Nejlíp chutná za státní

18. května 2015, 00:00 - PETR HOLEC
18. května 2015, 00:00

Ministr zemědělství a Státní zemědělský intervenční fond vyhodí další miliony

Je to jako zlé déja vu. Poté, co Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) utratil jen za posledních pět let 800 milionů korun za pochybný projekt jménem Klasa, který má na papíře podporovat kvalitní české potraviny, kam ale občas v praxi pronikne čínský med, majonéza s vážným deficitem vaječných žloutků nebo méně zdravé tuzemské těsto plné kyselin, rozhodla se stejná instituce, že znovu nadešel čas utratit další veřejné peníze. Takže letos SZIF vypsal novou zakázku na marketingovou podporu Klasy, tentokrát za téměř 300 milionů korun během dvou let.

Zdá se, že někdo z vedení intervenčního fondu musí být velký gurmán. I bez čínského medu je totiž Klasa spíš výsměch kvalitním potravinám než jejich zárukou: mezi víc než tisícovkou výrobků (už to samo o sobě říká vše) totiž najdete i skutečné mňamky jako bagetovou vajíčkovou nebo aljašskou pomazánku, salát a la krab nebo klobásu s nivou.

Skoro jako by SZIF dělal seznam Klasy podle nabídky vlastní svačinové kantýny nebo českých benzinek. A i tam už by měl se svou kvalitou „a la“ problém.

Podobně vyšlapanou cestou se ovšem nyní vydává i ministr zemědělství Marian Jurečka, který tak rád chodí do televizních debat s mlékem a na Hrad nosí klobásky. Poté, co po marketingové akci za 178 milionů korun na podporu sladkovodních ryb s názvem Ryba domácí v Česku konzumace sladkovodních ryb klesla, řekl si Jurečka, že nic se neutrácí tak velkoryse jako cizí peníze. A rozhodl se dát 4,5 milionu korun na další televizní podporu domácích ryb.

Tentokrát nás má o jejich lahodnosti přesvědčovat v několika hodinových pořadech Jakub Vágner, přičemž většinu rozpočtu mají pokrýt peníze z evropského dotačního programu Rybářství. Ostatně právě tím se Jurečka zaštiťuje, protože evropské peníze jsou prostě evropské (ano, tisknou se v Evropě), takže nikoho nepálí.

Dotované zemědělství samozřejmě nikdo nikdy nepodezříval z hospodárnosti a příčetnosti, podobně jako třeba státní zdravotnictví. Přesto: co kdyby Jurečka a intervenční fond zapomněli na Vágnera a Klasu a aspoň jednou nám vrátili veřejné peníze tak, že bychom všichni dostali nějakou tisícovku navíc a koupili si za ni k jídlu a pití, co doopravdy chceme? Ostatně mezi Klasou najdete i starý dobrý vaječný likér, jenž dopřává krásné zapomnění.

O autorovi| PETR HOLEC, holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče