Na věčné časy

23. září 2013, 11:00 -
23. září 2013, 11:00

Rakušanům hrozí, že si klíčové posty v zemi na pět let opět rozdělí kartel sociálních demokratů a lidovců

Osobně zodpovídám za to, že tu nebude docházet k politickým hrátkám.

Jako spolkový kancléř budu každý den praktikovat slušnost a čestnost. Takový už zkrátka jsem. Těmito slovy se snažil koncem srpna nalákat voliče Michael Spindelegger, rakouský vicekancléř a šéf lidovců (ÖVP). Mnoha Rakušanům taková prohlášení přišla jako výsměch, protože lidovci strávili posledních šest let ve velké koalici se sociálními demokraty (SPÖ) a obě strany si v pečlivém rozparcelování politiky mohou podat ruce.

A pokud dohromady v nedělních volbách do Národní rady opět složí nadpoloviční většinu, budou moci v nerozlučném kartelu pravděpodobně oslavit další pětiletku.

Společné vládnutí obou hlavních stran není v Rakousku ničím výjimečným. Naopak – velká koalice je statisticky vzato nejstabilnější blok rakouských dějin. Rudo-černé souvládí bylo u moci od konce druhé světové války plných 40 let. Princip dělby moci mezi dvěma velkými partajemi, z nichž žádná by s menším partnerem vládu nesestavila, se do učebnic politologie vepsal jako proporční demokracie. Což je jen hezčí název pro dělbu významných postů v zemi podle stranického klíče – od Ústavního soudu přes státní firmy až po Asfinag, rakouskou obdobu Ředitelství silnic a dálnic. O slušnost a čestnost jde až na druhém místě.

Podle stranického klíče Lidovci proporčního systému, který by se dal označit za jakousi nekonečnou „oposmlouvu“, dokonale využili. Nejen ve státní správě, ale i ve státem vlastněných firmách. V roce 2009 pro sebe získali post předsedy představenstva Post AG, což bylo místo tradičně obsazované sociálními demokraty. ÖVP si zajistila také místo v představenstvu stavební firmy Voestalpine, které obsadila Ulrike Baumgartner-Gabitzerovou, místopředsedkyní vídeňských lidovců. SPÖ si udržela rakouské dráhy (ÖBB) a zmiňovaný Asfinag, přes nějž plyne výběr mýta.

Praxe obsazování klíčových postů podle volebních výsledků se navíc lidovcům zjevně zalíbila. Zatímco v roce 2008 ještě před volbami ÖVP slibovala další privatizaci, letos má v programu jen „strategické směřování státních podílů“. A těch zbývá ještě dost. Kromě kompletně zestátněné banky Hypo Alpe Adria drží vláda prostřednictvím Rakouského průmyslového holdingu (ÖIAG) menšinové podíly v hodnotě 4,5 miliardy eur v celkem osmi firmách – mimo jiné v OMV nebo Telekom Austria.

Sílu rakouského proporčního systému dobře ilustruje i příběh zestátnění koncernu Österreichische Volksbanken (ÖVAG). Poté, co stát loni v dubnu poskytl krachující bance ovládané konsorciem zemských finančních domů miliardu eur, zvýšil svůj podíl v ÖVAG na 49 procent. A hned do vedení nominoval manažery podle stranického klíče. Šéfem dozorčí rady se stal lidovecký politik, jeho pravou rukou zase sympatizant SPÖ. Ten ostatně za město Vídeň sedí ve firmě AVZ Holding, která provozuje největší rakouský hotelový řetězec Austria Trend Hotels & Resorts.

Část příjmů z AVZ pak putuje do její nadace, jež přiděluje výzkumné granty univerzitám. A v čele nadačního fondu není nikdo jiný než místopředseda SPÖ a vídeňský starosta Michael Häupl.

K tomu je nutné vzít v potaz ještě takzvanou malou proporci, která funguje na úrovni jednotlivých spolkových zemí. Ne všude – Vorarlbersko nikdy podobný systém neuplatňovalo, Salcbursko a Tyrolsko jej zrušily, od roku 2015 se podle stranického klíče nebudou rozdělovat posty ani ve Štýrsku. Zato třeba Dolní Rakousy, z jejichž bank proudí finance na desítky projektů v Česku, proporční mechanismus zachová.

„Tradice jsou dobré a hezké, ale nevím, jestli si některé země budou chtít uchovat pověst těch, kdo lpí na zastaralých politických strukturách,“ soudí politolog Peter Filzmaier.

Rakouský Janoušek Propojenost rakouské politiky a byznysu otevírá pole korupci. Předminulý týden skončil u vídeňského soudu další díl nekonečné kauzy Telekom Austria, jednoho z největších korupčních skandálů v dějinách Rakouska. Vyšlo během něj najevo, že prostřednictvím lobbisty Petera Hocheggera plynuly z telekomunikačního gigantu miliony eur za provize a fiktivní smlouvy do stranických pokladen a spřátelených mediálních agentur. S výjimkou Zelených si na své přišli všichni.

Z dokumentů, které minulý čtvrtek otiskl magazín News, vyplývá, že si straničtí šíbři do Telekomu chodili pro peníze jako do bankomatu.

A i když jde většinou o platby z let 2005 až 2006, vídeňské státní zastupitelství případ, který se úzce dotýká SPÖ i ÖVP, prověřuje.

Klíčovou roli přitom hraje Hochegger, kterého lze s trochou nadsázky přirovnat k Romanu Janouškovi. Měl napojení na Telekom, stavební gigant Porr i rakouské dráhy ÖBB a dobré kontakty napříč politickým spektrem. Jen v letech 2000 až 2006 vyinkasoval podle časopisu Profil od lidovců a Haiderových Svobodných (FPÖ) na 40 milionů eur coby provize za netransparentní služby.

Poněkud to připomíná českou realitu.

„V Česku je ale korupce rozšířenější, protože se tam praktikuje bezelstněji,“ uvedl pro týdeník Profil exministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

O narušení kartelu vládních stran se Zelení, Svobodní, jejich někdejší odštěpenci v podobě Svazu pro budoucnost Rakouska (BZÖ) i Team Stronach poněkud excentrického rakousko-kanadského podnikatele Franka Stronacha snaží ještě z jiného důvodu, než je automatická účast na zastoupení v hospodářských strukturách. Žádný jiný evropský erár není ke svým parlamentním stranám tak štědrý jako právě ten rakouský. I když loni s podporou přizvaných Zelených proběhla reforma stranického financování a partaje již nebudou dostávat od státu peníze na úhradu volebních výdajů, celkový objem financí zůstal zachován.

Ap anáž od státu Dohromady si rakouské parlamentní strany rozeberou téměř 60 milionů eur ročně. Navíc se zárukou dorovnání podle míry inflace. Po započtení dotací na podporu stranických organizací a mandátů v zemských parlamentech a obecních zastupitelstvech to dělá téměř 200 milionů eur, což je při 6,33 milionu oprávněných voličů 31,40 eura (asi 807 korun) na občana s volebním právem. Pro srovnání – české strany si v roce 2009 z eráru přerozdělily 487 milionů korun, což po přepočtu na oprávněného voliče činí 58 korun.

„Rakouské strany mají vysokou režii a velké stranické aparáty. Také je běžné, že inzerují i v průběhu mandátu, což se třeba v Německu nestává,“ vysvětluje solidní apanáž politolog Karl-Heinz Nassmacher.

Pro sociální demokraty a lidovce z toho plyne jediné ponaučení – pokud udrží status quo, tím lépe pro ně. Proto je také rakouská předvolební kampaň nebývale nudná a zvláště SPÖ a ÖVP na sebe nejenže neútočí, ale vzájemně se dovedou i pochválit. Zdánlivý detail: když rakouská soukromá televize Puls 4 koncem srpna vysílala duel kancléře Wernera Faymanna s jeho vyzývatelem Michaelem Spindeleggerem, kancléř si se svým statutárním zástupcem tykal. V zemi, kde se na titulování dbá ještě více než u nás, je to velmi neobvyklé.

Papírově nejblíže k rozbití kartelu sociálních demokratů a lidovců mají Svobodní (FPÖ), kteří s 20 procenty dotahují na ÖVP. Lídr Svobodných Heinz-Christian Strache tradičně míří na „naše Rakušany“, tedy na zklamané voliče, kteří považují migranty v zemi za hospodářskou hrozbu. Jenže opakování černo-modré koalice, tedy té, která vládla v Rakousku za kancléře Wolfganga Schüssela v letech 2000 až 2007, žádný politik nepřipouští. Ostatně ani voliči. Agentura Spectra došla k závěru, že takové uskupení by si ve spolkovém kancléřství přálo jen šest procent voličů.

O nic lépe na tom není ani Frank Stronach, který před rokem vstupoval na konzervativní rakouskou politickou scénu jako tajný favorit. Veřejné vystupování před volbami mu na popularitě příliš nepřidalo. Když se vyslovil pro zavedení trestu smrti, schytal to na všech frontách. Distancovala se od něj dokonce i Kathrin Nachbaurová, dvojka na kandidátce Teamu Stronach. Jedenaosmdesátiletý exšéf automobilky Magna, známý svou záští vůči médiím, svůj výrok později označil za „čistě osobní“, i když podle stanov navenek svou stranu zastupuje právě jen on.

„Stronach sbírá hlasy lidí nespokojených s velkou koalicí, pro něž jsou Zelení příliš ekologičtí a Strache zase moc pravicový,“ myslí si politický analytik Peter Hajek.

Pod keňskou vlajkou Skutečnou alternativou jsou tak snad jen Zelení, kteří mají navíc koaliční poslance v pěti z devíti zemských parlamentů. Jejich šéfka Eva Glawischnigová, která mimo jiné v roce 1997 obhájila svou disertaci na téma žalovatelnosti údajně nebezpečných atomových elektráren v Mochovcích a Temelíně před rakouskými civilními soudy, stojí však před velkým dilematem.

Vzhledem k tomu, že podle nejnovějších průzkumů lidovci a sociální demokraté většinu jen těsně nesestaví, je reálná šance, že do vlády přizvou právě Zelené. Vytvořila by se tak rudo-černo-zelená koalice, které se podle podobnosti s trikolorou přezdívá „keňská“.

Tu favorizuje 37 procent voličů, tedy více než stávající velkou koalici.

To by ale Zelení museli ustoupit ze své ekologické politiky. Požadují totiž, aby se celková spotřeba energie v Rakousku do deseti let snížila o pětinu – a o tom nechce nerozlučná dvojka SPÖ a ÖVP ani slyšet.

Ještě větším rizikem pro „keňskou variantu“, která již funguje na zemské úrovni v Korutanech, je právě proporční systém. Tím, že by Zelení automaticky získali přístup k prebendám, ztratili by image dosud nezkažených politiků slibujících „čistou politiku a čisté životní prostředí“, kteří s netransparentním handlem mezi vládními stranami nechtějí mít nic společného.

Paradoxně tak řada z nich doufá, že nakonec nerozlučná dvojice zůstane ve vládě na dalších pět let. Ani po čtvrtstoletí v opozici se solidní 15procentní podporou nemusejí Zelení získat vůbec nic. Pro zhruba polovinu rakouských voličů, kteří nechtějí dát hlas SPÖ ani ÖVP právě kvůli nekonečnému protahování proporčního systému, to není příliš optimistická zpráva.

Graf

Státem živené strany

Státní a zemské příspěvky na provoz politických stran v Rakousku (r. 2013, v mil. eur)

Zemské parlamenty a obecní zastupitelstva 133,2

Základní financování 36,07

Kluby v Národní radě 19,55

Politické akademie 10,16

Celkem 198,98

Zdroj: Bundeskanzleramt, rozpočty jednotlivých spolkových zemí

Souboj o většinu

Voličské preference stran (v %)

SPÖ 26

ÖVP 23

Svobodní 20

Zelení 15

Team Stronach 9

Svaz pro budoucnost Rakouska 3

Ostatní 4

Zdroj: Market Institut, 14. 9. 2013

O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče