Nákup se skrytou nejistotou

27. ledna 2014, 00:00 - Tomáš Pergler
27. ledna 2014, 00:00

Restituce odhalují další případy nelegálních převodů církevních pozemků. Současní majitelé o ně mohou přijít

Farmářka Jana Horová si před dvěma lety řekla, že ještě rozšíří svoje louky a sady v malebných kopcích Českého středohoří. Její sousedy to nepřekvapilo. Od začátku 90. let, kdy začala v osadě Babiny s ekologickým hospodařením, koupila nebo pronajala v okolí více než 800 hektarů. Na většině z nich se pase dobytek a koně, kteří jsou hlavním lákadlem agroturistiky.

Na pozemcích, které Horová přikoupila v roce 2012 od tehdejšího Pozemkového fondu ČR, je dnes zapsaná jako vlastník. To se ale může v dohledné době změnit. Bez její vůle – čtveřice kupních smluv mezi Horovou a fondem totiž zahrnuje také sedm parcel, které státní úřad neměl vůbec pouštět. Vztahoval se na ně takzvaný blokační paragraf ze zákona o půdě, který zamezoval prodej bývalých církevních majetků (viz Nedodržovaná stopka).

V tomto případě někdejších držav kláštera dominikánského řádu v Litoměřicích.

Pozemky kolem vesnic Homole u Panny a Týniště klášteru patřily od 17. století až do léta 1948, kdy je zrekvírovala komunistická vláda. Po schválení zákona o majetkovém vyrovnání, zjednodušeně o církevních restitucích, se dominikáni o louky chtěli opět přihlásit. Při revizi ale zjistili, že na ně prostřednictvím předepsané výzvy nedosáhnou, protože je mezitím stát prodal. Odmítli se s tím smířit a využili poslední možnost, kterou jim zmíněný zákon dává – určovací žalobu.

K soudu by měla doputovat ještě tento měsíc. Pokud spor vyhrají, a dochované zápisy v zemských deskách a pozemkových knihách jim dávají nemalou šanci, může selka z Ústeckého kraje o část svých luk nakonec přijít. Zbude jí možnost vymáhat náhradu od státu. Může za to katastr?

Převod pozemků na farmářku Horovou není zajímavý rozlohou, sporné louky mají dohromady asi 7,5 hektaru, ale datováním.

Blokační paragraf se nejčastěji porušoval v 90. letech. V roce 2012, kdy se církevní restituce projednávaly (a nakonec schválily) v Parlamentu, už státní instituce zákaz převodů vesměs pečlivě respektovaly. Platil také zákaz uzavírání smluv, v nichž církev souhlasila se zastavěním svých historických pozemků s tím, že za ně získá po rozběhnutí restitucí náhradu.

Náhled do pozemkových knih vyznívá jasně: dominikáni přišli o pozemky v Homoli u Panny v takzvaném rozhodném období, tedy mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990, spadaly proto do blokačního paragrafu. Kdo tedy spískal pár měsíců před podáním prvních restitučních výzev takové „nedopatření“? Smlouvu s Janou Horovou (tehdy ještě Radičovou) podepisovala i tehdejší vedoucí krajského pracoviště pozemkového fondu pro Ústecký kraj v Teplicích Ivana Mekyňová. Ta už ale v nástupnickém Státním pozemkovém úřadě (SPÚ) nepracuje, podle živnostenského rejstříku podniká. Týdeníku Euro se ji nepodařilo zastihnout.

Pozemkový úřad na dotaz týdeníku Euro nepopřel, že v převodu původně dominikánských pozemků došlo k pochybení. Vinu ale dává pracovníkům katastrálního úřadu, na které se fond při takových převodech obracel s žádostí o sdělení, zda dotyčný pozemek nespadá pod blokační paragraf. „Stalo se tak i v případě pozemků v katastrálním území Homole u Panny, které byly posléze převedeny do vlastnictví paní Jany Radičové.

Ke všem dotčeným pozemků se tehdy Katastrální úřad pro Ústecký kraj – katastrální pracoviště Ústí nad Labem vyjádřil, že nebyly podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace,“ uvedla mluvčí SPÚ Monika Machtová.

Náhrada není možná Zmíněné vyjádření katastrálního úřadu archivuje krajská pobočka pozemkového úřadu v Teplicích. Dokument ale SPÚ odmítl poskytnout, podle Machtové jej předloží až při případném soudním řízení. Úředník z ústeckého katastru, který měl na starost vklad pozemků na Horovou, si na vyjádření nedokázal vzpomenout. Týdeník Euro si nicméně na místě ověřil, že taková listina není v dokumentaci ke vkladovému řízení, jenž obsahuje kupní smlouvu a další podklady pro vklad do katastru.

A co na to farmářka Jana Horová? Ta si zatím možnost, že by musela vrátit koupené pozemky, nepřipouští. O zatížení pozemků blokačním paragrafem prý nevěděla a necítí se ani účastníkem sporu. „Koupila jsem pozemky v dobré víře. Když se ukáže, že patří dominikánům, pozemkový úřad jim nejspíš poskytne nějakou náhradu,“ řekla týdeníku Euro.

Poskytnutí náhradních pozemků však restituční zákon neumožňuje. Dominikáni si zkrátka museli vybrat ze dvou možností: buď nebudou o pozemky usilovat vůbec, nebo se o ně musejí soudit. Tím argumentuje i ekonom řádu Cyprián Suchánek, který minulý týden Horové poslal dopis. „Vzhledem k tomu, že český právní řád neposkytuje České dominikánské provincii jinou možnost k ochraně svých práv, jsme nuceni obrátit se ve smyslu § 18 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb. na soud se žalobou o určení vlastnictví státu,“ píše se v závěru listu, jehož kopii má týdeník Euro k dispozici.

Nutno dodat, že proti hospodaření Horové na církevních pozemcích dominikáni obecně nic nemají. V budoucnu by jí louky klidně pronajali.

Soud vyhráli, vlastníky nejsou Podobných případů, které stavějí současné vlastníky do právní nejistoty, se dají podle zjištění týdeníku Euro napočítat minimálně desítky. O některých převodech zablokovaných nemovitostí věděly církve už dlouho, jiné vypluly na povrch až s procházením podkladů pro restituční žádosti. V některých případech je přitom zjevné, že úředníci o svém pochybení věděli.

Bohaté zkušenosti ze sporů o majetek mají v katolické církvi hlavně strahovští premonstráti, historicky jeden z nejbohatších řádů v Česku. Podali asi desítku žalob, jimiž se chtějí domoci majetku, o který údajně přišli v rozporu s blokačním paragrafem.

Asi nejznámější je jejich letitý spor s podnikatelem Jiřím Kočařem. Ten si v roce 1998 koupil od pozemkového fondu 130 hektarů pozemků v Horoměřicích. Kromě toho, že se na ně vztahoval zmíněný blokační paragraf, jde o území, na němž se plánuje stavba severozápadní části dálničního obchvatu hlavního města. Trojici smluv podepsal za fond jeho pražský ředitel Petr Stárek, který se později, když se rozjelo vyšetřování, uchýlil do psychiatrické léčebny.

Premonstráti se o převodu dozvěděli a podali námitku na katastrální úřad. Ten návrh na vklad nejprve neschválil, Kočař jej ale podal přepsaný znovu a napodruhé už dosáhl svého. Řád sice posléze vyhrál soudy ve všech instancích, včetně Ústavního soudu, na listu vlastnictví ale dál figuruje Kočař. Soud totiž podle katastru neurčil, kdo je právoplatný vlastník pozemků.

Právníci premonstrátů proto podali určovací žalobu. Po schválení církevních restitucí ji ale stáhli a loni v létě podali nový podnět, který už vychází z restitučního zákona (viz Žaloba v novém hávu). „Stále čekáme na nařízení jednání,“ řekl týdeníku Euro ředitel správy Strahovského kláštera Petros Alexandridis.

Nejvíc aktuálních žalob strahovských premonstrátů se ale týká desítek hektarů půdy, které Pozemkový fond v roce 2008 převedl u obce Nový Kostel na Chebsku. Majitelem se stala podnikatelka v zemědělství Ivana Krogmanová z Prahy, společnost Agrag a další.

Podobně jako u Jany Horové z Ústecka, také farmářka Krogmanová může pozemky splácet desítky let. Naopak dohodou skončila pře mezi premonstráty a Lesy ČR o porosty v katastru Úhonic na Praze-západ. Státní podnik nechal lesy nad Loděnickým potokem, známějším jako Kačák, v roce 2011 přepsat na sebe.

Podle Alexandridise ale Lesy ČR změnily postoj a souhlasily s převodem pozemků na klášter. Zaplať si svůj majetek Asi stovku původně blokovaných, ale přesto převedených pozemků eviduje řád křižovníků s červenou hvězdou. „Jedná se především o převody v rozporu s blokačními paragrafy provedené Státním statkem hlavního města Prahy v likvidaci, Státním statkem Křivoklát a v menší míře také Pozemkovým fondem ČR. Taktéž města a obce si jednostranným úkonem nechaly zapsat na své listy vlastnictví nemovitosti, které zákon zapsat neumožňoval,“ řekla týdeníku Euro Alena Slačíková ze Správy majetku řádu.

Známý je případ lukrativních pozemků v pražských Ďáblicích, které převedl Pozemkový fond v roce 1998 na soukromé osoby.

Ty následně pozemky prodaly firmě Ďáblické rezidence, s. r. o., která v lokalitě plánovala velký bytový komplex. V současnosti se s developerem stále soudí SPÚ, který chce pozemky zpět, aby je pak mohl vrátit křižovníkům. Řád také například zaznamenal převod farní zahrady v Hloubětíně pražským státním statkem nebo bezúplatný převod malého pozemku do vlastnictví hlavního města Prahy odsouhlasený ministerstvem financí v roce 2012. „V posledních letech se ale přístup Státního pozemkového úřadu určitě zlepšil. Často se snaží napravit chyby, kterých se stát dříve dopouštěl,“ dodala Slačíková.

Některé přešlapy státu s původním církevním majetkem měly kuriózní dohru. Příkladem je klášterní pivovar augustiniánů na Malé Straně, přilehlý k areálu kláštera. Stát po roce 1990 pivovar prodal v malé privatizaci, ačkoli augustiniáni žádali o jeho vydání.

Nový majitel ale nesplácel úvěr. Augustiniáni pak využili následného konkurzu a pivovar si koupili zpět.

Nedodržovaná stopka

Převody původně církevního majetku na jakékoli jiné osoby zakazoval § 29 zákona o půdě (č. 229/1991 Sb.). Na toto omezení odkazoval i zákon o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby (č. 95/1999 Sb.), podle něhož uzavíral smlouvy také Pozemkový fond ČR. Blokace původní církevní půdy skončila až s účinností zákona o majetkovém vyrovnání, tedy od začátku roku 2013. Případů, které stavějí současné vlastníky do právní nejistoty, se dají napočítat minimálně desítky. Žaloba v novém hávu

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi specifikuje v § 18 novou podobu určovací žaloby pro církevní právnické osoby. Oprávněná osoba může podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob

v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu.

O autorovi| Tomáš Pergler, pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče