Nehoráznosti v budoáru nevěstčině

11. února 2013, 00:00 - Milan Ballík
11. února 2013, 00:00

I když si odmyslíte ceny nastavené na úroveň špičkových restaurací ve městě, je těžké najít důvod pro návštěvu podniku na Vyšehradě

Nejvíce ze všeho připomíná interiér restaurace Rio’s byteček některé maitressy francouzského krále. Spousta zrcadel ve zlatých rámech, v nichž se zmnožují desítky umělých kytic. Pestrá křesílka na rudém koberci a na policích nad barem haldy barevných tretek. Bohaté prostření - jen ubrusy jsou na stolech tři, jeden ovšem papírový! Tlumené osvětlení a odér jako v největší moskevské parfumerii, to je vizitka, kterou se podnik uvede.

Po položkách lístku zpočátku bloumáte s neurčitým pocitem nepatřičnosti. „Jsem opravdu v Praze na Vyšehradě a nabídku má na svědomí místní kuchař?“ přemýšlíte nad kombinací jídel a cen. Pokud mě smysly nešálí a částky odpovídají předvedenému, mám se nač těšit.

cáry a ZmaTKy Carpaccio tří barev z lososa, tuňáka a mečouna mohlo večer utnout už v zárodku. Strach, který jsem ale měl z trojího potenciálního nebezpečí týkajícího se čerstvosti ryb, byl zbytečný. Maso svěže vonělo a vypadalo lákavě. Pokud jde ovšem o prezentaci a velikost porce, tady se něco nepovedlo. Plátky kuchař nakrájel tak tenké, že se přilepily k talíři a při pokusu o nabrání na vidličku se brutálně trhaly. Celý předkrm navíc vážil všeho všudy sedm gramů - a to i s talířem!

Chuť ryb měl akcentovat doprovod v podobě kaparů, cibulky, sójové omáčky a wasabi. Síla byla už to, že omáčka v misce stála přímo na rybím mase a drtila jeho jemnou strukturu. Navíc rozložení ingrediencí sice napovídalo, co k čemu patří, ale každý tyto signály neuhlídá. Takže se všechno propletlo se vším, na vidličce vznikl zmatek, každá ze tří velmi důrazných chutí si řekla o sólo a všechny společně potom odsoudily na cáry potrhané plátky ryby oblažené olejem prostředních kvalit do pozice náhradníků na lavičce. Hned na úvod večeře máte za sebou nehoráznost první.

Jen o málo lepším dojmem zapůsobil salát Saint Maurice s grilovanými chobotničkami. Vypadal moc lákavě - na barevném podkladě trhaných listů se v propleteném drdolu účesu Medúzina vrstvila těla hlavonožců, zaklesnutá do sebe chapadly. V zeleni se potměšile blýskla jako očka baziliška rudá minirajčata, všechno pak jasnou žlutí ozařoval zlatavý srpek citronu. Lákavé a provokující. A první dvě tři sousta byla v pořádku. Chobotnička s prasknutím podlehla skusu a uvolnila příjemnou, žárem ohně podloženou chuť moře. Salát jí vzápětí podpořil známým charakterem středomořského pobřeží.

Záhy však došlo ke smutné metamorfóze.

Chobotnice kvůli salátu rychle vychladla, zatímco salát se ohřál od masa. Následky si jistě představíte. Gumové, neužvýkatelné kusy chobotnice doplněné o ovadlé a pomuchlané listy bez chuti. Když navíc dresink neumí sousto oživit anebo učinit razantnějším, potká se unylost s plytkostí, obě prosté jakéhokoli potěšení. Tím spíš, když podstatnou složkou salátu byly útržky listů jednoho z nejprostších, toho ledového. Dohromady to dává - snad s výjimkou prvních dvou soust -nehoráznost druhou.

Sbírají se chmury Bahia Beach steak měl zastavit postupující chmury a obrátit průběh večera k dobrému. A nechyběly mu k tomu předpoklady. Poctivý flák masa, tmavý, místy až zčernalý, s rajčetem na „hlavě“ a doprovodem provensálských brambor, to byly kromě vloček pepře jediné komponenty na talíři. Bahia prý podle obsluhy v Rio’s znamená směs sedmnácti druhů pepře všech možných barev. Nevím, kde se ukryly, vidět je nebylo.

Co do chuti se bohužel vzhledem k nastavené úrovni kuchyně nekonalo žádné překvapení.

Maso bylo suché - a to na troud. Dělilo se ve vláknech, odporovalo noži a bylo beze špetky výrazu. Provensálské brambory měly být „na kostičky pokrájené, provoněné provensálským kořením“, jak informoval vcelku přívětivý a pozorný číšník. Pokud však mají tři čtyři drobty neidentifikovatelného koření představovat zdroj provonění, tak jsem Ludvík XIV. Umím si přitom velmi snadno představit, jak by chutnalo maso předem krátce marinované v pouhém oleji s bramborem přivolávajícím vzpomínku na vonné rozkvetlé louky jihu Francie. O to víc zamrzela tahle už třetí nehoráznost zdejší kuchyně.

Od sauté Ken Hom jsem snad už ani vylepšení matného dojmu nečekal. Přesto barevná směs hovězího masa a zeleniny voněla i vypadala slibně. Údajný autor receptury - Číňan - ji prý vytvořil právě na Vyšehradě. Do čínského jídla měl ale tento pokrm daleko jako z Prahy do Pekingu. Mezi zeleninou dominoval pór, občas doplněný paprikou, poznat bylo cibuli. Jídlu sekundovala mazlavá rýže bez chuti, nejspíš z varného sáčku. Chuťově chudá a bez typického koření, tak možná vypadala první čínská jídla za socialistického podniku Restaurace a jídelny. A to ještě s výjimkou těch z restaurace ve Vodičkově ulici.

Když jsem později odcházel, všiml jsem si fotografie autora receptury s datem 1999. Už tenkrát by tento pokrm byl za hranou, dnes by v žádném čínském bistru ve městě takovou věc nedali na stůl. A pokud ano, aspoň při daleko nižší ceně než zdejších 385 korun.

Nehoráznost! Je trestuhodné utopit slušně upravené maso ze svíčkové v podprůměru ostatních vstupů.

Poslední varování Sabayone s malinami představoval onoho večera asi nejpovedenější výstup z kuchyně.

Do pěny vyšlehaný, jemný, nijak dramaticky sladký. Malin bylo ale pomálu, celý plod se v pěnové omáčce ukrýval jediný. A zmrzlina utopená v křehké vlažné hmotě byla zbytečností navíc. Důraznou chutí drtila jemnost sabayonu a kvůli ní se ztrácelo i ono vlahé pohlazení, jemuž studený dotek příliš nesvědčil.

K vyhlášenému zabaglione, jaké Praze kdysi předvedl Cesare Giaccione, se ten zdejší přiblížil jen z velké dálky. Přesto to byl jediný chod, který nenesl cejch nehoráznosti a v kterém se dala vystopovat jakás takás snaha o dobrý výsledek.

Představení v Rio’s si bohužel vůbec nezasloužilo aplaus. Prostředí se nemusí líbit každému, přesto nese punc jistého svérázného kouzla a okolí je doslova magického. I proto by si hosté tohoto podniku zasloužili více. Propracovanější krmě z kvalitnějších surovin, které by alespoň trochu opodstatňovaly nehorázné sumy na pravé straně jídelního lístku. Příjemnou zkušeností byl pouze decentní projev obsluhy bez zásadních nedostatků.

Kdybyste náhodou do Rio’s chtěli zavítat, čeká na vás před vstupem poslední varování, které se vyplatí poslechnout. Do podniku je třeba projít zavřenou zimní zahradou, v níž míjíte pult s poházenými cukry a krabicí levného mléka. Jak jsem si dodatečně uvědomil, tato „výstavka“ nejlépe vypovídala o tom, do jaké úrovně surovin zde sestupují.

HODNOCENÍ

pozorná a vstřícná obsluha odrazující přístup neuklizenou zimní zahradou přezdobený interiér z časů „Krále Slunce“, navíc prodchnutý těžkou, málo libou vůní menu s neopodstatněnými cenami na úrovni nejlepších restaurací nestydaté ceny vín, zvláště rozlévaných nezvládnutá, odbytá kuchyně v surovinách i přípravě Rio’s výšehrad Štulcova 102/2, 120 00 Praha 2, tel.: +420 224 922 156, 602 751 035 e-mail: vysehrad@riorestaurant.cz, http: www.riorestaurant.cz

Otevírací doba Po-Ne 10.00-24.00 Kuchyně středomořská s partií české a vybranými specialitami Země původu nabízených vín Evropa Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě. Výběr z jídelního lístku * Carpaccio tří barev z lososa, tuňáka a mečouna * 285 Kč * Salát Saint Maurice s grilovanými chobotničkami * 295 Kč * Spaghetti Olio s olivovým olejem, česnekem a feferonkou * 205 Kč * Sauté Wong z mořských ryb a darů moře * 495 Kč * Bahia Beach steak * 495 Kč * Telecí vídeňský řízek s capari * 360 Kč * Kuřecí steak Caprese zapečený s tomatem a mozzarellou * 285 Kč * Toskánská rýže s grilovaným kuřetem, pecorino * 265 Kč * Ratatouille Provensale (cuketa, lilek, paprika, tomat, cibule, česnek) * 225 Kč * Pikantní guláš ze svíčkové * 295 Kč * Kachna pečená na pomerančích * 295 Kč * Čerstvé jahody Wimbledon * 165 Kč Výběr z vinného lístku * Moet & Chandon Imperial brut * 2750 Kč * Sauvignon Reisten - Nad Nesytem * 880 Kč * Riesling St. Urbans Hof - Mosel * 1380 Kč * Cape Mentelle Sauvignon Blanc - Margaret

River 1380 Kč * Terrazas Chardonnay Reserva - Mendoza * 1320 Kč * Cloudy Bay Sauvignon Blanc - Marlborough * 1980 Kč * Chablis 1er Cru Vaillons - Bourgogne * 2150 Kč * Puligny Montrachet - Bourgogne * 3850 Kč * Gavi di Gavi D. O. C. G. Bava - Piemonte * 980 Kč * Frankovka - Valtice * 980 Kč * Cloudy Bay Pinot Noir - Marlborough * 2520 Kč * Terrazas Malbec Reserva - Mendoza * 1480 Kč * Chateau Prieure Lichine - Margaux 4éme Grand Cru Classé * 3200 Kč * Chateau LaTour de Pressac - Saint Emilion -

Grand Cru * 1950 Kč * Lamole di Lamole Chianti Riserva - Toscana * 1300 Kč * Amarone dellaValpolicella

Pra - Valpolicella * 4350 Kč

O autorovi| Milan Ballík, spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče