Nebezpečné hrátky s čísly

16. července 2012, 00:00 - Tomáš Plhoň
16. července 2012, 00:00

Manipulace s úrokovými sazbami v Londýně bude mít dopad na globální ekonomiku. Ukazuje, jak moc chyběla regulace

Když davy začínají lynčovat, vždycky je nejjednodušší vzít do ruky kámen.

Zvlášť jsou-li těmi lynčovanými bankéři. Od začátku finanční krize v roce 2007 jsme honů na čarodějnice v bankovních řadách viděli už mnoho, poslední případ však patří rozhodně k nejzajímavějším. Kauza manipulace s úrokovými sazbami v londýnské bance Barclays a její možná mnohem rozšířenější pozadí ukazují na některé typické symptomy současného finančního systému, kapitalismu jako takového a vůbec ostře se rozdělující nynější společnosti. Klíčový ukazatel „Je mi to opravdu líto,“ prohlásil Bob Diamond, když před novináři ohlásil své odstoupení z pozice šéfa Barclays. Před veřejností mu ale jeho lítost nijak zvlášť nepomůže. Ještě před dvěma lety byl zvolen jedním z padesáti nejvlivnějších lidí planety, dnes se může akorát přidat na seznam nejvíce nenáviděných osob finančního světa. Polehčující nebude ani fakt, že se vzdal společně s dalšími vrcholovými manažery veškerých bonusů za letošní rok (pravda je, že ty v minulosti sahaly do nekřesťanské výše), ani to, že nakonec odstoupil na hodinu.

Jak se totiž v minulých týdnech ukázalo, Barclays doložitelně manipulovala s indexem úrokových sazeb LIBOR. Jen pro připomenutí, tento známý ukazatel ukazuje v procentech, s jakým úrokem si banky situované na londýnském finančním trhu navzájem půjčují krátkodobé peníze. Jde o obrovské částky, které si bankovní domy vyměňují prakticky na denní bázi s různou splatností, od týdne až po celý rok.

LIBOR je tedy vrcholně důležitým indikátorem zdraví mezibankovního trhu, o kterém jinak v podstatě nemáme žádná jiná veřejně dostupná data. A také indikátorem zdraví bank jako takových. Když jsou na tom špatně, navzájem si půjčují dráž a LIBOR stoupá. Tím pádem si můžeme být jistí, že velmi rychle vzroste cena půjček pro firmy i pro domácnosti či cena hypoték. Na LIBOR je navázána také cena mnoha finančních derivátů. Stručně řečeno, asi jako se dá spekulovat na vývoj ceny zlata, může se sázet i na vývoj tohoto magického úrokového čísla. V současnosti se na trhu nacházejí cenné papíry v hodnotě přibližně 360 bilionů dolarů, jejichž cena je přímo závislá na hodnotě LIBOR. Zkrátka a dobře, jde o číslo s významem pro celosvětovou ekonomiku.

Musíte to zvednout Pokud je nějaký ukazatel natolik důležitý, člověka hned napadne, jak s ním vůbec může jedna jediná korporace, byť natolik silná jako Barclays, vůbec manipulovat. Odpověď se skrývá v tom, jakým způsobem je vlastně LIBOR sestavován. Britská bankovní asociace oslovuje každý den hlavní londýnské banky a ptá se jich, za kolik si „myslí“, že si mohou na mezibankovním trhu půjčit peníze. Ty jí odpovědí a britská bankovní asociace jim věří. Konec příběhu. Jedno z nejdůležitějších čísel mezinárodního bankovnictví je na světě. Že by snad někdo mohl udávat zkreslené nebo nepravdivé informace o tom, co si „myslí“? Proč by to dělal… Kupříkladu Barclays to dělala hned ze dvou velmi dobrých důvodů. Za prvé, chtěla vydělat víc peněz. Vzpomeňme si na výše zmíněné cenné papíry, jejichž cena je navázána na hodnotu LIBOR. Jako každá investiční banka na světě i Barclays má oddělení, kde makléři obchodují s aktivy v bilanci banky (srozumitelněji, hrají na burzách ve jménu banky). Jen nepatrný pohyb v indexu LIBOR může makléři v tomto oddělení vynést velké zisky, nebo naopak způsobit hluboké ztráty. Pokud by náhodou věděl, kterým směrem index zamíří, má vystaráno. A k tomu stačilo několik telefonátů do oddělení, které posílá údaje do Britské bankovní asociace. Horší je, že se nespokojili s interními informacemi, ale prokazatelně se snažili vývoj indexu ovlivnit příznivějším směrem.

„Chlape, co to s váma je? 0,345 za tříměsíční LIBOR? Musíte to zvednout,“ zněl jeden z důvěrných telefonátů, jehož přepis byl součástí šetření banky. Rozhovor se odehrál už v roce 2005, podobné snahy tedy probíhaly dlouhodobě a nešlo jen o individuální pochybení, ale o širokou praxi zahrnující i vyšší management poboček v Londýně, New Yorku a Tokiu. Navíc se podle vyšetřovatelů makléři pokoušeli vyvíjet tlak i na ostatní banky.

Rozšířená praxe Druhá stránka skandálu je možná ještě zajímavější.

Začala v roce 2007, v preludiu k finanční krizi, když pod náporem nekvalitních hypoték zkrachovala britská banka Northern Rock. Hodnoty LIBOR tehdy začaly šplhat nahoru s tím, jak na trhu rostla nervozita a banky byly méně ochotné navzájem si půjčovat. Jak ovšem uniklo velmi rychle do médií, zdaleka nejvyšší hodnoty nahlašovala právě Barclays. To samé se dělo i v dalších měsících, kdy zkrachovala Lehman Brothers a finanční svět zachvátila panika. Britská vláda oznámila, že tři velké domácí banky zachrání gigantickými půjčkami. A byla to i Barclays, jejíž šance půjčit si byla dle nahlášeného LIBOR stále menší.

Možná to zní na první pohled jako rýpání se v číslech, ale musíme si uvědomit, v jaké situaci tehdy bankovnictví bylo. Finanční domy padaly jako mouchy a celý svět byl k smrti vystrašený, že může padnout některá z největších bank. Takovou byla i Barclays, a právě proto její zhoršující se situace naháněla hrůzu i politikům. Právě tehdy přišel z vedení banky nepřímý příkaz, že Barclays by „neměla vystrkovat hlavu přes parapet“, tedy že jí nahlášené hodnoty LIBOR by neměly být výrazně vyšší než ostatní, jakkoli to znamená, že nebudou odrážet realitu.

Rozhodně jde o závažné případy manipulace s trhem, které jsou nezákonné, a pokuta pro Barclays ve výši 290 milionů liber (vůbec nejvyšší v britských dějinách) by možná mohla dosáhnout i vyšší hodnoty, a stále by byla zasloužená. Celý případ je ale důležitější v jiných ohledech. Předně ještě předtím, než Barclays sama začala své výsledky „falšovat“, hlasitě upozorňovala regulátory na to, že tak už dávno činí ostatní. To by znamenalo, že jde o obecně rozšířenou praxi. Takové obvinění můžeme jen odbýt mávnutím ruky, ale nezbavíme ho tím závažnosti. Koneckonců podíváme-li se na dnešní hodnoty LIBOR, stačí se trochu zamyslet. Podle něj si banky navzájem půjčují kupříkladu na rok s úrokem 1,07 procenta. Při současné nervozitě a strachu z evropské zadluženosti bude toto číslo platit pro banky, jejichž počet odpovídá v celé Evropě tak zhruba počtu prstů jedné ruky. Pro ostatní to bude spíše cosi jako pohádka před spaním. Navíc mechanismus, jakým je tento veledůležitý údaj sestavován (ono magické „za kolik si myslíte, že si můžete půjčit“), k podobným zkreslováním přímo svádí. Není opřen o žádná tvrdá data a nepodléhá žádné soustavné kontrole.

Obama i Ježíš Vlastně tedy ani není překvapivé, že co začalo jako skandál jedné banky, se postupně šíří jako mor. V samotné Velké Británii se už začalo hovořit o zapojení vládních kruhů. Bývalý kabinet Gordona Browna si totiž od švýcarské banky UBS nechal vypracovat zprávu, která radila, jak účinně snížit sazby LIBOR.

V podezření je také britská centrální banka, jejíž viceguvernér byl minulý týden vyslýchán parlamentní komisí kvůli podezření, že i on mohl tlačit banky k záměrnému zkreslování údajů. Ani jedno z podezření se zatím nepotvrdilo a s největší pravděpodobností ani nikdy nepotvrdí. U tak „měkkého“ indikátoru si to ani nelze moc snadno představit. Vyšetřování se každopádně rozjelo i v dalších zemích, kupříkladu v Německu už do hledáčku tamního regulátora padla Deutsche Bank.

Zdá se, že hon na prohnilé bankéře pokračuje.

Viděli jsme to už dříve. Když v roce 2008 padl Lehman Brother a na povrch se začala dostávat pravda o špinavém obchodování s toxickými deriváty, které pomáhaly nafouknout realitní bublinu, a de facto tak způsobily finanční krizi, televize začaly každý den vysílat přenosy ze soudních líčení s šéfy velkých bank. Stejně tak upadly v nemilost kvůli svým platům – dokonce i prezident Obama několikrát bankéře veřejně varoval, že jejich bonusy se dostávají k neetickým hranicím. Manipulace s indexy LIBOR nyní víří další vlnu vášní proti finančníkům.

Problém je v tom, že jen těžko můžete banky z něčeho takového doopravdy vinit (což neznamená, že bychom je neměli trestat). Základním cílem jakéhokoli finančního domu bylo a vždycky bude získat co nejvíce peněz. Fakt, že banky zároveň plní systémovou úlohu v celé ekonomice, by spíše měl být důvodem k řádné regulaci. A ta v případě veledůležitého indexu LIBOR rozhodně chyběla a chybí. Koneckonců pochyby o jeho pravdivosti se objevily už před osmy lety.

Zbývá se jen ptát, proč celou tu dobu nikdo nic pořádného neudělal, a najednou se strhává poprask – velmi příhodně zrovna v době, kdy jsou politici kritizováni za neudržitelné veřejné dluhy. Démonizace bankéřů je stejně stará jako samotný koncept banky. Vždyť už Ježíš vyháněl z jeruzalémského chrámu „směnárníky“ za jejich nečisté obchody. Banky však zůstanou čisté jen do té míry, nakolik bude čistý systém, v kterém se pohybují. Zdá se, že je nejvyšší čas pořádně na tom zapracovat. l

Bratrstvo ohrožených 16 bank, které každý den posílají informace o mezibankovních sazbách. Na základě těchto informací je sestaven ukazatel LIBOR. Podle Wall Street Journal už regulátoři u všech těchto domů zahájili vyšetřování.

pramen: WSJ, BBA Libor

O autorovi| Tomáš Plhoň • plhon@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče