Nečekejte žádné zázraky

04. února 2013, 00:00 - Slavoj Czesaný
04. února 2013, 00:00

V souvislosti s koncem minulého roku se nabízí příležitost posoudit pohyby ve vývoji slabých a silných stránek české ekonomiky.

Za hlavní kritéria pro posuzování slabých a silných stránek ekonomiky lze považovat odklony pozic jednotlivých zemí od průměrných hodnot EU dosažených u hlavních makroekonomických ukazatelů. K těm patří především výkonnost ekonomiky, zadluženost veřejných financí, transfery výnosů přes hranice státu, míry nezaměstnanosti a inflace.

Je třeba připomenout, že výkonnost české ekonomiky v předkrizovém období rostla nadprůměrným tempem růstu hrubého domácího produktu pohybujícím se v blízkosti 4,5 procenta ročně a významně se tak doháněla průměrná ekonomická úroveň dosažená v EU. Tento proces reálné konvergence se v krizových letech zastavil a setrvává v blízkosti 80 procent průměrné úrovně dosažené v zemích EU.

Příčiny recese Příčin opětovného nástupu recesních sil v ČR v roce 2012 je více. Střednědobě působícím faktorem je prozatímní neobnovení růstu investic, jež je brzděno více faktory. K nim patří slabost investičních poptávek u stavebnictví i průmyslu, které jsou omezovány především snížením přímých zahraničních investic, větší obezřetností při poskytování úvěrů a nejistotami výhledu vývoje hospodářského cyklu v ČR i v Evropě.

Další slabé místo české ekonomiky je indikováno u spotřeby obyvatelstva: předběžný odhad jejího poklesu v roce 2012 činí téměř dvě procenta. ČR se tak zařazuje k několika málo zemím EU evidujícím pokles životní úrovně obyvatel. Ten je negativně ovlivňován nejen stále vysokou, zhruba dvojnásobnou nezaměstnaností oproti předkrizovému období a dále pak i snížením kupní síly obyvatelstva ovlivněným poklesem reálných mezd o dvě procenta.

Důležitou roli hrají též zvýšené inflační tlaky, ke kterým v nemalé míře přispěly růst DPH a snížená konkurenceschopnost v důsledku předstihu růstu cen dovozu nad vývozem.

Inflace v loňském roce vzrostla nad tři procenta, přičemž také v tomto indikátoru má ČR v rámci mezinárodního porovnání EU jednu z pozic zemí s nejvyšším růstem cen na spotřebitelském trhu.

Určitý pokrok v úhrnném fiskálním vývoji nastal v roce 2012, a to v podobě snížení meziročního deficitu státního dluhu do blízkosti tří procent HDP. Kumulovaný státní dluh však stále narůstá a blíží se 45 procentům HDP. Jednou ze slabých stránek fiskálního vývoje je již dlouhodobě evidovaný sestup výdajů na vysokoškolské vzdělání jednoho studenta. Obdobnými zaostávajícími veličinami jsou podíl výdajů na aplikovaný výzkum a rovněž velmi nízký počet patentů, jejichž důsledkem je narůstající slabost inovační základny české ekonomiky.

Důvody ke znepokojení Měnové politiky zůstávají i nadále uvolněné.

Posunutím centrálně stanovené úrokové sazby do hodnot v blízkosti nuly se posiluje schopnost splácení úvěrů poskytnutých korporacím i obyvatelstvu. Uvedené nastavení má však i negativní efekt na znehodnocování vkladů domácností i firemního sektoru, jež je důsledkem vyšší inflace. K probíhajícím trendům patří i posilování koruny vůči euru i dolaru, které na jedné straně snižuje ceny dovážených produktů, ale na druhé straně přispívá i ke snížení konkurenceschopnosti vývozu. V oblasti kapitálové přiměřenosti, ziskovosti, bilanční likvidity si bankovní sektor udržuje dobrou pozici a jako celek zůstává i nadále nezávislý na vnějším financování.

Do skupiny znepokojivých trendů lze zařadit transfery zisků a dividend do zahraničí, které se pohybují kolem 250 miliard korun ročně a ve svých důsledcích vedou ke snižování kapitálu v ekonomice. Vycházeje z pohybu dlouhodobého trendu je pravděpodobné, že odliv kapitálu bude i nadále pokračovat rychlým tempem a že určitá hrozba podkapitalizace ekonomiky ve výhledovém období není vyloučena.

V souvislosti s nárůstem podprůměrnosti pozic ČR v rámci mezinárodního srovnání výkonu ekonomiky, investiční poptávky, spotřeby obyvatelstva, výše inflace a jen pomalu se snižující míry nezaměstnanosti vzniká otázka, zda uvedené pozice a trendy by nebylo možné pozitivně ovlivnit změnami v nastavení hospodářských politik, a to politiky měnové, fiskální či zaměstnanosti.

V průběhu finanční a hospodářské krize nebyly v ČR dostatečně využity některé nástroje hospodářské politiky. Stalo se tak i přesto, že jejich úspěšnost byla již prokázána empirickými daty v řadě zemí tím, že vykázaly větší odolnost vůči finančním a hospodářským krizím. Patří k nim především některé nástroje větší pružnosti trhu práce, způsobu konsolidace veřejných financí za pomoci větších úspor u spotřeby vlády, úprav daňového systému, v neposlední řadě i o možnost usilovat v případě potřeby o korekce vývoje kurzu koruny.

Pozornost si zaslouží především zkrácené pracovní úvazky, jejichž rozšíření je v ČR nízké, cca šest procent, zatímco průměr zemí EU se pohybuje kolem 25 procent a například Nizozemsko se již přiblížilo k 50 procentům.

Přitom přínosy tohoto způsobu využití pracovních sil nejsou malé. Nejen, že pomáhá snižovat nezaměstnanost, ale má i prorůstový efekt v tom, že nižší počet odpracovaných hodin zvyšuje produktivitu práce měřenou v hodinách, která je v ČR nízká a v mezinárodním srovnání pouze poloviční v porovnání s evropským průměrem. Třetím přínosem je, že zkrácené pracovní úvazky jsou velmi poptávány ženami s dětmi, osobami ve vyšším věku a i osobami s takovým specializačním pracovním profilem, který je vhodný vykonávat ve více firmách. K přínosům lze zařadit i to, že zkrácený pracovní úvazek lze nazvat i moderní formou solidarity, neboť umožňuje, aby se o práci podělil větší počet osob.

Komu prospěje vyšší DPH Některé z posunů v nastavení daňového systému v ČR v době krize nelze považovat za vydařené. Týká se to především zvýšení daně z přidané hodnoty, v rámci kterého se ČR dostala do skupiny s nadprůměrnou hodnotou daně z přidané hodnoty. Ta začala brzdit růst spotřeby obyvatelstva, a měla tak povahu protirůstového opatření. Přitom je z empirických poznatků známo, že spolehlivějším a účinnějším nástrojem pro snižování meziročního deficitu veřejných financí je snižování rozpočtových výdajů. Jde především o spotřebu vlády, která je v ČR v nadprůměrné pozici vůči ostatním zemím v EU. Příkladem s možností snížit spotřební daň za účelem zvýšení příjmu z daní je i možnost snížení daně z pohonných hmot, kde výše daně může motivovat k nákupům pohonných hmot v zahraničí, což je i příklad ČR.

Vycházeje ze zahraničních poznatků, jeví se účelné odborně posílit tvorbu fiskální politiky, a to za pomoci zřízení Fiskální rady. Ta by odborně napomohla při monitorování a analýze efektů fiskální politiky a následně při koordinaci dalších kroků vysokoškolské, zdravotní, důchodové, vědeckotechnické a souhrnné fiskální politiky. l

O autorovi| Slavoj Czesaný • VŠE, Praha

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče