Můj první Dakar

14. prosince 2015, 00:00 - Petr Weikert
14. prosince 2015, 00:00

Jak se z Jihlavy dostat do továrního týmu Toyoty a odjet nejnáročnější závod světa »

Martin Prokop je jediným pravidelným českým účastníkem závodů světového mistrovství v rallye. Letošní první závod Rallye Monte Carlo ale jeho jihlavský tým Jipocar vynechá. Prokopa totiž oslovil tovární tým Toyoty a pod záštitou téhle velké značky pojede slavnou Rallye Dakar. Kromě skvělé sportovní příležitosti je tu ještě jedna výzva – využít značku Dakar jako magnet na byznys.

Sen k nezaplacení

Jezdec Martin Prokop stoupá v pořadí seriálu mistrovství světa vzhůru už víc než deset let. Letos v dubnu byl na Rally Argentina dokonce čtvrtý, do první desítky se letos nevešel na okruhu závodů jen dvakrát. Přesto pořád jako by něco vázlo. „Jezdím rallye dlouho a je těžké získat si pozornost mimo motoristickou veřejnost,“ přiznává někdejší juniorský mistr světa.

V jihlavském týmu plní roli šéfa, poradce, psychologa, technika, personálního ředitele, musí obstarat i marketing a řadu dalších věcí. Tým buduje krok po kroku, což po letech vyústilo v základní jistotu, že má o své lidi postaráno a nemusí se obávat o příští sezonu. Nedokončený rok totiž znamená tučné penále od závodní federace. Na jedné straně jde o výsledek tvrdé práce, na druhé žádná sláva.

Martin Prokop měl také jeden sen. Dost drahý sen. V přepočtu nejméně za dvaačtyřicet milionů korun, tedy jeden a půl milionu eur. Tolik totiž odhadem stojí vzít člověka „z ulice“ a zařadit ho do profesionálního týmu, který se dakarské rallye účastní. Pokud by měl postavit ještě svůj vlastní vůz, vyšlo by to nejméně o další milion eur dráž. K nejlepším komponentům, které mají tovární stáje, by se navíc ani nedostal.

Ten plán se ale začal plnit před pár měsíci, když se zeptal šéfa týmu Toyoty, jestli by mohl jen na zkoušku projet jejich auto. „Dostal jsem pozvánku na testování auta, což měla být jen taková odměna a svezení. Nakonec jsem jim zkoušel tlumiče a byli s mojí prací a rychlostí spokojeni, a tak přišla nabídka na Dakar,“ vzpomíná.

Značka Dakar zafungovala okamžitě. „Sotva se to někde objevilo, hned o tom všichni kolem mě věděli. Gratulovali mi, i když závod ještě ani nezačal. Překvapilo mě, jaký má Dakar v Česku zvuk,“ říká.

A zatímco dává svému týmu na začátek roku volno a seznamuje se s podmínkami ve velké stáji Toyoty, rodí se možná nový impulz pro jeho jihlavský Jipocar. Stejně jako veřejnost totiž na Dakar slyší sponzoři, tedy klíčový element ve fungování stáje. Počty v závodění jsou neúprosné. Jedna sezona v seriálu mistrovství světa vyjde zhruba na tolik jako jeden závod na Dakaru. Letos si český jezdec bude moct dopřát poprvé obojí. „Umím si představit, že to bude pro partnery zajímavější než rallye, ale nechci předbíhat,“ říká. Dakar se totiž musí odjet několikrát v řadě, aby se začal ekonomicky vyplácet. A jezdec musí hlavně získat zkušenosti, aby byl v přehledech umístění vidět.

Odměny pro vítěze jsou pak velké. Řádově v jednotkách milionů dolarů.

Největší blbost na světě

Letošní Dakar je pro Martina Prokopa nejen marketingovým, ale i závodním začátkem.

Ač je ostřílený jezdec v autech WRC, v Dakaru bude letos spíše sbírat zkušenosti. Jízdu v písečných dunách si zkusil poprvé v životě před pár týdny na kurzu v Dubaji. V závodním autě pro Dakar seděl dva dny a ujel tři sta kilometrů. V podstatě stačil jen zjistit, že se daleko hůře ovládá a jezdí pomaleji než jeho WRC. Podobně náročný závod, jako se letos pojede v Argentině a Bolívii, nikdy předtím neabsolvoval. Pro slušné umístění je přitom potřeba se soustředěně připravovat alespoň rok a najezdit tisíce kilometrů.

Protože naskočil do továrního týmu Toyoty poměrně pozdě, musel Martin doplnit sestavu o vlastní lidi z Jihlavy. „Pro mě je to vlastně dobře. Vezu si dva mechaniky, které si ode mě Toyota pronajímá, a pojede také můj závodní inženýr a fyzioterapeut. Toyota má prý sice nejlepšího na Dakaru, ale já věřím jen tomu svému,“ usmívá se.

Vlastního bude mít také navigátora Jana Tománka. Ten se paradoxně o Dakaru dozvěděl až po podpisu smlouvy s Toyotou. „Chtěl jsem se rozhodovat sám. Když jsem mu to oznámil, měl velkou radost. Pak mi s nadsázkou řekl, že je to největší blbost, co jsem mohl udělat,“ vzpomíná Martin Prokop.

Jeho parťák už zkušenosti s Dakarem má. Slavnou rallye jel v roce 2010 a navigoval pilota Michaela Hondu, v roce 2014 dokonce sám pilotoval jeden z kamionů stáje Loprais. „Říkal mi, že to hrozně bolí, že organizace závodu plave na vodě. V rallye jsme zvyklí, že všechno klape. Tady se prý musí improvizovat a každý jede na své triko,“ říká Prokop.

Navigátoři mají náročnější program než piloti. Zatímco ti jsou už v rukou masérů v hotelu, spolujezdci si přebírají od organizátorů data o trati na příští den a připravují itineráře.

Dva týdny dakarského dobrodružství budou pro pilota a spolujezdce velmi tvrdé, i když se o ně bude starat profesionální tým Toyoty. „Na to se nedá připravit. Příprava neexistuje. Můžete lézt do sauny, nechat se mlátit v ringu, ale v reálu to bude stejně ještě tvrdší,“ říká Prokop.

Martina Prokopa bude alespoň osvobozovat to, že nebude muset řešit tolik technikálií jako ve svém týmu. „To musím řešit každou hadičku. Kolik stojí nová a jestli ta stará ještě vydrží. Tady se mě jenom zeptali, jakou chci sedačku, volant a co mám rád k pití. O zbytek bude postaráno, i když je jasné, že některé věci budeme muset řešit přímo v terénu,“ říká.

Letošní Dakar nepřekročí hranice Chile a Peru. Ve své první fázi se bude podobat rallye, protože se pojede po cestách. Žádná otevřená krajina ani písečné duny. Proto také Toyota hledala jezdce se zkušeností z rallye WRC. Těžší fáze závodu přijde v závěru, kdy se přece jen jezdci do písku dostanou. „Největší rozdíl bude, že pojedu takzvaně na oči, že nebudu předem přesně znát každý metr trati, jak jsem zvyklý. Spolujezdec sice hlásí odbočky nebo nebezpečí, jako je díra nebo koryto řeky, ale jinak nebudu vědět nic moc navíc,“ tuší Martin Prokop.

Všichni vydělat nemohou

Bez velkého továrního týmu by Dakar pro Prokopa nejspíš ještě dlouho zůstal zakletý.

Jednoduše by si nemohl dovolit ho jet. Podobný podnik ovšem není extrémně finančně náročný jen pro účastníky ale i pro země, které ho pořádají. Peru hostilo soutěž v letech 2012 a 2013. Letos se Peru pořadatelství vzdalo, i když se mělo v Limě startovat a vláda v minulých letech odhadla ekonomický přínos rallye na zhruba čtvrt milionu dolarů jen z turistického ruchu. Letos peníze, které by zemi stálo zařazení na program Rallye Dakar, peruánská vláda raději dá na pomoc lidem při očekávaných velkých záplavách a sesuvech půdy. Klimatologové totiž předpokládají silný výkyv počasí v důsledku jevu El Nino.

A přestože kvůli rozmarům počasí odřeklo účast i Chile, je to stále pro pořadatele úspěch. Když se totiž slavná rallye jezdila v Africe, byli to oni, kdo platil zemím za průjezd. Letos jim do rozpočtu přispěje zejména Argentina, kde se pojede většina soutěže. Od země s neudržitelnými veřejnými financemi a třicetiprocentní mírou inflace to nebyl úplně ekonomicky promyšlený krok. Ale jak už to v podobných případech bývá: Všichni vydělat nemohou. l •

Sotva se to někde objevilo, hned o tom všichni kolem mě věděli. Gratulovali mi, i když závod ještě ani nezačal. Překvapilo mě, jaký má Dakar v Česku zvuk. 9277 km čeká v Jižní Americe na pilota Martina Prokopa a spolujezdce Jana Tománka.

1 mil. eur je odhadovaná základní cena závodního auta pro Dakar.

11. místo patří Martinu Prokopovi mezi jezdci v seriálu Mistrovství světa v rallye 2015.

O autorovi| Petr Weikert, weikert@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče