Nejistota za čárou

18. listopadu 2013, 00:00 - Pavel Páral
18. listopadu 2013, 00:00

Eurokrize není zažehnána, což limituje šance české ekonomiky na růst a zvyšování zaměstnanosti

Intervence České národní banky (ČNB) proti kurzu koruny přitáhly zase po dlouhé době pozornost veřejnosti k makroekonomické situaci a vyvolaly ostrou, často pramálo kvalifikovanou diskusi. Uťal ji však Český statistický úřad (ČSÚ), který přerušil již pár měsíců trvající sérii dobrých zpráv o lepšící se kondici českého hospodářství. Úřadem ohlášený pokles ekonomiky o půl procenta ve třetím kvartálu podepřel argumentaci centrálních bankéřů o potřebě oslabení české měny.

Trochu překvapily i dvě největší evropské ekonomiky. Německo rostlo podstatně méně, než se čekalo, a Francie se dokonce znovu propadla. A to přestože tamní veřejné výdaje na rozdíl od Česka neklesají a politická stabilita je v obou zemích zřetelně vyšší. Důvody se v tomto případě hledají hůře než v Česku.

Nejen pro makroekonomy a politiky je proto nyní užitečné zamyslet se nad skutečným stavem českého i evropského hospodářství a vyjasnit si, co nás čeká. Je celkem zjevné, že v České republice se průmysl nachází ve velmi dobrém stavu a čeká na ostrý start poptávky. Při recesi nespal, firmy snižovaly úvěrové zatížení i jednotkové mzdové náklady a konkurenceschopnost vůbec není špatná. Devalvace ji navíc citelně vylepšuje.

Pohled na kondici české ekonomiky se promění, až ČSÚ zveřejní konečná čísla. Nejspíš dojde k výrazné korekci, protože předběžné údaje mimo jiné nezachytí nárůst zásob, k němuž nyní s vysokou pravděpodobností dochází. Firmám se plní zakázkové knihy a objednávky rostou za poslední měsíce dvouciferným tempem, a tudíž je nutné naplnit sklady materiálu a polotovarů.

Řada zejména středních a menších exportních firem také našla nové trhy mimo Evropskou unii. Na Evropě jsme přesto závislí a dlouho to tak zůstane.

Právě evropská nejistota, jejíž podstata vychází ze společné měny, a velmi křehké oživování na unijních trzích jsou zřejmě hlavní příčinou zdrženlivosti podnikového sektoru vůči investicím do nových kapacit. A nedostatek investic je klíčovým faktorem stojícím za nepřesvědčivými čísly ČSÚ o výkonnosti české ekonomiky.

Zda se investiční zdrženlivost podaří zlomit devizovými intervencemi, je kardinální otázkou. A nikdo nechce znát odpověď tolik jako centrální bankéři, protože právě to bylo cílem zásahu ČNB. Signál, že levněji už nové kapacity firmy nepořídí, je velmi silný. Banka je přitom optimistická, protože už ve druhém čtvrtletí příštího roku čeká růst tvorby hrubého kapitálu o necelá dvě procenta po dvanácti kvartálech nepřetržitého a výrazného poklesu investiční aktivity.

Pokud by to klaplo, byla by česká ekonomika asi z nejhoršího venku, protože by začalo růst i stavebnictví a s přibývajícími pracovními místy by se zvedala spotřeba domácností. Na dlouhodobější a zcela zdravý vzestup ekonomiky by bylo zaděláno.

Jenže konkurenceschopný finanční sektor, zdravé banky a rozumná úroveň mezd, tedy faktory, kterými se můžeme chlubit, nejsou v Evropě příliš obvyklé. A to představuje stále velké riziko. Stav jižní části eurozóny sice neplní první stránky novin, Řecko dokonce slibuje obnovení růstu, ale že by se něco z podstaty problému vyřešilo? Ani náhodou.

Silně to dokumentuje masivní tlak na Německo kvůli jeho obchodnímu přebytku. Italské či španělské firmy prostě nejsou schopny čelit německým průmyslníkům a jejich konkurenceschopnost se nijak výrazně nezlepšuje. Absurdní požadavek na přiškrcení německé konkurenceschopnosti masivním růstem mezd a budováním dalších dálnic v předálnicované zemi jen dokumentuje bezmoc evropských elit a jejich neochotu přiznat, že bez existence národních měn nelze žádným rozumným a sociálně únosným způsobem vyrovnávat obchodní nerovnováhy. Velké evropské banky jsou následně skrytě ozdravovány penězi natištěnými v Evropské centrální bance, které bude jednou nutné pokrýt zdroji z národních rozpočtů. Lépe řečeno z těch, které na to budou mít.

Eurokrize není v žádném případě zažehnána a Evropa určitě nerozkvete. To bude logicky limitovat i šance české ekonomiky na růst a zvyšování zaměstnanosti. S intervencemi i bez nich. Plnit jen své domácí úkoly prostě v EU nestačí.

O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Chcete změnit zdravotní pojišťovnu? Máte čas do 30. září, jinak až za půl roku
Čínské turbulence na trhu s kryptoměnami
Nepovinný PES by měl podnikatelům usnadnit práci. V čem a jak?
Co je dobré vědět o superhrubé mzdě?
Polil vás v hospodě číšník? Kdo to zaplatí?
Auta
Malý crossover XC40 má po premiéře. Bude to první Volvo s…
Kolik toho doopravdy utáhne nový Land Rover Discovery? Možná se budete divit
Mitsubishi oživí jméno Evolution. Bude to koncept spojující vše, co fanoušci nenávidí
Lamborghini Huracán Super Trofeo Evo je „levná“ cesta k závodění
Člověk převlečený za sedadlo? Ano, i to je při vývoji autonomních vozů potřeba
Technologie
Další průšvih s 10nm procesem Intelu? Některé čipy Cannon Lake byly údajně odloženy
Děravý CCleaner byl nakonec zákeřnější. Cisco doporučuje obnovu systémů ze zálohy
Hotová informační průtrž. Google za dva týdny přestaví tyhle smartphony a počítače
Vyšla přelomová verze Minecraftu pro mobily, konzole a Windows 10
HEIF podporují Dropbox a Google Photos, zato OneDrive (a Windows 10) nikoli
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít