Mrtvý muž přichází

10. února 2014, 00:00 - Petr Holec
10. února 2014, 00:00

Na ministerstvo školství míří jako náměstek pro sport první český politický velrybář Petr Hulinský

Prakmotr všech kmotrů či první velrybář.

Arogantní, nepříjemný. To je jen stručný výčet nelichotivých přídomků, jež si s Petrem Hulinským spojují nejen spolustraníci z ČSSD, ale i lidé, kteří s ním jen letmo přišli do styku. Málokdo o něm také chce mluvit s uvedením svého jména. Přitom je to ironie: snad žádný politik si tak pečlivě nepěstuje veřejnou image dobráka jako právě Hulinský, ještě nedávno zdánlivě politicky mrtvý muž, jenž teď míří na ministerstvo školství jako náměstek pro sport.

Když bývalý náměstek pražského primátora Pavla Béma a exposlanec kandidoval ve sněmovních či městských volbách, nešlo v Praze utéct billboardům s jeho usměvavou vyretušovanou tváří přikrášlenou řadou vysokoškolských titulů, jimiž si někdejší elektromechanik dodává punc vzdělanosti. Sám Hulinský také dbá na to, aby nikam nepřišel jen tak: před kamerami vždy rád odstartuje běžecký maraton, předá dar nebo se nechá vyfotit ve VIP sekci.

Anebo v bílém kimonu přerazí rukou horu z tvárnic Ytong. V tom je vyznavač taekwonda šampion: drží rekord patnácti tvárnic.

Stejně legendární jsou historky, že si napřed nechává tvárnice naříznout; legendy prostě plodí další legendy. „To je blbost. Je to patnáct let tréninku,“ komentuje Hulinský nařezávání tvárnic a dává mi knihu o taekwondu, již napsal. Stejně jako mnohé jiné knihy, kde je podepsaný jako autor, zdobí její přebal Hulinského fotka. Kde bere na všechny knihy o justici, zákonech či úřední džungli čas? „Mě to baví,“ usmívá se. Když se ptám, co je podle něj důvodem, že má tak špatnou reputaci u spolustraníků, odpoví: „Doba je těžká.“ Padni, a vrať se „Můj názor na Petra Hulinského se nezměnil,“ říká ministr bez portfeje za ČSSD Jiří Dienstbier, „jeho nová funkce je výsledkem dohod uvnitř strany. Byl to požadavek pražské ČSSD. On se ve skutečnosti nikdy nestáhl.“ Hulinský padl jako šéf pražské ČSSD se zánikem nenáviděné pražské koalice ODS s ČSSD koncem roku 2011. „Jeho odchod z politiky je jediným možným řešením. Ztělesňuje klientelismus v pražské politice. Musíme mít sami sílu zbavit se lidí tohoto typu. V opačném případě ztratíme i podporu pro náš program,“ napsal tehdy na Facebooku kritik velké koalice Dienstbier. Dokonce tehdy požadoval vyloučení Hulinského ze strany a na svém méně populárním partajním kolegovi si budoval vlastní image.

Nešlo jen o to, že Hulinský byl klíčovým architektem dvou pražských koalic ODS s ČSSD v letech 2002 a 2010, jež se záhy staly symboly korupce řízené kmotry. Politik, sedící tenkrát ve správních radách poloměstských energetických firem (díky čemuž se stal také šampionem v příjmech za tyto trafiky), měl na krku i skandál s dotací handicapovaných sportovců. Těžko si představit horší ránu pro pečlivě budovaný veřejný obraz. Handicapované sportovce tehdy finančně dotovalo město i dvě poloměstské energetické firmy, Pražská energetická a Pražská teplárenská, kde dělal Hulinský předsedu představenstva.

Peníze nešly přímo sportovcům, jak bývá zvykem. Tekly přes dvě firmy - Spastic Handicap a Spastic Handicap agency, v níž byla jednatelkou Hulinského poslanecká asistentka. Firmy sice poslaly sportovcům slíbené peníze na činnost, v obou však zůstalo několik milionů, údajně na marketing. „On sice dal postiženým sportovcům slíbené peníze, takže ti byli rádi, jejich jménem ale vyinkasoval mnohem víc,“ popisuje princip člověk ze sportovního byznysu. „Dělám v branži patnáct let a zažil jsem toho spoustu, tohle je ale prasárna,“ dodal.

„Dostali jsme peníze, na které jsme měli smlouvu,“ říká nyní předseda České federace Spastic Handicap Ondřej Sejpka, tehdy čerstvý místopředseda, „pak nás samozřejmě překvapily informace o dalších penězích, které se objevily. Neměli jsme ale důkazy, abychom cokoli dělali.“ Nenašla je ani policie. Hulinský se brání, že zmíněné firmy nevlastnil, že zbylé miliony utratily za marketing a že žádný jiný politik neudělal pro sportovce tolik jako on. Jako důkaz mi dává telefonní čísla na handicapované závodníky, ať jim zavolám.

Upřímný zájem o sport mu neupírají ani jeho nepřátelé, ostatně ve volném čase trénuje děti. Podle právníků obeznámených s případem nešlo o trestně stíhatelnou věc, ale spíš o etický problém. I proto se zdiskreditovaný Hulinský koncem roku 2011 zdánlivě stáhl z očí, až se nyní znovu objevil coby ministerský náměstek. Dokonce měl být i ministrem sportu, funkce plánovaná při úřadu vlády ale nakonec nevznikla. Jeden ministr bez portfeje ČSSD stačí.

„Bohuslav Sobotka si vykupuje vliv, aby nedopadl jako Vladimír Špidla,“ vysvětluje Hulinského návrat do vysoké politiky účastník jednání špiček ČSSD kvůli povolebnímu puči stoupenců Michala Haška proti Bohuslavu Sobotkovi.

Hulinský dlouho podporoval Haška, během puče však pražská ČSSD podpořila Sobotku a Haška vyzvala k rezignaci. „Jmenování Hulinského je kompromis mezi krajskými organizacemi. Kdyby jej Sobotka nedodržel, hrozí mu pád jako kdysi Špidlovi.“

Někteří mluví o Hulinském jako o „politickém vymahači“: chytře obhospodařuje penzum svých krajských hlasů a roky zůstává jazýčkem na vnitrostranických vahách. Jeho čas znovu přišel právě teď. ČSSD je rozkolísaná a uvnitř roste nespokojenost s tím, že slabý Sobotka nechal za funkci premiéra některá klíčová ministerstva Andreji Babišovi, jenž ho za to s gustem každý druhý den ponižuje v televizi. Hulinský zákulisní dohody na své nové funkci odmítá: „Připravuju se na to dva roky, šest let jsem ve vedení Českého olympijského výboru (ČOV). Zeptejte se lidí ze sportu, jestli jsem takový lump, jak mě vykreslujete.“ Právě olympionici dodali Hulinského cestě na ministerstvo prvky černé komedie. Nejprve se nový ministr školství Marcel Chládek rozpovídal v rozhovoru pro Frekvenci 1 o tom, že ve prospěch Hulinského hraje především podpora šéfa ČOV Jiřího Kejvala. Nato mi ovšem Kejval řekl, že jeho doporučení nic moc neznamená, protože Chládek má vlastní důvody. Ještě předtím však sepsal jménem ČOV pozoruhodnou zprávu: „ČOV je apolitickou organizací…,“ začíná a končí eulogií Hulinského a jeho jasným doporučením na ryze politický post. „Sportovcem je delší dobu než politikem,“ uzavírá lyricky Kejval. Mimochodem: stejné tvrzení, v podstatě slovo od slova, používá s oblibou na svou obranu i sám Hulinský.

„Neznám detaily té kauzy s postiženými sportovci. Vím jen, že Petr Hulinský nebyl z ničeho obviněn,“ řekl mi Kejval, načež přidal i pointu, „doporučuju ho do funkce náměstka pro sport, protože můj názor je shodný s jeho názorem. Sport by měl být financován průhledně.“ Hulinského kyvadlo Vstup Hulinského do politiky byl pionýrský. V roce 1994 se stal zastupitelem v Praze 10, jejíž výuční list nosí i Tomáš Hrdlička a další zlatí magistrátní hoši z éry Pavla Béma.

Ostatně právě Hrdlička byl druhým hlavním architektem magistrátní koalice ODS s ČSSD z roku 2010. Jméno si Hulinský udělal před sněmovními volbami v roce 1996, konkrétně na pražské nominační konferenci ČSSD, kde delegáti rozhodovali o volebních kandidátech. Neznámý ani ne třicátník, tehdy ještě bez titulu JUDr. z bratislavské policejní akademie, sem podle některých lidí z ČSSD svezl zaměstnance rodinné bezpečnostní agentury Indus, podle sebe „babičky a dědečky“. Každopádně málem skončil druhý za Petrou Buzkovou a před Františkem Ringo Čechem, dvěma hvězdami ČSSD.

„On je prakmotr všech kmotrů,“ říká o Hulinském Petros Michopulos, jenž dělal pro ČSSD od poloviny 90. let reklamní kampaně.

„Tehdy ještě sněmy rozhodovaly politické vize a projevy, stranám vládli otcové-zakladatelé. A najednou nominační konferenci takhle ovládne neznámý mladý kluk, který tam napochoduje s lidmi z ochranky. Pro všechny to byl šok! Až později převzali tyto metody ostatní.“ Sám Hulinský, jenž se poté stal poslancem, k tomu tehdy řekl: „Zajištění kyvadlové dopravy je to nejmenší, čím jsem mohl ke svému zvolení přispět.“

Vcelku přesně vystihl Hulinského politickou vizi Phillip Janýr, syn jednoho z obnovitelů ČSSD po roce 1989, Přemysla Janýra.

„Jeho styl politiky je: kdo a kde dostane jaký post. Od kupčení s hlasy to prostě přerostlo v klientelismus,“ popsal v deníku Dnes. Sám Hulinský posty sbíral, jako by šlo o další sportovní disciplínu. Poté, co vstoupil v roce 1998 na pražský magistrát, kumuloval politické funkce a z nich plynoucí prebendy, až neměl konkurenci. Řídil, nebo v nich alespoň seděl, nejrůznější magistrátní výbory i komise včetně těch grantových. Stal se radním i náměstkem primátora pro ekonomiku. „Pavel Bém ho používal na své politické šachovnici. Za to mu nechával určitý vliv, hlavně v energetice,“ vysvětluje člen pražské ODS.

Do pozic!

Energetiku Hulinský vždy uměl. Posadil se do dozorčích rad či představenstev poloměstských energetických firem, jejichž sponzorské dary pak velkoryse předával všem od postižených sportovců až po děti.

Málokdo by poskládal z fotek z těchto akcí tak tklivé album jako Hulinský. V podstatě praktikoval permanentní osobní politickou kampaň, jen částečně za městské peníze.

Kdysi sice prohlásil, že si do politiky nepřišel vydělat, protože už si vydělal prodejem rodinné agentury Indus, jenže záhy pochopil, že málokterý byznys umí být tak štědrý jako politika.

Jen v letech 2008 až 2010 mu městské či poloměstské firmy vyplatily 12 milionů korun.

„Nebylo to tolik, po zdanění z toho zbylo devět milionů,“ vypočítává Hulinský, „a nikdo už neříká, že jsem se vzdal měsíční odměny 75 tisíc korun, na niž jsem měl nárok jako šéf finančního výboru zastupitelstva. Nebo že jsem část těch peněz rozdal sportovcům.“ Podle deníku Dnes ale také zařídil své tchyni dobré místo v Pražské energetice, zatímco tamnímu obchodnímu řediteli vyhazov.

Lukrativní posty a funkce zajišťující politický vliv vysvětlují, proč se Hulinský vždy angažoval v sestavování magistrátní koalice ODS a ČSSD, proti které Pražané po posledních volbách naštvaně demonstrovali: mocenský pakt vždy konzervoval oboustranně výhodný status quo. „On byl ten, kdo se nejvíc snažil držet TOP 09 od moci, když vyhrála v roce 2010 pražské volby. Nikdy neměl žádnou politickou vizi, vždycky mu šlo jen o vlastní byznys. Není ale loupežník. Umí systém maximálně vytěžit v mezích zákonů,“ popisuje expředsedu pražské ČSSD účastník koaličních vyjednávání z ODS. Hulinský se brání sportovní metaforou. „I v politice, stejně jako ve sportu, jde o to vyhrát. A ČSSD dokázala dostat do koaličního programu víc než ODS,“ říká.

Bývalý vysoký úředník vlády Jiřího Paroubka a člen pražské ČSSD je přesvědčený, že Hulinský rozpouštěl část peněz od poloměstských firem ve straně, což je další nástroj udržování vlivu. „Není žádný myslitel, ale o své lidi se umí postarat,“ říká o Hulinském. Ten to odmítá. Na rozdíl od svého komplice z pražské ČSSD Miroslava Pocheho nikdy nebyl tak hloupý, aby to přiznal.

I Poche, nyní šéf pražských zastupitelů ČSSD, musel před časem rezignovat na funkce, když přiznal, že část z milionu a půl, který mu za členství v dozorčí radě vyplatila Pražská energetika, rozpustil do ČSSD.

Od daně osvobozené částky pod 50 tisíc korun prostě rozepsal na několik spolustraníků jako členský příspěvek.

„Sobotka ho potřebuje. Dobře ví, že v ČSSD se odjakživa dělá něco za něco. Takže až bude zle, a že bude zle brzo, tak ho Hulinský podrží. Celkem dobře umí odehrát noty, které mu někdo dá,“ dodává zmíněný bývalý státní úředník. Na ministerstvu školství teď bude Hulinský „odehrávat“ zhruba tři miliardy, které přes něj tečou do sportu. Málokdo to umí tak jako Hulinský.

Lukrativní posty a funkce zajišťující politický vliv vysvětlují, proč se Hulinský vždy angažoval v sestavování magistrátní koalice ODS a ČSSD. Kdysi sice prohlásil, že si do politiky nepřišel vydělat, ale záhy pochopil, že málokterý byznys umí být tak štědrý jako politika. Jméno si Hulinský udělal v roce 1996. Neznámý ani ne třicátník, ještě bez titulu JUDr. z bratislavské policejní akademie, tehdy prakticky ovládl nominační kongres. Jeho nová funkce je výsledkem dohod uvnitř strany. Byl to požadavek pražské ČSSD. On se ve skutečnosti nikdy nestáhl.

O autorovi| Petr Holec, holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče