Nejde pouze o libru

06. května 2013, 00:00 - Dáša Hyklová
06. května 2013, 00:00

Skotsko pracuje na variantách samostatné ekonomiky. Nacionalisté sázejí na ropu, libru si chtějí ponechat. Londýn upozorňuje, že to nebude tak jednoduché

Úsilí skotských politiků o nezávislost v mnohém připomíná někdejší československý spor. Skotsko čítá pouhých 5,2 milionu obyvatel a v Anglii panuje obecný názor, že jej zbytek Spojeného království dotuje. Z Edinburghu naopak do Londýna směřují výčitky o nedostatečné nezávislosti. Skotští nacionalisté voličům slibují, že by vše dělali lépe, kdyby byly jejich pravomoci ještě větší.

Jeden zásadní rozdíl tady však je. Skotové se budou moci vyjádřit k budoucnosti své země v referendu, které je plánováno na září příštího roku. Nicméně skotská vláda se již nyní připravuje na všechny možné varianty včetně té, že by většina Skotů řekla ano. Jednou z klíčových otázek, kterou se kabinet zabývá, je i příští měna potenciálního nezávislého státu. Skotsko se netají tím, že by si do budoucna rádo ponechalo libru. A to i v případě odtržení od Spojeného království. Mimochodem, tuto variantu doporučil skotskému kabinetu i tým odborníků, v němž působili i Joseph Stiglitz a Jim Mirrlees, dva držitelé Nobelovy ceny za ekonomii. „Pokud by Skotsko opustilo Spojené království, ale ponechalo si libru, stále by požívalo velkých výhod, které přinese plná fiskální svoboda spojená s nezávislostí,“ domnívá se Nicola Sturgeonová, náměstkyně ministra skotské vlády. „Je to v nejlepším zájmu všech, a pokud by někdo tvrdil opak, popírá fakta,“ uvedla v polovině měsíce pro BBC.

Neprozkoumané vody Dnes 42letá Sturgeonová vstoupila do Skotské národní strany (SNP) v 16 letech a od té doby bojuje za nezávislost Skotska. „Znamená to, že budeme mít volnost při rozhodování o našich daňových a výdajových politikách tady ve Skotsku, aby vyhovovaly našim vlastním potřebám a prioritám a aby napomohly tvorbě pracovních příležitostí a budovaly zdravější a spravedlivější společnost pro každého, kdo zde žije,“ řekla. Podle političky je jediným důvodem, proč Westminster odmítá vést jednání ohledně měny, skutečnost, že britská vláda je rozhodnuta nepřipustit tuto variantu z „čistě politických důvodů“.

Londýn plně souhlasí, že nynější stav plné měnové, fiskální a politické unie poskytuje dlouhodobé přínosy jak Skotsku, tak Spojenému království. Ovšem pouze za předpokladu nynějšího statu quo. „Jak ukazuje i zkušenost eurozóny, jednotná měna bez plné fiskální a politické unie je zcela jinou věcí,“ upozorňuje mluvčí britského ministerstva financí. Podle něj by musela být jakákoli snaha podržet si libru ve formální měnové unii odsouhlasena se Spojeným královstvím, které bude nadále existovat a pokračovat.

Britský ministr financí George Osborne nedávno varoval, že pokud by si nezávislé Skotsko ponechalo v rámci měnové dohody s Velkou Británií libru, muselo by přijmout „podstatná omezení“ při provádění politiky.

I když se skotská vláda domnívá, že by případná měnová unie byla v zájmu všech, podle Osborna není žádná záruka, že se jednotlivé strany spolu vůbec na něčem podobném dohodnou. Podle něj by měnová unie byla „nevyrovnaným vztahem mezi nezávislým Skotskem a jeho podstatně větším sousedem“. Pupeční šňůra skotských bankovek Debaty o uspořádání Spojeného království probíhají nepřetržitě už několik staletí. Skotové s Anglií podepsali Zákony o unii, kterými v roce 1707 vznikla Velká Británie poté, co ztroskotal pomýlený koloniální projekt, tzv. Darienův plán, který Skotsko přivedl téměř k bankrotu.

Díky referendu z roku 1997 má Skotsko od roku 1999 opět vlastní parlament a regionální vládu, podobně jako Wales a Severní Irsko, další části Spojeného království. Regionální parlament rozhoduje o velké části zákonů týkajících se Skotska.

V souvislosti s úvahami ohledně výsledků referenda a budoucnosti měny musí Skotsko zvažovat tři varianty. Jednostranné ponechání libry, vytvoření vlastní měny anebo přijetí eura. První variantu doporučují i poradci vlády včetně Josepha Stiglitze. Skotsko je podle nich natolik svázané se zbytkem Velké Británie a nijak výrazně se od něj ekonomicky neodlišuje, že není potřeba měnu oddělovat. „S vyhlášením nezávislosti se ze Skotska stane jeden z největších obchodních partnerů britské ekonomiky,“ uvádí materiál.

Pro hraje i fakt, že v případě oddělení od zbytku Spojeného království by nemuselo dojít ani na žádné kolkování bankovek, jak tomu bylo při dělení naší federální měny na české a slovenské koruny. Ve Spojeném království vydává bankovky řada institucí. Kromě Bank od England, která plní funkci centrální banky, mají právo tisknout bankovky i tři skotské banky, čtyři severoirské a také místní vlády ostrovů Man, Guernsey a Jersey. Skotské bankovky obsahují vlastní motivy a stejně jako ty severoirské jsou vydávány i v nominální hodnotě sto liber. Potíž je ale v tom, že jsou s Londýnem propojeny pupeční šňůrou. Skotské peníze musejí být kryty ekvivalentním množstvím bankovek vydávaných Bank of England. Proto existují bankovky o nominálních hodnotách jeden milion liber a sto milionů liber vydaných Bank of England. Ty jsou však uloženy v depozitu a nikdy nebyly uvedeny do oběhu.

Britské ministerstvo financí zdůrazňuje, že v případě vyhlášení nezávislosti Skotska by mohl být tento zavedený model ohrožen. Skotští nacionalisté však obviňují Londýn, že zmínkami o možném konci tištění skotských bankovek veřejnost pouze zastrašuje. Podle Skotské národní strany není žádný důvod, proč by se měl současný stav měnit. A to ani poté, co by si odhlasovali nezávislost.

Ropa a whisky Skotská národní strana získala ve volbách v roce 2011 celkem 67 mandátů ze 129 křesel.

Vůdčí postavou je Alex Salmond, který se po přesvědčivém vítězství své strany stal skotským premiérem. Proti němu stojí Alistair Darling, úspěšný politik, který v průběhu své kariéry vedl několik britských ministerstev, včetně ekonomických. V současné době je členem skotského parlamentu za Labouristickou stranu. Vede hnutí Better Together sdružující strany, které odmítají odtržení od Velké Británie.

Oba tábory používají především ekonomické argumenty, když občanům vysvětlují své pozice. SNP hraje také na národní cítění Skotů a na jejich historii před spojením s Anglií. Nejvíce se však ohání ropou. Skotská národní strana již od roku 1974 tvrdí, že Skotsku patří až 90 procent severomořských zásob této suroviny. Podle nacionalistů by tato ropná pole mohla být pro Skotsko zdrojem obrovských příjmů. SNP trvá na tom, že série vlád, které se ve Westminsteru vystřídaly, toto bohatství jednoduše „prohýřila“. Poukazuje přitom na Norsko, jehož populace (necelých pět milionů) je se Skotskem srovnatelná a které většinu svých příjmů z ropy dokázalo uspořit. SNP tvrdí, že pokud by byla narýsována přímka směrem na východ od města Berwick, kde skotsko-anglická hranice končí na břehu Severního moře, toto rozdělení by Skotsku dalo kontrolu nad téměř všemi ropnými a plynovými poli Severního moře.

Salmond prohlašuje, že spolu s nemalými skotskými zdroji větrné a mořské energie i dalším průmyslem, jako je například výroba whisky, by ropa ze Skotska udělala jeden z šesti nejbohatších národů v Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). A zbytek Velké Británie by se podle něj propadl až na 15. příčku. Otázkou, zda by nezávislé Skotsko dokázalo nabídnout stejně silné mezinárodní zázemí a relativně stabilní daňový a regulační režim, jako je tomu v případě Spojeného království, se tento politik příliš nezabývá.

Přesná čísla se rok od roku mění, nicméně ropa a zemní plyn vytvářejí přibližně dvě procenta britské ekonomiky. Výroční ekonomická zpráva skotské vlády naopak odhaduje, že tento průmysl by tvořil 12 procent celkových příjmů samostatného státu.

Jedna třetina je pro Zatímco se Edinburgh připravuje na možnou nezávislost, Londýn vede kampaň za zachování celistvosti země. Byl to sice samotný britský premiér David Cameron, který loni na podzim podepsal dohodu o uspořádání referenda o nezávislosti Skotska, učinil tak ovšem z pragmatických důvodů. Mohl jednoduše trvat na tom, že právo vyhlásit referendum má pouze britská vláda. Místo toho souhlasil, aby Skotové hlasování o budoucnosti svého národa uspořádali s podmínkou, že položí jedinou otázku. Uvědomoval si, že bránit se úsilí nacionalistů pomocí právních kliček by bylo zbytečné. Místo toho Cameron nyní apeluje na rozum a také city tamních lidí, kteří slibům o lepším nezávislém Skotsku nepodlehli.

„Skotsku je v Británii lépe. Nám všem je lépe spolu a hůře odděleně,“ zdůraznil Cameron koncem roku a připomněl, že svazek existuje již 306 let. „Británie funguje a funguje dobře. Proč ji rozbíjet?“ napsal v článku, který otiskly skotské noviny.

V přesvědčovací kampani nechybějí ani výhrůžky. Varianta, že nezávislé Skotsko by mohlo přijít o libru, patří k posledním z nich. Před nedávnem britská vláda již pohrozila, že by mohla blokovat i vstup nezávislého Skotska do mezinárodních organizací, včetně Evropské unie. Někteří ze skotských intelektuálů rádi tvrdí, že nevraživost vůči EU je specificky anglickou neřestí a že Skotové jsou mnohem menšími šovinisty. Odchod z EU by si přálo 60 procent anglických voličů a stejného názoru je více než 50 procent Skotů.

Co se týče samotného referenda o nezávislosti Skotska, podle posledního průzkumu veřejného mínění z počátku dubna by pro odtržení hlasovalo 32 procent obyvatel, 47 by bylo proti a 20 procent Skotů stále není rozhodnutých.

O autorovi| Dáša Hyklová, hyklova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče