Nebe v hubě

15. června, 00:00 - Petr Holec
15. června, 00:00

Srdce, lásku, Buddhu, Toltéky, čakry a ještě spoustu dalšího. To vše našla v živém jídle Eva Kavková. „Žít svůj vlastní osud. Odslupkovávat se. Zjišťovat, co já tady na světě vlastně dělám. Když to začnete žít, tak to poznáte. Vždyť vy ty zázraky znáte," říká lehce zasněně. Blonďatá čtyřicátnice v těsných džínech, tričku se srdcem na prsou a s mikrofonem u pusy stojí na pódiu ve stanu a ke koupi svého Jídla lásky motivuje početné publikum letošního Raw Festu, festivalu živého jídla.

Ten proběhl první červnový víkend na Štvanici a zúčastnilo se ho několik tisíc lidí. Mohli jste tu potkat spoustu nápadně spirituálních typů na životní cestě někde mezi indiány a Ježíšem a také hodně žen ve vysokém stupni těhotenství. U některých stánků „rostla radost“, zatímco jinde pro změnu byla ke koupi indiánská pírka do vlasů nebo „bosoboty“.

Ty jsou skutečně něčím mezi botami a bosou nohou, jde totiž o pevnější ponožku s gumo vou podrážkou. Když si je u stánku zkouším, myslím spíš než na čakry na jejich cenu: levnější verze stojí dva tisíce korun, méně bosá 3700 korun. Za nebo ty, jak by řekl klasik, to není úplně málo. A velký byznys je celý raw food. Je to paradox, že dražší živé jídlo si získalo velkou popularitu právě v Česku pověstném spíš lacinými nekvalitními potravinami a slevovými feťáky. O živém jídle nadšeně diskutují na webových fórech desetitisíce lidí a česká firma Lifefood patří mezi jeho největší evropské výrobce. Také stále přibývá raw restaurací.

Pro mnohé vyznavače raw foodu je jídlo jednou z mála věcí v životě, za kterou nelitují utratit velké peníze.

Jinak jim stačí bosoboty a láska. Na festivalu živého jídla i v raw restauracích ovšem potkáte i lidi v drahém značkovém oblečení, jimž se příslušné čakry zatím ještě neotevřely. Živé jídlo konzumují pouze příležitostně a duchovno hledají i v hmotném světě. V raw café v Gourmet Pasáži v Dlouhé ulici proto potkáte i Ornellu Štikovou, již byste tipovali spíš na fast než raw food.

Duše a byznys

I Kavková je na první pohled pragmatická žena, co zná dobře svůj byznys. Kdysi zakládala a prodávala firmy, pak ji ale prý „hmotný a pragmatický život dostal na kolena“. Vyhořela a následně procitla. Jídlo lásky založila před dvěma lety „přes první čakru přesmyčkou do srdce“. Ještě předtím stála za pražskou restaurací Secret of Raw, první svého druhu. Kavková je striktní vitariánkou, jí pouze rostlinnou stravu. Stejně se prý stravuje i její malá dcera.

„Raw food pomáhá procitnout. Už dvanáct let pracuji se svými sny,“ říká Kavková lidem ve stanu. Po restauraci teď pro změnu zakládá Raw Pointy, kde lidé naleznou „ryzost“. S Kavkovou jsme se potkali pár dnů před Raw Festem při představení Jídla lásky. „Já jsem se k raw dostala tak, že jsem hledala osobní celistvost. A ta mi přišla přes jídlo. Když ke mně raw před sedmi lety přišlo, netušila jsem, jak mě to pojme. Najednou mi do sebe začaly zapadat odpovědi na všechny otázky, které jsem měla,“ vykládala v malostranské kavárně a galerii.

Hlavním principem živého jídla je, že jeho tepelná úprava nesmí přesáhnout zhruba 45 stupňů, tím zůstává živé. Hlavní část raw foodu proto tvoří ovoce a zelenina, bylinková pesta, semínka a také hodně ořechů, které dávají jídlu pevnější konzistenci. „Živé jídlo je opak mrtvého jídla. Živá strava dává lidem živiny a všechno, co potřebují,“ vysvětluje raw food Tereza Havrlandová, organizátorka Raw Festu a majitelka firmy Lifefood. „Třeba kešu oříšky máme pouze z farem, kde se louskají ručně bez páry. Dají se tím ohromit i lidé, kteří se o zdravé jídlo nezajímají,“ dodává.

To určitě. Loňský obrat Lifefoodu činil 215 milionů korun, letos jeho majitelka plánuje čtvrt miliardy.

„Poslední tři roky se to hodně rozjelo. Ani nevím proč, ale je to u nás větší než v ostatních zemích.

Nejvíc nám to táhnou tyčinky a taky čokolády.

A zvedají se i nutriční suplementy,“ popisuje byznys Havrlandová. Sama se k raw foodu dostala přes jídlo, byznys následoval. Začínala dovozem živého jídla, pak si ale řekla, proč by ho nevyráběla sama, Letos její firma slaví desáté narozeniny. „Sama nejsem striktní veganka, ale převážně jím raw food. Určitě nejím nic živočišného,“ vysvětluje.

Křehké jako láska

„Ten vás rozzáří. Dlouho bych vám taky mohla povídat o tom, jak je dobrý na očistu střev,“ rozzáří Kavková nejdřív samu sebe, zatímco chutnám její sunburger z Jídla lásky. Najdete v něm salát, rajče, droždí, cibuli, česnek a rovněž chilli omáčku. Je příjemně čerstvý, postrádáte v něm ale výraznější chuť. A právě to je problém většiny raw foodu: konzistence a mnohé suroviny se nahrazují ořechy a semínky, takže vás jídlo někdy rychle zasytí, stejně rychle vám po něm ale zase vyhládne. Že rychle čistí střeva, klidně podepíšu.

Kavková s Havrlandovou vysvětlují, že raw je životní cesta: každému trvá nějaký čas, než si na specifickou chuť živého jídla zvykne.

Třeba kakaové sušenky lásky jsou výborné, chlebíčku s olivovorajčatovou tapenádou ale chybí lahodná chuť čerstvě upečeného chleba. „Po zor, je křehký,“ upozorňuje Kavková, zatímco beru do ruky její láskovník, srdíčko z kakaa a naklíčené sušené pohanky. Křehký jako láska? „Je to o čakrách. Chtěla jsem vytvořit něco jako musli. Jídlo lásky nám pomáhá 1 procitnout,“ ubezpečuje Kavková. S tím úplně nesouhlasí někteří odborníci na výživu a dietologové, stoprocentní vitariány považují za extrém. „Raw food vnímám spíš jako něco zajímavého, co chtějí někteří lidé na nějaký čas vyzkoušet. Ale neznám žádnou společensky žijící rodinu s dětmi, kde by tahle strava na sto procent fungovala v běžném denním provozu,“ popsala raw food Margit Slimáková, odbornice na výživu a zakladatelka projektu Skutečně zdravá škola. „Každý by si měl zjistit, co jeho tělo potřebuje.

Každý jsme jiný. Cením si ale toho, jak jsou Češi otevření, raw food je u nás hodně populární. Na zemi s knedlíkovou tradicí je to zajímavé,“ vysvětluje Havrlandová. Podobně mluví i Kavková: ani podle ní není nutné stoprocentní dogma, každý by měl jíst tak, aby se cítil dobře. „Raw je o vitaminech a enzymech, které vyživují tělo,“ říká.

Živá voda

„Raw je fantastická věc, dává vám možnosti. Kolik stupňů je v sauně? Sto, sto deset… A kolik z vás se tam uvařilo? Vidíte. Je to nebe v hubě,“ vyznává se z lásky k vlastním čerstvě lisovaným olejům Petr Vyoral, propagátor raw foodu, prodejce prémiových přístrojů na jeho přípravu a zakladatel webu Atranet. cz. Ve stanu na Raw Festu vystřídal Kavkovou, motivovat lidi ke konzumaci jídla i duchovna umí podobně zručně.

Jen pro ilustraci: některé z přístrojů v jeho stánku na přípravu „nebe v hubě“ stojí i 25 tisíc korun. „Když dáte tělu šanci detoxifikovat se a pročistit, tak se vám změní chutě i instinkty těla. Všechno ovoce a zelenina stojí kolem třiceti korun za kilo. U mas a sýrů už jsou to ale stokoruny,“ pokračuje Vyoral. Jiní vás na festivalu pro změnu motivují harmonizačními karafami na vodu. Ani ty nejsou levné, stojí kolem dvou tisíc korun. I ony ale mají podobný příběh jako zdejší „káva s láskou“. „Většina lidí má problém dodržet pitný režim, protože nedokážou vypít dost vody,“ říká mi mladý muž s tváří hochštaplera, jeden z prodejců harmonizačních karaf.

„Důvod je, že voda doma vypadá takhle,“ ukazuje na obrázek vody tekoucí běžně z vodovodu.

Podobá se rentgenu plic kuřáků z krabičky cigaret a nepřekvapivě je hned vedle obrázku harmonizované vody připomínající alpské bystřiny. „A harmonizační karafa z ní dělá tohle,“ ukazuje prodejce na obrázek „živé“ vody, „je to stejné, jako když přijdete k lesní studánce. Taky máte chuť se napít, takže najednou klidně vypijete i litr vody.“ Za čáry s proměnou mrtvé vody v živou údajně může orgonit, směs minerálů sedící na dně karafy. Celé to vypadá jako kouzlo z moldavského blešího trhu. Ochutnávám harmonizovanou vodu a necítím velký rozdíl. Jak dlouho vydrží orgonit vodu čistit, ptám se. „V podstatě neomezeně, dobíjí se světlem. I když jsem slyšel i názor, že se vybije po roce. Nemám s tím zkušenost. Prodávám to teprve necelý rok. Ale jde i o designovou záležitost,“ odpovídá prodavač.

Ochutnal jsem na Štvanici i většinu jídla hojně navštěvované restaurace Life Food, a to včetně posledního hitu: raw klobásy. Maso v ní nehledejte, evokovat konzistenci i chuť klasické klobásy se v puse snaží použitím majoránky, rajčat a para ořechů. V restauraci Life Food ji dokonce podávají s hořčicí a se zelím, takže chutná jako skutečná…

raw klobása! Výborný ovšem raw food bývá tam, kde mu nechybí vysokoteplotní úprava, již jsme kdysi považovali za velký pokrok, stejně jako třeba zabíjení zvířat. Raw falafel i hummus chutnají jako skutečný falafel a hummus. U cuketových špaget si nejsem úplně jistý jakoukoli podobností se špagetami.

Nebuďte smutní

„Tráva je spojnicí mezi nebem a zemí. Žijeme v úplně jiné době! Minulost skončila, je hotovo! Všechno už jsme tady uvařili a snědli! Nepotřebujeme majetek ani všechno to, co se nám pořád snaží namluvit! Potřebujeme chlorofyl! A ten je v trávě!“ hřímá z pódia Piter Caizer. Němec, mluvící velmi slušnou angličtinou s americkým přízvukem, přišel s kokosem a před přednáškou si stoupl na hlavu a nohama si zašlapal ve vzduchu. Vypadá sice, jako by dva roky držel hladovku za Tibet a nelámal si u toho hlavu hygienou, energie má ale v těle za celý svět.

„Nevím, co je to za typa ani čím se živí. Vím jen, že hodně cestuje po světě a objíždí festivaly,“ usmívá se Havrlandová, když se na festivalu potkáme. Řekněme, že Caizer patří k vyvoleným mágům, co žijí ze vzduchu. Anebo z různých šťáv, jejichž výrobu lidem v Praze ukazuje. „My jsme hvězdy převtělené do masa a kostí… Nebuďte proto smutní, když někdo umře. Zůstává naživu, jen už s námi není fyzicky,“ slyším ho znovu hřímat. Nejvyšší čas odejít z festivalu i fyzicky.

Raw food u nás nabývá na popularitě. Je to i velký byznys s duchovnem Kavková s Havrlandovou vysvětlují, že raw je životní cesta: každému trvá nějaký čas, než si na specifickou chuť živého jídla zvykne.

O živém jídle nadšeně diskutují na webových fórech desetitisíce lidí a česká firma Lifefood patří mezi jeho největší evropské výrobce. Každý jsme jiný. Cením si ale toho, jak jsou Češi otevření, raw food je u nás hodně populární. Na zemi s knedlíkovou tradicí je to zajímavé.

O autorovi| Petr Holec, holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

Pobočka Vojenské zdravotní pojišťovny v Praze

Šéf vojenské pojišťovny Štein odvolal dva členy vedení. Prý protiprávně

Makrooko Miroslava Zámečníka

Deutsche pevná jako skála

 Automobil Tesla Model S na výstavě v Londýně

Výrobci elektromobilů vítají dohodu OPEC

 Ředitel Salesforce Marc Benioff

Zhrzený Salesforce žene prodej LinkedInu k regulátorům

 Nela Lisková, zakladatelka údajného Zastupitelského centra DNR.

Soud proruským aktivistům: Změňte název, nebo končíte

Korupce - ilustrační foto

Česko a Slovensko patří ke světové špičce. Ve zkorumpovanosti

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče