Návrat k tureckému hospodářství

10. března 2014, 00:00 - Zdeněk Pečený
10. března 2014, 00:00

Autokratický styl vládnutí premiéra Erdogana a série korupčních skandálů může strhnout Turecko o desítky let zpátky

Vzor islámské demokracie, věčný čekatel na členství v Evropské unii a někdejší euroasijský ekonomický tygr se řítí k zemi. Hospodářsky i politicky oslabené Turecko je v současnosti zřejmě nejzranitelnější velkou rozvíjející se ekonomikou, a mohlo by se dokonce stát rozbuškou další globální finanční krize.

V Turecku se současně pokazilo skoro všechno, co se pokazit mohlo. Po letech téměř dvouciferného růstu přišly hubené roky s růstem pod tři procenta, a letos se očekává dokonce pád do recese. Hedgeové fondy přestávají věřit zemím s vysokým schodkem platební bilance a Turecko s deficitem 7,6 procenta HDP je jasným kandidátem na odstřel. Turecká centrální banka už téměř vyplenila státní devizové rezervy – stačí jen na pokrytí dvouměsíčního importu.

Už v prosinci přitom vydal Mezinárodní měnový fond (MMF) zprávu, ve které varoval, že Turecko je na neudržitelné cestě s potřebou externího financování na úrovni 25 procent HDP ročně. Podle MMF Turci provozují příliš uvolněnou fiskální i monetární politiku. „Víme, že to bude těžké,“ řekl týdeníku Euro turecký ministr financí Mehmet Şimşek s tím, že se jeho vláda probudila do nového světa, když loni v květnu americký Fed oznámil, že chystá konec lití peněz do ekonomiky. „Nebudeme s tím bojovat, protože víme, že trhy nemůžeme porazit. Necháme trhy přizpůsobit se nové realitě, stejně jako se to stalo s tureckou lirou,“ doufá Şimşek.

Za Erdogana 1 a Erdogana 2 Turci však mohou jen těžko své současné problémy svádět pouze na měnovou politiku Fedu, případně čínské centrální banky. Největší díl viny pochopitelně nese sama turecká vláda. Mezinárodní i turečtí ekonomové dělí dvanáctileté panování premiéra Recepa Tayyipa Erdogana v zásadě na dvě zhruba stejně velké části. V té první ekonomika reálně rostla a do země přitékaly přímé zahraniční investice, z nichž se stavěly továrny a podobné „hmatatelné“ projekty. Po roce 2008 však tyto investice vystřídaly takzvané horké peníze, které rychle přijdou a rychle odejdou. Náhlý odliv těchto investic může spustit recesi.

A přesně to nyní Turecku reálně hrozí, protože poslední vývoj v zemi investory znervózňuje. „Premiérova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) pomalu ztrácí svoji pozici,“ říkají pod podmínkou anonymity turečtí novináři. Erdogan stále nemá na politické scéně konkurenci, ale podle evropských diplomatů podceňuje fakt, že za dobu jeho vlády vyrostla nová generace zvyklá na relativní blahobyt, kterého se nechce vzdát. „Mladá generace, která vyrostla v rychle se rozvíjející ekonomice se solidním socioekonomickým zázemím, koncentrovaná v urbanisticky rostoucích aglomeracích, relativně volně cestující do Evropy a poznávající západní styl života, již není ochotna naslouchat islamizujícímu mentorování premiéra o tom, kolik má mít dětí a že má místo raki raději pít nealkoholický ayran,“ vysvětluje Arnošt Kareš, šéf ekonomické sekce české ambasády v Ankaře.

Politická krize eskalovala na konci roku, když policie a prokuratura spustily korupční vyšetřování elit AKP, včetně synů tří členů kabinetu premiéra Erdogana. Čtyři ministři se museli poroučet, ale premiér a jeho strana se tváří, že se nic nestalo a show může pokračovat.

Jenže nejistota se spíše prohlubuje, než aby odeznívala. Nedávno se na internetu objevila nahrávka údajného rozhovoru premiéra Erdogana s jeho synem o tom, jak schovat větší objem peněz. Investory pochopitelně dost vyděsila a istanbulská burza vzápětí klesla téměř o tři procenta. Erdogan s podporou spřízněných médií kontroval tím, že jde o podvrh a – jak jinak – spiknutí opozice.

Kdo ovládá turecká média, ostatně ukázala také nedávná mediální přestřelka. Šéf obchodní komory Tüsiad, jejíž členové produkují zhruba 80 procent tureckého vývozu, Muharrem Yilmaz se pustil do kritiky vlády. Obvinil kabinet z poškozování pověsti Turecka jako stabilní ekonomiky a dodal, že obraz Turecka vládním skandálem utrpěl značné škody.

Erdogan mu přes „svá“ média vzkázal, že pokud si Tüsiad představuje spolupráci takto, tak s vládou už tedy žádný byznys dělat nebude. Následně přišla hloubková daňová kontrola do řady firem, které jsou členy Tüsiadu.

Tüsiad celkově upadá v nemilost současné vládní garnitury, která podporuje konkurenční Müsiad, tedy obchodní komoru s islámskými prvky. Šéfové Tüsiadu si proto již dávají velký pozor, co řeknou. Dokonce i viceprezident Tüsiadu a zkušený bankéř a konzultant Tayfun Bayazit tak při schůzce se západními novináři v odpovědích na otázky týkající se finančních kontrol členů Tüsiadu kličkoval a v podstatě neřekl vůbec nic.

politické riziko Diplomaté členských zemí Evropské unie hovoří o tom, že Erdogan zašel moc daleko.

„Správci investičních fondů za námi chodí s tím, že měli Turecko za stabilní zemi, ale nyní musejí řešit politické riziko, anebo dokonce to, zda platné smlouvy budou vůbec vymahatelné,“ líčí jeden západní diplomat pod podmínkou anonymity.

Rostoucí nejistota a politické napětí byly pro ratingovou agenturu Standard & Poor’s hlavním důvodem, proč snížila výhled úvěrové důvěryhodnosti Turecka ze stabilního na negativní. Erdoganova vláda reaguje tradičně podrážděně: „Ostatní agentury to neudělaly, Standard & Poor’s je jediná, která své soudy dělá od stolu někde v Londýně. Další dvě velké agentury se s námi a ministerstvem financí baví a diskutují,“ řekl týdeníku Euro Ali Babacan, vicepremiér a Erdoganova pravá ruka.

Podle ministra financí Şimşeka kritici Turecka přeceňují význam současné krize. „Politická stabilita není ohrožena,“ zopakoval ministr pocházející z chudé kurdské vesnice na jihovýchodě země. „Před dvěma týdny jsem v New Yorku a Londýně absolvoval schůzky s pěti sty investory. Uklidňoval jsem je, že dopad vyšetřování korupce bude malý, protože voliči naší straně nadále věří,“ říká a dodává, že Turecko využije krize ve svůj prospěch „zvýšením standardů odpovědnosti“. Co přesně si pod tím mají investoři představit, nijak nerozvádí.

Horší než Thajsko v roce 1997?

Turecko nemá téměř žádný finanční polštář, aby dokázalo pohltit případný finanční otřes. Studie švýcarské banky UBS například uvádí, že Turecko je o poznání zranitelnější, než bylo v roce 1997 Thajsko, které následně smetla asijská finanční krize.

Míra úspor v zemi, která ještě před deseti lety brala padesátiprocentní inflaci za standard, dosahuje pouhých 12,6 procenta. V thajském případě to v předvečer asijské krize bylo 33 procent.

Podle údajů agentury S&P krátkodobý zahraniční dluh od roku 2007 narostl na pětinásobek – 90 miliard dolarů. Protože jde o dluh se splatností maximálně několika let, musí se často „otáčet“ za aktuální úrokové sazby. Většina dolarového dluhu, který navíc není zajištěn do turecké liry, táhla stavební boom.

Dlužníkům tedy nyní hrozí problémy hned ze tří stran – skokový nárůst úrokových sazeb, dvaadvacetiprocentní propad turecké liry vůči americkému dolaru a váznoucí ekonomický růst. A časy, kdy turecká ekonomika rostla o téměř deset procent, jsou podle MMF nenávratně pryč.

Zranitelným místem turecké ekonomiky je podle ministra financí schodek platební bilance. „Může za to krize eurozóny a také arabské jaro, do těchto zemí jsme hodně vyváželi,“ hledá bývalý dlouholetý bankéř, jehož nástup do vlády přirovnal britský deník Daily Telegraph k pytlákovi, z něhož udělali hajného, příčiny všude jinde, jen ne doma. „Letos podle mě přijde korekce schodku platební bilance. EU je již téměř venku z recese, až na Sýrii je region klidnější a stabilizují se ceny komodit,“ uklidňuje Şimşek. Právě dovoz komodit a energií se negativně promítá do salda tureckého importu a exportu. „Nižší ceny energií jsou pro nás požehnáním, na rozdíl od většiny rozvíjejících se zemí, které bohatnou exkluzivně na vývozu ropy, zemního plynu a dalších energií,“ dodává. Nutnost draze dovážet ropu má ovšem za následek, že v Turecku je například benzin jedním z nejdražších v zemích OECD. Litr tohoto paliva stojí v zemi, která má příjem na hlavu o třetinu menší než Česko, v přepočtu mezi 40 a 50 korunami.

Peníze už se nevrátí Od začátku roku do poloviny února zaznamenalo Turecko odliv kapitálu ve výši pěti miliard dolarů. A nic nenasvědčuje tomu, že by se tyto „horké“ peníze měly v brzké době vrátit. Turecko podle MMF a Světové banky přitom naopak potřebuje příliv dalších pěti miliard dolarů každý měsíc, aby se nezačalo potápět.

Optimisté připomínají, že krize alespoň přiměla Turecko udělat správnou věc, a sice zvýšit úrokové sazby a nechat oslabit měnu. Podle finančníků by přesně takto vypadala ozdravná kúra MMF.

Turci se zatím uklidňují tím, že nejsou zdaleka v tak hrozné situaci jako jihoasijské ekonomiky v 90. letech. „Tamní ekonomiky byly doslova vyhladovělé po kapitálu. Svět rozvíjejících se trhů je dnes v mnohem lepší kondici,“ prohlašuje ministr financí Şimşek.

Ani lepší kondice Turecka ovšem nezabránila masivnímu výprodeji loni v květnu, když Fed začal poprvé veřejně uvažovat o konci svého kvantitativního uvolňování.

„Konec éry levných peněz je v dnešní ceně již započítán,“ říká Şimşek. Zní to spíš jako toužebné přání.

Nebudeme s tím bojovat, protože víme, že trhy nemůžeme porazit. Necháme trhy přizpůsobit se nové realitě, stejně jako se to stalo s tureckou lirou. Konec tučných let

Graf

Růst tureckého HDP

Nejslabší v nové éře Kurz turecké liry k americkému dolaru

Zdroj: Světová banka

Zkrocená inflace Průměrná roční inflace v Turecku (měřeno indexem spotřebitelských cen, v %)

Zdroj: inflation.eu

O autorovi| Zdeněk Pečený, peceny@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče