Nakolik se máme bát Putina?

14. dubna 2014, 00:00 - PAVEL KOHOUT
14. dubna 2014, 00:00

Putin má za sebou nepochybné úspěchy, nikdy se však nezbavil mentality byrokrata. Tím jsou dána i jeho omezení

Putinovo Rusko budí strach. Vzniká představa, že říše zla na východě se opět probouzí, aby zhltla nejprve své okolí. A pak celou Evropu. Rusko ovšem není Sovětský svaz. Putin není Stalin, dokonce ani Brežněv. Svět se změnil, dokonce i Rusko.

Něco zůstává stejné. Rusko je stále konzervativní zemí, jakou bylo vždy včetně sovětské éry. Jeho kultura je od vzniku carského státu ovlivněna asijskou politickou kulturou - stále je vidět, že Rusko bylo stovky let pod nadvládou tatarsko-mongolských uchvatitelů.

Uctívaný vůdce Toto dědictví se projevuje v privilegovaném postavení hlavy státu, což platilo vždy. Od carské éry přes období generálních tajemníků komunistické strany až po prezidenty moderní doby. Nezapomínejme, že Putin je teprve třetím prezidentem Ruska (včetně SSSR) vůbec. Prvním byl Gorbačov, druhým Jelcin. A Putin je zároveň první hlavou státu za dlouhou dobu, které se podařilo zastavit úpadek země. Na Západě je Putin částečně zesměšňován a částečně nenáviděn, ale doma se těší skutečné autoritě.

Proč, je zřejmé z vývoje ruské ekonomiky.

Od Putinova nástupu v roce 2000 ruská ekonomika vzrostla na 3,4násobek v přepočtu na hrubý národní příjem v dolarech v paritě kupní síly. Ukrajinská ekonomika vzrostla „jen“ na 2,25násobek, ale z mnohem nižšího základu. Jistě, Ukrajina nemá ruské přírodní zdroje, ale to není dobrá výmluva. Výkon ukrajinské ekonomiky byl ve srovnání s Ruskem nevalný.

Pro zajímavost, česká ekonomika zvýšila svůj výkon za stejné období jen 1,6násobně. Náskok oproti východní Evropě se postupně sráží.

Zpět k Putinovi. Ruský prezident již není předsedou Nejvyššího sovětu. Je zřejmé, že pragmaticky uznává nutnost kapitalismu jako jediné alternativy ekonomického života. Ovšem sovětské dědictví lze přece jen identifikovat v jeho projevech a v jeho jednání. Podívejme se tedy na Putinovy ekonomické názory. Sovětské recepty V prosinci 2013 Putin vyjádřil obavy ze zpomalení hospodářského růstu. Připustil, že hlavní příčiny zpomalení jsou vnitřního původu. Zdůraznil potřebu „trvale udržitelného růstu“ a „vysoké kvality profesního vzdělávání, flexibilního trhu práce, dobrého investičního prostředí a moderních technologií“, jak upozorňuje moskevský deník The Moscow Times.

Jinými slovy, Putin hovořil jako starý bruselský veterán. Kdyby si jeho slova vzal do úst Barroso nebo Van Rompuy, posluchači by nic nepoznali. Anebo možná ano: „Musíme využít systém státních zakázek a investičních programů státních podniků.“ O důrazu na státní podniky v Bruselu neuslyšíme. Stačí, když soukromé podniky jsou zdaněné a regulované tak, jako kdyby již patřily státu. Ale podstata je stejná: hlavní role v ekonomice má patřit centru. Centrum rozhoduje, reguluje, dotuje, stanovuje normy.

„Navrhuji vytvořit systém statistického vyhodnocení technické úrovně v různých odvětvích národního hospodářství, abychom získali objektivní pohled na naši konkurenceschopnost,“ říká Putin. Jako kdybychom slyšeli hlas z Bruselu. Jenže Putin dodává: „Za sovětských časů takový systém fungoval. Byl zlikvidován bez náhrady. Je nutné jej znovu vytvořit.“

Bohužel, sovětský systém fungoval po všech stránkách katastrofálně. Je Putin opravdu tak odtržen od reality, že si to neuvědomuje?

Možná. Bruselští hodnostáři jsou také odtrženi od reality, ale ne tak neuvěřitelně důkladně.

Kdyby se Putin dokázal oprostit od důrazu na vůdčí úlohu centralizovaného státu v ekonomice, Rusku by se možná dařilo ještě lépe. Rusko má své silné ekonomické stránky: velmi robustní veřejné finance, velmi malý státní dluh, daně ve výši, která nepředstavuje kouli na noze, poměrně rozvinutý finanční trh, nízké riziko špatných úvěrů v bankách.

Teoreticky by tato země měla šanci na mnohem více, než čeho dosáhla. Kde je chyba?

vyStraŠení InveStoŘI Kromě „bruselského“ důrazu na vůdčí roli centra je zde malá důvěra mezi investory. Od doby konfiskace ropného gigantu Yukos v letech 2003 a 2004 si nikdo v Rusku není jistý svým majetkem.

Připomeňme si: ropný magnát Michail Chodorkovskij, jemuž společnost patřila, byl Putinovi trnem v oku jako možný politický konkurent. Nikdo netvrdí, že Chodorkovskij byl čistý jako lilie a ušlechtilý jako anděl, ale postup vlády vůči němu byl ryzí politické gangsterství. Úřady vypočetly Yukosu daňovou povinnost v nesmyslné výši, která přesahovala jeho tržby. Yukos pochopitelně nemohl zaplatit. Zkrachoval, byl zlikvidován a zestátněn, Chodorkovskij strávil řadu let ve vězení až do olympijských her v Soči.

Putin se nezastavil ani před nucenou konfiskací zahraničních investic, když mu to připadalo jako momentálně výhodný tah.

Jenomže vyspělé ekonomiky jsou vyspělé právě proto, že vlastnictví všech, domácích občanů i cizinců, chudých i bohatých, je chráněno stejně bez ohledu na momentální výhodnost pro stát. Proto se zahraniční investoři do Ruska nehrnou. Naopak, ruští oligarchové se hodně snaží přesunout maximum svého majetku z Ruska: kdyby náhodou pan prezident dostal špatnou náladu.

Putin často zmiňuje i korupci jako jeden z klíčových problémů Ruska. V tom má nepochybně pravdu. Je ale dost pravděpodobné, že o řešení nestojí. Navrhuje provádět externí audit 12 největších státních podniků, kde se nepochybně korumpuje velmi vydatně.

Tento audit má být prováděn Komorou auditorů, což je zdánlivě v pořádku: formálně jde o samosprávnou profesní organizaci západního typu. Jenomže v komoře má hlavní slovo Taťjana Golikovová, Putinova bezvýhradně oddaná spolupracovnice.

Kdyby Rusko skutečně chtělo skoncovat s korupcí, muselo by zrušit všechny mechanismy, díky nimž Putin a jeho blízcí přátelé pohádkově zbohatli. Muselo by privatizovat státní podniky způsobem, který není gangsterský, garantovat vládu zákona a bezpodmínečnou ochranu soukromého vlastnictví. MentaLIta Byrokrata Putin má za sebou nepochybné úspěchy. Rusko za jeho vlády funguje o poznání lépe než dříve. Zároveň se však nikdy nezbavil mentality byrokrata, pro něhož je stát alfou a omegou. Tím jsou dána i jeho omezení. Za jeho vlády z Ruska nikdy nebude ekonomický tygr. Kdyby nebylo exportu ropy, plynu a dalších průmyslových a nerostných komodit, nebylo by na tom lépe než Ukrajina. Vyspělý průmysl stagnuje, inovacím se nedaří, nové podniky nevznikají.

Ze všech vyspělejších průmyslových odvětví je to jen zbrojní průmysl, který jakž takž funguje, ale spíše jen ze setrvačnosti. Technologická kázeň je na takové úrovni, že dělníci v ruské letecké továrně mají problémy umístit nýty na trupu letadla v přímce.

Konfl ikt mezi Putinem a Evropskou unií o Ukrajinu je tedy vlastně konfliktem dvou byrokratických velmocí. Dvou molochů, které mají problémy s hospodářskou stagnací a o řešení problémů spíše mluví, než jednají.

Rusko má výhodu mnohem zdravějších veřejných financí a kontroly nad dodávkami ropy a plynu do velké části Evropy. Evropská unie má zase štěstí, že je součástí NATO.

Člověka napadá, co by bylo s Evropskou unií, kdyby Putin nebyl tak konzervativní, kdyby nebyl takový byrokrat a kdyby nebyl tak zkorumpovaný. Rusko by se mohlo snadno stát dynamickou hospodářskou mocností, která by si s neschopnou Evropskou unií mohla hrát jako kočka s myší. Ale to na velmi dlouhou dobu nehrozí.

O autorovi| PAVEL KOHOUT * ekonom a ředitel pro strategii, Partners

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče