Nekonečný příběh byrokratické (ne)reformy

18. března 2013, 00:00 - Tomáš Plhoň
18. března 2013, 00:00

S návrhem dlouho očekávaného zákona o úřednících nesouhlasí téměř nikdo. Normálně fungující státní správa se v Česku opět nekoná

Psát o tom, že zřejmě nebude přijat služební zákon (pod aktuálním názvem „zákon o úřednících“), je už několik let stále o tom samém: vláda se zprvu tvářila, jako že by jej opravdu chtěla, ale nakonec se to zase nějak nepovedlo. Tentokrát je ovšem situace podstatně zajímavější – nejenže zřejmě opět nedojde k reformě veřejné správy, jejímu odpolitizování a profesionalizaci, ale zároveň hrozí, že kvůli tomu budeme mít velké potíže s čerpáním dotací z evropských fondů.

Pro Brusel totiž fungování státní administrativy v Česku představuje zásadní problém. A vzhledem k tomu, že jako jediný stát v Evropě nemáme podobný zákon, jeho nepřijetí do konce letošního roku by mohlo bruselské penězovody poněkud ucpat.

Špatná telenovela „Zatím se o tom nejedná, ale z dikce těch neformálních setkání je jasné, že pro Evropskou komisi je to otázka zásadní. V dopise, který nám zaslali – byť není právně závazný – jasně jmenují korupci a politizaci ve státní správě,“ říká Daniel Braun, náměstek ministra pro místní rozvoj, který má agendu evropských fondů na starosti. Naopak ministerstvo vnitra, které legislativu připravuje, tvrdí, že vše probíhá podle plánu.

Jenže proti současné podobě zákona o úřednících se vznesla vlna odporu od politických stran, neziskových organizací, a dokonce i od některých členů vlády. „Návrh zákona bohužel stále absolutně nenaplňuje má očekávání,“ řekla Karolína Peake (LIDEM), místopředsedkyně vlády pro koordinaci boje s korupcí a zároveň členka pracovní skupiny, která měla za úkol hladké přijetí zákona.

Většině zúčastněných vadí, že norma, kterou ministerstvo vnitra předložilo, zdaleka míjí cíle, v jejichž naplnění se doufalo už roky. Zákon například nezavádí povinná výběrová řízení na úřednické pozice. Neřeší problémy s odměňováním úředníků. Zavádí do státní správy politické pozice, aniž by je nějakým způsobem omezoval, a zároveň neochraňuje ty úředníky, kteří by případně chtěli upozornit na korupci. Zdá se téměř nepochopitelné, jak se tak ostře sledovaná norma mohla stát zdrojem sváru, když se o jejích nutných prvcích debatuje už deset let.

Koneckonců minulost zákona o úřednících působí jako argentinská telenovela – dlouhá a plná nedůvěryhodných zvratů. Na jejím začátku stál dobře známý problém: pozice pracovníků ve státní správě není upravená žádnou novelou, takže se jejich zaměstnanecké poměry řídí klasickým zákoníkem práce.

V důsledku jsou byrokraté dosazováni politicky, nemají žádné specifické povinnosti, nehrozí jim žádné sankce (například za špatně přidělenou veřejnou zakázku) a zároveň nejsou chráněni před politickým vlivem, pokud by se mu chtěli vyhnout. Proto má celý zbytek vyspělého světa vcelku jednoduchý zákon, který ostatně Evropská unie požadovala jako podmínku pro vstup.

Drahý experiment Jak známo, čeští politici tehdy přijali takzvaný služební zákon, od roku 2002 ale odsouvají jeho účinnost. Když s velkou pompou a reformním étosem nastoupila Nečasova vláda, opatrně se čekalo, že by mohla služebnímu zákonu dát zelenou. Místo toho se ale rozhodla vytvořit normu úplně novou. Ta byla hotová už vloni na podzim, ale setkala se s tvrdým odmítnutím a byla vrácena k přepracování.

Proč? Ze stejných důvodů jako dnes: „Ministerstvo vnitra jako předkladatel návrhu nového zákona je podřízeno vládě, a je tedy vázáno určitou koncepcí, kterou reprezentuje věcný záměr zákona,“ tvrdí Břetislav Oliva, tiskový mluvčí ministerstva.

Ze zákulisních debat o zákonu se zdá, že je předem odsouzen k odmítnutí. K faktickým výtkám, které jsou popsány výše, se například pojí kritika, že implementace zákona by byla velmi nákladná (návrh oproti dnešním zvyklostem neobsahuje odhad dopadu na státní rozpočet). Není také v souladu s českým právním řádem a státní správa na podobný experiment není připravená. Dokonce stále častěji zaznívá, že by bylo jednodušší prostě nechat vstoupit v platnost stařičký služební zákon z roku 2002.

Ministerstvo vnitra je ale striktně proti. „To by představovalo mnohem větší náklady na výdaje ze státního rozpočtu. Přepracování služebního zákona, který byl navíc ve své době připraven a předkládán jiným resortem, ministerstvem práce a sociálních věcí, by v tuto chvíli znamenalo zásadní zdržení,“ vysvětluje postoj úřadu Oliva.

Opačný názor mají ovšem neziskové organizace jako Transparency International nebo Oživení. Podle nich služební zákon mnohem lépe naplňuje představy o standardně fungující státní správě. Zcela proti není údajně ani ministerstvo pro místní rozvoj a další úřady.

Nikdo ze zúčastněných si netroufá odhadnout, jak odysea úřednického zákona vlastně skončí. Možnost přijetí současného bezzubého návrhu je přitom skoro stejně špatná jako varianta nedělat nic.

O autorovi| Tomáš Plhoň, plhon@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče