Nekončím, ještě mě to baví

30. června 2014, 00:00 - Vadim Fojtík
30. června 2014, 00:00

Šance, že na festival do Varů přijede Nicholson, je velmi malá. Pokud ovšem neznáte někoho, kdo by uhradil účet za soukromý tryskáč, říká moderátor

Svět se stále mění, jedna z mála jistot ale zůstává. Počátkem července začne Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Již 49. ročník.

Poprvé a naposledy v sezoně převýší počty česky mluvících návštěvníků lázeňského města ruské turisty. To ale není až tak podstatné. „Vadí mi, že se o karlovarském festivalu mluví jako o VIP akci pro smetánku,“ tvrdí moderátor, herec a muzikant Marek Eben. A současně dodává: „Považuji za největší devízu festivalu, že je stále pro lidi. Bohužel VIP osobnosti jsou to jediné, co zajímá novináře. Vždycky mě to naštve.“

* Již několik let jste s Jiřím Bartoškou hlavní tváří Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, stále vás moderování téhle akce ještě baví?

Samozřejmě, že ano. Každý festival je originální, jeho tvář určují lidé, kteří na něj přijedou. Jednotlivé ročníky máte spojeny s osobnostmi, které festival navštíví. A ty se stále mění. To je typ zážitku, který si člověk odnese, proto vás karlovarský festival nikdy nenudí. Velmi obtížné ovšem je, že k mým povinnostem patří i moderování slavnostního zahájení a zakončení festivalu. Obě akce sledují lidé, kteří se v posledních letech příliš nemění. Je to můj 19. festival. Musím vymyslet na každý ročník dva večery, takže mám již za sebou 36 různých variací na téma film. Vymyslet další není nic snadného, poprvé jde vše nejlépe, popáté je to již horší, ale po devětatřicáté? Přičemž stále zvažujete, co máte dát na začátek a co na konec, který je v přímém přenosu. Ale jinak, že by mě festival nebavil, to ani omylem. Na festival přijelo mnoho úžasných osobností, některé z nich již nejsou ani mezi živými. Zažijete spousta situací, které vám nikdy nevymizejí z paměti.

* Které třeba?

S Gregorym Peckem jsem byl na jevišti dvě hodiny předtím, než jej odvezli na operační sál. A byl tak profesionální, že šel ještě na chvíli na party, odtud pak rovnou do nemocnice. Nepoznali byste na něm vůbec nic. Byl to skutečně velký profesionál. Třeba měl odpovídat na otázky z publika, a na to chtěl mít zkoušku. Říkal jsem si: Pro pána krále, co na tom chce zkoušet? Nechal si přinést pět barových židliček a každou z nich si vyzkoušel, na které se bude cítit pohodlně. Otestoval mikrofon a podíval se, jaká budou světla. Tehdy jsem viděl, co je skutečná profesionalita. Člověk by si přitom řekl: Bude si povídat s lidmi, co potřebuje zkoušet…

* Vy zkoušíte rád?

Vždycky. Mám potom větší pocit jistoty, nikdy neškodí znovu a znovu procházet scénář. Například jména sponzorů, divil byste se, kolik se zrovna tady udělalo chyb. Mnohdy fatálních, nejsou to chyby, které by se jen tak přešly, ale zcela zásadní.

* Jak zásadní může být taková chyba?

V jednom ročníku se nám například stalo, že proběhl závěrečný večer, který v přímém přenosu vysílá televize, po něm jsem odjel na dovolenou. Tam mi volá Jiří Bartoška a říká: „Člověče, ty jsi vůbec neřekl jméno jediného sponzora!“ Měl jsem zkaženou dovolenou, protože jsem se klepal hrůzou, zda jsem náhodou nechyboval já, ale naštěstí ne. Prostě nám jména sponzorů nějak vypadla ze scénáře. Taková chyba vás poučí navždy. Zajímavé bylo, že proběhl večer s přímým přenosem a chyby si nevšimli ani sponzoři, kteří seděli v sále. Teprve až lidé ve firmě, kteří se dívali na záznam a čekali, že zazní její jméno. Nezaznělo.

* O čem bude vaše letošní zahajovací festivalová řeč?

Kdybych věděl. Za ta léta jsem získal zkušenost, že se nedá zahájení a ukončení festivalu vymýšlet moc dlouho dopředu. Stalo se mi mnohokráte, že jsem si něco připravil, řekněme dva měsíce předem, a musel jsem text vyhodit, protože nefungoval. Potřebujete být trošku v obraze, vědět, kdo přijede, o čem se bude mluvit, a zažít festivalovou atmosféru.

* Stihnete zajít na nějaký film během festivalu?

Na první a poslední.

* Tvrdíte, že festival dělají především osobnosti, které jej navštíví. Kterou hvězdu byste ještě nejradši viděl?

Naprosto úžasný by byl Jack Nicholson. Určitě je to ale nepředstavitelně drahá záležitost. Pokud vím, tak festival žádnou hvězdu neplatí, hvězdy přijedou s tím, že je o ně velmi dobře postaráno. Každou takovou personu ale musíte přivézt a některé z nich nechtějí přiletět ničím jiným než private jetem. Samozřejmě, některé hvězdy jako John Travolta mají vlastní a přiletí samy, další ale ne. Pronájem privátního letadla je tak nepředstavitelně drahý, že by neúměrně zatížil festivalový rozpočet.

* Jak velkou částku si může festival dovolit investovat do „akvizice“ filmové hvězdy?

Nemám tušení.

* Takže šance, že Nicholson přijede na karlovarský festival, je takřka nulová…

Je velmi malá. Pokud ale neznáte někoho, kdo by uhradil účet za letadlo. Já to nezaplatím, festival taky ne.

* Uváděl jste před lety Czech Top 100, máte dobré vazby na podnikatele… Účastníte se jednání se sponzory filmového festivalu?

Vůbec ne. To se mě absolutně netýká. Jsem najatá síla, která se stará o svůj písek, do jednání se sponzory absolutně nevidím.

* V posledních letech se mluví o tom, že se z filmového festivalu pro lidi, batůžkáře, stává snobská záležitost…

Vůbec ne, taková tvrzení jsou zcela mylná a velmi mě rozčilují. Batůžkářů přijíždí stále víc a víc. Považuji za největší devízu festivalu, že je stále pro lidi, že není akcí pro VIP. Bohužel VIP osobnosti jsou to jediné, co zajímá novináře. Vždycky mě to naštve. Kolik let si myslíte, že festival nezvedl cenu vstupenky? Mám pocit, že šestnáct let. S akreditací a koupí filmového Festival Passu vás vyjde cena vstupenky na 30 korun. Ukažte mi kino, kde můžete za 30 korun vidět evropskou nebo světovou premiéru filmu. A ještě se potkat s jeho tvůrcem. A znovu opakuji, to vše za 30 korun. Právě peníze, které dostává festival od ministerstva kultury, slouží například na to, aby ceny vstupenky mohly být tak nízké. A mrzí mě, že třeba v internetových diskusích se každý rok festival popisuje jako snobská záležitost pro smetánku. Z tisíců a tisíců lidí, kteří opakovaně přijíždějí a užívají si filmy, se najde opravdu málo těch, co by napsali: Prosím vás, co to tady říkáte, já tam jezdím každý rok a je to festival pro lidi.

* Jak se za posledních 19 let festival změnil?

Zprofesionalizoval se, a to velmi silně. Když Bartoška poprvé přišel do festivalu, tak celý jeho vozový park byly dva vypůjčené jaguáry. Dnes disponuje 60 limuzínami, které jen tak tak stačí. Zájem tištěných a internetových médií je desetinásobný v porovnání s tím, jaký býval zkraje. Stejně tak pokrytí televizemi, které zjistily, že z festivalu mohou žít až do konce srpna, protože ve Varech nasbírají velké množství materiálů. Měl jsem také možnost porovnat profesionalitu organizace při předávání Evropských filmových cen, kterých jsem se přímo účastnil, s karlovarským festivalem.

* A která akce je profesionálnější?

Filmové ceny vypadají jako nějaký provinční festival, a naopak Karlovy Vary jako velký Berlín. Organizace obou akcí se nedá navzájem vůbec srovnávat. Měl jsem na Evropských filmových cenách v přímém televizním přenosu prezentovat jednu z cen, a ani v deset hodin večer, den před vyhlášením, jsem ještě nevěděl kterou. V inkriminovaný večer jsme se Sašou Gedeonem, který byl nominován za Návrat idiota, seděli v hotelové lobby a čekali jsme na odvoz.

* Odvezli vás?

Všichni odjížděli a já se Sašou stále seděl na místě. Říkali jsme organizátorům, že se potřebujeme dostat na předávání cen. Odpověděli nám, že nejsme na seznamu hostů. Dorazili jsme do sálu na poslední chvíli, ani jsem si nestačil sednout, a již pro mě přišla hosteska, že je třeba jít na jeviště. Bylo to hodně hektické. Když porovnávám s Vary, tak tam je organizace velmi profesionální. Hovořím s hvězdami, když přijedou, a velmi často také, když odjíždějí. A jejich nadšení z festivalu je nelíčené. Také nejlepší agenti festivalu jsou ti, co tam byli, spousta hvězd přijede proto, že jim jejich kamarád, který na festivalu byl, řekl: Tam jeď, je to tam super. Říkají to i mně, jak moc jsou nadšeni, přitom by nemuseli, vždyť jsem jen najatá síla, moderátor, nejsem ani sponzor, ani prezident. Jenže sdělují a z toho mám radost.

* Je karlovarský festival již definitivně velkého formátu, nebo stále ještě trochu provinční?

Vary již dávno nejsou provinční, ale festival A kategorie a rozhodně si ji zaslouží. Líbí se mi, na rozdíl třeba od Cannes nebo od Benátek, že se do kina dostane i normální člověk z ulice. Vary mají svoji jedinečnost, jsou festivalem pro lidi, kteří mají rádi film. Třeba na rozdíl od Cannes to není jen o tvrdém byznysu. Vary jsou opravdu filmový svátek v tom pravém slova smyslu, což na něm nesmírně oceňují i filmové hvězdy.

* V čem?

Pamatuji si, že přijela Saffron Burrowsová, což je taková nádherná herečka, která teď myslím hraje v Případech z Bostonu. V Karlových Varech měla produkci filmu, který točila s Michaelem Figgisem. Promítání začínalo o půlnoci v hlavním sále hotelu Thermal, kde sedělo 1500 lidí, bylo úplně plno, i na schodech. Uvedl jsem film, začalo promítání a Burrowsová vyběhla ze sálu na chodbu.

První, co udělala, že volala Figgisovi do Austrálie, stál jsem vedle ní, a říkala něco ve smyslu: Nebudeš tomu věřit, ale měli jsme o půlnoci projekci a bylo úplně plno. Z toho má člověk radost.

* Moderujete, hrajete divadlo, a co hudba? Stále jste i aktivním muzikantem?

Po šesti letech pracujeme s Bratry Ebeny na novém CD. Píši pomalu, proto tak velký časový odstup. Na CD se velmi těším. Moc mě ale mrzí, že se dnes z desky stala vlastně jen taková podpisová karta, nic víc. Je hrozné, že musíte investovat, najmout studio, zaplatit muzikanty, obal a tak dále, a pak vám to všichni ukradnou. Vadí mi, že se to považuje za naprosto správné. Mě to ještě tak moc netrápí, protože mě muzika neživí, ale kluci v kapele jinou obživu nemají. Neexistuje okrádanější profese na světě. Nové muzikantské přísloví říká: Zahrál sis, zaplať! Naši první zlatou desku jsme dostali za 60 tisíc prodaných nosičů, teď je to za pět tisíc. Vždyť ani nejsou obchody, kde se dá cédéčko koupit. Nevím, kolik takových míst je v Praze, ale všichni chodí jen na Václavák.

* Mění Bratři Ebenové hudební styl?

Bude stejný jako vždy. Ze své kůže nevylezu, umím psát tak, jak umím. Nic jiného už nenadělám. Potěší mě, když se najde publikum, které přijde na koncert a které si koupí CD. Ale budeme vydávat nové album i na vinylu. Moc se těším i kvůli tomu, že se objevily možnosti, o kterých se mi dříve ani nesnilo. Například jsme ke spolupráci přemluvili úžasného člověka, Brita Philla Browna, legendárního zvukového mistra. Když si otevřete jeho webové stránky, těžko najdete hudební osobnost, se kterou nespolupracoval. Seděl za zvukovým pultem, třeba když natáčel desku Jimi Hendrix, Bob Marley, Led Zeppelin nebo Rolling Stones, prostě na koho si vzpomenete, a ten nám bude míchat desku.

* Stíháte v takovém vytížení ještě hrát i divadlo?

Jen dohrávám, už deset let jsem na volné noze. Od doby, co do mého kalendáře přibyl pořad Na plovárně. Ono se nezdá, ale je to každý týden. A když máte za hosta nějakou skutečně výživnou osobu, dostanete 80stránkovou rešerši v angličtině, kterou čtete celý den. Mojí snahou je zeptat se na něco jiného nebo na něco, kde ten váš protějšek ještě nebude tak odřený. Je frustrující, když se lidé ptají na stejné věci, ale máte jen jeden život, chápu to. Ve Varech jsem tohle zažil mockrát a někdy to bývá problém. Přijede herec, který má jeden velkofilm, ale pak nic dalšího většího nenatočil. Bytostně nesnáší jakoukoli otázku na ten jeden film, na který se jej všichni ptají. A teď jste v kleštích. Buďto se jej zeptáte a můžete očekávat, že jej rozladíte, nebo se nezeptáte a divák si řekne, proboha, Eben je lempl, on snad neví, že točil takový hit. A teď hledejte cestu ven.

* Jaké otázky nesnášíte vy?

Ono se to mění. Svého času byla taková obligátní: Jak vzpomínáte na natáčení seriálu Kamarádi? Tu jsem dostal asi tisíckrát. Další, když jsme začali hrát s kapelou. Bylo takové období, a trvalo docela dlouho, že když se řeklo Eben, tak všichni: Jo, to je takový ten folkař, ne? To zase byla taková notoricky se opakující otázka: Co říká vaší tvorbě tatínek? Problém je, že na otázku většinou vymyslíte jednu pravdivou odpověď, a teď víte, že jste ji již 80krát řekl. A je vám líto čtenářů, že ji musejí číst znovu.

* A jaká je ta aktuální otázka, kterou nesnášíte?

Už tu byla. Která hvězda mi nejvíc utkvěla v paměti.

* Rozhovor s Markem Ebenem o karlovarském filmovém festivalu, těžko jsem si ji mohl odpustit….

Já se nedivím, protože člověk sice předpokládá, že to bude otázka frekventovaná, ale někdy se nemůžete k dalším tématům jinak dostat. Kdysi jsem dělal rozhovor s Rudolfem Křesťanem, ten říkal: Víš, co je dobrá otázka? A co jinak? A je to svatá pravda, protože máte někdy před sebou někoho, kdo by měl chuť o něčem mluvit, ale není tázán, takže odpovídá na to, na co se jej protějšek ptá. A tohle je takový paklíč ke všem dveřím, které jsou dostupné, a protějšek si může vybrat sám, na co vám odpoví…

* A co jinak?

Jinak dobré!

* V redakci jsme se nemohli shodnout, kdo je lepší moderátor, zda Eben, nebo Leoš Mareš.

Vůbec si nelezeme do zelí. Ani v nejmenším. Výborně spolu vycházíme a mám jej rád, protože on mě většinou pobaví a něco vymyslí. Kdežto znám jiné kolegy, kde se něco takového neodehrává. Hodně se mi líbí, že je Leoš velmi empatický. Když jej vidíte, jak dělá Hlas, vždy stojí na straně soutěžícího a nikdy jej netopí. Ví velmi dobře, jak se soutěžící cítí, že by jej měl podpořit a stát na jeho straně, a on to tak přesně dělá. Mám radši ten laskavý přístup, ale věci, které dělá on, bych dělat nemohl, a ne vždy moje věci by byly pro něj.

Z desky se stala jen taková podpisová karta, nic víc. Je hrozné, že musíte investovat, najmout studio, zaplatit muzikanty a obal a tak dále, a pak vám to všichni ukradnou. Batůžkářů přijíždí stále víc a víc. Považuji za největší devízu festivalu, že je stále pro lidi, že není akcí pro VIP.

O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče