Mraky nejen nad loděnicemi

22. července 2013, 00:00 - Dáša Hyklová
22. července 2013, 00:00

Čína přestává být nejlevnější výrobnou světa. Vývoz klesá, mnozí investoři balí kufry. Peking proto chystá strukturální reformy

Novodobé město duchů připomíná dnes Čchang-čching-ša ležící na řece Jang-c’-ťiang vzdálené 140 kilometrů od Šanghaje. Ještě před dvěma lety pracovalo v tamních loděnicích Žung-šeng 28 tisíc lidí. Stavěli ve velkém lodě pro nejrůznější rejdařské společnosti světa. Teď je tu dělníků přibližně čtyřikrát méně a řada z nich již několik měsíců nedostala mzdu.

Největší soukromý podnik tohoto typu v Číně byl s velkou slávou zprovozněn v roce 2006. Počátkem července vedení společnosti Rongsheng Heavy Industries Group Holdings emitované na hongkongské burze oznámilo, že nemá na výplaty, ale že intenzivně jedná s bankami o získání nových úvěrů. Loděnice již požádaly o pomoc i centrální vládu v Pekingu.

Krize zasáhla nejen zaměstnance loděnic, ale také obyvatele zmíněného města vybudovaného v období rozmachu. Ještě před pár lety byla Čína pro rejdaře zlatým dolem. Pod vlivem hospodářského boomu a s tím souvisejícího rozvoje námořní dopravy investovala do tohoto odvětví obrovské peníze.

Čína měla dokonce v plánu se do roku 2015 stát světovou jedničkou ve výstavbě lodí, loděnic bylo v zemi vybudováno celkem 1647. Přibližně 70 procent lodí čínské výroby šlo na export. V roce 2008 však nastala globální krize a již v prosinci toho roku se počet nových objednávek meziročně propadl na desetinu.

Ještě v roce 2009 se vláda pokusila o oživení loďařského průmyslu. Výhodné úvěry a příznivá daňová politika měly pomoci loděnicím dostat se z potíží. I když stimuly do jisté míry zabraly, situace se nikdy nevrátila do původních rozměrů. V průběhu prvních pěti měsíců letošního roku poklesly objednávky výrobců lodí v Číně o dalších 23 procent. Přitom loňský rok byl pro toto odvětví nejslabším za posledních sedm let.

Podle výroční zprávy z konce března uzavřela společnost Rongsheng loňský rok ztrátou ve výši 572,6 milionu jüanů (93 milionů dolarů). Na konci roku 2012 byly loděnice zatíženy krátkodobými dluhy ve výši 19,3 miliardy jüanů (3,1 miliardy dolarů).

A samozřejmě se propouštělo. Není divu, že přilehlé obchody dnes jeden vedle druhého zejí prázdnotou. Podobně dopadla i většina restaurací a dalších služeb ve městě.

Tentokrát bez pobídek Zpracovatelský průmysl a export představovaly dlouhou dobu hlavní pilíře ekonomiky Číny. A podle nejnovějších statistických údajů oba nalomil pomalejší ekonomický růst doma i v zahraničí. Od roku 2003 se mohla čínská ekonomika chlubit dvojciferným růstem HDP, a to pět let v řadě. Kvůli globální krizi v roce 2008 klesl HDP pod deset procent.

Podle nejnovějších údajů rostlo hospodářství země v dubnu až červnu o „pouhých“ 7,5 procenta a již druhé čtvrtletí za sebou rostl HDP pomaleji než před rokem. Odborníci očekávají, že v druhé polovině roku může dojít k dalšímu, byť mírnému poklesu. Poprvé od asijské finanční krize v roce 1998 tak Čína čelí riziku, že nesplní oficiální cíl ročního růstu, který byl pro letošek stanoven právě na 7,5 procenta.

Hlavním důvodem poklesu výroby v Číně je přetrvávající nižší poptávka po čínském zboží ze strany Evropy a Spojených států, což jsou její dva hlavní exportní trhy. Došlo však i k další zajímavé události. Čínská centrální banka se minulý měsíc rozhodla zpomalit horentní růst úvěrů a odmítla zvýšit likviditu finančního systému země, čímž způsobila prudký nárůst mezibankovní úrokové míry. Agentura Bloomberg nazvala toto opatření „nejhorším nedostatkem hotovosti za desetiletí“. Podle analytiků tím Peking de facto umožnil vznik krize likvidity. Ta ostatně postihla i zmiňované loděnice, které byly nuceny přiznat, že nemají na výplaty.

Nové vedení země, jež nastoupilo teprve letos v březnu, však zároveň ukázalo, že je ochotno obětovat určitý růst za stabilnější finanční systém. Čínský prezident Si Ťin-pching koncem června uvedl, že „oficiální představitelé by nikdy neměli být posuzováni pouze podle růstu HDP“. Citaci přinesla státní agentura Sin-chua, která tím naznačila, že nejvyšší vedení země nebude reagovat na pomalejší růst dalšími pobídkami.

V důsledku globální krize po roce 2008 přišlo v Číně kvůli poklesu poptávek ze zahraničí přibližně 25 milionů lidí o práci. Většině z nich nezbylo nic jiného než se vrátit do rodných provincií, kde však jen stěží hledali nový zdroj obživy. Centrální vláda tehdy napumpovala do čínské ekonomky čtyři biliony jüanů, jen aby udržela růst. V listopadu 2008 přijala stimulační balíček ve výši 586 miliard dolarů, z toho 263 miliard dolarů šlo na výstavbu nových silnic, železnic, letišť a rozvodů elektrické energie.

Odborníci se však shodují, že tentokrát Čína potřebuje hlubší strukturální reformy.

Není pochyb o tom, že realizace řady z nich bude i bolet.

Zaostřeno na domácí spotřebu V březnu 2011 schválilo Všečínské shromáždění lidových zástupců (parlament) 12. pětiletý plán rozvoje ekonomiky pro roky 2011 až 2015. Autoři pětiletky zdůraznili, že raketový růst hospodářství přinesl za posledních 30 let i nové výzvy, jako je snaha o udržitelnost rozvoje či řešení nedostatku energetických zdrojů.

Součástí nejnovější strategie Pekingu je změna struktury čínské ekonomiky, kdy je větší důraz kladen na zvyšování domácí spotřeby než na vývoz. Číňané totiž až doposud utráceli výrazně méně než spotřebitelé v zemích s podobnou ekonomikou. Podobně i zpráva Světové banky vydaná v loňském roce nabádá Čínu k co nejrychlejšímu zahájení razantních strukturálních změn.

Otázkou však zůstává, co s lidmi, kteří v průběhu tohoto procesu přijdou o práci. Největší noční můrou Pekingu jsou totiž sociální nepokoje vyvolané rostoucí nerovností mezi obyvatelstvem, inflací nebo rostoucí nezaměstnaností. Skutečností je, že Čína přestává být hlavní dílnou světa, kde si zahraniční investoři po více než dvě desetiletí mohli objednat poměrně levnou výrobu téměř čehokoli, ponožkami, spodním prádlem a kabelkami počínaje a zaoceánskými loděmi konče.

Peking však novou situací rozhodně není překvapen, spíše naopak. Centrální vláda v minulých letech přijala řadu opatření, jako zvyšování mezd, zavedení sociálního a zdravotního pojištění, dodržování pracovní doby, díky čemuž má být o čínské zaměstnance lépe postaráno. Nicméně zahraničním investorům se tamní výroba prodražuje. A tak se stěhují do jiných asijských zemí, případně se vracejí dokonce domů.

Ještě před pár lety by měl pragmatický zahraniční byznysmen ve své výrobní strategii poměrně jasno. Na otázku, kde je nejlepší si otevřít továrnu, by automaticky odpověděl, že v Číně. Dnes je však situace jiná. Země se transformuje, a to nejen navenek, ale i zevnitř. Není však pochyb o tom, že technologicky složitější produkce, jako je například výroba počítačových čipů nebo velkoplošných obrazovek, kde mzdy představují pouze dvě až tři procenta celkových nákladů, v Číně zůstanou. Velkým plusem ve srovnání s jinými asijskými zeměmi je také nově budovaná infrastruktura.

Řada globálních firem, například potravinářských, však začíná také sázet na tolik propagovaný nárůst domácí spotřeby. Výroba lodí však do tohoto scénáře nezapadá. Obyvatelům Čchang-čching-ša a zbylým zaměstnancům tamních loděnic nezbude než si sbalit věci a zkusit štěstí v jiné části Číny. l

O autorovi| Dáša Hyklová, hyklova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče