních palných zbraní, munice do nich a obdobných komodit. Hovořit o standardním volném trhu v oblasti vojenských technologií nelze, takový trh neexistuje. Stát musí umět jasně definovat potřebné vojenské technologie a rozdělit produkty podle důležitosti. Výrobu těch nejdůležitějších zabezpečují národní výrobci. Tam, kde národní výrobce neexistuje, ale jde o klíčové produkty, si stát zahraničního dodavatele zaváže mít tuzemského partnera pro oblast provozu, servisu a modernizací. Pak zbývá určit technologie, které se pořídí se spojenci.

A teprve ten zbytek se pořizuje na volném trhu. Podle studie Unie se pomocí veřejných soutěží nakupuje pouze 16 procent armádních potřeb v rámci zemí EU.

Velcí nás předbíhají České firmy dlouhodobě usilují o to, prosadit se se svými výrobky a službami nejen v zahraničí, ale i v agenturách aliance. Asociace pořádá pro své členy pravidelně semináře a školení, jak obchodovat prostřednictvím NSPA i jiných agentur. O tom, že mezi firmami je o toto zájem, svědčí i loňský seminář, kterého se zúčastnili zástupci více než 25 českých firem. Bohužel naše reálná úspěšnost v zakázkách je minimální. Kde je zakopaný pes? My jsme přesvědčeni, že ve struktuře poptávaných služeb a lobbingu velkých států. Mezi desítkami poptávek typu „Výstavba chodníků na základně v Kábulu“ či „Dodávka energetických centrál do Iráku“ se velmi těžko hledá vhodná obchodní příležitost. A když se nalezne, tak bývá silně zalobbovaná. Příkladem může být likvidace munice organizovaná NSPA. Muniční továrny v České republice bezesporu patří v Evropě k firmám s největšími zkušenostmi v oblasti ekologické likvidace. Francie pravidelně přes NSPA poptává likvidaci nepotřebné munice. Nikdy jsme neuspěli a pravidelně vítězí firma s podstatně vyšší cenou. Vždy se najde nějaký důvod. Naposledy proto, že česká firma nepředložila certifikát o měření spalin vypouštěných komínem do ovzduší ve spalovně. Ani nemohla, protože tato neefektivní technologie se u nás nepoužívá. Přestože jsme detailně popsali použitou technologii likvidace spočívající v recyklaci a likvidaci ve výbuchové komoře, byli jsme ze soutěže vyloučeni. A nejde o ojedinělý případ.

Fungující obranný a bezpečnostní průmysl patří k jednomu ze tří základních pilířů budování obranyschopnosti země a zajištění její státní suverenity. Pouhá honba za nejnižší cenou dodávky ve svých důsledcích může vést k jeho nevratnému poškození. Nedávno při diskusi u kulatého stolu vyřkl jeden podplukovník Armády České republiky větu: „Mně je jedno, kdo mi to dodá. Jestli to bude nejlevnější z Číny, tak to pořídíme tam.“ Co takhle vypsat výběrové řízení na to, která cizí země nám zabezpečí obranu naší státní suverenity? Zrušíme armádu a vybereme nabídku s nejnižší cenou. A určitě státní rozpočet ušetří.

A když to bude nejlevnější, tak to pořídíme třeba z Číny.

O autorovi| Jiří Hynek * prezident AOBP

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče