Nejzábavnější sushi

26. října 2015, 00:00 - Klára Donathová
26. října 2015, 00:00

Nová restaurace Engawa představuje sushi hezky vypadající a se spoustou majonézy. Ti, kteří si k němu teprve hledají cestu, budou nadšení

Japonskou restauraci Engawa s přesahem do thajské kuchyně najdete na pražském Petrském náměstí. Otevřená je sotva pár týdnů. Na stejném místě byla donedávna rovněž japonská restaurace se zajímavým konceptem malých grilů pro jednotlivé skupinky hostů. Dostatek příznivců, aby se uživila, zřejmě nenašla. Doufám, že Engawu čeká lepší osud. Nahrávají tomu poměrně příznivé ceny a sushi v podobě, která má potenciál oslovit i ty, kteří se nad syrovou rybou ušklíbají. Velká část nabídky se tu totiž bez syrové ryby zcela obejde.

Přiznám se, že z první návštěvy restaurace jsem odcházela nadšená. Personál byl milý, sushi neobvyklé a precizně připravené a rozloučit se s námi přišel samotný sushi master, kterého si do Engawy přivezli přímo z Japonska. Od té doby jsem byla v restauraci ještě pětkrát. Mé nadšení poněkud ustoupilo a nahradil ho střízlivý pohled na věc. V Engawě se podává především tzv. fusion sushi, které je na vrcholu popularity ve Spojených státech a představují ho hlavně všelijaké rolky, často smažené, s tepelně upravenými rybami a nekonečným množstvím majonézy. Pokud se někteří konzervativnější konzumenti sushi pohoršovali nad kalifornskými rolkami, při pohledu na sushi podávané na bramborovém chipsu s nezbytným stříkancem majonézy navrchu je možná ještě vezmou na milost.

NĚCO JAKO SUSHI

Jinými slovy, jste-li milovníci čisté chuti čerstvé syrové ryby a tradiční japonská kuchyně je pro vás nedotknutelná, Engawa pro vás není to pravé místo. Pokud si cestu k sushi teprve hledáte nebo chcete jít do restaurace ve větší skupině, ve které mají své místo ti, co by sashimi mohli i snídat, i ti, co by ho v životě nevzali do úst, v Engawě najdete od všeho trochu a pro všechny.

Jídelní lísek je na japonskou restauraci nezvykle dlouhý, kromě polévek a sushi tu mají celou řadu teplých jídel, ale většina z nich mi připadá jako variace na stejné téma, rozumějte například „krevety stokrát jinak“. Při výběru jsem se většinou držela klasiky, párkrát jsem dala na doporučení personálu a při poslední návštěvě jsem ochutnala i často vychvalovanou místní verzi klasické thajské polévky tom kha kai, která mi přišla poněkud mdlá a výrazností chutí rozhodně vzdálená od thajského originálu.

Na doporučení číšníka jsem vyzkoušela místní specialitu panto sake, zařazenou mezi studená jídla. Jedná se o „něco jako sushi“.

Nejde o sushi v pravém slova smyslu, protože neobsahuje rýži ani se k němu rýže nepodává. Jídelní lístek hovoří o lososovém sashimi, cibuli, pálivé majonéze a chlebu. Nevím, jestli chlebem míněn základ tohoto jídla, ale jsem přesvědčená, že lososové sashimi je kromě dalších ingrediencí, kterou je například rukola, položeno na prohnutém chipsu jedné nejmenované známé značky. Nechybí mocné zakápnutí majonézou a pár kuliček kaviáru na ozdobu. Když nám panto sake přinesli, nevěřila jsem vlastním očím. Neotřelá kombinace ingrediencí mi ale chutnala a zároveň mě pobavila. Při následující návštěvě na nás ovšem panto sake zřejmě nějakou chvilku čekalo, podkladový chips byl rozmočený, nekřupavý a zážitek poloviční.

Mimo mé chápání a znalosti japonské kuchyně bylo jídlo s názvem omu ebi, které lístek popisuje jako „krevety, omeleta, zelenina s rýží nebo soba“. Představovala jsem si rozhodně něco jiného než vaječnou omeletu přeloženou na půl, naplněnou rýží s hráškem, kukuřicí, paprikou, mrkví a krevetami, umělecky zakápnutou majonézou a kečupem.

Nemůžu říct, že by mi toto jídlo vysloveně nechutnalo, jen příliš připomínalo něco, co bych si vyrobila v patnácti letech, kdybych byla sama doma a v lednici byly jen zbytky rizota, vajíčka a majolka. Ale věřím, že třeba u dětských návštěvníků by toto jídlo v kuřecí verzi mohlo mít úspěch. Dospělým ho rozhodně nedoporučuji.

O moc víc mi chutnala v lístku blíže nedefinovaná krevetová tempura speciál, kdy dozlatova usmažené krevety v tempura těstíčku leží na – jak jinak – majonézové směsi s nadrobno nakrájenou nakládanou okurkou a snad i cibulkou.

I přes mé prvotní nadšení z nového podniku jsem se tu přesvědčila, že jsem spíše vyznavačkou tradičního pojetí sushi, a v Engawě jsem vyzkoušela téměř všechny druhy sashimi. Doporučit vám musím především saketoro neboli bříško z lososa. Sashimi tu podávají poměrně nezvykle nakrájené, co ryba, to jiný řez, od velkých tlustých hranolů například u tuňáka, po tenoučké velké plátky mořského vlka – suzuki.

VELIKOST PUSY

Bohužel u sashimi, stejně jako u nigiri se ukázalo jako naprosto zásadní, kdo je připravoval. Pokud nebyl v restauraci přítomen japonský sushi master, sashimi bylo nedbale nakrájené a nigiri se při konzumaci rozpadalo. Za problémovou považuji velikost jednotlivých kousků sushi. Chápu, že Engawa není nóbl sushi bar někde v Kjótu, kde by velikost kousků sushi přizpůsobovali velikosti mé pusy, ale obecně platí, že kousky sushi by měly být konzumovány celé najednou, což je tady naprosto nemožné. Rozkousnutí rolky nebo nigiri pak má nevyhnutelný následek v rozpadlém sushi koupajícím se v sójové omáčce a v horším případě končí stříkanci sójovky na oblečení.

Příprava fusion rolek, které tu tvoří podstatnou část nabídky, vyžaduje často smažení nebo opalování ryby hořákem, což má negativní dopad na vzduch v restauraci. Vzduchotechnika není na tyto moderní praktiky bohužel dimenzovaná a počítejte s tím, že vaše oblečení bude po odchodu z restaurace cítit.

Zajímavou příležitostí, kdy restauraci navštívit, je doba oběda. To se podávají předem vymezené sushi sety za velmi příznivé ceny a tepelná úprava mající za následek pachy nasycené oblečení je tím do určité míry limitována.

Velkou část personálu restaurace tvoří stále se usmívající a o něco hůře česky hovořící cizinci, kteří svou roli zvládají řekněme na základní úrovni. Ale jsou milí a ochotní a v každém případě se s nimi dorozumíte. Obsáhlé menu by ovšem často vyžadovalo podrobnější vysvětlení a větší schopnost hostovi nabídnout to, co mu bude vyhovovat v případě, že mezi jednotlivými druhy sushi není schopen rozlišovat. Stejné je to i s prostředím a zařízením podniku, neurazí, ale rozhodně nenadchne, zvlášť v kombinaci s nedostatečným odvětráním.

Nadchne – alespoň při prvních pár návštěvách – ale pohled na velké tácy plné krásně vypadajícího sushi, nekonečný výběr a neotřelé

kombinace. Engawa podle mého názoru nestačí na těch pár špičkových sushi podniků, které v Praze jsou, ale rozhodně patří mezi ty nejzábavnější a ve větší skupině si tu určitě návštěvu užijete. l

Engawa Petrské nám. 1664/5 Praha 1 tel.: 775 383 999 e-mail: info@engawa.cz Otevírací hodiny Po–So 11.00–23.00, Ne 11.00–22.00 Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě. Výběr z jídelního lístku • Miso shiru • 45 Kč • Miso sake • 70 Kč • Miso kaisen • 100 Kč • Kani senjo • 100 Kč • Tori roll steak • 255 Kč • Sake shioyaki • 220 Kč • Gyuniku misoyaki • 350 Kč • Sashimi sake • 130 Kč • Sashimi maguro • 180 Kč • Nigiri Hamachi • 90 Kč • Nigiri Ebi • 85 Kč • Ebi thai pot • 200 Kč • Ebi tempura thai pot • 210 Kč Výběr z nápojového lístku • Káva espresso • 45 Kč • Ledová káva • 55 Kč • Jasmínový čaj • 79 Kč • Čaj maicha • 79 Kč • Horká čokoláda • 55 Kč • Ovocná šťáva Dietz • 42 Kč • Organické limonády Belvoir • 78 Kč • Fritz kola • 55 Kč • Japonské rýžové víno sake • 0,1 l • 89 Kč • Soju Jinro, 350 ml • 259 Kč • Pivo Bohemian Black Ale • 0,33l • 75 Kč • Japonské pivo Asahi/ Saporo • 78 Kč Recenze všech restaurací najdete na http://euro.e15.cz/toprestaurace

O autorovi| Klára Donathová • spolupracovnice redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče