Nečase je mi líto

05. května 2014, 00:00 - Václav Drchal
05. května 2014, 00:00

Naše vztahy s panem Nečasem byly korektní, on skutečně nikdy nezasahoval do trestních kauz, říká nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman

Nejvýraznější vlastností nejvyššího státního zástupce je dokonalá schopnost sebekontroly. O stíhání korupce i pádu premiéra Petra Nečase mluví spatra a plynule, jenže nad každou jen trochu přímou otázkou se vznáší hrozba jedné ze dvou univerzálních odpovědí – „státní zástupce musí stíhat každý trestný čin, o kterém se věrohodně dozví“ a „nemohu být konkrétní, protože jsem v této věci stížnostní instance“.

Ve skutečnosti je však Zeman bleskurychlý glosátor a vtip občas probleskne i během rozhovoru, třeba ve chvíli, kdy podotkne, že to přece ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi říkal, aby z něj nejvyššího státního zástupce nedělal.

* Když jsme se spolu bavili před třemi lety, přál jste si, alespoň co se korupce týče, „usmažit jednu velkou rybu, pokud možno z vládního tábora“. Nakonec tou největší rybou je bývalý premiér. Jak jste s takovým úlovkem spokojen?

No, tak spokojen–nespokojen. Když jsem tenkrát hovořil o „smažení ryby“, byla to reakce na seminář amerického profesora Roberta Klitgaarda. Bylo to řečeno obrazně a stále to obrazně beru. Nicméně „usmažení velké ryby“ je třeba dosáhnout v každé oblasti trestné činnosti, aby bylo zřejmé, že stát míní skutečně napřít spravedlnost do těchto míst, ať už se to týká korupce, daní nebo dětské pornografie. Já nechci vůbec hodnotit, jak jsem spokojen s tím, že se to týká bývalého premiéra, a dokonce ani nevím, jestli ho mohu brát jako největší rybu. Těch případů je přece daleko víc. Radši bych se takovému hodnocení vyhnul.

* Jenže právě Nečasův případ může za to, že jsou státní zástupci vnímáni společností podobně negativně jako v době, kdy jste do čela rozklížené organizace nastupoval. Z úst exministra spravedlnosti Pavla Blažka jsme se dozvěděli, že „Ištvan je škůdce demokracie“, novináři píší o žalobcích utržených z řetězu…

Když jsem nastupoval, chtěl jsem udělat jednu věc – získat státnímu zastupitelství důvěru veřejnosti. Státní zastupitelství ale není izolovaným spolkem, souvisí se společností, ve které žijeme, a je vázáno zákony. To je jedna věc. A teď co se týče těch útoků. Věcná kritika je zdravá, ale zkusme to udržet ve věcné rovině. Státní zastupitelství je širší součástí justice a participuje na dosahování spravedlnosti. Budeme-li v osobní rovině očerňovat představitele státního zastupitelství, tak, s prominutím, házíme špínu na celou instituci. A teď je otázka, jestli to chceme, nebo ne. Berme to ale tak, že státní zastupitelství je vázáno zákony této země a musí podle nich jednat. Platí pro ně zásada legality a oficiality, to znamená, že musí stíhat veškeré trestné činy, o kterých se hodnověrným způsobem dozví.

* Dobře, ale existuje protiargument. Nešlo Nečasův případ vést, řekněme, taktičtěji, aby takové (i pro státní zastupitelství nebezpečné) emoce nevzbudil?

Víte, já se k tomu nemohu příliš vyjadřovat, Ne že bych nechtěl, ale jsem v této věci stížnostní instance. Nechci se vyloučit z rozhodování o stížnostech tím, že bych dopředu jakkoli formuloval svůj názor na věc.

* Jde mi o taktiku, nikoli o podstatu věci. Ptám se na váš osobní názor v tom smyslu, jestli by třeba nebylo taktičtější nejdřív „smažit“ třeba Rittiga nebo Janouška a hlavně zkrátit čas mezi červnovou demisí premiéra Nečase a obviněním letos v únoru. Přece jen je velkou otázkou, jestli jeho jednání vůbec bylo trestným činem…

Budu velice obecný. Ano, veřejnosti se může zdát, že trestní řízení probíhá po určitou delší dobu, ale veřejnosti už není úplně známo, jaké úkony trestního řízení se ve věci prováděly a provádějí. Toto je skutečně na rozhodnutí dozorového státního zástupce. Vedla se široká diskuse o tom, zda to, čeho se měl dopustit pan bývalý premiér společně s dalšími osobami, může být trestné, či nemůže. Výsledek ve vztahu ke třem exposlancům (v případě Marka Šnajdra, Petra Tluchoře a Ivana Fuxy Nejvyšší soud rozhodl, že je poslanecká indemnita a imunita chrání před trestem za přijetí trafik – pozn. red.) se již nedozvíme, dozvíme se to ve vztahu k dalším, kteří jsou stíháni. Můžeme se bavit o tom, jestli je to spravedlivé…

* To asi úplně není.

Ano, a já to říkám úplně otevřeně, ale to je možná spíš filozofická úvaha. Nicméně říkám na druhé straně férově jinou věc: že v tom nejsme sami. Možná jsme tady v české kotlině příliš zahleděni sami do sebe. Pokud se ale podíváme do zahraničí, tak tam probíhají trestní stíhání ve vztahu k vysoce postaveným politikům, a možná dokonce i trochu podobné povahy jako v našem případě. Ať už je to Cash-for-Questions Affair v Británii (lobbista platil v 90. letech konzervativním poslancům za kladení konkrétních otázek při interpelacích; odsouzen nebyl nikdo – pozn. red.), ať už je to Brazílie, kde došlo k pravomocnému odsouzení poslanců, kteří brali peníze za to, že podporovali vládu, ať už je to stíhání německého prezidenta Christiana Wulffa, který byl stíhán, rezignoval kvůli tomu na svůj úřad a potom byl soudem zproštěn obvinění, popřípadě i Berlusconiho případ v Itálii.

* Není to každopádně ojedinělé. Tím sice nedávám odpověď na otázku, jestli to je, či není trestné, jenom říkám: spatřuji v tom ze svého pohledu jistý díl nespravedlnosti.

I z tohoto srovnání plyne, o jak mimořádně sporný případ jde, a já se musím znovu zeptat, jestli právě proto neměly být brány větší ohledy a jestli ten objektivně maximální dopad na život Petra Nečase neměl být nějakým způsobem minimalizován. Souhlasím s vámi, že ve vztahu k panu bývalému premiéru Nečasovi šlo skutečně o obrovský dopad. Řekl bych dokonce, že je to politováníhodné, a berte to jako moji zkušenost, protože naše vztahy s panem premiérem Nečasem byly korektní – on skutečně neměl nikdy tendenci zasahovat do trestních kauz. Skutečně ne. Z tohoto hlediska s vámi lze souhlasit, ale opět se dostávám k tomu, že nastavení taktiky je opravdu otázkou pro dozorového státního zástupce.

* Je to trochu paradox, ale díky takové taktice se státní zastupitelství stalo výrazným politickým hráčem. Pád ODS a vzestup Andreje Babiše je ne snad úplně, ale z jisté části určitě následkem tohoto případu.

Státní zastupitelství bych úplně jako politického hráče nebral. Já se spíše od chvíle, co jsem nastoupil, snažím, aby státní zastupitelství bylo apolitické a od politiky oddělené. Máte ale pravdu v tom – a to si nebudeme hrát na schovávanou – že některé kauzy mohou mít přirozeně na politiku vliv, a to v celostátním i lokálním měřítku.

* Dalším takovým kontroverzním případem je kauza Opencard. Před několika dny navrhla policie obžalovat bývalého primátora Bohuslava Svobodu a spol., odsouzeno bylo i několik subalterních úředníků, ale ke skutečným viníkům věc zatím nedošla. Kvůli tomu se na vás ostatně obrátila i ministryně spravedlnosti Helena Válková a na pražském městském státním zastupitelství proto probíhá dohledová prověrka. Máte už z ní nějaké výstupy?

Prověrku provádí Vrchní státní zastupitelství v Praze. Já žádné výstupy nemám.

* Nehledě na to, máte vůči práci městského státního zastupitelství nějaké výhrady?

Co se týče případu Opencard, táhne se delší dobu. Já jsem o něm podával informaci jednak paní ministryni a jednak prostřednictvím paní ministryně také vyšetřovací komisi. Co se týče výhrad, řekl bych to tak, že díky systému, který máme, není Nejvyšší státní zastupitelství městskému státnímu zastupitelství tak blízko, aby mohlo říci, že má či nemá výhrady.

* Způsob jednání státních zástupců v těchto dvou případech se nakonec může ukázat jako kontraproduktivní. Vy odejdete, Lenka Bradáčová odejde, nastane, řekněme, „rampulizace“ a velká korupce se zase moc vyšetřovat nebude…

To skoro vypadá, jako byste věděl, co bude na mimořádném jednání vlády. (směje se) Ale vážně. Zaprvé, zcela určitě to tak skončí. Protože je iluze domnívat se, že někdo bude ve funkci navěky, a já bych to ani nechtěl. Zadruhé jde o to, nastavit systém tak, a to by měl ošetřit nový zákon o státním zastupitelství, aby státní zastupitelství šlo stále, pokud možno, jednou cestou.

* Dovedete si představit, že by korupce byla úspěšně vyšetřována i bez speciálního protikorupčního státního zastupitelství?

Pokud odhlédneme od toho typu korupce, kdy někdo uplácí pětitisícovkou v obálce, tak si skoro myslím, že ne.

* Nemůže tedy uškodit, že se vznik „speciálu“ váže na rušení vrchních státních zastupitelství a vrchních soudů. Zvlášť vrchní soudy jsou justičním evergreenem, o jejich zrušení se mluví skoro stejně dlouho jako o zřízení soudcovské rady, ale vzhledem k odporu soudců obou vrchních soudů jsou takřka nezrušitelné…

Rušení vrchních státních zastupitelství nemusí souviset s rušením vrchních soudů. Já proti vrchním soudům nemám vůbec nic, jsou to vlastně speciální odvolací soudy. Nicméně dělal jsem si analýzu činnosti Nejvyššího státního zastupitelství a obou vrchních státních zastupitelství a zjistil jsem, že se jejich aktivita z velké části kryje. Pokud v novém zákoně o státním zastupitelství chci, aby dozorový státní zástupce kauzu začal, prošel si s ní přípravné řízení, absolvoval u soudu hlavní líčení a dotáhl to až k odvolacímu řízení, tak mi řekněte, kde bude místo pro státní zástupce z vrchního státního zastupitelství. Myslím, že na třech úrovních bude státní zastupitelství fungovat výrazně efektivněji.

* Nebude to nesystémové? Vrchní soudy budou, a vrchní státní zastupitelství by být neměla?

Pokud se podíváte do sousedního Německa, tak zjistíte, že ani tam stupně státního zastupitelství neodpovídají stupňům soudů.

* Odhalené případy velké korupce v minulosti prakticky neexistovaly. Nyní je jich řada. Co se vlastně změnilo – dělají to lépe státní zástupci, nebo je to spíš tím, že politická scéna byla v nedávné době příliš slabá nebo snad slušná, aby jim nějak zásadně zasahovala do práce?

Některé z kauz, které byly zakončeny rozsudkem, byly započaty již v letech 2009 či 2010. Další věcí je, že jsem korupčním kauzám dával určitou prioritu a svou roli sehrála i výborná spolupráce s policií. Nevím, nakolik tu byly politické zásahy přede mnou, ale řeknu to takhle: já si do toho zasahovat nenechám.

* Mimochodem, který případ korupce považujete ze strany státního zastupitele za vzorově zvládnutý?

Takových je víc. Jde třeba o případ Regionální rady Severozápad (bývalý šéf dotačního úřadu Severozápad Petr Kušnierz dostal loni v lednu za rozsáhlé machinace s evropskými penězi pětiletý trest – pozn. red.), kde již padl pravomocný rozsudek. Myslím, že i kauza Rath je velice dobře zpracovaná a ze strany obžaloby také velice dobře zastupovaná před soudem.

* Teď budu trochu jedovatý: kauzu okolo Nečase a Nagyové jste nejmenoval…

Otázka zněla, co považuji za vzorově zvládnuté věci, a já logicky šel jen po kauzách, které dospěly dál, byly již pravomocně odsouzené, nebo se alespoň ocitly u první instance.

* Do funkce si vás vybral bývalý ministr Pospíšil, můžete zpětně říci a třeba si i trochu zaspekulovat, proč si vybral zrovna vás?

No, to já nevím, to se zeptejte pana exministra Pospíšila. Já jsem mu říkal, že to není dobrý nápad… (směje se) Viděl, že je státní zastupitelství rozděleno na dva tábory, a chtěl někoho, kdo situaci uklidní a zvládne a dá státní zastupitelství dohromady.

* Když si zaspekuluji já, nechtěl náhodou někoho, jehož výběr bude dobře vypadat, ale – a to se trochu spletl – třeba zrovna s korupcí toho moc neprovede?

Podívejte, já nespekuluji. Já vycházím z toho, co mi kdo řekl.

* Velká korupce se objektivně vyšetřuje důrazněji než dřív, zlepšilo se i zajišťování výnosů z trestné činnosti, což byly dvě z vašich priorit. Co dál?

U zajišťování výnosů z trestné činnosti je zlepšení veliké, ale je tu prostor pro další růst. Vznikla síť specializovaných státních zástupců a policistů a za minulý rok byly výnosy na 8,5 miliardy, přičemž v roce 2010 šlo jen o 1,3 miliardy korun. Systém se osvědčil, a chci ho proto okopírovat, a už jsem ho de facto okopíroval, pro daňovou kriminalitu. Uspořádal jsem jednání a na to jsem za každý kraj pozval po jednom státním zástupci, přizval jsem policii, finanční ředitelství a celníky. Tvrdím, že pokud se budeme takto scházet a komunikovat, tak můžeme do budoucna zajistit nejen lepší informovanost, ale i účinnější stíhání u tohoto typu kriminality. To je vedle výnosů věc, kterou bych chtěl už letos někam posunout.

* Když jsme u daní, zeptal bych se na institut stíhání právnických osob. V případech velké korupce, jako je třeba kauza Rath, je to zcela namístě. Nemůže to být ale u daňových záležitostí moc silný institut?

Ne, to si nemyslím. Ten zákon je účinný dva a čtvrt roku a za tu dobu máme 83 trestních věcí a 138 stíhaných právnických osob, což není zase tolik. Navíc teprve před 14 dny jsem zaznamenal první případ, kdy trestem bylo zrušení společnosti (Okresní soud v Benešově zrušil pyšelskou společnost Lax Prag – pozn. red.), jinak jde většinou o peněžité tresty nebo o povinnost zveřejnit rozsudek. Je to vcelku účinný nástroj, který je uplatňován velice rozumně.

* Nejvyšším státním zástupcem jste tři roky, což je zhruba polovina doby, po kterou ve vašem křesle působily vaše předchůdkyně. Přemýšlíte už, co bude pak?

A víte, že nepřemýšlím? Zastávám názor, že ve chvíli, kdy takto začnete přemýšlet, je čas odejít. •

Státní zastupitelství je širší součástí justice a participuje na dosahování spravedlnosti. Budeme-li v osobní rovině očerňovat představitele státního zastupitelství, tak házíme špínu na celou instituci. Pavel Zeman (42)

• Do křesla nejvyššího státního zástupce si jej vybral v lednu 2011 někdejší dvojnásobný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. V té době byl dosavadní český zástupce v Eurojustu (organizace pro evropskou justiční spolupráci) nepopsaným listem i pro řadu svých kolegů. • Zeman vystudoval na Karlově univerzitě práva a politologii. Hned po škole nastoupil v rodné Plzni na okresní státní zastupitelství a po pěti letech povýšil na krajské. O svých případech z té doby mluví jako o „takové běžné praxi“, jeden z nich však přece jen ve své době výrazně zaujal – vyloupení klenotnictví a dvojnásobná vražda v plzeňské Americké ulici. Zeman se na kauze podílel v jejích začátcích; ještě před jejím vyvrcholením znovu povýšil. • V pouhých 30 letech (na konci roku 2002) se stěhoval do Brna na Nejvyšší státní zastupitelství, kde díky svým, ve státní správě neobvyklým, jazykovým schopnostem zakotvil v mezinárodním odboru. Odtud již vedla přímá cesta do Haagu (květen 2004). • Během bezmála sedmi let v Eurojustu se na něj pozapomnělo a jeho nástup do čela Nejvyššího státního zastupitelství byl velkým překvapením. Zeman coby muž bez minulosti a silných profesních kontaktů měl usmířit rozhádané státní zástupce. • Nejdřív o svých plánech mlčel, pak ale z vedoucích postů vymetl podporovatele své předchůdkyně Renaty Vesecké a (po různých a někdy i dost dlouhých peripetiích) do čela klíčových vrchních státních zastupitelství dosadil Lenku Bradáčovou a Iva Ištvana. • Na Zemanovu éru se bude nejvíce vzpomínat jako na dobu, kdy razantně narostl počet odhalených případů velké korupce. Celkový dojem jistě ovlivní, jak se nyní jednotlivé případy podaří dotáhnout do konce. • Pavel Zeman je ženatý a má dvě děti. Mluví anglicky, německy, francouzsky a rusky. U zajišťování výnosů z trestné činnosti je zlepšení veliké, ale je tu prostor pro další růst. Vznikla síť specializovaných státních zástupců a policistů a za minulý rok byly výnosy na 8,5 miliardy, přičemž v roce 2010 šlo jen o 1,3 miliardy korun.

O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče