Národ sobě napotřetí

10. prosince 2012, 00:00 - Marcela Alföldi Šperkerová
10. prosince 2012, 00:00

Ze zlaté kapličky by mohlo být muzeum. S kolosem s miliardovým rozpočtem si nikdo neví rady

Po 130 letech by se měla vyhlásit třetí sbírka na Národní divadlo (ND). Tentokrát nevyhořelo, jak by mohlo napovídat lešení, jímž je budova zlaté kapličky momentálně zahalena. Ale vyhnívá zevnitř. Dřív než si toho povolaní všimnou, mohlo by krátce po 150. výročí od otevření svého předchůdce, Prozatímního divadla, zkrachovat.

S tímto bezesporu nejvýznamnějším symbolem české kultury je to nahnuté několik let. Poslední ránu mu zasadila sporná transformace, v jejímž důsledku byla násilně připojena Státní opera Praha (SOP). Vznikl tak pětisouborový megaprojekt, který ve světě téměř nemá obdoby. „Divadlo za 22 let neprošlo reálnou transformací. Podnik zůstal víceméně v původním stavu. Poté, co spolkl SOP, vznikl kolos se čtrnácti sty zaměstnanci, který je prakticky neřiditelný. Při miliardovém rozpočtu shání například tři miliony na klíčovou inscenaci. To je zcela šílené,“ míní advokát Pavel Smutný, partner kanceláře Císař, Češka, Smutný a spol. a zakládající člen Kruhu přátel opery Národního divadla.

Dlouhé roky se nikdo z hlav pomazaných nedíval dál než za horizont svého volebního období a nespustil odbornou diskusi na téma dalšího směřování a vize pro Národní divadlo. Nečinnost se již projevuje i navenek. Klesá návštěvnost představení, a tudíž i tržby ze vstupného. Mírně řečeno drhne vnitřní organizace, mezi zaměstnanci to vře, škrtají se plánované inscenace.

Šéf činohry první české scény Michal Dočekal oznámil, že se ruší třeba inscenace Kafkovy Ameriky v režii předního maďarského umělce Kornéla Mundruczóa či dílo Rukopisy, jež měl uvést známý český režisér Jan Antonín Pitínský. V ohrožení je také spolupráce s věhlasným Američanem Robertem Wilsonem.

Gigant s miliardovým rozpočtem chtěl ke všemu ještě nedávno rušit zásadní kulturní událost dvacetiletí – operu L’Olimpiade světoznámého skladatele Josefa Myslivečka. Protože chyběly tři miliony korun. Našly se až po speciální poradě k záchraně inscenace, již svolala ministryně kultury Alena Hanáková. Část přidal sponzor. Mimochodem, když za ním přišli s prosíkem lidé ze současného managementu, vůbec prý nebyli schopni vyčíslit celkové náklady na inscenaci a kolik že to vlastně chtějí peněz. A takové jednání je údajně pro divadlo v posledních letech typické.

Místo vize výmysly Ostatně samotný koncept transformace, reprezentovaný v podstatě pouze sloučením ND a SOP, nebyl doprovázen žádným auditem dosavadního stavu ani ekonomickou analýzou, co proces přinese či kolik bude stát (viz Euro 8/2012). Dominovaly mu hlavně emoce a zřejmě i nezvládnuté ambice. Všichni, i ti, co to ještě nepřiznávají, už vědí, že řeči o dvaadvacetimilionových úsporách, jež měla transformace vynést hned v první fázi a jimiž pro ni argumentoval exministr kultury Jiří Besser, jeho náměstek Radek Zdráhal a dnes již odvolaný ředitel ND Ondřej Černý, byly jen plané výmysly.

Ilustrativní pro řízení instituce je příběh o rekonstrukci kotlů, již Národnímu a Stavovskému dodala firma Enesa, a to pomocí tzv. metody EPC. Což ve stručnosti znamená, že zakázka je splácena až ze zaručených úspor výdajů za energie. Na tom by nebylo nic špatného. Jenže ND při volbě této metody nepostupovalo podle pravidel. Finanční úřad proto konstatoval porušení rozpočtové kázně a doměřil divadlu 22 milionů korun a osm milionů na penále. ND sice díky žalobě získalo odkladný účinek, ale je jisté, že berňák mu bude muset každý rok po celých deset let, kdy má projekt trvat, napálit osmimilionové penále, jinak by sám porušil pravidla. Absurdní situace, ale bohužel z různých indicií vyplývá, že to není ojedinělý úlet.

V zapomnění upadá slib, že zůstane zachována značka Státní opera Praha. Pomalu ale jistě spěje transformace do modelu jednoho operního souboru. Balet byl již přičleněn pod šéfa baletu ND Petra Zusku, předního zastánce moderny. A to přestože si SOP našla příznivce a v posledním roce činnosti vykázala velmi dobré hospodářské výsledky. Ještě loni její opera na vstupném utržila 80,7 milionu korun, konkurentka v Národním o čtyřiadvacet milionů méně. Stále více lidí nepochybuje, že uvedené sloučení bylo neuvěřitelnou hloupostí.

Tržby obou souborů ale budou klesat i nadále. Kasovně úspěšnější strategie SOP se přizpůsobuje taktice Národního divadla. Další ústup diváků vynese zdražení vstupného z letošního září. „Už vůbec se nepočítá s jejich odlivem v důsledku naprosté změny v dramaturgii. Žádná opera na světě si dnes nedovolí ve dvou sezonách po sobě uvádět tolik masově nepopulárních děl jako například Učit se, učit se, učit se, Válka s mloky, Pelleas a Melisanda, Orfeus a Euridika apod. Už jen uvedením těchto titulů dlouhodobě klesnou tržby, protože divák nebude mít své oblíbené tituly, které očekává, a do budoucna nebude mít na co chodit. Stejná situace je i v baletu, kde klasické tituly postupně nahrazuje autorský balet, tedy moderna,“ zdůrazňuje Radim Dolanský, který přechodně šéfoval SOP, než jej odvolal exministr Besser, protože se nechtěl podvolit sloučení s ND. Balet SOP se přitom pod vedením Hany Vláčilové, v době transformace odejité, orientoval na divácky atraktivnější klasické pojetí. Soubor ročně vyšel na deset milionů korun, ale dokázal jich vydělat šestnáct. A to ještě navíc umělci tančili i v operních představeních.

Situace je vážná. Letos v říjnu musela Státní opera pro nezájem publika zrušit dvě představení dvojtitulu Sedlák kavalír a Komedianti, připraveného již pod vedením jednoho uměleckého šéfa obou souborů. Tyto jednoaktovky přitom v zahraničí běžně vyprodávají operní domy. Když se nedávno obnovoval balet Giselle, až na poslední třetí zkoušku se podařilo svolat všechny účinkující. Šušká se o tom, že na generálky se běžně zapomíná zvát tu sbor, jindy orchestr.

Kdo ještě nebyl ředitelem?

Problém je v tom, že dosavadní kroky oficiálních struktur vůbec nevzbuzují dojem, že by měl někdo zájem patinu Národního divadla a všech jeho scén opět naleštit. Ministryně sice odvolala ředitele Černého, ovšem nebyla schopná krok doprovodit žádným srozumitelným vysvětlením, natož vizí dalšího směřování instituce. Takže se tento pravděpodobně dobrý tah obrátil proti ní.

Komise pro výběr nového ředitele se po mnohaměsíčních odkladech sešla až v listopadu.

Jeho koncem vydala první verdikt. Bez podkladů a finančních analýz doporučila, aby se ND přeměnilo na holding. Plán musí „být přijat jako celek“, jak uvedl předseda komise, děkan DAMU Jan Hančil. To opět budí rozpaky. Stejně jako šuškanda o tom, že do čela ND by měl nastoupit dlouholetý šéf plzeňského Divadla J. K. Tyla Jan Burian. Což by prý znamenalo především vznik jediného operního souboru.

Dosavadní rozpačité půlkroky vzbuzují pochybnosti, zda nakonec nepřeváží šeptem pronášený názor, že zlatá kaplička by se klidně mohla přeměnit na muzeum. Aby jakž takž přežívalo, zřejmě budou na prohlídku sváženi žáci ze všech koutů republiky. Alespoň se na vlastní oči přesvědčí, jak tato garnitura naložila s odkazem našich předků. Nebo co třeba kasino? To by si mohlo na sebe i vydělat.

Ale dost satiry. V tuto chvíli není nutné začínat změnou právní subjektivity divadla, ta sama o sobě jeho neduhy nevyléčí. Především je třeba najít minimálně v širším odborném konsenzu vizi a směr, kudy se má ND a jeho pět scén (Národní divadlo, Nová scéna, Stavovské divadlo, Kolowrat a Státní opera) a pět souborů ubírat. „Národní divadlo čeká bolestné období. Změnu ale musí někdo udělat. Musí se najít schopný umělec a manažer nejlépe v jedné osobě, který bude mít ideu, co bude divadlo dělat dál, a musí to být čin hlavně kulturní. S konkrétním časovým mandátem a jasnou vizí,“ zdůrazňuje advokát Smutný. Do čela navrhuje například Daniela Dvořáka, který nedávno odstoupil z postu šéfa brněnského Národního divadla. Jenže to je poněkud kontroverzní osoba. Sice i jeho odpůrci jej považují za schopného, ovšem někdy až za příliš schopného. Jiní zase volají po návratu Jiřího Srstky, který ND vedl osm let do roku 2002.

Netečné ministerstvo V každém případě nový šéf bude muset začít pěkně od podlahy. Nikoli rezignovat, jen hasit požáry a úspory získávat škrtáním inscenací. Řešit se bude muset spousta otázek: repertoárová, počtu souborů, zda opravdu chce opustit klasický balet, v němž má Praha tradici, velikost administrativy a rozsáhlost majetku. Je potřeba vymyslet, co se Stavovským divadlem, Novou scénou, Státní operou.

Týdeník Euro se dotazoval resortu kultury, zda má představu o budoucnosti instituce. Bohužel bez odpovědi. I když ministryně odmítá návrat samostatnosti SOP, jak vyplývá z dopisu adresovaného odborům z počátku listopadu, mnozí odborníci její autonomii přesto prosazují. Pak by se mohla stát semistagionovou scénou s vlastním souborem a prostorem na nové projekty. „Měla by se zaměřit na mezinárodní repertoár a mezinárodní koprodukce, na něž by neměl být problém sehnat sponzory,“ míní Radim Dolanský. Mimochodem, za svého krátkého působení v čele uvedeného domu nejenomže dokázal srovnat do latě náklady, ale také zlákal ke spolupráci světoznámého dirigenta Jana Lathama Koeniga a exšéfku Královské opery Covent Garden v Londýně Elaine Padmoreovou. Navrch mu primátor Svoboda přislíbil 12 milionů korun na financování dvou operních a jedné baletní premiéry. Příznačné je, že resort kultury na tuto dohodu nenavázal.

„Zlatá kaplička by měla zůstat u pěstování českého repertoáru ve všech jeho souvislostech, jak je publikum zvyklé,“ zdůrazňuje advokát Smutný. Tedy český a slovanský repertoár včetně světových oper. „Praha má obrovskou tradici kulturního města a pověst, že tu denně můžete na operu. To je naprosto úžasné a turisté jsou na to citliví. Ale nebudou sem jezdit do zoo, když se této tradice vzdáme,“ připomíná Smutný.

Pak je nutné opět pozvednout Stavovské divadlo jakožto klenot světového významu (alespoň vyčistit koberce, prosím) – divadlo mozartovské a divadlo 18. století. Každý soubor by měl mít svého uměleckého šéfa, SOP ještě před vyčleněním svou dramaturgii a své vedení.

Může se přeměnit i v holdingovou strukturu, ale před rozhodnutím je nutné pečlivě analyzovat výchozí situaci a vyčíslit náklady. „Kultuře by slušela větší otevřenost. Málo se diskutuje, hodně se přikazuje. Měla by propuknout veřejné diskuse, kam dál s Národním divadlem, nebát se odborné veřejnosti a kritiků,“ dodává Smutný. A to teď hned. Jinak by zlatá kaplička prodlužovanou agonii nemusela vůbec přežít. l

Miliardová kasička

Rozpočet Národního divadla na rok 2012 ke dni 28. 11. 2012

Náklady celkem 967 720 000 Kč

z toho: platy včetně zákonných odvodů 520 645 000 Kč

Výnosy celkem 967 720 000 Kč

v tom: vlastní výnosy organizace 309 127 000 Kč

z toho: vstupné 232 500 000 Kč

příspěvky a dary od poskytovatelů jiných než MK 19 379 000 Kč

příspěvky a neinvestiční dotace z programů MK 639 214 000 Kč

v tom: příspěvek na provoz 606 321 000 Kč

dotace z programů MK 32 893 000 Kč

mimo rozpočet navíc dotace na investiční výdaje od MK 65 388 000 Kč

pozn.: MK = ministerstvo kultury

pramen: ministerstvo kultury

O autorovi| Marcela Alföldi Šperkerová • alfoldi@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče