Nejlepší roky

29. října 2013, 00:00 - (foj)
29. října 2013, 00:00

MARTIN ROMAN V ČEZ Budete první, kdo se to dozví, reagoval počátkem roku 2004 Martin Roman na otázku, zda bude novým generálním ředitelem ČEZ. Již tehdy bylo ale veřejným tajemstvím, že v čele firmy vystřídá odvolaného Jaroslava Míla. Stalo se tak o několik měsíců později. Roman se pevně usadil v křesle generálního ředitele ČEZ 1. dubna roku 2004. V soutěži o post v čele jedné z nejvlivnějších tuzemských firem porazil mimo jiné někdejšího poslance Josefa Hojdara či bývalého šéfa společnosti Vítkovice Vladimíra Baila.

Roman přišel do čela ČEZ s pověstí komunikačně schopného manažera, který před krachem zachránil plzeňskou Škodu Holding. Poté, co strojírenská firma pod jeho vedením prošla restrukturalizací, ji koupila společnost Appian. Nutno podotknout, že se stále zcela nepodařilo prokázat, kdo byl vlastníkem Appianu, ani tvrzení, že jedním z podílníků „záchranářské firmy“ byl Roman.

Roman si každopádně nemohl přát lepší načasování pro příchod do čela polostátní firmy. Jeho předchůdce Míl, který skončil kvůli nedostatečnému politickému krytí, byl autorem plánu zajišťujícího ČEZ na několik let dopředu neotřesitelnou pozici na českém trhu s elektřinou. Právě Míl přišel za tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Miroslavem Grégrem s odvážným nápadem.

Grégr souhlasil, vláda plán posvětila a ČEZ, který byl do té doby spíše výrobcem elektřiny, získal díky nákupu podílů v několika regionálních distributorech elektřiny přístup na trh.

Právě v okamžiku, kdy integrační proces probíhal, přišel do vedení firmy Roman. Vše se navíc odehrávalo v době, kdy česká ekonomika byla na vzestupu, poptávka po elektřině stoupala a strmě rostly i ceny proudu. ČEZ měl před sebou tučné období, což se projevilo na zisku. Zatímco v roce 2003 vydělala elektrárenská firma po zdanění 10,213 miliardy korun, již o rok později to bylo více než 14 miliard. V roce 2011, když Roman opustil post generálního ředitele, vydělal ČEZ takřka 41 miliard korun čistého.

Rostoucí výdělek a takřka neotřesitelná pozice na tuzemském trhu dodávaly vedení elektrárenské firmy stále větší sebevědomí. Už v roce 2004 Roman prohlásil, že hodlá z ČEZ vybudovat nejsilnějšího hráče na trhu s elektřinou ve střední a východní Evropě. Naplnit takové předsevzetí ale nebylo možné jinak než akvizicemi v zahraničí.

Expanzi podnik započal v roce 2005, kdy získal majetkové podíly ve třech bulharských regionálních distribučních firmách. Česká společnost za podíly zaplatila 280 milionů eur, zhruba devět miliard korun. ČEZ v následujících letech pokračoval v zahraničních akvizicích. Mimo jiné koupil podíl v rumunské distribuční společnosti Electrica Oltenia, polské energetické firmy Elcho a Skawina či bulharskou elektrárnu u Varny.

Firma začala v Rumunsku stavět největší větrný park na pevnině Fântânele-Cogealac, úspěšně vstoupila na turecký trh a získala podíl v albánské distribuční společnosti. Ne všechny akviziční aktivity však skončily úspěchem. Mimo jiné i v posledně zmíněné Albánii. Dceřiná společnost české elektrárenské firmy CEZ Shpërndarje přišla o licenci a ČEZ nad děním ztratil kontrolu. Český podnik zahájil proti Albánii arbitráž, ve které žádá miliardové odškodné. Tirana se aktuálně snaží spor urovnat.

Ještě větším fiaskem skončily plány ČEZ v Gacku. Do společného projektu s bosensko-srbskou státní energetickou společností NERS chtěla česká firma investovat 1,4 miliardy eur. Zúčastnění se ale rozhádali a ČEZ žádá v další arbitráži miliardové odškodné. Úspěch projektu nezajistila ani Romanova účast na všelidové veselici v Gacku, kterou bosensko-srbský partner uspořádal na oslavu podpisu smlouvy o spolupráci.

Za skutečný neúspěch v zahraniční expanzi ale ekonomičtí analytici označují marnou snahu ČEZ o koupi podniku Slovenské elektrárne. Českou firmu porazil italský Enel, který nabídl nejvyšší cenu. Významnou roli v tendru ale sehrál i tehdejší slovenský ministr hospodářství Pavel Rusko, který se údajně nechal slyšet, že Slovenské elektrárne Čechům nikdy neprodá. Dle některých informací z trhu ministra notně rozčílilo arogantní chování vedení ČEZ.

Již v roce 2010, i kvůli situaci na trhu s elektřinou a přetrvávající ekonomické krizi v Evropě, ČEZ zkrotil svůj zahraniční apetit s tím, že se soustředí především na energetické projekty v tuzemsku, hlavně pak na dostavbu jaderné elektrárny Temelín.

V září roku 2011 Roman z vlastního rozhodnutí končí v čele ČEZ a stahuje se do „ústraní“ na pozici předsedy dozorčí rady firmy. I tak si ale udržel velký vliv nad děním ve firmě. Minulý týden Roman z vlastního rozhodnutí skončil i v dozorčí radě polostátní firmy. Definitivně tak nastává doba post-Romanova.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče