Muž pro číslo dvě

24. srpna 2015, 00:00 - DANIEL DEYL
24. srpna 2015, 00:00

Marco Rubio má šanci ucházet se o úřad viceprezidenta Spojených států; v cestě mu stojí především Jeb Bush

Mladý senátor měl před kamerou sucho v ústech. „Co se zahraniční politiky týče, Amerika je stále nepostradatelnou součástí světového řádu,“ polkl nasucho, „ale nemůžeme být mocní, když nebudeme dost bohatí, abychom si to mohli dovolit.“ Další namáhavé polknutí: „A nic mě nefrustruje tolik, jako když slyším, co jsem dnes slyšel od prezidenta.“ Senátor se nemotorně shýbl pro láhev s vodou, udělal pohyb, jako by se chtěl ze záběru vypařit, a provinile se ohlédl po kameře. Pak se ovládl, svlažil hrdlo a pokračoval. Ale nikdo už neposlouchal, co to Barack Obama řekl, že Marka Rubia, čerstvého senátora za Floridu, tolik namíchl.

Laičtí diváci se improvizovanému výstupu pousmáli, političtí analytici ucítili krev.

Na suchu

Nic není tak delikátní jako emocionální faktory ovlivňující politikovu popularitu. Richard Nixon prohrál svůj prezidentský souboj s Johnem Kennedym, protože mu nikdo neřekl, že se má před televizní debatou oholit a dívat do kamery. Ronald Reagan Američany okouzlil, když, vážně postřelen, při převozu do nemocnice zažertoval s lékaři: „Doufám, že jste tady všichni republikáni.“ Bill Clinton tak přesvědčivě kondoloval pozůstalým po teroristickém útoku v Oklahoma City, že mu později odpustili, když si z oválné pracovny udělal pracovnu orální, a ještě o tom lhal pod přísahou. A Marku Rubiovi, dnes třiačtyřicetiletému nováčkovi ve federálním Senátu, se může kdykoli vymstít vágní dojem zasutý – právem či nikoli – v podvědomé paměti voličstva, že je bezcharakterní lasičkou, která se snaží zmizet, kdykoli nastane problém, například když jí při řečnění vyschne v ústech.

V každém případě je pozice Marka Rubia mezi republikánskými uchazeči o prezidentskou kandidaturu v srpnu slabší, než se ještě na jaře čekalo. Do celoamerického povědomí se vyšvihl v roce 2010, kdy coby představitel Tea Party, konzervativního hnutí v rámci Republikánské strany, vyhrál zdánlivě ztracený souboj o uvolněné senátní křeslo za stát Florida s někdejším populárním guvernérem, umírněným republikánem Charliem Cristem. Jeho vítězství tehdy předznamenalo vítězné tažení Tea Party a o něm samotném se začalo psát, že je tolik potřebnou novou vycházející republikánskou hvězdou. (I proto jej senátní kolegové v lednu 2013 vybrali, aby zformuloval jejich odpověď na Obamovo Poselství o stavu Unie – což byl moment, kdy předvedl zmíněný výstup s láhví vody.)

Kultivovaný pes

Rubio má všechny předpoklady k úspěchu.

Je dostatečně mladý a v Senátu má odslouženy pouze čtyři roky, takže se může vydávat za nositele změny, což je v dnešních volebních podmínkách podmínka sine qua non. Je kubánského původu a to by mu mělo přinést důležité hlasy zhruba dvaceti procent hispánských voličů (pro republikány jinak velký problém). Je dostatečně konzervativní, aby vyhovoval pravému partajnímu křídlu, a zároveň vypadá a vystupuje dostatečně kultivovaně, aby nepůsobil jako vzteklý pes, což se mnoha jeho kolegům daří jen obtížně.

To vědí i sponzoři (viz box Kdo dává Rubiovi peníze). Podle serveru Realclearpolitics.com Rubio dosud na svoji kampaň vybral zhruba 31 milionů dolarů, což jej v tomto směru patrně řadí před republikánskými primárkami na druhé místo za Jeba Bushe. Počítání znesnadňují dvě skutečnosti: zaprvé většina republikánských uchazečů o nominaci oznámila svoji účast v primárkách až během druhého čtvrtletí, takže kompletní srovnatelná čísla budou hlásit teprve v říjnu. Zadruhé, zatímco oficiálně jsou příspěvky na kampaň omezeny na pět tisíc dolarů na jednoho sponzora, největší peníze se scházejí v takzvaných supervýborech pro politickou akci. To jsou organizace, které formálně s žádným kandidátem nesouvisejí a svoji činnost s ním nesmějí koordinovat – ale protože jednou je svoboda slova, nikdo jim nemůže zakázat, aby se vyjadřovaly k různým politickým otázkám, třeba k těm, o kterých je zrovna v kampani řeč.

A protože tyto „supervýbory“ mohou vybírat a utrácet peníze bez omezení, hlavní finanční síla kandidátů se soustředí v nich. To neznamená, že Rubio si do voleb nenese rizika. Naneštěstí pro něho podporují dojem o lasičce unikající z průšvihu. Vyšlo například najevo, že si vymyslel historku o tom, jak jeho rodiče utekli do USA před Castrem a jeho režimem. Ve skutečnosti odešli ještě za vlády Fulgencia Batisty v roce 1956, kdy Fidel teprve spřádal své revoluční plány v Mexiku. Nevěrohodně mluvil i o svém vyznání: prohlašuje, že je katolík, ačkoli byl pokřtěn jako mormon a dnes chodí do baptistického kostela častěji než do katolického. Poprask způsobilo odhalení, že svou stranickou kreditkou (vydanou pro účely politické práce) platil soukromé výdaje včetně manželčiných letenek, celkem ve výši 106 tisíc dolarů za jediný rok. Nejednou žlučí pohnul Rubio i neustálým měněním názorů na věci, které hýbou tamním politickým establishmentem, od imigrační reformy po ochranu životního prostředí.

JENOM BEZ JEBA

Názorová flexibilita však může být paradoxně výhodou. Bylo by tomu tak v případě, že by o něm vítěz primárek uvažoval jako o viceprezidentském kandidátovi. A výše uvedené přednosti – mládí, hispánský původ, dobré finanční konexe – znamenají, že Rubio by byl pro každého z republikánských uchazečů v této roli přijatelný. S jednou podstatnou výjimkou, jíž je Jeb Bush, jenž má jednak také politickou základnu na Floridě (takže by pro něho bylo výhodnější využít kolegovy lokálněpatrio tické podpory v některém jiném státu) a jednak má za manželku Mexičanku, sám mluví španělsky a hlásí se ke katolicismu; to vše mu usnadňuje cestu k hispánským voličům.

Bushovo vítězství v primárkách by tedy Rubiovi cestu do exekutivy pro tentokrát uzavřelo stejně jistě, jako by vítězství téměř kohokoli jiného šance floridského senátora posilovalo. Na intenzitě souboje Rubio–Bush se tento fakt určitě podepíše – pokud se neukáže, že nešťastná a zcela bezvýznamná historka s láhví vody před kamerou Rubia vystihuje lépe, než by on sám chtěl.

JAK SI VEDOU…

Souhrn výzkumů preferencí stran nominace na prezidentskou kandidaturu mezi pravděpodobnými voliči

Republikánské strany, v procentech (3.–10. srpna)

Donald Trump, developer/celebrita 24,3

Jeb bush, exguvernér Floridy 12,5

Scott Walker, guvernér Wisconsinu 9,5

Mike huckabee, exguvernér Arkansasu 6,8

Ben Carson, chirurg 5,8

Ted Cruz, senátor za Texas 5,5

Marco Rubio, senátor za Floridu 5,3

Rand paul, senátor za Tennessee 4,5

Chris Christie, guvernér New Jersey 3,5

John Kasich, guvernér Ohia 2,8

Rick perry, exguverér Texasu 1,8

Rick Santorum, exsenátor za Pensylvánii 1,8

Carly Fiorinová, bývalá ředitelka firmy Hewlett-Packard 1,3 Bobby Jindal, guvernér Louisiany 1,3

Lindsey Graham, senátor za Jižní Karolínu 0,5

V podvědomé paměti voličstva je Marco Rubio bezcharakterní lasičkou, která se snaží zmizet, kdykoli nastane problém.

KDO DÁVÁ RUBIOVI PENÍZE

*Norman Braman – miliardář, který na Floridě vlastní pětadvacet automobilových prodejen a kdysi měl klub amerického fotbalu Philadelphia Eagles; slíbil věnovat Rubiově kampani (super PAC) deset milionů dolarů. * Larry Ellison – zakladatel a bývalý CEO firmy Oracle už letos pomáhal Rubiovi peníze shánět a očekává se, že mu přispěje i sám; v minulých volbách věnoval Mittu Romneymu tři miliony dolarů a při osobním jmění ve výši 54 miliard mu nebude dělat potíže podobné peníze poskytnout ani letos. *Club for Growth – konzervativní skupina Klub pro růst již od roku 2009 Rubiově kampani poskytla 362 tisíc dolarů; to je sice jen polovina toho, co věnovala jeho republikánskému sokovi Tedu Cruzovi, ale více než trojnásobek částky poskytnuté Randu Paulovi. *Elliott Management – newyorský hedgeový fond v čele s miliardářem Paulem Singerem dosud Rubiovi poskytl přes 117 tisíc dolarů. Singer však během posledních dvou let věnoval různým republikánským kauzám a kandidátům 14 milionů; pokud se mu bude dařit, může i Rubio patrně čekat více. * Senate Conservatives Fund – soukromá skupina, již založil někdejší konzervativní senátor Jim DeMint, dosud věnovala 105 494 dolarů. *Goldman Sachs – gigant z Wall Street rozdává demokratům i republikánům (letos dosud v poměru 45 : 55), Rubio zatím od banky obdržel 90 642 dolarů. * Jose „Pepe“ Fanjul – jeden ze čtyř bratrů, kteří mají pod palcem cukrovarnické impérium Florida Crystals. Jen letos pomohl Rubiovi vybrat 81 100 dolarů. *MCM Corp. – stavební firma z Miami letos přispěla celkovou částkou 58 tisíc dolarů. *NextEra Energy – firma zabývající se ekologickou energetikou ve floridském městě Juno Beach poskytla 44 tisíc. *Sun Capital Partners – soukromá investiční firma z města Boca Raton, 41 600. *Koch Industries – konglomerát štědrých konzervativních sponzorů, bratrů Charlese a Davida Kochů, 37 200. Zdroje: Yahoo Finance, Wall Street Journal, OZY

… A JAK BY OBSTÁLI PROTI HILLARY

46 Jeb Bush x45 Hillary Clintonová

45 Scott Walker x 43 Hillary Clintonová

45 Rand Paul x 43 Hillary Clintonová

44 Hillary Clintonová x 43 Marco Rubio

50 Hillary Clintonová x 40 Donald Trump

Zdroj: realclearpolitics.com

O autorovi| DANIEL DEYL, deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče