Na co sázíme?

02. února 2015, 00:00 -
02. února 2015, 00:00

Vyhlídky světové ekonomiky nemusejí být nutně zoufalé. Při správné konstelaci můžeme hodně vydělat

Když zvážím vyhlídky globální ekonomiky a trhu, jsem zaskočen, do jaké míry se svět rozhodl sázet na tři základní výsledky: posun směrem k inkluzivnějšímu (týkajícího se i chudších) globálnímu růstu, vyvarování se politických chyb a vyhýbání se nehodám trhu. Přestože jsou všechny tři výsledky bezpochyby žádoucí, je nešťastnou realitou, že mají jen velmi daleko k jistotě a sázet na ně by se pro současnou a budoucí generaci mohlo ukázat jako neobyčejně riskantní.

První složka – komplexnější globální růst – předpokládá pokračující ekonomické zotavení ve Spojených státech, s letošním tříprocentním tempem podpořeným robustním nárůstem mezd. Předpokládá také, že roční tempo růstu Číny se ustálí na 6,5 až sedmi procentech.

Další nejistý předpoklad posilující sázku na komplexnější globální růst je představa, že eurozóna a Japonsko budou schopny se vymanit z marastu nízkého růstu a vyhnout se deflaci. No a konečně sázka také předpokládá, že země vyvážející ropu, jako například Nigérie, Venezuela a zejména pak Rusko, odrazí ekonomickou implozi, a to i přes prudce klesající ceny ropy.

EKONOMICKÁ NESTABILITA Jsou to smělé předpoklady – v neposlední řadě proto, že by dosažení těchto výsledků vyžadovalo ekonomické reformy, které by zasahovaly daleko za obnovení celkové poptávky a snížení zadluženosti. USA a Čína jsou v lepší pozici než ostatní. Japonsko, některé rozvíjející se trhy a řada států eurozóny musejí přijít s úplně novými nástroji, které růst podpoří. Posun ke komplexnějšímu globálnímu růstu je v tomto kontextu dalek jistoty.

Druhá složka společné sázky – vyvarování se politických chyb – je podobně nejistá. Základní domněnka je taková, že nevyzkoušené, nekonvenční strategie přijaté centrálními bankami (především rozvinutých zemí) k potlačení finanční nestability a udržení ekonomické stability vládám vytvoří více času k návrhu a realizaci vhodnější a komplexnější odpovědi na současnou situaci. Experimentální přístup centrálních bank zahrnoval vědomé odpojení cen finančních aktiv od jejich základů. Jejich rozhodnutí se opírá o naději, že rostoucí tržní ocenění by pozvedlo spotřebu a investice.

Problémem je, že současnou ekonomickou a politickou situaci v rozvinutém světě doprovází neobvyklé množství neshod.

V kontextu chybných úprav v politice zaujal posilující dolar pozici tlumiče. Historie však ukazuje, že takovéto prudké pohyby měny mohou samy o sobě způsobit ekonomickou a finanční nestabilitu. Poslední element světové kolektivní sázky je zakořeněn v přesvědčení, že nadměrné tržní riskování bylo zkroceno. Ale úporná snaha politiků potlačit nestabilitu přesvědčila investory, že s centrálními bankami na své straně jsou v bezpečí. To je ovšem stejné přesvědčení, které už v minulosti vedlo ke značnému vystavování se riziku v některých segmentech finančních trhů.

HLEDÁNÍ RŮSTU Díky prostředníkům neochotným převzít cenné papíry, které je nežádoucí vlastnit v dobách finanční nestability, mohou tržní korekce znásobit náhlé a dramatické změny cen, čímž se naruší řádně fungující finanční systém. Prozatím byly centrální banky ochotné a schopné zajistit, aby tyto periody byly dočasné a vratné. Jejich schopnost činit tak nadále je však limitovaná – zvláště když nadměrná víra v měnové politiky podněcuje spekulativní postavení na trhu.

Faktem je, že centrální banky samy o sobě nemají nástroje na dodání rychlého, udržitelného a komplexního růstu. Nejlepší, co mohou udělat, je vytáhnout můstek. Na tvůrcích ekonomické politiky pak je, aby zajistili směr do kotevní destinace. Můstek protahovaný do prázdna se totiž může snadno zhroutit.

Nic z toho neříká, že vyhlídky pro trhy a globální ekonomiku jsou nutně zoufalé.

Naopak, jsou zde pozoruhodná proinflační rizika, která by se mohla proměnit ve velké a trvalé zisky. Porozumění světové kolektivní sázce však podtrhuje potřebu lépe reagující a komplexnější tvorby politiky. Jinak zůstanou ekonomické výsledky, jak řekl v roce 2010 bývalý předseda Federálního rezervního systému USA Ben Bernanke, „neobvykle nejisté“.

Problémem je, že současnou ekonomickou a politickou situaci v rozvinutém světě doprovází neobvyklé množství neshod.

O autorovi| MOHAMED A. EL-ERIAN předseda Rady pro globální rozvoj amerického prezidenta Baracka Obamy a autor knihy When Markets Collide

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče