Narůžovělé vzpomínky

30. listopadu 2015, 00:00 - Miroslav Zámečník
30. listopadu 2015, 00:00

Dodnes se vzpomíná na „zlaté časy“ českého vývozu do arabských zemí. Často jsme za něj nedostali zaplaceno

Všecky Araby se nejednou pokoušel císař turecký pod svou moc přivesti, nikdy však toho dovesti nemohl; nebo tím samým jej umdleli, že do hor a pustin před ním odtáhli, kamž jeho lid za nimi pro hlad, žízeň, horko atd. nemohl dostačiti, a mezi tím onde i onde skrze vpády mnoho jemu lidu pobili, tak že musí na ten čas jim jejich svobody nechati a s nimi v dobrém srozumění býti. Takhle popisuje na sklonku šestnáctého století Araby jeden z prvních Čechů, kteří po sobě zanechali orientální cestopis – Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic.

Ač celé rozsáhlé území od dnešní Sýrie až po hranice se Súdánem připojil osmdesát let předtím k Osmanské říši sultán Selim I., Turci zjevně neměli karavanní cesty příliš pod kontrolou a samotný Kryštof Harant byl dvakrát přepaden loupeživými arabskými kmeny, kterým proto nemůže přijít na jméno. Harantův vrstevník Václav Budovec z Budova, který žil v Cařihradu a naučil se turecky i arabsky, dokonce po sobě zanechal spis, v němž se obouvá do koránu s velikým zanícením.

Harant s Budovcem skončili oba na popravišti na Staroměstském náměstí, což sice s jejich předchozím „obcováním s machometány“ nijak nesouvisí, ale zároveň to potvrzuje staletími prověřenou zkušenost, že Češi si nejlíp pouštějí žilou sami.

Daewoo to zařídí

Znalost alespoň těch nejznámějších pasáží koránu v arabštině je dokonale praktická kompetence, kterou se učí třeba letušky jinověrky pracující pro Emirates. Je to nejen svého druhu životní pojištění, ale také projev zdvořilého zájmu o jinou kulturu. Znalost třeba jen několika vět v příslušném jazyce velmi pomáhá v obchodu. Češi obchodovali, montovali, stavěli či instruovali místní kádry ve využívání dodaného speciálního materiálu v zemích jako Alžírsko, Libye, Irák, Egypt nebo Sýrie již před desítkami let. Rozsah obchodů Československa za minulého režimu s částí arabského světa je na dnešní dobu až zarážející – třeba Kaddáfího Libye, která netrpěla nedostatkem tvrdé měny, nakupovala zbraňové systémy za miliardy dolarů, ale stejně nákladné byly i její civilní projekty.

Dříve dobře platící země však v 80. letech projevovaly podstatně menší ochotu za dodané československé zboží platit. Už tehdy se musely pohledávky „restrukturalizovat“ a „deblokovat“, často s využitím docela vynalézavých struktur a skoro vždy za cenu velkého odpisu.

Třeba v případě Libye se pohledávky za dodávky zbraní ještě před listopadem 1989 postoupily jihokorejskému čebolu Daewoo.

Zjevně Češi i Korejci vycházeli z představy, že Daewoo, které tehdy stavělo Kaddáfího nejmilovanější projekt „great man-made river“, tedy obří vodovod z podzemních rezervoárů k libyjskému pobřeží, bude mít podstatně lepší vyjednávací pozici. Jenomže se ukázalo, že Kaddáfí nebyl ochoten postoupení československých pohledávek na Daewoo uznat, a snad se našla i nějaká klauzule v původních smlouvách ohledně (ne)postupování.

Daewoo nedostalo nic, a tak chtělo po Československu vrátit peníze za dodané zboží – a první prohraná arbitráž byla na světě.

Alžírský dluh za dodávky „speciálu“ neboli vojenského materiálu, byl restrukturalizován ještě za starého režimu (1987) a představuje opačný extrém, čestnou výjimku v tom, že poté byl řádně a včas splácen.

Co nostalgici netuší

Dodnes najdete v Česku nostalgiky, kteří vykládají o ohromných dodávkách všeho možného do arabských zemí za komunistů. Vždy jde o lidi, kteří měli na starost obchod, výrobu nebo montáže dodávek. Výrobní firmy i montéři samozřejmě vždy dostali v logice monopolu zahraničního obchodu zaplaceno, takže o výtěžnosti pohledávek vesměs absolutně nic nevědí. Pohledávky a jejich inkaso zejména v případě zbraní mělo na starost pár lidí, kteří mnoho nemluví, ostatně „speciál“ dodnes podléhá režimu utajení.

Současné české angažmá, jak zjistíte uvnitř tohoto čísla týdeníku Euro, se zdaleka tolik neopírá o vojenskou techniku (i když i ta by se našla) a také je teritoriálně podstatně jinak zaměřeno, ale příběhy jsou to stále nadmíru zajímavé. Masérkami Jeho Veličenstva saúdského krále počínaje a dodávkami velmi fajnových řešení pro dubajské hotely konče. l

O autorovi| Miroslav Zámečník • zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče