(Ne)známé vody zahraniční insolvence

06. srpna 2012, 00:00 -
06. srpna 2012, 00:00

V EU platí společná pravidla hry. V Číně a v Rusku se nejvíc vyplácí rychlé jednání

Situace, kdy se obchodní partner v zahraničí dostane do finančních potíží, nejsou v dnešní době žádnou výjimkou a nevyhýbají se ani poměrně velkým a na první pohled „jistým“ projektům. Pokud se zahraniční obchodní partner navíc ocitne v insolvenčním řízení, nabízí se otázka, jak se domáhat svých pohledávek. Protože se veškeré majetkové hodnoty dlužníka zpravidla nacházejí mimo Českou republiku, je český exportér nebo investor v pozici věřitele nucen vymáhat své pohledávky od bankrotujících zahraničních dlužníků většinou přímo v zahraničí v rámci neznámých insolvenčních pravidel (to vše za předpokladu, že se domnívá, že opravdu nějaké majetkové hodnoty dosud existují). Pravidla a podmínky pro vymáhání v režimu insolvence jsou zpravidla specifická podle země, odkud je krachující zahraniční partner. Zatímco v Evropské unii existují pro přeshraniční insolvenční řízení společná obecná pravidla, ve vztahu k třetím zemím je situace složitější.

Insolvence v E U V Evropské unii obecně platí, že insolvenční řízení se zahajuje ve státě, kde dlužník soustředí své „hlavní zájmy“, tj. většinou v místě faktického sídla dlužníka. Až na výjimky účinky takto zahájeného „hlavního“ insolvenčního řízení dopadají na majetek a aktivity dlužníka ve všech ostatních státech EU. Právem státu, kde se insolvenční řízení zahájilo, se řídí pravidla pro vymezení majetku, ze kterého se věřitelé v insolvenčním řízení uspokojují, a pravidla pro přihlašování a započtení pohledávek.

O zahájení insolvenčního řízení v Evropské unii by měli být věřitelé z EU informováni soudem nebo insolvenčním správcem. Ti by měli věřitele také informovat, u koho a v jakých lhůtách mohou své pohledávky uplatnit.

Unijní úprava průběh přeshraniční insolvence sice zjednodušuje, bez znalosti cizího práva ale čeští věřitelé své možnosti v zahraničním insolvenčním řízení posoudí jen stěží. Insolvence mimo EU V případě insolvence mimo EU bývá situace často ještě složitější. Na rozdíl od EU tady neexistují společná pravidla hry a každý stát postupuje v insolvenčním řízení podle své vlastní regulace.

V Rusku může například věřitel podat na dlužníka insolvenční návrh, pokud má proti dlužníkovi vykonatelné soudní rozhodnutí a pokud je jeho nárok uznán insolvenčním soudem. Věřitel, který podá insolvenční návrh jako první, je ve výhodě. Může totiž navrhnout, kdo bude předběžný insolvenční správce, a získat tak kontrolu nad insolvenčním řízením. Předběžný správce prověřuje veškeré přihlášené pohledávky a věřitel, který správce jmenoval, může přes správce potenciálně ovlivňovat, které pohledávky budou včas registrovány a který věřitel bude moci hlasovat ve věřitelském výboru. Věřitelé v Rusku tedy mají silné důvody pro to, aby na obchodní partnery v potížích podali co nejdříve žalobu a zahájili nedobrovolné insolvenční řízení. Chtějí-li v insolvenčním řízení uspět, vyplácí se rychlé jednání.

V Číně platí poměrně mladá právní úprava insolvence a soudy zatím insolvenci příliš nakloněny nejsou. Z politických důvodů odmítají zahájit insolvenční řízení. V praxi se nám potvrdilo, že čínský soud nebyl ochoten insolvenci zahájit dokonce ani na návrh samotného dlužníka. Soudy zde prakticky povolí insolvenci až poté, co se všechny zainteresované strany (tj. zaměstnanci, banky, věřitelé, vlastníci atd.) dohodnou a předloží soudu konsenzuální restrukturalizační plán.

Neochota čínských soudů zahájit insolvenční řízení může být pro věřitele problém. Zatímco v insolvenčním řízení by byli uspokojováni přihlášení věřitelé, v situaci, kdy se insolvenční řízení nezahájí, se musí každý věřitel domáhat své pohledávky na vlastní pěst.

Jak v Rusku, tak v Číně, je proto dobré začít činit nějaké právní kroky hned při prvních náznacích platebních problémů obchodního partnera dle hesla: „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“ Ostražitost se vyplácí Vymáhání pohledávek poté, co se dlužník v zahraničí ocitne v insolvenci, je často složitou procedurou s nejistým výsledkem. Proto je lepší ošetřit smluvní vztahy se zahraničním partnerem již na začátku kontraktu. Je vhodné sjednat si co nejvýhodnější platební podmínky, využít různé typy zajištění, popřípadě sjednat pojištění. Pamatovat se musí i na to, že některé smlouvy (i zajišťovací) mohou být v důsledku insolvence napadeny jako neplatné. Při exportu nebo investici do zahraničí se proto velmi vyplatí příslušný obchod důsledně a pravidelně monitorovat a kontrolovat a v případě prvních problémů jednat rychle. l

Pamatovat se musí i na to, že některé smlouvy mohou být v důsledku insolvence napadeny jako neplatné

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče