Nechcete něco v parlamentu?

23. listopadu 2015, 00:00 - LUBO HEGER
23. listopadu 2015, 00:00

Byznys a politika mívaly v Británii jeden nervový spoj. Jmenoval se Ian Greer a jako první dokázal řádně zpeněžit své kontakty

V dobách před Ianem Greerem (5. června 1933 – 5. listopadu 2015) zvali ředitelé korporací poslance na oběd sami – a politici se na místo museli dokonce sami dopravit. V průběhu 60. a 70. let převzala tuto roli PR oddělení firem, ta ale měla jen matné tušení, jak vlastně funguje stranická byrokracie. Toto know­how jako první v Británii využila firma Ian Greer Associates (IGA) za vlády Margaret Thatcherové, která si za jeden z cílů stanovila otevřít politiku zájmům velkého byznysu.

Mezi klienty IGA svého času patřily British Airways, Coca­Cola, Midland Bank, Boots, British Gas, Crossrail, Thames Water, Whitbread, Kingfisher, Cadbury Schweppes a také srbská vláda Slobodana Miloševiče či Mohamed al­Fayed. Právě kontakty s posledně jmenovaným, majitelem obchodního domu Harrods a otcem Dodiho al­Fayeda, v polovině 90. let Greerovo impérium, jež v té době zaměstnávalo 50 lidí a mělo roční obrat tři miliony liber (na oslavu desátých narozenin IGA v roce 1992 dorazila půlka kabinetu Johna Majora), poslaly k zemi. Skandál „cash for questions“ (totiž podezření, že lidé od al­Fayeda si zaplatili za interpelace v parlamentu) vyvolal politické zemětřesení, které konzervativce poškodilo v očích voličů a v konečném důsledku vyneslo k moci labouristy.

LETENKY PRO POSLANCE

Greer sbíral kontakty na vlivné torye od konce 50. let, kdy se stal nejmladším zaměstnancem stranického aparátu Konzervativní strany. Svou první konzultační kancelář zakládal přímo s tím, že chce rozbít dosavadní „old boy network“ (systém „kamarádů ze školy“) a stát se profesionálním lobbistou v americkém smyslu slova (název se údajně odvozuje od zvyku prezidenta Ulyssese Granta úřadovat častěji v lobby washingtonských hotelů než ve své pracovně). Nakonec uspěl lépe, než si představoval v nejdivočejších snech.

Společnosti, jako jsou Plessey, Argyll Group, Johnson and Matthey, National Nuclear Corporation a taky US Tobacco, rychle objevily výhodu okamžitého napojení na parlament a možnosti ovlivňovat legislativu. Pobídky fungovaly oboustranně – ředitel British Airways v době, kdy se projednávala jejich privatizace, nabídl volné letenky za oceán desítkám poslanců. Míra zájmu o tuto „službu“ Greera šokovala. „Nemohl bych letět s manželkou na víkend do Bangkoku?“ uvedl typickou otázku těch dní ve vzpomínkové knize One Man’s World.

PENÍZE ZA OTÁZKU

V roce 1994 přinesl deník Guardian fantastickou zprávu, že si al­Fayed koupil interpelaci v parlamentu ve svůj prospěch. Za jednu otázku měl údajně vyplatit po dvou tisících librách. Následné vyšetřování to neprokázalo, ale odhalilo horší věci, třeba tu, že Greer lhal o svých platbách vlivnému poslanci z hospodářského výboru Michaelu Gryllsovi.

Politici ze skandálu nakonec vyklouzli docela lacino, ale Greer svou praxi v roce 1996 musel zavřít. Příštích 19 let se věnoval charitě v Jižní Africe a jako jeden z prvních využil zákona o registrovaném partnerství, čímž veřejně přiznal svou homosexualitu. Lobbování je dnes následkem jeho aféry mnohem více regulováno – zároveň však přestalo být doménou konzervativců.

O autorovi| LUBO HEGER, heger@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče