Ne všichni chtějí studovat

17. září 2012, 00:00 - Blahoslav Hruška
17. září 2012, 00:00

Učňovské vzdělání není žádná slepá ulička, říká předseda Česko-německé komory

Předseda Česko-německé obchodní a průmyslové komory (DTIHK) Rudolf Fischer strávil celou svoji dosavadní kariéru ve firmě Siemens. I předsedání v komoře má stále jako „vedlejšák“ k funkci finančně-ekonomického ředitele českého Siemensu. Věrnost jedné firmě není v Německu nic neobvyklého, zvlášť když nabízí vzdělávání a inovace. Obojí by Fischer rád prosazoval i mezi českými podniky.

* Vaše komora léta upozorňuje na to, že v Česku chybí provázanost technického vzdělávání s praxí. Napsali jste dokonce dopis premiérovi Petru Nečasovi. Dokázala vaše iniciativa něco dát do pohybu?

Premiér na náš dopis odpověděl rychle a DTIHK přizval do expertní komise. Pro nás je však stejně důležité, že se toho tématu chopily také české subjekty jako například Svaz průmyslu a dopravy, Sdružení automobilového průmyslu a některé lokální svazy. Tím iniciativa získala širší základnu, politici to slyší z více stran, nejen od nás, a je to tak dobře.

* Proč trvalo tak dlouho, než potřebu zapojení výuky do praxe začaly prosazovat i české firmy a oborové svazy?

Myslím, že jedním z důvodů je fakt, že české firmy již měly kvalifikované pracovníky, zatímco řada zahraničních podniků v rámci nových investic své spolupracovníky teprve rekrutovala. Téma kvalifikovanosti tak bylo pro ně důležitější. A pak je tu také konkurence. Odborná pracovní síla je dnes základním kritériem pro umístění investice v zahraničí, což vyplývá i z průzkumů mezi našimi členy. Okolní země jako Polsko nebo Maďarsko se pochopitelně snaží přilákat investory také, čímž vytvářejí konkurenci, tlak na zlepšování.

* Nakolik je technické středoškolské vzdělání atraktivní? Mladí lidé chtějí především odmaturovat a pak míří na vysokou školu.

Takové tendence znám i ze svého mládí. Ne všichni mladí ale mohou a chtějí studovat. Učňovské vzdělávání může být atraktivní jen tehdy, když nebude vnímáno jako slepá ulička, ale jako plnohodnotná varianta cesty od maturity ke studiu. Možnosti přece zůstávají otevřené i pro pozdější vysokoškolské studium. Zvýšení atraktivity učňovského školství vidím jako velký úkol pro stát i hospodářství.

* Co kromě relativně nízkých platů může Česko v otázce pracovních sil německým investorům nabídnout?

Česko už dávno není nízkonákladovou zemí. Samotnými pracovními náklady dlouhodobě konkurovat nelze a myslím, že to ani Češi sami nechtějí. Jde také o faktory, jako je kvalifikace, ochota pracovat, produktivita nebo dostupnost pracovních sil. Všechny tyto předpoklady Česko má. Takový status quo ale nemusí trvat věčně a může se stát, že vás jiné země předběhnou.

* DTIHK si jako téma roku zvolila heslo: „Společně pro kvalifikovanou pracovní sílu a inovaci.“ Co tím přesně míníte?

Pracovní síla i inovace jsou témata, která na sebe navazují a doplňují se. Inovace nikdy nefunguje bez kvalifikovaných zaměstnanců, čímž se opět dostáváme k tématu vzdělávání. Pracovní síla a inovace hodně souvisejí také s oblíbeností dané země a my bychom pod tímto mottem rádi podpořili právě atraktivitu Česka.

* Jaké šance má Česko, když se nějaká německá firma rozhodne otevřít nové centrum pro výzkum a vývoj? Není to tak, že na Východě se vyrábí a mozky zůstávají v mateřských koncernech?

Česko má dobrou výchozí pozici. Výhoda je nejen v tom, že se u vás dá výzkum a vývoj dělat z hlediska nákladů efektivněji, což je pro firmy jeden z hlavních faktorů. Velké plus je také geografická blízkost, silná průmyslová základna a s ní spojené know-how nebo možnost spolupráce s univerzitami. Na tomto poli je ale Česko vystaveno světové konkurenci, protože ve výzkumu a vývoji hraje globalizace významnou roli.

* Vy sám jste celou kariéru strávil v Siemensu, což je dnes globální hráč. Komora ale zastupuje často malé a střední firmy, kde jde čistě o bilaterální vztah mezi Německem a Českem. Jak se vám daří propojovat globální principy s lokálními výzvami?

Řekl bych, že stejně dobře jako v Siemensu. Siemens je sice globální hráč, i pro takové firmy ale platí heslo „business is local“. Globální firmy jsou úspěšné jen tehdy, když znají potřeby lokálních zákazníků, nabízejí produkty, řešení a služby, které uspějí i v konkurenci lokálních firem. A samozřejmě když jsou považovány za dobré zaměstnavatele a spolehlivé dodavatele. Úspěšné firmy, jako je Siemens, E. ON, RWE nebo Volkswagen, mají zřetelnou globální síť a image, ale zároveň si budují silnou místní identitu. Podobně se ostatně chová řada německých středostavovských firem. l

O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče