Nejdřív ping-pong, potom uhlí

25. března 2013, 00:00 - Vadim Fojtík
25. března 2013, 00:00

Výčet obchodních nepřátel dravého českého miliardáře je delší než telefonní seznam

Pojďme si sednout raději tam, ukazuje můj společník do temného, zapadlého kouta místní špeluňky. „Přece nemusí každý hned vědět, o čem si povídáme,“ dodává na vysvětlenou. V jedné z méně honosných restaurací na pražském Žižkově tak začínáme rozhovor o minulosti jednoho z nejbohatších Čechů, Pavla Tykače. Muže, který za dobu svého působení v českém byznysu získal desítky přezdívek.

Polovinu z nich přitom v každém slušném časopise nahrazují tři tečky a v té druhé je alespoň jedním ze slov žralok.

Milovat, nebo nenávidět „S Tykačem je to stejné jako s portugalským fotbalistou Cristianem Ronaldem, buď jej milujete, nebo nenávidíte. Žádná prostřední cesta neexistuje. Již několik let patřím do druhé kategorie,“ tvrdí jeho někdejší spolupracovník.

Týdeník Euro oslovil několik bývalých i současných Tykačových spolupracovníků.

Většinou se shodují minimálně na tom, že finančník s mozkem geniálního stratéga si byl u pánaboha přinejmenším dvakrát přidat, když se rozdávala podnikatelská tvrdost. K úspěchu v nelítostném byznysu mu pomáhá i schopnost získat a beze zbytku využít informace o svém protivníkovi.

Špalír těch, kteří mají s touto Tykačovou schopností vlastní zkušenosti, je poměrně dlouhý. Své by mohli vyprávět i někdejší předseda vlády Mirek Topolánek a bývalý šéf polostátní energetické společnosti ČEZ Martin Roman. Za zveřejněním fotografií z „jejich společné“ dovolené v Toskánsku v roce 2009 měl stát právě Tykač, případně některý z jeho spolupracovníků.

Od ping-pongu k nicnedělání Pavel Tykač se narodil v roce 1964 v Čelákovicích.

Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že ve středočeském městečku vyrůstá jeden z největších dravců tuzemského byznysu. Tykač, dle některých oslovených čelákovických pamětníků nepříliš výrazná osoba, v poklidu vystudoval České vysoké učení technické.

Po dokončení studia nastoupil do společnosti TOS Čelákovice, přičemž práci si sem tam zpestřil pingpongovým zápasem v místním klubu TJ Spartak Čelákovice. Čelákovický tým ostatně podle dostupných informací stále finančně podporuje navzdory tomu, že si za bydliště již před léty vybral Švýcarsko.

Tykačova podnikatelská éra začala v roce 1990. Stejně jako několik dalších pozdějších miliardářů se na počátku kariéry orientoval na dovoz a prodej výpočetní techniky. Spolu s otcem a několika přáteli založil společnost Vikomt.

I díky tomu, že firma od svých odběratelů vyžadovala platby za zboží předem, se její tržby zhruba do dvou let od založení vyšplhaly k miliardě korun.

Tykač posléze svůj podíl ve Vikomtu prodal, údajně za několik set milionů korun. Získané finance takřka obratem protočil na spekulacích s akciemi. Mimo jiné kapitálově vstoupil do Regiobanky Hradec Králové, kde působil rok jako předseda představenstva. Podíl v Regiobance posléze prodal Investiční a poštovní bance, která tehdy hledala vhodný subjekt pro vstup na trh s hypotékami. Tykač na transakci vydělal dle kuloárních informací až 350 milionů korun.

Finance použil k rozjezdu skupiny Motoinvest, kterou ovládl v roce 1994 prostřednictvím své společnosti Tara. Tykač a spol. však s plánem vybudovat prostřednictvím Motoinvestu silnou skupinu, která by shromáždila co největší balík akcií fondů a podniků, v té době ovládaných zejména státem vlastněnými bankami, neuspěl. Jak se ukázalo, boj s bankami byl nad síly Motoinvestu, který po sobě na tuzemském trhu zanechal jen řadu padlých menších finančních ústavů.

Po neúspěchu s Motoinvestem se Pavel Tykač stáhl do ústraní. Jeho jméno postupně zmizelo z předních stránek časopisů a ekonomických rubrik. Finančník v roce 1998 v jednom z mála rozhovorů prohlásil, že jeho aktuální ambicí je nedělat nic a mít pokoj.

Plnou parou do uhlí Jenže slova o klidu a nicnedělání bylo nutné brát s rezervou. O co méně byl Tykač vidět na veřejnosti, o to aktivnější byl v zákulisí. Čile obchodoval s akciemi elektrárenské společnosti ČEZ, a jak sám připustil, na těchto transakcích velmi vydělával. V jednom okamžiku dokonce vlastnil osmiprocentní podíl.

Současně s tím Tykač podle informací týdeníku Euro investoval do měnových operací, kupoval zemědělskou půdu, statky, lesy a nemovitosti. Část obchodů uskutečnil prostřednictvím své manželky Daniely. Současně s tím půjčoval finanční prostředky jiným byznysmenům na jejich podnikatelské projekty a akvizice. I díky tomu svůj majetek výrazně zhodnotil, některá média v této souvislosti hovoří až o čtyřiceti miliardách korun. Co je ale nejdůležitější, Pavel Tykač trpělivě čekal na svoji další příležitost.

Ta přišla v roce 2006, kdy koupil zhruba za deset miliard korun 50procentní podíl v Mostecké uhelné společnosti (MUS, dnes Czech Coal), druhém největším producentovi hnědého uhlí v České republice. Do roku 2010 se Tykačovi podařilo ovládnout sto procent akcií firmy, část podílu však přenechal svému bývalému parťákovi z Motoinvestu Janu Dienstlovi. Ovládnutí těžební firmy vyšlo Pavla Tykače zhruba na dvacet miliard korun, celkovou sumu uhradil v hotovosti, aniž by si musel půjčovat. „Změna je v tom, že mě byznys obecně přestal bavit. Už dávno. A hledal jsem, do čeho dát peníze, aby to bylo velké a stabilní.

Chtěl jsem dobře uložit peníze. Teď se chci dobře postarat o budoucnost Czech Coalu. Vůbec aktivně nevyhledávám další obchody, spíše se mnoha aktivit zbavuji. Nevidím svoji osobní realizaci v byznysu,“ komentoval Tykač kdysi v rozhovoru pro MF Dnes své pohnutky, které jej vedly ke vstupu do těžařského byznysu.

A že to byl vstup vskutku grandiózní. Těžařská společnost, jejíž původní majitelé v poklidu nad skleničkou něčeho dobrého dohadovali nové kontrakty na dodávky uhlí, ze dne na den zcela změnila obchodní strategii. Firma po Tykačově nástupu začala odběratele tvrdě tlačit do kouta hrozbou ukončení kontraktů v případě, že nekývnou na výrazné navýšení cen dodávaného uhlí. Jako jeden z podpůrných argumentů sloužily zprávy o budoucím nedostatku hnědého uhlí na českém trhu.

Mnohé teplárny nátlak zpočátku odmítaly. Jak se však později ukázalo, hrátky s teplárnami byly jen lehkou dělostřeleckou průpravou před mnohem vážnějšími konflikty. Válka se přenesla do dalších částí tuzemské energetiky. K těm nejdéle probíhajícím patřila bitva s ČEZ, jejíž počátky se datují do roku 2007. Tehdejší Mostecká uhelná vypověděla energetické firmě smlouvu o budoucích dodávkách hnědého uhlí pro elektrárny Počerady a Chvaletice. ČEZ za to žádal u soudu miliardové odškodnění, Czech Coal po energetické firmě zase vyšší ceny hnědého uhlí.

Těžaři v čele s Pavlem Tykačem s ČEZ několikrát kvůli vyřešení sporů jednali. Ve hře bylo mnoho variant, třeba ta, která počítala s prodejem skupiny Czech Coal, případně některé z jejích částí firmě ČEZ. Tykač nicméně příliš tlačil na pilu, když za 40procentní podíl požadoval dvacet miliard korun. K přiostření vztahů došlo v roce 2009, kdy Tykač poštval na polostátní firmu kontrolory z Bruselu. Spor s ČEZ skončil teprve minulý týden uzavřením dlouhodobé smlouvy na dodávky hnědého uhlí s firmou Czech Coal.

Tenkrát v Sokolově Výčet Tykačových obchodních nepřátel je delší než telefonní seznam. S pachutí na jazyku na něj vzpomínají i akcionáři Sokolovské uhelné František Štěpánek a Jaroslav Rokos, kterým dohromady patří sedmdesát procent akcií firmy. Právě o ovládnutí této společnosti se několik let Tykač snažil. Zvolil k tomu vícero různých metod. Třeba nesmyslné trestní oznámení na spolumajitele společnosti nebo rozesílání dopisů jejich manželkám ve stylu „nabízím jim miliardu korun, nikde tolik peněz nedostanou, tak mi je pomozte přesvědčit“. Hodnota sedmdesáti procent akcií Sokolovské uhelné se přitom tehdy pohybovala kolem deseti miliard. Tykač neuspěl ani s plánem dostat se do firmy prostřednictvím třetího akcionáře Jana Kroužeckého.

Tykač se ale musí vypořádat ještě s jednou záležitostí. Kriminalisté ho začali opět vyšetřovat kvůli kauze CS Fondů. Loni v srpnu pražský soud povolil obnovu trestního řízení a letos v lednu ji potvrdil Vrchní soud. Kriminalisté otevřeli kauzu fondů kvůli výpovědi podnikatele Františka Buška, který je na veřejnosti známější pod svým původním jménem Chobot. Bušek mimo jiné vypověděl, že Tykačovi pomáhal fondy vytunelovat. Bušek se nemusí obávat žádného postihu, protože mu již kvůli promlčení nehrozí trestní stíhání.

„Dlouhou dobu jsme byli přesvědčeni, že se jedná pouze o snahu skupiny vyděračů vedenou podvodníkem Chobotem-Buškem. Oni zřejmě CS Fondy opravdu vykradli tak, jak to popisovali před soudem, ale roli Pavla Tykače k tomu jaksi přimysleli. Pak jsme navíc zjistili, že Chobot se svoji,pozici‘ – řečeno obchodním žargonem – pokusil konkurentům Pavla Tykače prodat, přičemž od některých z nich víme, že ho vyhodili. Nicméně pozici Pavla Tykače to nepochybně oslabilo, věříme však, že pouze dočasně,“ sdělil loni o prázdninách týdeníku Euro mluvčí Pavla Tykače Jan Chudomel. Jak se ale v uplynulých týdnech prokázalo, Tykač má stále síly dost.

O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče