Naučíme lidi jíst

21. července 2014, 00:00 - Petr Holec
21. července 2014, 00:00

Dva mladí podnikatelé kdysi přespávali v chladném skladu. Teď nás učí jíst čerstvé biopotraviny

Filip Říha nevypadá ani nemluví jako bývalý konzultant velkých firem McKinsey a ČEZ. „Znáte tohle? Ne? To je zlaté kiwi, na Novém Zélandu analogie ke zlatu,“ vítá mě ve své kanceláři, ležérně oblečen v džínsech, teniskách a rozepnuté košili s krátkým rukávem, spoluzakladatel a spolumajitel FreshBedýnek a nadšeně mi podává k ochutnání zlaté kiwi. Třiatřicetiletý absolvent dvou vysokých škol s titulem Začínající podnikatel z loňské soutěže firmy EY exotickým jídlem žije. Právě vstal od počítače, na kterém rád pracuje vkleče. Před časem sice do firmy koupili kancelářské křeslo za 15 tisíc korun, jak ale Říha s úsměvem podotýká, sedělo se na něm pohodlně všem kromě něj.

Zlaté kiwi chutná skvěle, kolik ale stojí?

Spousta ovoce, zeleniny i dalších potravin chutná úplně stejně skvěle, kvůli vysoké ceně jsou ale téměř neprodejné. A zvlášť v Česku, ráji slev a laciného šizeného jídla, kde kvalitu života radši měříme velikostí televize. „Kilo stojí dvě stě padesát korun. Prodáme tak patnáct kilo týdně,“ vysvětluje Říha. Sám si prý dobře uvědomuje, že kvalitní ovoce, zelenina, maso a pečivo, které lidem v bedýnkách prodává a rozváží domů, určitě není pro každého. Přesto nechce jít s cenami ani kvalitou dolů, pro něj jde o postoj k životu.

Místo toho chce dražší biopotraviny dostat i do škol, kde musejí oběd uvařit za méně peněz, než v hospodě stojí velká dvanáctka, takže biopůvod i kvalita ingrediencí bývají tím posledním, co je při výběru menu pro děti tíží. Podle Říhy je velký omyl, že kvalitnější jídlo musí vždy být i dražší. „U nás ve firmě si vaříme obědy za dvacet pět korun za suroviny a neproděláváme na tom,“ říká mi se zasněným přesvědčením v kuchyni a společné jídelně plné bylinek a věcí, z nichž mnohé jen málokdo zná. Pravda ovšem je, že ne každý chce jíst špagety z cukety.

Supercool „Něco vám ukážu,“ nadchne se znovu mladý podnikatel a klekne si zpět k počítači.

Na monitoru se záhy objeví reklamní video s lyrickým názvem Mladý kokos. Říha ho nechal natočit se svou firemní společnicí (a bývalou přítelkyní) Veronikou Mouchovou, podle něj sice profesionálně, ovšem za poloprofesionální peníze a s amatérskými herci. Hlavním hrdinou videa je one mladý kokos, jehož šťávu si v šotu užívají různí mladí lidé rozličných módních profesí.

Všichni – jak jinak – plní svěží energie z kokosové šťávy.

Stejně jako spoustu jiného ovoce objevil Říha i mladý kokos na své oblíbené Šrí Lance. A hned se do něj zamiloval. Jde prý o nejvíc osvěžující drink na světě, a proto už záhy zaplaví i Česko. Reklama s mladým kokosem právě míří do médií a také na letní festivaly a do hotelů nebo fitcenter. Říha mi dává ochutnat; na rozdíl od zlatého kiwi nemá mladý kokos moc chuti. Když mu to řeknu, podá mi hned místo něj divoké mango, další svůj objev ze Šrí Lanky. Ostatně před časem jedl jen ovoce a zeleninu a vůbec nic mu nechybělo. Naopak: dosáhl prý kvůli tomu jisté magické tělesné i duševní rovnováhy, již předtím v životě postrádal.

Snad proto přidá k našemu společnému ovocnému zážitku i jiný důkaz magie: když dnes ráno běhal naboso v Prokopském údolí a šlápl do psího výkalu, bylo to prý příjemné.

Takže exotické diety skutečně osvobozují tělo i ducha, jak říkají jiné reklamy na potraviny? Svým způsobem osvobozená se totiž zdá i celá firma FreshBedýnky. Sídlí v areálu bývalého branického pivovaru a nejlépe ji popisuje krásné české slovo supercool: supercool kanceláře s řízeným nepořádkem, supercool počítače, supercool společná kuchyň a jídelna, kde se zaměstnanci společně stravují a testují vlastní produkty, supercool odpočívárna se stolním fotbálkem, kde se můžete odpoledne i prospat, když už se necítíte supercool a máte FreshBedýnek dost. A samozřejmě i supercool mladí lidé pracující na noteboocích i po večerech. Pro FreshBedýnky jich nyní pracuje asi třicet, někteří z nich jako brigádníci.

Když si s Říhou domlouváte rozhovor, nepřipadají některé termíny v úvahu, protože Mouchová v létě ráda jezdí na koni.

„Zařídili jsme si kanceláře v našem stylu, aby se tu dalo svobodně pracovat. Jsme svobodná firma v tom, že tady každý může dělat, co chce a co ho napadne, a každý taky může komunikovat s každým,“ vysvětluje Říha filozofii firmy, zcela opačnou k polostátním molochům typu ČEZ, kde každý dělá to, co napadne toho, kdo ho dosadil do funkce.

„Každý u nás může realizovat svůj potenciál,“ dodává Mouchová, jež firmu s Říhou zakládala jako sedmnáctiletá, když se spolu potkali na festivalu. Ne náhodou Říha mluví o pěti letech strávených v ČEZ jako o utrpení a minulém životě. V McKinsey kdysi skončil také proto, že nechtěl pracovat pro firmu zabývající se i spotřebitelskými úvěry.

DoBrÉ jíDlo, lepŠí práce

Ostatně bez úvěru se před pěti lety obešlo i založení FreshBedýnek. V den, kdy Říha odevzdal v McKinsey mobil a notebook, už seděl v letadle do Izraele, kde se účastnil meditačního kurzu v poušti. Právě experimentování s pohybem, spánkem a jídlem mu obrátilo život vzhůru nohama. FreshBedýnky pak do jeho života vstoupily, když po návratu z Izraele nemohl v Česku sehnat čerstvé a kvalitní ovoce. V roce 2009 dali společně s Mouchovou dohromady 200 tisíc korun z úspor, dvě felicie a dvě lednice a začali v provizorním prostoru, kde v chladném skladu současně spali (neměli na nájem), plnit první bedýnky čerstvou zeleninou a ovocem.

Nebyla to okamžitá bomba. „Mysleli jsme si, že s e-shopem jsou nižší vstupní náklady než s kamenným obchodem. Byli jsme firma na koleni, jakou kdysi měl i Steve Jobs,“ vysvětluje Říha začátky i původní záměr firmy.

Když jim záhy poprvé došly peníze, pomohl otec Mouchové. Když po roce a půl podnikání a přestěhování do jiných prostor došly podruhé, investoval do firmy statisíce spoluinvestor Fincentra Lubor Žalman. Firma koupila chladicí auto a rozrostla se.

Brzy došly peníze potřetí. Říha, zodpovědný ve firmě za ekonomické a obchodní plánování, spočítal, že k zisku potřebují prodávat minimálně 300 bedýnek týdně. Pevně věřil, že s lepším zázemím toho dosáhnou a že jediné, co potřebují, jsou další peníze. Klekl proto k počítači a rozeslal newsletter, že hledají investory. Téměř okamžitě se ozval Martin Ducháček z finanční společnosti Karla Janečka RSJ.

„Můj vstup nebyl motivovaný finančně, jakýkoli zisk věnuju na nadační účely spojené s kvalitním jídlem,“ říká Ducháček, ve firmě RSJ odpovědný za obchodování s deriváty a mimo finanční trhy velký mecenáš a nadšený podporovatel kvalitního a zdravého jídla, především toho bio. Do firmy vstoupil i proto, že si freshbedýnky kupoval domů a nechtěl o ně přijít. Investoval kolem 15 milionů korun, za které dostal dvouprocentní podíl s nárokem budoucího růstu. Vloni měly FreshBedýnky obrat 17 milionů korun, letos podle Říhy překročí 40 milionů. V současnosti prodávají 500 až 600 bedýnek týdně za průměrnou cenu 1500 korun.

„Říha je nadšenec, současně ale dokáže myslet ekonomicky a udělat věrohodný byznys plán,“ myslí si Ducháček, jenž dvakrát týdně kupuje freshbedýnky i do firmy RSJ, protože dobré jídlo podle něj zlepšuje atmosféru ve firmě. Současně však trochu brzdí Říhův entuziasmus ohledně prodeje dražších biopotravin do škol a taky hledá způsob, jak vše zlevnit.

Říha sice rád vyhledává nejlepší možné potraviny a kvůli těm exotickým klidně obletí půlku zeměkoule, kvalita ale nikdy není zadarmo – a to ani doma: například půl kila české telecí biosvíčkové vám v bedýnce přivezou domů za 749 korun a žitný chléb za 99 korun. Což je víc, než zaplatíte v luxusní pražské restauraci. „Své rozhodnutí investovat do FreshBedýnek si dnes užívám. Samozřejmě bych to ale nechtěl dotovat dlouhodobě,“ říká Ducháček.

Dál jen přírodně Říha s Mouchovou si nekoupili za miliony ferrari. Téměř vše investovali do sofistikovaných chladicích a skladovacích prostor, balicího stroje a taky do e-shopu. „Za chvíli přivezou zboží ze Šrí Lanky. Jsou to malé firmy, dodávají nám ale nejlepší kvalitu, kterou u nich doma mnohdy ani neprodají,“ provází mě Říha nekonečnými sklady, kde má každé zboží své vlastní prostory s optimálním klimatem. S Mouchovou se snaží, aby vše pocházelo z biofarem, v případě masa navíc z těch českých. Oba jsou zastánci biopotravin a zvlášť Říha rád cituje nejrůznější odborné studie podporující bioprodukci. Problém je, že bývá dražší; mimo jiné i proto, že z jiných odborných studií vyplývá, že třeba hypermarkety nasazují na bioprodukty vyšší marže, protože vědí, že lidé kupující bio si rádi uvědoměle připlatí nejen za přírodu bez chemie, ale také za příběhy zvířat, které nebolí vlastní porážka. „V Rakousku jsou výkupní ceny biopotravin od farmářů nižší než u nás, a přesto tam vydělávají. Mají tam lepší know-how,“ vysvětluje Říha. I proto se nyní snaží svým farmářům radit, jak mají věci dělat.

„Jsme první firma v Česku, která má bioturbo,“ chlubí se Říha. Stojíme spolu ve skladu s ovocem a zeleninou a on mi hrdě ukazuje tiché zařízení na stropě. Stálo milion korun a eliminuje závadné částice ve vzduchu, takže se uskladněné zboží výrazně méně kazí, a šetří tak peníze. V místnosti s bylinkami a saláty zase udržují devadesátiprocentní vlhkost. Jedna místnost přesto zůstává prázdná: v budoucnu má sloužit na skladování vlastního pečiva, které chce Říha s Mouchovou začít péct. Tour firmou končí ve výdejně zboží, místnosti stále vonící přírodním dřevem, jímž je obložená. „Jestli se budeme rozvíjet dál, tak tímhle způsobem. Takhle se mi to líbí,“ usmívá se Říha při pohledu na vonící dřevo. Mají k dalšímu rozvoji i příležitost. Jak říká Mouchová, funguje to teď mezi nimi mnohem lépe, než když byli i životními partnery.

Půl kila české telecí biosvíčkové vám v bedýnce přivezou domů za 749 korun a žitný chléb za 99 korun. Což je víc, než zaplatíte v luxusní pražské restauraci.

O autorovi| Petr Holec • holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče