Naletěl jsem Klausovi

10. března 2014, 00:00 -
10. března 2014, 00:00

Nemám ambice vybudovat z Juty značku stejné úrovně, jako je Coca-Cola, tvrdí šéf firmy

Před pár lety společnost Juta a jejího majitele Jiřího Hlavatého takřka nikdo neznal. Minulý týden Hlavatý získal ocenění Podnikatel roku 2013. V pořadí již čtrnáctý ročník soutěže pořádala poradenská a auditorská firma EY. Nevím, kdo mi do soutěže o podnikatele roku přihlásil, a patrně se to již ani nedozvím,“ tvrdí Hlavatý. Takže jsem vlastně vyhrál díky anonymnímu udání.“

* V Česku patříte mezi služebně nejstarší generální ředitele. Už jste začal řešit, kdo vás ve firmě vystřídá?

Je to i o tom, jak dokážu předání firmy zvládnout. V téhle souvislosti přemýšlím o několika věcech. Jsem přesvědčen o tom, že jsem při vedení Juty v minulosti udělal spoustu chyb, některé z nich již bohužel nejde napravit. Navíc nejsme na konci cesty, máme toho hodně před sebou, je nezbytně nutné se zlepšit v takových firemních činnostech, jako je organizace práce, efektivita, lepší pracovní podmínky pro lidi a podobně. A ke všemu je tady i nikdy nekončící proces, kdy zcela zanikne produkce některých výrobků a musíte je nahradit něčím jiným.

* Dobře, a jak je to s tím nástupnictvím?

Samozřejmě, že je to hodně složitý proces, musíte zajistit kontinuitu a stabilitu. Chystám se, že v letošním roce povedu na dané téma rozhovor se svým synem. Rozhodl jsem se Jutu neprodat a dál ji držet jako rodinnou firmu. Nedokážu ale dnes odhadnout, jakými organizačními změnami firma v budoucnu projde. Zda ji povede najatý manažer, někdo ze současného vedení nebo můj syn. Tým Juty a mých nejbližších spolupracovníků je skvělý, za 20 let, co spolupracujeme, všichni neuvěřitelně vyrostli. Dnes těžko dokážu odhadnout, která varianta je pravděpodobnější.

* Proč nechcete Jutu prodat?

Nebylo by to rozumné, o firmu se postaráme sami, a velmi dobře. Juta je finančně stabilní. Loni jsme se dostali do situace, že veškerý majetek, který společnost vlastní, byl splacený, a k tomu ještě máme docela slušnou hotovost na účtech. Není tak nutné hledat další impulzy pro rozvoj, jako je vstup na burzu a podobně. Všechno si můžeme zajistit vlastními silami. Disponujeme volnými úvěrovými linkami a přemýšlíme, zda a jak je v budoucnu využít. Třeba mi vadí, že některé naše výrobní haly jsou zastaralé. V minulosti jsme využili finance z evropských fondů na rekonstrukci dvou brownfieldů. Teď máme připravené čtyři podobné projekty, u kterých marně čekáme na uvolnění unijních peněz. Stále vycházím z toho, že kde byly dřív továrny, tak tam byla i infrastruktura, lidi.

* Z Unie asi žádné peníze nepřijdou…

V poslední dekádě není ani jeden rok, kdy by Juta neinvestovala buď do výstavby nové výrobní haly, nebo do modernizace. Samozřejmě, že budeme pokračovat v rekonstrukci starších výrobních hal. Nechci platit celou modernizaci ze svého, ale asi mi nic jiného nezbude. Nechceme se dívat na objekty, které nejsou v pěkném technickém stavu, navíc potřebujeme zlepšit pracovní podmínky pro lidi, lépe zorganizovat tok materiálu, logistiku ve fabrice. K tomu chceme, aby se o Jutě mluvilo jako o firmě, která je nejen stabilní, ale je i radost pro ni pracovat a její továrny jsou v dobrém stavu a dobře se na ně dívá.

* Tvrdíte, že jste udělal několik chyb při vedení Juty, které již nejdou napravit. Jaké?

V době, kdy Jutu ovládaly investiční fondy – skoro sedm let –, nám utekl čas a trh, některé projekty jsme udělali příliš pozdě. V představenstvu společnosti seděli zástupci fondů a schvalování investičních záměrů byl velmi dlouhý proces. Pokaždé mi jednotlivé záměry vraceli s tím, že v nich něco chybí, nejsou třeba dobře popsána rizika. Na druhé straně si ale na fondy nemohu moc stěžovat, většinou představenstvo obsadili vysocí manažeři bank, komunikace byla rozumná. Lepší než u některých společností prodaných v kuponovce, kam se dostala mnohem horší sorta majitelů, kteří chtěli z firmy jen dostat peníze. A ještě mě mrzí, že jsem naletěl Václavu Klausovi.

* Jak jste mu naletěl?

V době, kdy byl ve vládě, tvrdil, že je potřeba rozdrobit velké podniky, že velké celky nejsou životaschopné. Dneska už vím, že je to naopak, velké podniky drží ekonomiku a dávají práci malým a středním firmám. Tehdy jsem tomu ale nerozuměl. A tak jsme se zbavovali majetku, prodali třeba vily u fabrik, pozemky, podnikovou chalupu na horách, byty, kterých jsme měli v té době hodně. Byl jsem hloupý, hodně jsem se věnoval Jutě, aby neztrácela na trhu, podporoval nárůsty mezd. Místo abych jezdil po západní Evropě, po profesně zkušených zákaznících a mluvil s nimi o tom, jak se máme chovat.

* Plánujete, že k Jutě přikoupíte další firmu?

Moc se mi do toho nechce, možná to souvisí i s mým věkem, zpohodlněl jsem a nemám už takové tempo. Nikdo mi nevymluví, že nejlepší místo pro podnikání je Česká republika, západní Evropa má své výhody.

* Jaké?

Když se soustředíte hodně na východní trhy, Asii a podobně, po roce nebo dvou tam musí report te začít s výrobou, jinak přestanete být konkurenceschopnými. Ukažte cizinci mapu Evropy a zeptejte se, kde je nejlepší místo pro podnikání. Ukáže Česko. Pak si udělejte kružnici o poloměru tisíc kilometrů. Získáte tak obrovský trh, že ani nemáte sílu být všude v takové roli, která by odpovídala Jutě.

* Jak to myslíte?

Třeba se podívejte na Anglii, kde ovládáme trh s podstřešními fóliemi, diktujeme ceny, kvalitu a inovace. Proti pěti výrobcům. Není den, kdy bychom z Juty neposlali jeden nebo dva kamiony do Anglie. Jasně, dopravní náklady jsou vysoké, ale servisem a kvalitou jsme si trh získali. Teď o něj bojujeme, protože není těžké pozici získat, ale udržet si ji. Možná jsem v tomhle směru konzervativní, ale je to o české povaze, jak jsme ve všem šikovní, umíme si ve všem poradit.

* V médiích jste nedávno hovořil o plánu firmy postavit novou výrobní fabriku v Rusku…

Takové prognózy máme, protože jsme pod neustálým tlakem našich klientů. Už mně naši zákazníci vadí, protože většina z nich chce, abychom v těch jejich lokalitách postavili fabriku. Bohudík stále platí, že všech našich deset výrobních programů má uplatnění po celém světě.

* Bude z Juty globální firma, která bude mít vlastní továrny v Rusku, Asii a podobně?

Byla by taková šance.

* Takže začínáte s budováním impéria?

Ne. Život není jen o tom, být největší, nejlepší a vybudovat značku na úrovni Coca-Coly. Dívám se na svět konzervativně a realisticky, snažím se, aby byla Juta respektovaná firma, dobrá konkurence. Já konkurenci miluju. Kdo je nejlepší učitel? Konkurence. Čím větší bude, tím lépe pro nás. Co umí konkurence, se musím naučit taky, co mi v tom brání? l Vadim Fojtík • fojtik@mf.cz

V době, kdy Jutu ovládaly investiční fondy – skoro sedm let –, nám utekl čas a trh, některé projekty jsme udělali příliš pozdě.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče