Musíte být vidět

10. října, 00:00 - Klára Donathová
10. října, 00:00

Jak se rodí sběratelé umění a který z umělců je dobrou investicí, vysvětluje přední český galerista a spolumajitel DSC Gallery Petr Šec

Mezinárodní trh se současným uměním má vcelku jednoduchá pravidla. Prodávají se ti, o nichž se mluví, ti, kteří jsou vidět ve významných galeriích, sbírkách a na světových veletrzích. Do nich se vyplatí investovat a na jejich dílech můžete zbohatnout. A i když nezbohatnete, budete mít ve sbírce alespoň něco krásného. Co je doma, se sice počítá, ale pokud umělci nevystavují za hranicemi své rodné země, do mezinárodní špičky nikdy patřit nebudou.

* Kdy jste se rozhodl vstoupit na trh současného umění a jak se za tu dobu trh změnil?

Naše galerie existuje víc než šest let. V té době ještě nebylo mnoho sběratelů současného umění, sbírala se především česká moderna a starší umění. Čeští žijící umělci se moc neprodávali, a když už, tak daleko více přímo z ateliérů než z galerie, a to často za ceny, které byly velmi nízké. Osobně tomu rozumím, umělec ušetří za provizi pro galerii a sběratel nakoupí levněji. Pokud má umělec větší ambici, je tento systém dlouhodobě průšvih jak pro umělce, tak pro sběratele. Cena díla nestoupá, nebo dokonce klesá a mezinárodní povědomí o umělci je téměř nulové. Takže v této situaci jsme vše podřídili tomu, abychom lidi pro současné umění nadchli. Spíš než galerie jsme si mnohdy připadali jako eventmarketingová agentura. Prostřednictvím různých společenských akcí jsme se snažili lidi seznámit se současným uměním a s jeho autory a udělat z nich sběratele. Mám pocit, že nyní už dozrál čas na to, abychom se začali chovat jako regulérní galerie a abychom mohli maximálně podporovat autory, které zastupujeme.

* Jak se z lidí dělají sběratelé?

Tak, že se s uměním seznámí. My například vozíme naše sběratele na Art Basel a na podobné významné veletrhy umění v Londýně nebo New Yorku. Pořádáme návštěvy v ateliérech umělců, které zastupujeme, setkání s nimi, například i v podobě večeří, vydáváme svůj časopis ArtLover, zkrátka děláme vše pro to, aby si umělci a sběratelé byli blíž. Protože třeba zrovna setkání s umělcem může někoho přivést k tomu, že si koupí jeho dílo. Sběratel si často vytvoří hlubší vztah k umělci nebo se prostě nějak lépe napojí.

* Dělali jste to i opačně, vozili jste zahraniční sběratele k nám, abyste je se současným českým a slovenským uměním seznámili?

To ani ne. Zahraniční sběratele si drží zahraniční galerie a rozhodně by se jim nelíbilo, kdybychom je brali k nám a něco jim prodávali. My se musíme hodně snažit, abychom autory, které zastupujeme, dostali do zahraničních galerií a institucí, třeba do vyhlášených výběrových řízení. Zahraniční sběratelé přijedou na dobré umění, je jim jedno, jaká je národnost umělce. Dobré galerie jsou jako špičkové fotbalové týmy, reprezentují nějaký styl nebo tendenci, ne národnost. Naši autoři musejí být v zahraničí vidět, to je úkolem galerií a to je nejlepší způsob, jak podpořit české a slovenské umění. Devadesát devět procent českých umělců je likvidních zase jen v České republice a to si přejeme změnit. Jsme v kontaktu se zahraničními kurátory, galeriemi a dalšími institucemi. Výsledkem naší práce by měla být silnější pozice našich umělců v mezinárodní sběratelské a kurátorské komunitě. Naše galerie nebude mít teď důležitější práci než toto.

* Jaké umělce zastupujete? Jen známá jména, která mají šanci v zahraničí prorazit, nebo hledáte i mladé, na trhu dosud neetablované umělce, kteří mají potenciál udělat „díru do světa“?

Obě skupiny, zastupujeme třeba Davida Černého, Jiřího Černického, Romana Týce, Jiřího Georga Dokoupila, to je podle mého názoru creme de la creme současné scény. To jsou osobnosti, o kterých se pravděpodobně bude mluvit i za 50 let. Zastupujeme ale i mladé výtvarníky, v jejichž potenciál věříme, a snažíme se jim pomoci dostat se do hledáčku našich i zahraničních sběratelů.

* Můžete jmenovat nějakého konkrétního mladého umělce, který je teď v popředí vašeho zájmu a o kterém určitě ještě uslyšíme?

U nás v galerii právě probíhá již téměř vyprodaná výstava Ašota Haase, mladého autora, který žije na Slovensku. Má mezinárodní kořeny, jeho tatínek je Rus a maminka je Arménka. On se se bez jakéhokoli podbízení dokázal trefit do vkusu zkušenějších i začínajících sběratelů. Jeho umělecké objekty jsou esteticky přijatelné, interaktivní, nedepresivní. Tak o nich mluví spokojení sběratelé. Stejně tak věřím, že se ještě více dokáže prosadit i slovenský malíř Andrej Dúbravský, který žije v New Yorku a vystavoval nejen tam, ale i v řadě evropských měst a v Japonsku. Andrej se pohybuje v mezinárodním prostředí, to je cesta, věřím, že uspěje.

* Máte pocit, že se vám daří nasměrovat sběratele od vzpomínané české moderny právě k současnému umění?

Je to těžká práce, někdy se daří, jindy ne. Ale když se podíváte na díla například Emila Filly, zjistíte, že tu koluje celá řada falz, to se vám u současného umění nestane. Současné umění vytvářejí žijící autoři a ti svá díla bezpečně poznají. Mrtvý autor se zkrátka nemůže bránit. U děl současných umělců máte jistotu, že si kupujete originál, a přitom ukazujete i určitou odvahu. Koupit si Fillu je skvělé, ale jako sběratel tím ukazuji, že sázím na jistotu. Když si koupím současného autora, musím prokázat nejen estetický úsudek, ale právě i tu odvahu. Zároveň ti známí čeští autoři jako jmenovaný Emil Filla nebo Josef Čapek či František Kupka nejsou mezinárodně likvidní, ty prodáte jen v Čechách, možná ještě na Slovensku. My se snažíme prodávat současné autory, kteří mají šanci být likvidní celoevropsky. A děláme pro to všechno. Chceme dostat tyto autory do zahraničí.

* Kdo ze současných autorů se prodává v zahraničí nejlépe?

Přiznám se, že kromě Jiřího Georga Dokoupila to zatím není žádná velká sláva. Do té nejvyšší mezinárodní ligy, která čítá 30 až 40 jmen, je strašně těžké se dostat, stejně těžké je proniknout i řekněme do druhé ligy, která zahrnuje možná tisíc jmen. Každé jméno, které přibude, zvětšuje trh a oslabuje pozici těch, kteří už v tom nejdražším světě jsou. Ale Jiří G. Dokoupil má určitě potenciál se do nejvyšší světové špičky dostat. Dosud v ní není z jediného důvodu – pro zahraniční galeristy je komplikovanou osobností. Je uměleckým vynálezcem, který vytvořil přes sto technik. Jiří má příjemný lidský rozměr, potřebné sebevědomí a myšlení, které mu umožňují být mezi těmi nejlepšími, a věřím, že mezi nimi bude. Jeho obrazy se jednou budou prodávat za miliony dolarů. Jeho výhodou je, že od 14 let žije v zahraničí a ve světě velkého umění vyrostl a umí se v něm pohybovat.

* Může tedy být problém současných českých a slovenských umělců v tom, že se na mezinárodním trhu neumějí pohybovat?

Může, ve skutečnosti je ale problém v tom, že se o nich neví. Výjimkou je teď třeba Karel Malich, kterého prodává renomovaná berlínská galerie Max Hetzler. Ten zde vystavuje krásné objekty, které rezonují u mnoha sběratelů, a již nyní je známý a dále se prosazuje v mezinárodním kontextu. Ale panu Malichovi je přes 90 let. Kdyby žil v New Yorku, byl by celosvětově známý třeba už od třiceti čtyřiceti let. Je to o zastupující galerii, o renomovaných neprovincionálních kurátorech.

* Jak to tedy udělat, aby o našich umělcích svět věděl víc? Měla by to být úloha státu?

Myslím, že stát dělá na institucionální úrovni pro české umění relativně dost. Existuje Národní galerie, galerie krajské, galerie při velkých městech, které pořádají celou řadu zajímavých výstav. Ale tyto instituce nemají finanční prostředky na to, aby umění nakupovaly a mohly ho prezentovat a prosadit v zahraničí. Nejvíc by trhu pomohlo, kdyby existovalo alespoň pět takových galerií, jako jsme my. Aby se nám společně podařilo zvýšit povědomí o českém a slovenském umění v mezinárodním kontextu. Pak by se trh pohnul, našli by se noví sběratelé a líp by se žilo i samotným umělcům. Já jsem přesvědčený, že dříve nebo později se to stane. Myslím, že se tomu okamžiku blížíme.

* Prozradíte mi na závěr, kdo ze současných umělců je podle vás opravdu dobrou investicí?

Určitě zmiňovaný Ašot Haas, jehož díla se zatím prodávají velmi výhodně. Ceny jeho děl se pohybují kolem 100 tisíc až 300 tisíc korun, a jsou tak dostupná i začínajícím sběratelům. A samozřejmě i Jiří Georg Dokoupil. Ceny jeho děl půjdou od příštího roku o 25 procent nahoru. Význam Jiřího Georga Dokoupila a jeho zahraniční výstavy jsou legitimním důvodem, aby cenu zvýšil. Příští rok bude mít společnou výstavu v Národní galerii s Julianem Schnabelem, fenomenálním americkým malířem a filmovým režisérem, jehož obrazy se pohybují v cenách kolem jednoho milionu dolarů a výš. Další výstavu bude mít v Madridu a i zájem těchto institucí prokazuje, že je významným autorem a nárůst cen jeho děl je odůvodněný.

O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče